Zápletka ve zkratce: skupina lidí utíká před spoustou hnusnejch a skoro nesmrtelnejch potvor k lodi, kterou se jim podaří dostat do bezpečí.

Podrobnosti: vesmírná loď přepravující asi čtyřiceti nezajímavých lidí, plus  jednoho psychopatického vraha s očima upravenýma pro noční vidění, se s něčím srazí a nouzově přistane na pouštní planetě. Planeta má tři slunce, pravděpodobně žádnou vodu a zdánlivě ani život. Skupina přeživších trosečníků se přesto vydá vodu hledat. Najdou opuštěnou hornickou kolonii, záchranný člun bez energie a již zmiňované potvory. Ty se naštěstí bojí světla. Ale jednou za dvaadvacet let, ta doba je právě tu, nastává úplné zatmění a paneta se zahalí do tmy a potvory mohou bez obav vylézt na povrch. A tak v boji o život musí trosečníci spolupracovat i se zabijákem Riddickem.

Na zápletce Černočerné tmy není nic originálního a značně připomíná vetřeleckou ságu. Triky, příběh a herecké výkony nic moc. Naštěstí se najde pár dobrých scén, které celý film trochu pozvedávají. Docela zajímavé je použití tzv. bleachingu, což je chemická úprava filmového pásu, díky které barvy vyblednou až do téměř monochromatické podoby. Vypadá to zajímavě a přidává to na atmosféře filmu. Další specialitkou jsou například “ultrazvukové pohledy” hnusáků.

Černočernou tmu mohu doporučit leda skalním příznivcům SCI-FI. Ale i ti by měly pár týdnů počkat, až se film dostane do malých kin. Za těch 110 korun, co jsem zaplatil, Černočerná tma nestojí.