- Autor: Neill Chloe
- Nakladatelství: FANTOM Print
- Cena: 259 Kč
- ISBN: 978-80-7398-271-3
- Vyšlo: 24. 6. 2014
- Žánr: fantasy
- Provedení: brož.
- Autor obáky: Tony Mauro
- Počet stran: 272
DIVOKÉ A KRVAVÉ UPÍŘÍ MEJDANY
ZAČÍNAJÍ BÝT HROZBOU…
…a novopečená upírka Merit ji spolu
s Mistrem Domu Cadoganů musí odvrátit!
Upíři jednoho dne odtajnili svou existenci a od té doby se snaží začlenit do lidské společnosti. Což ve volném překladu znamená, že se snaží kontrolovat hlad po krvi. Jednou z mála výjimek, kdy popustí uzdu své nezkrotné vášni, jsou takzvané mejdany…
Jednotlivé upíří rody, tzv. Domy, tiše tolerují jejich existenci, ale je to čím dál složitější, neboť se objevila nová hrozba – zazobaná a mocná rodina Breckenridgeových, konkrétně jeden z nich. Ten se hodlá prosadit jako novinář a co jiného by mu pomohlo v zářivé kariéře, než odhalení nějakého strašlivého upířího tajemství…? Nedosti na tom, že ze střední školy zná novopečenou krvesajku Merit, která byla proměněna bossem Domu Cadoganů.
Dva upíři a čarodějka
Aby zabránili skandálu, musí se Merit a Ethan vydat do podsvětí Chicaga a odhalit temné stránky upíří existence. Všechno navíc komplikuje Morgan, Mistr Domu Navarrů, jenž se o výjimečnou dívku rovněž zajímá, a také začínající čarodějka Mallory, Meritina nejlepší kamarádka, které se Ethan vůbec nelíbí…
V Kousnutí páteční noci se americká spisovatelka Chloe Neillová vrací do originálního světa chicagských upírů, vyhrocuje vztahy mezi ústředními protagonisty, přidává poctivou porci krve a temnoty a odhaluje další náznaky tajemství, které hlavní hrdinku Merit obklopují. Její divoká upíří část s ní totiž dokonale nesplynula a udržet ji pod kontrolou je stále těžší…
Anotace:
Jeden by si myslel, že titulky v novinách vyprovokují občany Větrného města k boji proti nám, krvežíznivcům. Místo toho nám i po deseti měsících zůstává status celebrit, hodný hollywoodských hvězd. Odháníme paparazzie, kteří jsou jen o něco méně nebezpeční než zabijáci s kříži a kůly. Abyste mě správně pochopili… Prostý lid není úplně nadšený, že má žít po boku nemrtvých, ale aspoň nevzal naše sídlo útokem. Zatím. To se však může změnit, až se dovědí o mejdanech, neboli večírcích, kam si upíři vodí lidi jako dobytek a sají jejich krev ve velkém. Většina civilizovaných upírů takové chování odsuzuje. Ovšem pro začínajícího reportéra, který chce udělat dojem na svou rodinu z vyšších kruhů, je to skvělé sousto. Proto můj Mistr, Ethan Sullivan – několik století starý, avšak naprosto zachovalý upír – nyní žádá, abych se znovu spojila se svou snobskou rodinou a posloužila jako prostředník mezi lidmi a upíry… a pomohla utajit před médii některé nechutné detaily naší existence. Někdo však touží po tom, aby si lidé a upíři začali jít po krku – někdo, kdo v sobě chová dávnou zášť…
proč říkat rodům “domy” (navíc s velkým D)? tuším za tím anglický “house” – což je rod… krom toho, “mistr” by mohl být “pán” a myslím, že by se taky obešel bez velkýho písmene…
to ff
Neznám originál, takže nechci tvrdit, že nemáte pravdu, ale ono to anglické “house” neznamená jen čistě rod (house Lannister), ale v historické terminologii skutečně dům jako domácnost. Čili domácnost šlechtice a na něm dalších závislých osob, ne nutně fyzicky spřízněných (vazalové, služebnictvo a pod.)