- Autor: Dobiáš Jan
- Nakladatelství: Straky na vrbě
- Cena: 235 Kč
- ISBN: 978-80-87364-22-2
- Vyšlo: 27. 9. 2011
- Žánr: fantasy
- Provedení: brož.
- Autor obáky: Janina Strnadová
- Počet stran: 380
Svět, který za nocí osvětlují dva měsíce – modrý a rudý – se podobá středověké tapiserii. Má množství dějových linek – a každou barvitou. Má množství barevných střípků a detailů – jež se nakonec čtenáři spojí do jednoho velkolepého plátna. Je to klasická fantasy, a přece není! Postavy pod maskami archetypů jsou až příliš živé, jejich prožitky občas až přiliš bolestivé. Potkáte zde vedle válečníků a čarodějů i kamenné obry – i draky! – a přece nemáte pocit, že tahle setkání jsou pro děj jediná rozhodující. O čem že to celé vlastně je? Je to jako hádanka. Abyste ji rozluštili, musíte si knihu přečíst…
Sdílet...
Shrňme si, co jsme se z anotace dozvěděli:
Jsou tam dva měsíce.
Jsou tam fantasy kulisy.
A člověk, co psal anotaci, se buď tak úzkostlivě bál vyzrazení byť jediného detailu ohledně skutečného obsahu knihy, že asi někdo vzal jeho malý děti jako rukojmí, anebo spíše – nečetl knihu.
Ale no tak
Michaela Bronce lze obvinit z lecčeho, ale tohoto jistě ne. Prostě si myslí, že to není úplně typická žánrovka, a že tohle je nejlepší způsob, jak ji na obálce propagovat.
anotace
Knihu jsem četl asi jen 5. Ale hrozně nerad prozrazuju, o čem jsou příběhy, protože jako čtenář nemám rád, když se to vzadu na knize dočtu.
(Asi bych nenáviděl kohokoli, kdo by dozadu na Pána prstenů napsal, že jde o to, že Frodo nese Prsten k hoře a jestli ho zničí, nebo ne. A jestli se Aragorn, o němž si každý zpočátku myslí, že je obyčejný tulák, stane králem. A jak dopadnou bitvy v Helmově žlebu a na polích Pellenoru.)
Dřív mi anotace psávala Ivana Kuglerová, teď na to nemá čas, tak jsem se na téhle knize těmi svýmu sklony asi poněkud podepsal. 🙂
Děti nemám, aby je někdo vzít jako rukojmí…
Anotace
Mám presne ten istý názor na anotácie ako Michael Bronec. Úplne ma dokážu vytočiť anotácie , ktoré prezrádzajú celý dej, vrátane konca! Ako taký negatívny príklad uvádzam nasledovný odkaz (nejde síce o fantasy, ale o príklad blbosti pisateľ anotácie).
http://bit.ly/o2y2Ed
Neřekl jsem, že bych ocenil, kdyby mi byl celý příběh vykecán i s koncem 🙂
Pouze nějaká drobná nápověda by neškodila – například ve stylu Mrtví muži netančí – představení postav, nástin děje, whatever…
Rozhodující vnadidlo je stejně v konečném důsledku recenze nebo autorovo jméno.
Anonym: To je zas opačný extrém.
anotace
Tady je odkaz na komentář jedné spokojené čtenářky na Legii:
http://www.legie.info/kniha/13198-modra-luna-carodeju-rudy-mesic-valky/komentare#zalozky
(Nejlepšími anotacemi jsou podle mě spokojení čtenáři… 🙂 )
Popřípadě budoucí čtenáři, nadšeně poskakující a volající: “Juchů, nový Dobiáš!”
Je třeba pak ale juchat velice veřejně a velice systematicky a nenásilně, aby to fungovalo jako reklama 🙂
v tomhle případě bude totiž určitě zasloužená!
Mimochodem Míla Linc tu měl za posledních několik dní nasmaženo takových upoutávek, že by mohl rozdávat na zviditelňování návod 😉 Ale zatím jsem do jeho Mrtvých mužů od první chvíle začtená, takže to taky nebude povyk jen tak pro nic za nic 🙂
Dobiáš mi ale sedne přece jen o řád víc!
Janině od nakladatele
Míla Linc holt dobře funguje i jako publicista (ostatně dostal Gandalfovo brko).
Honzu Dobiáše málem zahubil i jen ten veřejný křest, on je hrozný trémista.
Rád bych mu vymyslel něco na podpodu prodeje, protože ta knížka mi přijde fakt skvělá – taková lehce podzimně melancholická, takže bych její rozečtení tak o týden dva odložil, být čtenář, ale měl jsem z ní fakt hodně dobrý pocit… Ale u autora, který nemá ani vlastní mejl, se asi velké podpory vlastního prodeje nedočkám… 🙂
A sám už mám zas rozdělané čtyři jiné knihy, z nichž bych alespoň část rád stihl do Vánoc…
Možná je trémista, ale křest zvládl skvěle. 🙂 Knížku si asi taky pořídím. A Míla je PR mistr, to víme všichni. 😉
křest
Křest autor odnesl obrovskou boulí, poněvadž skočil meči přímo naproti… 🙂
Ale nestěžoval si, byl myslím nesmírně šťastný, že ho má za sebou… 🙂
Jojo, tady je vidět, co je autor schopen obětovat pro své dílo…
A já, proč se nakladatel raději zdekoval za oponu :))
Holt muži písma by si měli ponechat vládu mocí slov, nikoli meče, aby zůstali ušetřeni ran do hlavy, jež je jejich tvůrčím pokladem. Ještě bychom se rádi dočkali jejich dalších inspirativních děl 🙂
křest
Dačičtí jsou drsní mužové!
Neměl jsem zbraň ani zbroj, tak jsem se klidil.
Kvádro by mě asi neochránilo! 🙂
Mě by třeba anotace samotná v této formě příliš nenalákala, osobně preferuji spíš lehké načrtnutí děje a atmosféry. (Samozřejmě žádné vyložené spoilery.) Prohlášení “je to klasická fantasy, a přece není” je pro mě skutečně nic neříkající. Netvrdím, že některým čtenářům to nemůže vyhovovat více.
Obálka je taková hodně decentní, ale docela se mi líbí, myslím, že ke knize sedí.
Přiznávám bez mučení – podle diskuze tady mě to minimálně zaujalo. Snad se k tomu dostanu rychleji než ke Kočičím nocem 1, které jsem si po dlouhém plánování koupila až teď v srpnu.
Temnářce
Nechceš přinést knihu v pátek na křest?
Dám Ti přátelskou slevu! 🙂
Nojo, fakt netvrdím, že u téhle anotace jsem odvedl práci literárního giganta. Snad to knize moc neuškodí, když je sama o sobě skvělá…
Být literární profík, diskutujete u mjí knížky a ne u téhle. To znamená jediné – že Michaelova “taktika” prodeje (dobrá kniha se prodá sama) funguje možná lépe než nějaká bombastická PR. Do knížky jsem nahlédl, přečetl asi dvacet stránek a moc se mi to líbilo… ale pak mi knížku ukradla žena a čte o sto šest 🙂 Myslím, že tahle knížka za pozoronost sotjí…
A za bouli se omlouváme, myslím, že Honza křest zvládl perfektně!
oprava – ne literární profík, ale PR profík… (literární být nemůžu nikdy, když nedokážu napsat správně ani krátký komentář na fantasyplanet 😉 )
literární profíci
No, já Ti nevím, Mílo, kdybychom diskutovali u Tvé knihy na tohle téma, znamenalo by to, že jsem zvoral anotaci tam, což nevím, zda by Tě potěšilo.
Pod těmihle obálkami ostatně většinou není nic o samotném textu knihy, protože je na to moc brzo, to bývá až pod recenzí; takže tady si lidi většinou jen stěžují, že je něco špatně! 🙂
Anotace
Ona má ta anotace tak trošku pravdu. Kdyby nastínila děj, zdálo by se, že je to prostě jen opáčko starých fantazáckých klišé. Opravdu se to musí přečíst, aby člověk pochopil, že se totálně klasické téma dá vyprávět úplně originálně, aniž by měl člověk pocit, že už takový příběh odněkud zná. Ani postavy nejsou jedoznačné, a to ani tehdy, když se jedná o archetypy tradiční fantasy s výstižně střiženými jmény (čaroděj Zlatobýl, Temný pán, rytíř Orlík…). Jsou velice lidské a dá se s nimi sžít.
Pozn: Zaujaly mě skvělé dialogy. Autor v nich dokáže sdělit víc informací, než jiní na mnoha stránkách krasojazyčného popisu okolí, oděvů, výstroje a minulosti jednotlivých účastníků 🙂
Výborná záležitost!
Michaelovi
Sakra, kdybych se diskuzi vrátila dřív, měla bych knížku se slevou! 😀 No nic, ráda si připlatím. 🙂
Jinak…
Na FP se obvykle diskutuje, jenom když je něco špatně. Prohlášení, že je knížka “na dně latríny”, vyvolá víc pozornosti, než prostý fakt, že je knížka dobrá. Lidi jsou asi líní chválit, či co. 🙂
to jsou základní ekonomická pravidla. Spokojený zákazník se o svém nákupu zmíní třem lidem. Nespokojený pak devíti lidem. Aspoň myslím, že takto jsem se to učil.
Temnářce
Já ji s sebou na tom křtu měl, ale jak jsi byla skoro stále nedostupná, prostě jsem zapomněl…
(Gratuluju ke knížce! 🙂 )
Michaelovi
Škoda, no… Měla bych cestou zpátky do Brna co číst. 😀
(Děkuji. 🙂 )
Re: zvoral anotaci tam
Na této zvláště chválím, že není uzavřena do uvozovek, jak se ve Strakách stále častěji stává, naposledy u Mrtví muži netančí.
anotace od Strak
No vidíte, pane Vaňku, tak já Vám klidně přiznám, že anotace se u nás poslední dobou ocitají v uvozovkách proto, že je tak dávám grafikovi do mejlu, aby rozlišil, kde přesně text začíná a kde končí.
Když mi pošle náhled obálky, podívám se pak na anotaci nalitou na zadní stranu a říkám si, “vypadá to nakonec docela pěkně”, tak to tam občas nechám. Nějak naprosto nevidím, čemu to překáží, uvozovky značí v knize přímou řeč, ale jinak je to prostě grafický prvek sazby. Ostatně i zadek knihy se snaží oslovit čtenáře, tak proč ne přímou řečí, že? 🙂
Osobně mi přijde o dost podstatnější, CO je v těch anotacích, jaké myšlenky sdělují, jak čtenáře lákají atd. Sazbu bych začal řešit ve chvíli, kdy bych měl potíže nápis přečíst.
(Krom toho je samozřejmě i trapné, když do anotace pronikne hrubka či překlep; ne, že by se nám to párkrát nestalo…)
Ano, to je rozdíl mezi námi v “kostce”
Uvozovky slouží už hezkých pár staletí k označení “přímé řeči” (a pár dalších věcí, abyste mě “nechytal za slovo”). Začít je “používat” jako “docela pěkný grafický prvek” je pitomé a “velice rušivé”, respektive matoucí.
Za vysvětlení původu děkuji; na vaši řečnickou otázku odpovídám – no právě protože uvozovky slouží k rozlišení přímé řeči od jejího uvození pásma vypravěče. Kde není co rozlišovat, nemají smysl o nic víc než do nich dávat dopisy, novinové články, reklamní texty nebo komentáře na webu.
Uvozovky
Čemu ( či komu?) překáží u anotací uvozovky?
Mohou tu označit přímou řeč, v tomto případě názor nakladatele na knihu sdělovaný čtenářům, to, čím je hodlá oslovit.
Když uvozovky u anotace nejsou, ani to není divné, prostě je tam text týkající se knihy, který rovněž sděluje, co v ní asi objevíme.
(S jiným významem, třeba ironickým, tu počítat nelze.)
Jestli jsou tam jen tak 🙂 je to stejně šumák, protože tam prostě nejsou divné.
Pokud se jedná o knihy od Strak jako o celek, všimne si toho asi jen ten, kdo sleduje jejich produkci jaksi zvenčí, ale řadový čtenář, jemuž jsou určeny především, těžko 🙂
grafické prvky
Pane Vaňku, většina grafických prvků slouží pro okrasu.
Tedy vlastně nemají žádný “skutečný” smysl.
Přesto se používají.
grafické prvky
Měl byste myslím pravdu v případě, kdyby se na zadní stránce zároveň vyskytly uvozovky ve své původní funkci, to by byl vskutku maglajs.
O tom právě mluvím
Uvozovky jsou interpunkční znaménko, nikoli grafický prvek.
Ale abychom byli ontopic, to by FP nemohla u takto významné a diskutované knihy opravit chyby v názvu?
Krásná knížka a pro mě moc milé překvapení. Příběh je sice plný klišé, ale protože to byl autorův záměr, vůbec to nevadí. Román má totiž své kvality jinde – příběh je veden v příjemně odlehčeném duchu, hrdinové jsou dostatečně civilní na to, aby si je čtenář zamiloval, a autorovy dialogy jsou přímo geniální a skvělým čtivým způsobem ženou příběh vpřed. Závěr je sice lehce useknutý a zasloužil by si trochu natáhnout, ale globálně téměř čtyři sta stran milého a půvabného čtení. Bezvadný románový debut. 🙂
Vklouzla jsem na Legii a jeden z hodnotících čtenářů má tuto knihu přidanou dokonce v TOP10. To je myslím na románový debut dost slušné 🙂