- Autor: Card Orson Scott
- Nakladatelství: Laser
- Cena: 289 Kč
- ISBN: 978-80-7193-371-7
- Vyšlo: 19. 9. 2013
- Žánr: sci-fi
- Provedení: brož.
- Autor obáky: Michal Kuba
- Počet stran: 422
Americká říše se rozrůstá až příliš rychle a rozpory v domácí politice ji zároveň přivádějí na pokraj kolapsu. Válka slov mezi pravicí a levicí přechází do otevřené války, ačkoliv většina lidí chce jen žít dál v klidu. Bitva mezi ultramoderními zbraněmi na jedné straně a pěšími vojáky na straně druhé ničí města a začíná ovládat venkov. Nicméně drtivá většina, jež nechce nic jiného než ukončit krveprolití a vrátit zemi do časů mírové existence, disponuje vlastní technikou, zbraněmi a geniálními stratégy. Když se americký sen rozplývá v násilnostech, kdo dokáže zajistit, aby národ a vláda táhly za jeden provaz? A na čí stranu se postavíte vy? * Orson Scott Card je výtečný vypravěč, jenž si svými sci-fi a fantasy romány získal miliony fanoušků a slova nesmírné chvály. Tentokrát se vydává vstříc přítomnosti a nabízí mrazivý pohled na možný průběh nové americké občanské války.
Scifi???
By mě zajímalo koho napadnout strčit politický thriller do řady “Mistrovská díla scifi”, když to kromě autora nemá s tímto žánrem nic společného. A mistrovské dílo to rozhodně taky není, takových se najde v našich knihkupectvích 12 do tuctu. Námět by sice mohl být zajímavý, ale zpracování mě teda nepřesvědčilo, příběh pokulhává na obě nohy.
Výborná kniha,vřele doporučuji, určitě se hodí do řady mistrovská díla scifi.
Teos má pravdu
Napadlo to redakci Laseru; důvody jsou nasnadě; viz propagační text u ukázky. Mimochodem, anotace nemá se skutečným dějem knihy prakticky nic společného (a zčásti jako by vycházela z americké anotace k pokračování).
Problémem knihy není až tak to, že Carda dostal mozkožrout; když se pouští do politického kazatelství, pořád ještě to vzbuzuje spíš WTF než nevolnost jako některé jeho novější texty. Problém je, že napodobuje Clancyho (včetně dost chabého stylu) tak důkladně, že celá kniha je založena na počítačové hře (tohle vám na obálce neprozradí, co?). Rozpadá se tudíž na nesourodé epizody a zejména závěrečná část v podzemní základně je zrovna tak nudná jako číst walkthrough Doomu. Začátek je o trochu lepší, protože tam se Card přiznanš inspiroval spíš *24* — a některé dialogy, například ten se sekretářkou, jako by se pokoušely imitovat ulítlejšího Heinleina; s dosti bizarním výsledkem a úspěchem nejvýš střídavým.
Také se mi nelíbí, že je to mezi sci fi. Chvála Pánu za pana Vaňka! Kritických hlasů je třeba, ne pochlebování a plácání po ramenou!
Vaněk
Vaněk je zase nějak moc chytrej, jak je vidět. Mně se kniha líbila a myslím, že card jako autor i tato kniha si zaslouží být v mistrovské řadě. Ale holt jeden tradiční rýpal bude rýpat do všeho, to je jasné, to jsme viděli nedávno u knihy Oceán na konci uličky, jen kritizovat a kritizovat, to Vaněk umí nejlépe!!! Kulaginovi nemá cenu něco psát, to je zbytečné.
@Teos: Já tady Laser určitě obhajovat nechci a nehodlám (vzhledem k jejich platební morálce ani nemám za co), ale copak nejsou kráčející robotické tanky a elektronické bojové obleky typickými rekvizitami sci-fi? Že se příběh odehrává v bezprostřední budoucnosti (respektive z našeho pohledu už jsou to alternativní dějiny) a vychází z autorových politických postojů, na tom přece nesejde. Do “mistrovské” řady to má možná daleko, ale fantastika to je. Turnerovy deníky koneckonců taky.
@JVjr: Empire – http://en.wikipedia.org/wiki/Empire_(2006_novel) – vyšlo v roce 2006, hra, která je ve skutečnosti “předkračováním” knihy – http://en.wikipedia.org/wiki/Shadow_Complex – až v roce 2009. Nebo máte na mysli jinou hru?
Anonymovi
Nechci vám brát iluze (vlastně chci, škodí vám a hlavně vašemu okolí), ale u knih založených na počítačové hře to nechodí tak, že se počká na vydání hry, spisovatel pak dostane krabici s instalačkami a piš si. Naopak, když je vymyšleno prostředí, napsat z něj román trvá podstatně kratší dobu než naprogramovat celý zbytek hry. To, jak si u Carda vývojáři objednali knihu, uvádí např. on sám v doslovu, dostupném i na http://hatrack.com/osc/articles/empire_afterword.shtml
Jo, musím se opravit – česká anotace zjevně je otrockým překladem té americké; nějak jsem prve špatně hledal.
Co se žánrového zařazení týče, to závisí na věčné otázce, jestli technothrillery jsou fantastika. Znám typičtější rekvizity SF než kráčející… no, polorobotické (záleží na definici) tančíky nebo spíš bojová vozidla pěchoty; a “skafandrovité uniformy” jsou v knize čistě na ozdobu a nemají žádnou funkci pro děj. Ostatně hrdinové (a implicitně autor) označují mechy, vznášedlomotocykly a další výzbroj vzbouřenců “nothing that couldn’t be built using existing design theory. Excellent, creative engineers built these weapons, but not necessarily geniuses. Their work could be duplicated and countered”. Takže ano, z tohoto hlediska jsou *Turnerovy deníky* (nebo třeba *Night of Power* Spidera Robinsona, s níž má *Impérium* některé společné prvky) podstatně víc SF, protože postulují zásadněji proměněný (šklovskovsky *ostraněnyj*) fikční svět.
Mozkožrout?
Tak Carda postihl mozkožrout. No, to je fajn, že mozek pana Vaňka pořád pracuje na plné obrátky. To se všichni radujeme, že nám může stále sdělovat plody své duchaplnosti.
Vaněk
Vaněk je tak chytrý člobrda, že by mohl jít dělat rovnou premiéra. Tam by jim vysvětlil vše, jak má stát fungovat, to by pak byla sci-fi. Ale to nic nemění na tom, že Card je super autor a prostě umí psát vše, ať se to lidem jako Vaněk líbí nebo ne, ale holt někdo musí hledat na všem nějaké ty chyby, jinak by tu asi byla nuda.
Ale pánové, tentokrát byste si stírání JVJr mohli odspustit. Velmi správně poukázal na to, že jde o knihu na objednávku od vývojářů počítačové hry ze stejného prostředí – viz ono heslo na wikipedii od Anonyma, což je třeba pro mne dosti podstatná informace, kterou jsem se z anotace opravdu nedozvěděl…
to pipin
Já ho nestírám za to, že na něco poukazuje. Já ho stírám za to, že si není schopen odpustit svoje bezbřehé hulvátství ani u O. S. Carda.
Vaněk – kritik velkých nakladatelství
Je zajímavé, jak se pan Vaněk pouští jen do velkých nakladatelství jako je Polaris a Laser, ostatní nechává na pokoji. Těším se na Enderovu hru v kinech, konečně se Card dočká filmového zpracování.
Osobně pana Vaňka neznám, a ne vždy s ním souhlasím, ale tady z toho co napsal, se mu nedá nic vytknout. Jasně dané argumenty, které je možné dohledat a ověřit.
A proti tomu stojí mlácení prázdné slámy pana Karla, který s ním není evidentně schopen polemizovat vhodnými protiagumenty, nebo žádné nenašel a tak se pustil do toho, co jde podobným plácalům nejvíc. Urážení a osobní invektivy.
Na věcné argumenty reagujme věcně. Nebo mlčme. To je můj názor.
Karlové
Těch Karlů je tu už nějak moc, možná je to jen 1 a ten samý Karel a pak to taky tak vypadá ta diskuze, že?
to KarelC
Nejsem Karel ani KarelC, nicméně mě fascinuje, že termín “Carda dostal mozkožrout” může někdo považovat za věcný argument, zatímco když já tuhle urážku renomovaného spisovatele označím za “bezbřehé hulvátství”, je to “mlácení prázdné slámy” nebo “osobní invektiva”.
Card
Těžko mě někdo může podezírat, že jsem proti Cardovi zaujatý, strávil jsem nad jeho texty spoustu krásných měsíců svého života – a snad ještě nějaké přibudou. S “Říší” jsem přesto měl jistý problém, protože nemám rád, když autorovy politické názory – na které má samozřejmě právo – začnou do jeho prózy pronikat tak silně, až to zavání “přihříváním polívčičky.” Sledoval jsem ohlasy bezprostředně po vydání – a byly hodně rozporuplné. Proto chápu Honzův nadnesený výrok, že “Carda dostal mozkožer”, sám jsem měl podobné obavy. Naštěstí se to zlomilo a on začal znovu psát překvapivé, nové příběhy – třeba cykly Mithermages a Pathfinder. nebo s Aaronem Johnsonem Formic Wars, předstupeň k Enderovi. I z toho pohledu se teď na “Říši” dívám jako na zajímavý střípek v mozaice celkové Cardovy tvorby; vždyť není tolik autorů, kteří dobře zvládají sci-fi, fantasy, pohádku, polit fiction anebo třeba příběhy starozákonních žen.
Říkal jsem mozkožrout
(i když o tom, který překlad je platoničtěji ideálnější, by se dalo diskutovat; ale já se přikláním k životné podobě, která už je zavedená v tom vtipu). A je to čirý terminus technicus, akorát u nás příznačně ignorovaný, i když zrovna česká fantastika by ho potřebovala jak prase drbání: http://en.wikipedia.org/wiki/James_Nicoll#.22Brain_eater.22
Ještě si dovolím poznamenat, že věta “až se sem vrátí armáda nebo vojenský námořnictvo, aby město [New York] znovu dobyly” v originále obsahuje věcně příslušné “the Army or the Marines” (ve zbylých dvou případech v kapitole přeložené správně “mariňáci”, resp. “námořní pěchota”) a pasáž o tom, jak Reuben k zabití hlídky ve skafandru “potřeboval tichou zbraň. Tenkou propisk[o]u, kterou neustále nosil. Složil svého muže na zem a pod čelistí obličejového štítu mu ji vrazil do krku. Musel jí trochu pohnout, aby se dostal k tepně.”, je v originále poněkud uvěřitelnější “Reuben got his man down on the ground and put a knife into his throat under the jaw of the helmet faceplate” (v následující kapitole opakováno “I killed a man with my bare hands today,” he said. “And another with a knife.”; co je v překladu, teď nevím).
Ty *Formic Wars* jsou jaké? Mě na anotaci poměrně zaskočilo, že se mají odehrávat 100 let před Enderem; moc si neumím představit, jak to zretrofituje s Varšavskou smlouvou.
Aby nedošlo k omylu.
Na té větě s armádou a námořnictvem je v samém důsledku nejzábavnější fakt, že byť je to přeloženo špatně, tak to vlastně špatně není. Americká námořní pěchota totiž JE administrativně jednou ze složek amerického námořnictva – a technicky se tedy o “vojenské námořníky” jedná. Že měl Card ale zjevně na mysli “námořní vojáky”, jak SPRÁVNĚ můj ctěný předřečník poukazuje, je ovšem věc jiná. Je to asi jako tvrdit, že si někoho v Bartolomějské podali “esenbáci”. Vlastně by to byla také pravda…
Vítám vás, stando, ze kterépak alternativní reality jste spadl?
Tady na Zemi je United States Marine Corps jednou z rovnocenných složek United States Armed Forces po boku United States Army, United States Navy, United States Air Force (osamostatněno z armády 1947, ovšem každá ze zbylých složek má i nějakou vlastní leteckou část) a United States Coast Guard (ve stávající podobě od 1915). Dá se o tom leccos zjistit i v češtině.
S politováním musím konstatovat, že ani redakční práce nebyla příliš pozorná: Např. “Střetne s nějakým teoretikem ze Seattlu, co zná tak maximálně X-Box, nebo s vraždícím strojem z Fort Braggu?” [::some X-Box geek from Seattle::]
(A ano, v překladu pak v kapitole 13 Reuben mluví o tom, že dotyčného zabil nožem.)
JVJr
Proč hned tak konfliktně? Spadl jsem z té reality, kde je americká námořní pěchota od roku 1834 administrativně přiřazena k Department of the Navy, jež mělo jako exekutivní složka do té doby v kompetenci pouze námořnictvo.
Holt se už tak záhy ukázalo, že námořní pěchota občas potřebuje ke své činnosti i námořnictvo… a naopak.
Vtip je, že jsem v té své realitě vážně předpokládal, že je tomu “mému JVJr” tato skutečnost známa a tudíž jsem se usilovně snažil napsat svůj post tak, aby nemohl být obviněn z neznalosti :-D. Protože ten “můj JVJr” ví (skoro) všechno a podobnou dezinterpretaci by mi nikdy neodpustil. Nekecám! ;-D
Určitě souhlasím s tvrzením, že o dané problematice existuje celá řada textů a zároveň marně hledám nějaký výrok, jímž bych rozporoval skutečnost, že fakticky vystupuje námořní pěchota jako složka zcela samostatná 😉
Pokud bych tedy poupravil své přirovnání, jež vás jistě zmátlo, tak si “nepohodlné osoby v Bartolomějské podávali zaměstnanci ministerstva vnitra.” Což je stále pravdivý výrok, byť je, doufám, zřejmé, že hasiči to vážně nebyli.
Dočteno a mohu jen doporučit. Card nezklame nikdy.
Kniha je dobrá, i když na Enderovu řadu nemá, to je jasné. Ale doporučit ji mohu, jsem spokojený s ní.