- Autor: Lumley Brian
- Nakladatelství: Polaris
- Cena: 269 Kč
- ISBN: 978-80-7332-217-5
- Vyšlo: 2. 10. 2014
- Žánr: fantasy
- Provedení: brož.
- Autor obáky: Bob Eggleton
- Počet stran: 240
Nekroskop Harry Keogh se vždycky považoval za neomezeného pána Möbiova kontinua – dimenze, která existuje paralelně k veškerému prostoru a času a své osobní brány kamkoliv v multiversu. Je to od něj ale tak trochu drzá domýšlivost, protože i on sám ví, že není jedinečný a že existují přinejmenším další dva, kteří mají v tomto směru stejné schopnosti. Jeden z nich je sám August Ferdinand Möbius, dávno mrtvý německý astronom, matematik a vynálezce Möbiovy pásky, která jej podnítila k tomu, aby začal po své smrti zkoumat své předtím pouze hypotetické kontinuum; druhým Harryho syn, který zdědil nejenom otcovy matematické schopnosti, ale i jeho metafyzický talent, díky němuž nekroskop hovoří s mrtvými v jejich hrobech.
Představte si Harryho zmatek, když při návratu z Las Vegas nakrátko spatří postavu, bezmocně se řítící nekonečnou nocí Möbiovým kontinua. Jak je to možné a kdo je ten nešťastný, bezhlesně protestující lidský meteor letící vstříc jisté smrti? A co víc, jestliže do něj nepřišel dobrovolně, jaký zákeřný vrah poslal svou oběť na tu příšernou cestu? Harry ví jen to, že to na svědomí nemá ani jeho syn, ani profesor Möbius. Kdo a kde je Möbiovský vrah? To je záhada, kterou může vyřešit jedině nekroskop – ale není při tom ohrožen i jeho vlastní život?
České vydání románu je doplněno o povídku Mrtvý Eddy, v níž Harry návštíví Las Vegas, aby se tam trochu rozptýlil za nalezené peníze.
Zeptám se možná blbě, ale co ten název? Proč Necroscope?
Připojuji se k Fenrisově otázce!
Necroscope
Ad Fenris: Autor (Lumley) si to jméno zkrátka nechat zaregistrovat v této podobě a teď trvá na tom, aby tak bylo uvedeno všude, včetně erka v kolečku. Dalo mi dost práce ho přesvědčit, abychom to (po 15ti dílech) nemuseli používat i v textu. Tak to prosím skousněte. Díky
MK POLARIS
to M.Kocián
Děkujeme za osvětlení! Lumleymu už z těch jeho upírů asi začalo harašit ve věži…
Něco podobného učinil i Clive Cussler se svým hrdinou Dirkem Pittem.
Jak je to s autorským právem na ty které hrdiny u nás? Je to automatické, že stejné jméno hrdiny, kterého jsi ty vymyslel, nesmí nikdo jiný použít, nebo je to jen nepsaná vzájemně respektovaná dohoda?
to M.Kocián: A stála ta kniha vůbec za to přesvědčování? Osobně si říkám, že na některé manýry je nejlepší reagovat tak, že člověk pokrčí rameny a řekne “Hm, tak si to nechejte”. Ale je jasné, že vy uvažujete v intencích prodejnosti. Druhý a třetí díl SPINu se u nás holt nevyplatí, Necroscope® 😐 se dá louhovat i po patnácté…
Obecně: Ve chvíli, kdy autor ztratí pokoru před vlastním dílem si moc jiného, než ignoraci, nezaslouží. Jestli je pro něj důležitější obchodní značka než samotný smysl slova a respekt k národním jazykům, pak potěš koště. Už vidím ten dialog, v němž zazní: “Kde je Harry? Viděli jste někdo Necroscope®?” A vy jste museli autora přesvědčovat, že je to blbost?
Osobně jsem chtěl s Necroscope® skončit po desátém díle. Už jsem neměl pocit smyslu. Narazil jsem ale na 11.-13. díl v LK (Polaris snad odpustí) a dokoupil tam. Je fakt, že v knihovně ta řada hřbetů vypadá stejně dobře jako laserovká New Weird řada, byť to ty lebky na tom hřbetu trochu kazí. Je taky pravda, že na sbírce povídek NEKROS (viz vedle) mi vadí jedině to, že ji do té řady prostě nedám (jiný formát).
Nakonec jsem si letos v létě 11.-13. tedy přečetl. Pocit ztraceného času jsem z toho neměl – ale ani pocit nějakého nadšení. Solidní řemeslo, scény z výletní lodě velmi dobré. Někdy trochu na hranicích parodie (popis hrdinova zadku v upnutých džínách…). Konec byl – jaký byl. Příběh se uzavřel. Nevím, co by mě přimělo kupovat čtrnáctku až šestnáctku.
Vlastně jedna věc mne u Lumleye zaujala – jak MOC ŠPATNĚ na konci těch devadesátek predikoval vývoj v blízké budoucnosti. V podstatě co mohl odhadnout špatně, to špatně odhadl. Od klimatických pochodů, přes situaci v Rusku, po úlohu Británie, Číny… Byla z toho tak trochu nechtěně zábavná alternativní realita k realitě naší současnosti – a v tomto směru kouzla nechtěného mě to bavilo možná víc, než ve věcech, kde mě chtěl autor bavit úmyslně.
Na stará kolena se to leckomu v hlavě pomotá! U nás ve vsi si například jistý Paklavič usmyslel, že se v pětaosmdesáti letech ožení! A s měšťkou! Všichni mu to rozmlouvali, ale on si nedal říct. Když si tu padesátiletou bábu do chalupy přivedl, dal jí podle našeho vesnického zvyku vypít krajáč vodky. Samozřejmě, že ta stará měšťka to nevydržela a skácela se mrtva k zemi. Ani nedopila! A Paklavič byl rázem vdovec! Takových vydání, napřed za svatbu, potom za pohřeb! Měl tleto zapotřebí? Inu, jak se říká: Dobro pochází od Boha a zlo od ženského plemena!