Dívka na klíček

Dívka na klíček
  • Autor:
  • Nakladatelství: Argo
  • Cena: 389 Kč
  • ISBN: 978-80-257-0498-1
  • Vyšlo: 10. 11. 2011
  • Žánr: sci-fi
  • Provedení: váz.
  • Autor obáky: Milan Malík
  • Počet stran: 384

Anderson Lake pracuje pro společnost AgriGen v Thajsku jako kalorik. Navenek je ředitelem továrny, ale nenápadně pročesává bangkokská tržiště, hledá potraviny, o kterých se myslelo, že už neexistují, a doufá, že se zmocní bohatství ztracených kalorií minulosti. Potom ale potká Emiko… Emiko je dívka na klíček, zvláštní a překrásné stvoření. Není to lidská bytost, patří mezi Novolidi; je uměle vytvořená, vypěstovaná v líhni. Naprogramovali ji, aby uspokojovala dekadentní rozmary jistého obchodníka z Kjóta, ale teď skončila na ulicích Bangkoku. Novolidi někdo bere jako tvory bez duše, jiní je zase mají za ďábly. Pracují jako otroci, vojáci, jako hračky bohatých. Jsme v mrazivé blízké budoucnosti, kdy svět ovládají kalorické korporace, ropný věk pominul a vedlejší dopady bioinženýrských chorob řádí po celém glóbu. Co se bude dít, když se kalorie stanou měnou? Když se bioterorismus stane nástrojem velkých korporací a když jeho následky naženou lidstvo do éry posthumánní evoluce?

Nadějný nový autor Paolo Bacigalupi napsal jeden z nejlépe hodnocených science fiction románů poslední doby. Dívka na klíček získala ve Spojených státech hned pětici významných žánrových cen. Je to svižný dystopický thriller, ale i vize blízké budoucnosti, ostrá jako žiletka.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. jupí, tak snad to bude minimálně tak dobré jako čerpadlo. teda až na ty příběhy o vraždění dětí a psů, to by tentokrát mohl vynechat

  2. Mám tušení, že tohle bude velká show. Už se na to moc těším.

  3. Taky jsem hodně zvědav.V rockové muzice se používá termín „syndrom druhé desky“, kdy se řeší, nakolik kapela naplní vysoká očekávání po výborném debutu.Jak dopadne Bacigalupi?

  4. Jo,jasně.Jako každé přirovnání, tak i to moje trochu kulhá.Já to myslel tak,že dřív v rocku platilo, že než kapela dostala smlouvu na první LP (CD), tak musela o svých kvalitách přesvědčit a třeba roky koncertovala a během toho nastřádala dost skladeb (povídek), které u posluchačů slavily úspěch a tyhle písně se pak objevily na prvním LP (sbírka povídek).Deska měla úspěch a všichni se začali jednak těšit a jednak řešit, zdalipak se podaří kapele naplnit velká očekávání fanoušků vzniklá právě díky mimořádně úspěšné první desce.Tož tak.

  5. Čas na změnu
    Před 6 lety bych se ani nerozmýšlel a rovnou sáhl po novém Kulhánkovi a tohle s chladným klidem minul v regálu. Kulhánek je 14 dní venku, nemám ani nejmenší cukání ho koupit a na tohle se budu v pondělí těšit. Zvláštní jak se mi po letech změnil u knih vkus.
    Dle anotace mrazivé velmi aktuální téma…

  6. to Herne
    I skvělá hudba se časem oposlouchá. Člověk ,ať chce ,nebo nechce, stává se náročnější, hledá stále něco nového, takže není od věci číst nové autory a za kvalitu si připlatit. Ale pořád si Kulhánka rád přečtu. Prostě chce to žánry střídat, ať si člověk uchová čtenářský apetit.

  7. četl už někdo?
    Tak jaké to je? Četl už někdo? Rozhoduji se, zda koupit, či nekoupit, tak potřebuji jemně pošťouchnout 🙂

  8. Rozečetl, spálil se, odložil…zklamání roku.
    Tak se řadím ke skupině těch, pro které je to nečitelné a knihu sem odložil (viz. recenze ostatních na Amazonu). Doslova jsem se probojoval asi do jedné třetina a nešlo to.

    Udělal jsem fatální chybu, že jsem spěchal a knihu sem v rychlosti v knihkupectví jen popadl a koupil, aniž bych o ní nahlédl. Kdybych to udělal a nahlédl, ani bych jí nekoupil. Je tam totiž jeden zásadní problém, který velmi stěžuje začtení se.

    Problém č. 1. Kniha je psána v přítomném čase !!!

    Prosím a apeluji na nakladatele, když už někdo vydáte knihu, která je psána v přítomném čase, tak to napište do anotace nebo kamkoliv jinam. Ušetříte tím nervy spousta čtenářů. Jak známo, takový styl psaní je velmi obtížně čitelný, spíš nečitelný a kniha při čtení působí velmi neohrabaně až tupě a nedá se do toho začíst. Celá kniha je tedy psána takto: “Anderson skloní pušku. Bez zvětšení v dalekohledu skoro ani nerozezná rozptýlené tečky na kůži zvířete. Ale za chvilku bude po něm. Megodont se otočí a upře na Andersona oči…”, “Anderson nevolky užasne nad tím…”. Jako kdybych četl fragmenty scénáře filmu. Otřesné.

    Problém č. 2. Absence děje, absence prostředí, absence dialogů.

    Po cca 100 stranách se nic nestalo, nic neodehrálo a čtenář je tedy odkázán na jakési “prázdno”, které si má patrně doplnit vlastní představivostí. Musel bych ovšem být Steven Spielberg abych z toho “prázdna” něco vydoloval.
    Velmi strohý až nijaký popis prostředí, nulový popis charakterů a téměř nulové dialogy jen prohlubují utrpění čtenářovo. Do toho všeho “novotvary”, které zřejmě mají navodit pocit toho “bio-punku”, bohužel však bez vysvětlení co že to vlastně znamená. Čtenář tedy tápe, co že to je “kličkopružina”, která se vyskytuje ob stránku.
    Vsuvky v podobě Thajštiny, které jsou jako pěst na oko a nepříjemně ruší, protože se nedá odvodit o čem se mluví nebo co že to osoba přitakala “Khap”, “phá sin”, “Cou pa” atd… (R. Podaný o tom hovoří v doslovu, že je to tak úmyslně s tím, že tak to patrně bude čtenářům vyhovovat nejvíce). Bohužel u mě přesně pravý opak.
    Třešničkou na dortu je minimum dialogů, takže pocit “prázdna” je po 100 stranách dokonalý a knihu sem odložil. Nedá se ztotožnit s žádnou postavou, což je dáno i tím, že je každá kapitola o někom jiném a hlavní postava z anotace tak zaniká.

    Podlehl sem momentálnímu boomu jménem P. Bacugalupi a namlátil si. Velmi nestravitelný text, kde chybí vše, co od knihy čtenář očekává. Děj, postavy, dialogy, prostředí. Není tam nic. Respektive je to tak obšírně napsané, že bych musel být na drogách, abych si to dovedl představit. Vrcholem jsou amatérské ilustrace v přední a zadní části knihy, které jsou dělány z naaranžovaných kulis a dodělané v počítači “uměleckým” filtrem.

    Pro potencionální kupce: V knihkupectví si přečtěte několik úryvků na různých stranách knihy. Těm co nesnesou knihy psané v přítomném čase to pomůže ušetřit peníze, to je totiž na knize to nejhorší.
    Pro mě osobně zklamání roku, tahle literatura není pro mě.

    ps. Prosím R. Podaného pokud sem zabrousí, o informaci jak na něj kniha působila ? Každopádně skládám Vám poklonu, tohle překládat muselo být martyrium.

  9. Tak to je dost zdrcující kritika!Zajímalo by mě, jak by naopak vypadalo hodnocení toho,kdo vnímá knihu jako „pětihvězdičkovou“. Samozřejmě, že jsem neočekával všeobecné nadšení, ale takhle negativní názor, na údajně jeden z nejlepších románů posledních let, taky ne. Tím spíše po zkušenosti, jakým způsobem bylo veřejností přijato Čerpadlo 6. Možná jsem si knihu, na základě všech těch cen a ocenění, ve své hlavě až příliš zidealizoval.Možná přijde vystřízlivění.Možná jsem jiný čtenář než Herne.Dokud nepřečtu,neposoudím.

  10. Ani na druhý pokus
    Já sám sem Čerpadlo 6 nečetl, ačkoliv ho tu hodně čtenářů doporučovalo a je to bráno jako zásadní dílo. I proto sem se na Dívku na klíček hodně těšil, nicméně když tak zapřemýšlím proč, tak to byla právě idealizace na základě ostatních. Celé to podtrhly snad všechny možné ceny, které může kniha získat. O to větší bylo zklamání.
    Jsem hodně zvědav na ostatní, hlavně pokud to přečte “sicco” který tenhle druh čtiva umí s přehledem strávit, jeho názor mě hodně zajímá.
    Na mě to působilo stejně špatně jako Miévillovo “Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy”, kde sem narazil na stejný problém. Nesourodý divně poskládaný jazyk a nulový děj.

    Je fakt, že SF není úplně můj šálek kávy, a spíš se mi dobře čte lehká a nenáročná F literatura, ale chtěl sem po dlouhé době zase zkusit něco nového a vstřebat širokou veřejností označený literární skvost.

    Dnes ráno hned po probuzení jsem to otevřel znovu s čistou hlavou, ale nejde to. Místo ubíhajícího děje je tam pouze sled autorových myšlenek, na které se nedokážu naladit a pochopit, co vlastně chtěl vyjádřit a ten “všudepřítomný” přítomný čas, kde se vlastně pořád “něco” odehrává, ale vlastně se nic nestalo, nejde skousnout.

    Budu se těšit na ostatní až to přečtou, a doufám, že tam najdou to, co já nenašel.

  11. Tak po přečtení povídkové sbírky Čerpadlo 6, která je dle mého názoru velice zdařilá (a alespoň já jsem si její čtení užil), jsem se na Dívku na klíček těšil.

    Bohužel po nahlédnutí do knihy a namátkového přečtení několika stran v knihkupectví se mé těšení vytratilo a knihu jsem nekoupil. A to právě, jak tady již bylo poukázáno Hernem, kvůli psaní v přítomném čase (neustále mě to bilo do očí).

    Prostě, neustálí přítomný čas i mě příjde strašně krkolomný a nečtivý… škoda…

  12. Nechci kafrat, ale nebyly náhodou v přítomném čase napsáni i veleúspěšní Mariňáci?

  13. Přítomný čas
    Bije to do očí, protože to není obvyklé. Já proti přítomného času nic nemám, když má svůj důvod, tak si na něj jsem schopná docela rychle zvyknout.

  14. re: sicco
    Hledal sem (marně) kde sem to už viděl a kde mi to tak strašně lezlo na nervy. Prošel sem všechny řezby co mám v knihovně a nenašel to a oni to byly tedy asi Mariňáci (díky za připomenutí). Chtěl jsem si je koupit když znovu vyšli a když sem do nich v knihkupectví nakoukl, tak sem je po pár stránách odložil. Bylo to stejně nepříjemné jako Dívka na klíček a nešlo mi to číst.
    Až půjdu do knihkupectví tak do nich nakouknu, jestli to jsou oni.
    Nicméně akční věc, kde děj odsejpá je asi pro přítomný čas schůdnější a čtivější než Bacugalupi, kde člověk musí přemýšel o každém druhém slově. Proto na to u Mariňáků asi nikdo neupozornil.

  15. Herne
    Přítomný čas mi taky vadí. Vadilo mi to i u Mariňáků, ale tam to byla jenom malá chyba na kráse a autor si později asi uvědomil že to není to pravé. Snad brzo něco dalšího napíše, už se moc těším.
    Dívka na klíček měla velký potenciál, ale nějak se nevyužil. Je to právě ten druh knihy, co dostane ceny, ale čtenáře zklame.

  16. Vojclovi a Hernovi
    Není úplně fér vyjadřovat se ke knížce, aniž jste ji dočetli. “Dívka na klíček” má delší expozici a autor opravdu neservíruje informace na stříbrném talíři: to, co se stalo po Smrštění, jak funguje genopirátství a jaký je obchodní model korporací jako Agrigen, si čtenář musí složit jako puzzle. Nicméně v poslední třetině děj znatelně zrychlí a skutečně dokáže čtenáře překvapit.

    Ad historický prézens: zvykejte si, milánci, v anglosaských zemích je čím dál módnější.
    K Vojclovi bych poznamenal, že kniha zklame maximálně čtenáře prostomyslného. Co by pak byli všichni ti nadšení angličtí recenzenti? Nečtenáři či co?

  17. Ech
    Nějak jsem si zvykl, že jméno mám vyplněné automaticky. No, tentokrát nebylo, a předchozí anonymní příspěvek je ode mě.

  18. Asfalt od Kopřivy je také celý v přítomném čase, několik mích známých si toho ani nevšimlo..
    “Čerpadlo 6” je super, tohle doufám dostanu pod strom, ale těším se velmi.

  19. “Mých” známých pochopitelně, omlovám se za příšernou hrubku..

  20. čas
    Nechápu příliš brojení proti přítomnému času, který podle mě jednak není zas tak neobvyklý, jednak ho považuju naopak za plus, protože přirozeně vtahuje do děje víc než klasická (a okoukaná) odtažitá erforma v minulosti. Přítomný čas ve spojení s ichformou obzvlášť vytváří úžasnou atmosféru – například takový Cit slečny Smilly pro sníh by bez něho sotva byl tak geniální knihou.
    Jinak od Dívky na klíček mě odrazuje spíš tématika, já tady tu zelenou agitku moc nemusím a z celého Čerpadla 6 se mi Kalorik líbil nejmíň.

  21. re: Viktor Janiš
    “Není úplně fér vyjadřovat se ke knížce, aniž jste ji dočetli.”…je stejné jako byste řekl “není úplně fér vyjadřovat se k jídlu v restauraci, které ste nedojedli”. Na to aby člověk mohl něco zhodnoti, nepotřebuje 100% produktu. A když mi jídlo nebude chutnat, tak ho prostě odložím se slovy “není dobré” bez ohledu na to, jestli restaurace dostala pět michelinksých hvězd a vaří tam Gordon Remsay. Nepobliju se jen proto, abych pak mohl říkat “já tam byl vážení, a zvládle sem to do sebe nasoukat i se stříbrnou vidličkou”.

    Ta jakoby “výhrůžka” aby si čtenář zvykal není na místě. O tom jestli kniha bude úspěšná a dobře prodejná rozhoduje pouze zdejší čtenář a to, že je něco oblíbeného v anglosaských zemích ještě neznamená, že to projde i tady. Ono by se totiž taky mohlo stát, že vycházející hvězda jménem Bacugalupi velmi rychle zhasne i s historickým prezénsem v levných knihách, protože český čtenář jí proste odmítne. 389,- kč za titul, který stráví pouze minoritní část čtenářů, ať už díky přítomnému času, který se většině čte špatně nebo kvůli ději, který tam čtenář nemusí najít, moc neprospěje ani vydavateli ani autorovi.

    Hodnocení bych tedy nechal čistě na čtenářích. Vy jste Viktore jako korektor knihy osoba příliš zainteresovaná a dle mého tedy nemůžete být zcela objektivní. Ačkoliv doufám, že kdyby Vám kniha nevyhovovala, tak byste na ní vůbec nespolupracoval.

  22. ad Herne
    No já bych s tím pádem PB do levných knih nestrašil, to se mi spíš jeví jen jako vaše zbožné přání. Od autora tu vyšly povídky ve FandSF + Čerpadlo, takže většina potenciálních zájemců asi tak nějak tuší, co od něj čekat. No a ti zvědavci, kteří povídky neznají a na románu se popálí, se holt zase vrátí k tomu Kulhánkovi, o kterem jste se zmiňoval výše…

  23. Hernovi
    To přirovnání s jídlem nesedí: na zhodnocení jídla totiž člověku stačí nanejvýš pět soust (proto se při degustačních večeřích taky od jednoho chodu víc nedává), tedy jedna dvě minuty. Na zhodnocení písničky stačí tři čtyři minuty, víc to netrvá. Ale u knihy je to jinak, mnohdy autor na začátku pečlivě buduje svět a či pokládá stavební kameny překvapivého rozuzlení – a taková investice se vyplatí až po mnoha hodinách čtení. Je čtenářovo nezadatelné právo říct si, že se mu už investovat nechce a knížku odhodit… stejně jako odejít po první třetině “Šestého smyslu”, ale pak jeho názor není úplně relevantní, že.

    Jinak pár technických poznámek: Argo Maivaldovi knížky nedává, tudíž v Levných knihách Bacigalupiho neuvidíte. A já byl v tomhle případě redaktor, nikoli korektor (korektor jen tupě rovná text dle pravopisné normy; redaktor rediguje, tedy mění text na větné úrovni, aby lépe odpovídal autorovu záměru či duchu češtiny). Můj úsudek to myslím nijak neovlivnilo, knihu jsem si k redakci vyžádal a četl ji už předtím.
    K vyprávění v historickém prézentu: a romány od Petry Neomillnerové vám tedy nevadí? 😉

    PS. Pořád si myslím, že v Dívce na klíček je SPOUSTA děje. Kulhánkovská akční řežba ovšem ne


  24. VJ: Nemyslím si, že přirovnání k jídlu je až tam moc mimo. Čtenář se snad má právo vyjádřit i k onomu budování světa. Abychom zůstali u toho kulinářství – přece do sebe nebudu cpát pár dní starou a oschlou koblihu, jen abych se konečně dostal k mé milované marmeládě. (Tím nechci v žádném případě připodobnit Bacigalupiho budování světa k oschlé koblize 🙂 )

    Nyní již k samotné knize (pozor na možné spoilery):

    Zmíněný přitomný čas určitě není takovým problémem, jak se tu snaží někteří jedinci (jedinec) naznačit. Dle mého se jedná spíše o sílu zvyku. Osobně jsem si na to zvykal zhruba prvních 40-50 stran, načež jsem to dále už nevnímal a bral to za naprostou samozřejmost a přirozenost. Rovněž se nepotvrdily obavy o potenciální ekoagitce. Takhle, doposavad jsem s Čerpadlem 6 neměl tu čest, přičemž jsem něčeho podobného (ekoagitka) sám bál, načež se to v žádném případě nepotvrdilo. Autor se nepouští do přílišného (resp. do téměř žádného) moralizování, přičemž se stylizuce do pozice jakéhosi nestranného pozorovatele – bělokošiláci, příslučnící ministerstva životního prostředí, v podstatě neomerkantelisté usilující o získání “nezávislosti” na nadnárodních korporacích zde nevystupují jako ti apriorně “dobří”, a naopak. Rád bych rovněž vyvrátil nepodložená varování ohledně “nedějovosti” knihy, přesto bych spatřoval určitý problém v samotné anotaci, která Dívku na klíček označuje za svižný distopický thriller, což je pravda jen napůl – autor zde celou zhruba třetinu románu v podstatě jen rozmisťujě figury na šachovnici, aby na zbývajících stranách rozehrál onu zmíněnou svižnou partii, od které nelze v žádném případě odlepit oči (a mozek). Zajímavou skutečností, alespoň z mého pohledu, je, že hlavní roli zde nehrají ani tak postavy, jako hlavní motivy jejich chování – hlavním hybatelem děje se pak stává postava, po které je celý román pojmenovám, tedy Dívka na klíček, jejíž chování se řídí motivem v nejprostějším, ale zároveň tím nejsilnějším – touhou po svobodě. A s tím podle mě souvisí i samotný závěr, na který se dá dívat několika pohledy – je to touha po svobodě, která zvítězila v konečné nad všemi ostatními, v podstatě malichernými a méně “ušlechtilými” motivy, načež lidme nahrazeni novolidmi, kteří jsou vedeni právě těmito prostými, přesto vysokými motivy (autor tuto možnost jen naznačuje, explicitně ji neuvádí). Či se snad dá na závěr dívat jako na další možnou reinkarnaci? A to nikoliv jen člověka, ale v podstatě celého lidstva – lidstva, které nenaplnilo svůj potenciál, přičemž samo sebe uvrhlo do víru malicherných, “chamtivostí” poháněných věčných soubojů a intrik, za čož si zasloužilo prožít si to všechno zas a znova…?

    Abych jen nechválil – kniha je výrazně postavena na vnitřních monolozích jednotlivých postav, což v zásadě jistě není chyba. Chybou však je, že alespoň ze začátku jsou ony vnitřní monology a myšlenky spíše plytšího, sterilnějšího rázu – postupem času (stránek) se to však stále lepší.

  25. Bláznivý démant
    Sakra, už nikdy nesmím nic psát po návratu z hospody – těch hrubek a chybějících slov. :))

  26. Dívka na klíček
    Přítomný čas je u Dívky na klíček čtivý a hlavně opodstatněný. Navíc si myslím, že většina čtenářů ho stráví zcela bez problému, ačkoli někteří si mohou chvilku zvykat. Navíc román má vnitřní náboj, je vyprávěn hned z několika úhlů pohledu, přičemž každý z nich je jiný, odlišný a každý z vypravěčů v podstatě po celou dobu stojí mezi životem a smrtí. Osobně mi tohle po dějové stránce naprosto stačilo. Je jasné, že se najdou čtenáři, kteří knihu nestráví (já sám jsem zde tolik propíraného Kulhánka také odložil asi po 100 stránek, na druhou stranu proti němu nijak nebrojím, z toho jaký ohlas má mezi čtenáři je přece jasné, že je to dobrý vypravěč, a takovým je i Bacigalupi). Celé mi to přijde jako nafouknutá bublina jednoho nespokojeného čtenáře, ovšem o prodejnost knihy se v tomto případě vůbec neobávám, kvalita a čtivost v ní kráčejí ruku v ruce.

  27. re: Viktor, Diamant, Martin
    Viktor: Nemá smysl abychom se tu dohadovali a každý říkal tu svojí pravdu. Každý to vnímáme jinak. Knihy P. Neomillnerové sem nečetl.

    Diamant: Díky za rozbor od prvního kdo to skutečně přečetl. Už chápu co v knize čtenář hledá, já bych to tam nenašel.

    Martin: Opět věc názoru. Pro mě je přítomný čas nečtivý. Nedělejte prosím z jednoho názoru nespokojeného čtenáře (mě) takové drama. Nesoutěžíme tu o to, kdo knihu nejvíc shodí nebo nejvíce podpoří.

    Chtěl sem zkusit přečíst něco jiného než běžně čtu, nešlo to, řekl sem svůj názor v diskuzi o knize a tím to pro mě končí. To že je názor negativní není žádná tragédie. Vrátil sem se ke svému typu literatury která se mi dobře čte a sem spokojený. Všem ostatním přeji totéž.

  28. Promiň, opravdu z toho drama dělat nechci, jak jsem se sám snažil vysvětlit, skutečně jde o věc názoru a jsem rád, že s tím souhlasíš. Osobně prostě nechápu požadavek “Prosím a apeluji na nakladatele, když už někdo vydáte knihu, která je psána v přítomném čase, tak to napište do anotace nebo kamkoliv jinam.” To je směšné, příště tam budeme dávat upozornění, že uvnitř nejsou obrázky 🙂 Nepovažuji to za problém většího množství čtenářů, promiň. A o “nedějovosti” této knihy si také myslím své. Takže pokud z toho někdo dělá drama, byl jsi to ty, byť možná v rozrušení a naštvanosti, což chápu. Opravdu to ale není soutěž, je to prostě názor jednotlivce oproti, jak se zdá, názoru většiny, na který jsi byl zprvu zvědav. Nic víc bych v tom neviděl a dál bych to už raději nerozebíral. Každopádně jsem rád, že se o knize mluví, i když prozatím jen takhle 🙂

  29. DAx
    Každému co jeho jest… Pokud někdo tuto knihu koupil, aby ji téměř vzápětí odložil, je to jen k jeho škodě (…a nebo ne?) – Herne se bohužel nedokázal přenést přes své “čtenářské zlozvyky” a uvrhl do klatby vynikající knihu (a z vlastní zkušenosti vím a občas se to i stane, že v dobré víře doporučím knihu, která se mi i celkem líbila a měla třeba i dobré recenze a líbila se i jiným lidem, ale prostě tomuhle zákazníkovi/čtenářovi “nesedne”). Připravují se tímto rozhodnutím o často “jiný zážitek ze čtení”, ale dokážu to pochopit (já takhle odložil znechucen po 230 stránkách posledního Kulhánka :-). DÍVKA NA KLÍČEK pro mé “čtenářské nastavení” zážitkem rozhodně byla (tedy zřejmě nejen pro mou maličkost, ale lépe než “Bláznivý démant” bych to v žádném případě nenapsal ;-). Po “Čerpadlu 6” to byla prostě povinnost, která zcela naplnila má očekávání (způsob, jakým vypráví PB své příběhy jsem si prostě zamiloval) a autor i překladatel jsou opět jasnými favority pro hlasování v ASFFH. Já osobně dávám ***** a HOWGH!!!

  30. ad DAx…
    …jsem to JELITO, co psalo předešlý příspěvek – tímto se nemnohým čtenářům omlouvám a přiznávám se k němu i vysokému hodnocení… Děkuji za pochopení! 😉

  31. přítomný čas
    Jenom pro zajímavost – možná jsem příliš velká konzerva, ale pro mě je psaní v přítomném čase také čtenářsky velký problém. Z toho důvodu prostě nedokážu dočíst ani ukázky z knih Petry Neomillnerové, natož celou knihu. Fakt. Opravdu jen kvůli tomu. Tak prostě vím, že to holt není autorka pro mě. A Hernův povzdech nad Dívkou na klíček je pro mě důležitá informace. Osobně mám prostě rád, když se s časem pracuje. Jak už jsem psal v debatě s Petrou – přechod do přítomného času má dynamizující efekt a sužuje zorné pole příběhu z celkového pohledu na scénu do úzkého úhlu jednající postav v momentě tady a teď. Jenže jeho přemíra mne prostě dráždí, unavuje, odmítám tu autorskou hru na nekonečné vyvrcholení hrát. Z toho se zvencnou i ty bílé myšky v laborkách. Ale opakuju, je to taktéž čistě můj osobní postoj. Nějak se nám ten jazyk posouvá k extremismu – barokizující až užvaněný Mieville na straně jedné a puritánská Petra N., a Bacigalupi na straně druhé?

  32. pro herne a spol: Mariňáci nejsou v přítomném čase, to si pletete. Některé pasáže jsou, ale většina knihy je “normální”. V přítomném čase byl psaný třeba Sníh od Stephensona a dalo se na to zvyknout, i když to skutečně neposkytuje tolik prostoru pro popis. A ještě pro herne: zkusi si přečíst Mechanický pomeranč, to se asi svalíš hrůzou 😉 On by ti možná dělal problém i Vančura.

  33. thajština v knize
    Nepovažuji se za prostomyslného, ale to si opravdu nakladatel myslí, že všichni umíme thajsky, nebo že při čtení máme otevřený thajsko-český slovníček? To, že některá slovíčka nejsou přeložena třeba na konci knihy, zážitek ze čtení zhoršuje. Není to zásadní, je to jen nepohodlné a nepříjemné.

  34. Nebuďte tak přísní!
    Mnozí román kritizují, mnozí nespravedlivě. Zapomínají, že se jedná o žánr, na jaký možná nejsou zvyklí. Kdo čte 11 měsíců v roce upíří fantasy, tak by si tohle neměl vážně kupovat. Není SF jako SF.

    Bohužel musím říct, že jsem po necelých 200 stránkách i já knížku dočasně odsunul a začal číst jinou, ale vrátím se k ní. Vadilo mi však něco jiného, než kritikům přede mnou, a sice strašlivá beznaděj, ve které se svět hlavních hrdinů ocitl. Ale myslím, že právě proto tuhle knížku autor napsal. Ne, abychom se “SKVĚLE bavili”, jak se po nás pořád chce, ale abychom se zamysleli nad tím, jak blbě by tenhle svět mohl za pár let skončit!!!

    Pokud mu šlo o tohle, odvedl Bacigalupi velmi dobrou práci.

  35. Dobrá kniha
    Přitomná čas v knize mě ze začátku trochu zarazil a asi jsem si na něj zvykala 15 minut. Poté mi to už sedlo. Dále je začátek trochu méně čtivý, ztrácela jsem se v něm a nechápala svět a situace, o které šlo. To trvalo cca 30-50 stránek. Ale potom se kniha krásně rozvázala, příběh začal plynout, charaktery počaly být sympatické nebo nesympatické a čím dál tím více mě zajímalo, jak to vše vlastně dopadne. Dějové zvraty a vztahy byly zajímavé a knihu doporučuji. Není to čtení pro každého, stejně jako třeba knihy P.H.Dicka (nesrovnávám je jako sobě rovnými, stylem a psaním, jen si myslím, že Dick také není čtivo pro každého). Kniha je dle mě skvělá, ale je lepší si knihu nejdříve vypůjčit, než koupit.

  36. Pár postrehov k Dívce na klíček
    Neoxin: Zaujímavý postreh s P.K.Dickom. Osobne sa pokladám za trochu nekritického fanúšika PKD a práve zo začiatku mi kniha prišla príliš rozvláčna a popisná v porovnaní so strohými charakteristikami Dickových postáv.
    Mimochodom postava Hok Senga mi z nejakého dôvodu pripomenula pána Tagomiho z Dickovho Muža z vysokého zámku.

    Každopádne s veľkou časťou kritiky súhlasím (pomalší rozjazd, mnoho neurčitostí, chýbajúca motivácia “fandiť” nejakej postave, autorova fascinácia užívaním miestnycch výrazov), no napriek tomu bola kniha pútavá (minimálne v poslednej tretine).
    Knihe by som vytkol aj málo uveriteľnú technologickú (ne)vyspelosť civilizácie – nie som expert, ale rozvoj pokročilých biotechnológií a mutácií vo svete energeticky závislom na “kalóriách” je pre mňa ťažko predstaviteľný.
    Čo sa týka deja, je otázkou vkusu, či čitateľ preferuje skôr osobné drámy jednotlivých postáv alebo obraz zachyteného sveta ako celku. Mňa napríklad bavilo sledovať politické (mocenské) hry, ktoré (spolu so spomenutými osobnými drámami) kulminujú v strhujúcom závere. Na druhú stranu musím priznať, že “politika” nemusí byť šálkom kávy pre každého.

    Celkovo som rád, že som sa ku knihe dostal a napriek výtkam chápem, že má svoj okruh priaznivcov, medzi ktorých sa týmto hlásim 😉

  37. Knížka mi vzala vítr z plachet, netradiční, zajímavá, komplikovaná. Žádný úvod do terminologie byl zarážející, ale bylo krásné po čase pochopit, o čem se vlastně mluví a jak to asi vypadá/funguje. Několik příběhů několika postav, které spojoval svět a motivy byl zajímavý a lákavý. Těšila jsem se na každou další stránku a konec mě pekelně překvapil, ale asi byl v souladu s náturou obyvatelstva. Opět jsem jí četla v angličtině, takže překlad neohodnotím (ale věřím, že byl skvělý. S našimi překladateli jsem extrémně spokojená a jen jedna knížka mi po překladatelské stránce opravdu nesedla – Hypnotizér od Keplera). Přítomný čas mi v té angličtině ani nepřišel zarážející, musela jsem si jí po přečtení ostaních recenzí znovu otevřít, abych se přesvědčila, že tam vážně byl. Tenhle biopunk už mi byl doporučován pár let zpátky a naprosto chápu proč

Zveřejnit odpověď