Nebula, Cena Britské asociace science fiction, Hugo, Cena Arthura C. Clarka nebo Locus – to je jen malý výčet ocenění, jimiž je ověnčena prvotina Ann Leckieové Ve službách Spravedlnosti. První díl trilogie, která se ve světě sci-fi stala naprostou senzací a která svými kvalitami oslovila i nežánrové publikum, právě vychází v nakladatelství Plus.
Nyní již hvězda science fiction Ann Leckieová napsala svou první knihu až v téměř padesáti letech. Psát prý začala z nudy. Její román Ve službách Spravedlnosti ovšem čtenáře rozhodně nenudí. Velmi rychle si získal také pozornost literární kritiky a pyšní se pozoruhodnou sbírkou literárních cen.
Jako správná space opera obsahuje Ve službách Spravedlnosti mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy, trochu toho romantického dobrodružství a hlavně příběh točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat. Ann Leckieová však ve svém debutu klade důraz také na ryze lidské otázky a témata.
Ve službách Spravedlnosti čtenářům představuje také silnou a neotřelou mimozemskou (a přitom velmi lidskou) hrdinku Breq, která se ocitá na planetě s naprosto odlišnou civilizací. Ve vyhnanství na mrazivé planetě, kdesi ve vesmírném zapadákově, se Breq pokouší o dokončení své mise. Kdysi měla k dispozici neomezenou umělou inteligencí a propojovala tisíce vojáků ve službách rádčské civilizace, jež ovládla celou galaxii. Nyní následkem zrady o své výlučné a vlivné postavení přišla a ocitla se za trest lapená v křehkém lidském těle, ke všemu ještě ženském. A zatím moc neví, co si s ním počít. Stojí před ní řada nezodpovězených otázek a především v ní hoří touha po pomstě…
„Ann Leckieová využívá známé rekvizity – expanzivní vesmírnou mocnost a cílevědomého hlavního představitele usilujícího o spravedlnost – inovativně však překračuje konvence space opery. Její působivý debut zaujme originálním hrdinou… Ann Leckieová je zkrátka talent, který stojí za pozornost.“ – Publishers’s Weekly
- Leckieová, A.: Ve službách Spravedlnosti
- Vydává: Plus, 2016
- Překlad: Petr Kotrle
- Obálka: John harris
- Formát: váz.
- Počet stran: 360
- Cena: 369 Kč
…
Kdo četl v originále, případně od pondělí stihl přečíst český překlad? Je to fakt taková pecka?
Ešte pár dní dozadu to bola pre mňa jasná kúpa, ale už to všade toľko neúnavne vychvaľujú, že začínam váhať.
to A.S
Jsem v progresu a velikonoce pred nama. Myslim ze v pondeli budu moct referovat.
Uf, to mě těší, že nejsem sám, kdo začíná váhat pod vším tím hypem – ta kniha je možná dobrá, ale to neustálé připomínání, kolik cen vyhrála (Plus teď na tom vystavěl facebookovou soutěž, brrr, všichni jako mantru opakujme “Nebula, Cena Britské asociace science fiction, Hugo, Cena Arthura C. Clarka nebo Locus”), nápis “omračující space opera” přímo na obálce – to má snad poznat čtenář a ne mu to vsugerovávat reklama, probůh… no prostě, působí to dost kontraproduktivně.
hype atd.
chápu, že vás to vytáčí, jenže nakladatel musí čtenáře v knihkupectví upoutat. Někteří lidi pořád chodí do knihkupectví na blind
hype
Plne chapu, presne do okamziku kdy se z mirne nadsazky stane uplny nesmysl. Napr tady u sice kvalitni ale spise premyslive az odtazite ladene knizky adjektivum dechberouci. Nebo “svezi vitr” u Khaara, ktery stoji na tom ze kraci ve vyjete stope
to hype
Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Navíc již mnohokrát jsem narazil na knihu která měla asi “milion” ocenění a byla mimořádně nudná. Dokonce bych řekl, že mám zkušenost – čím více reklamy a hype na obálce, tím větší je to hovadina. Neplatí to vždy, ale platí to znepokojivě často.
chybka
A sakra na te obalce je “omracujici” a ja mel zato ze “dechberouci”. Ale vyznam stejny.
To karelc: taky mam pocit ze clovek ma hodnezbystrit kdyz tohle vidi
to dva mraky:
“Dechberoucí” by mělo alespoň nějakou logiku. Ale “omračující” mi vůbec nedává smysl. Pod tím si nepředstavím u knihy nic.
Na druhé straně zase komu čest, tomu čest. Problém je, že v poslední době má téměř každá kniha na sobě “připlácnuté” nějaké ocenění, či doporučení nějaké “osobnosti”, takže to ztrácí smysl.
No uvidím. Přiznám se ti, že jsem si v poslední době tak navykl číst knihy a komiksy v angličtině, že se mi do těch českých překladů ani moc nechce.
to Karel C
Tak nějak, autorka jednoznačně zaperlila, když dostala všechny ty ceny, takže proč to ještě dál exponovat nesmyslnými hesly. Ala co já vím, třeba to fakt zvyšuje prodej.
Anglicky krásnou literaturu dávám špatně. Na to to dost neumím. Ale to bys už mohl mít třeba přečteno…?
No ano
omračující je asi dobrý příklad … občas mě kniha omráčí tak, že po několika stránkách usnu a už se pak radši omráčit nenechám.. No, investoval jsem a doufám že ne špatně. Malá rekognoskace terénu v knihkupectví dopadla nadějně … bohužel teď je na řadě Gravesův Claudius tak hned poté.
právě čtu
Právě čtu a nejásám. Odkládám čtení, což něco značí. Nicméně seberu síly a dám se znova do toho, snad se to zlomí a tento zvláštně poženštěný (není to chyba, to slovo je vystihující) počin dorazím než dorazí on mne. Prokládám Morganem (Zlomení andělé – čtu asi počtvrté) a tak to vyvážím.
to dva mraky:
Ani jsem neměl v úmyslu to číst. A potom, co tu píše finka, ani nemám.
Já sehnal celou kopu The Magazine of Fantasy & Science Fiction, tak mám co číst na pěkně dlouhou dobu. Krásná literatura anglicky – na rovinu českou krásnou literaturu si přečtu rád česky. Ale v angličtině je tolik moderních super knih a komiksů, že mě nenapadá ani jediný důvod, proč místo toho číst třeba Percy Bysshe Shelleyho.
Hype
Myslím, že přespříliš publicity opravdu může být na škodu a působit kontraproduktivně. Je to přeci jen spíš komorní příběh, i když v galaktickém měřítku. Jestli máte rádi Ursulu Le Guinovou v jejích vrcholných věcech, jděte do toho.
KarloviC: P. B. Shelleyho asi opravdu jen ze zvědavosti. Ale jeho manželka ze čtení stojí; moc mne mrzí, že – pokud vím – v češtině není dostupný její druhý román…
to Karel C
Na čas strávený nad českou mutací Magazínu F&SF vzpomínám velmi rád. Ty máš asi na delší čas vyřešeno 🙂
průběžný report ze čtení
Pokud by se nedejbože snad někdo nechal zmást “omračující space operou” nevyhnutelně to po třiceti stranách musí vyhodit z okna :-D.
Jak psal Petr Kotrle, příběh komorní, odvyprávěný odtažitou hlavní hrdinkou, kterou naprosto míjí řada lidských věcí.
Samozřejmě že je to dobře napsané ale propagace kolem jako by byla o jiné knížce.
Dva mraky
Díky za info, potěšilo. 🙂
to Tlustý zlý strýc Leonard:
Moje žena ví o čem mluvíte a o mně prohlásila, že jsem barbar s anglickou literární vzdělaností na úrovni mexického přeběhlíka. Nechal jsem ji při tom a pohroužil se do četby mého oblíbence Hammetta. (Poštvěte je proti sobě, toho co zbude odpráskněte a při tom vychlastejte asi galon bourbonu…jo a s tou ženskou opatrně…)
to dva mraky:
Já na to kdysi narazil v jednom antikvariátu ve Vídni, kde to měli pod oknem u topení v papírové bedně a když jsem projevil zájem si to celé odnést, tak mi ještě dali slevu, neb o to neustále zakopávali zákazníci. Takže to tak průběžně louskám již několik let.
Strašná škoda té české edice, že se tady nechytila ani napodruhé.
to karel c
A to jeste byly v te ceske edici vybery. Genialni cteni.
V kazdem pripade supr nakup 🙂
KarloviC: Hammetta (mně) netřeba přibližovat (darmo jsem z něj neudělal kdysi vedlejší postavu v jedné vlastní povídce). Mimochodem, ohledně té spotřeby bourbonu, mnohem vyšší než u Chandlera, je zajímavé si uvědomit jednu věc – Hammett většinu své produkce (to hlavní) psal ještě za prohibice, Chandler až po ní. Jak příznačné… A mimochodem podruhé – znáte “Hammetta” od Joe Gorese?
to Tlustý zlý strýc Leonard
Já ano 🙂 Mimochodem, tlety historky o soukromých detektivech se zhusta dobře čtou, ale působí na mě dost nereálně, nechápu, proč se s nimi tleti gangsteři vždycky tak mažou, to jsou samé únosy, nakládačky, zlomené nosy… Proč ho prostě flintičkou nebo kuší neodstřelí, byl by pokoj od čmuchala! Ale oni ne, porád mu jen domlouvají, až nakonec sklapne past!
to Podchaljuzin:
Též jsem nad tím mnohokráte přemýšlel a přišel jsem hned na několik důvodů, proč to není tak snadné:
1. ví něco co chtějí vědět i ti gangsteři.
2. patří pod mocnou “agenturu” a gangsteři si ji nechtějí rozházet, tak to musí vypadat jako nehoda a tu je třeba patřičně naaranžovat.
3. Je dvojitý agent. Jedni si myslí, že pracuje pro ně a druzí zase naopak a potom už je pozdě.
4. milenka hlavního gangstera se do něj zamiluje a zachrání ho. Obvykle sama jest vzápětí oddělána. (V iberorománských románech většinou ještě dlouze znásilňována a hrdina ji zachrání bohužel pozdě. V opačném případě by si ji musel vzít a kdo by stál o mafiánskou štětku, že?)
5. autor má smlouvu s vydavatelem na deset, dvacet (klidně i sto) románů s jedním drsným detektivem jehož jméno má vytvořit obchodní značku. (Třeba Léo Maleta a jeho Nestor Burma)
6. romány píše autorka a do hlavního hrdiny promítá svoje nesplněné (nesplnitelné) romantické představy. Hrdina je rodinný typ, má manželku a děti a zachrání jej věrný seržant.
to Podchaljuzin:
Možná jsem se pod ten svůj výplod mohl i podepsat.
to Tlustý zlý strýc Leonard:
Jo, to vyšlo tuším kdysi v edici Smaragd.
to dva mraky:
A řekl bych že Polaris měl s těmi výběry šťastnější ruku. Ten to měl pestřejší.
U těch novějších od Tritonu jsem se občas nudil. Nevím kdo to tam vybíral, ale někdy tam bylo až moc “hlubokomyslných” povídek pokupě a nemělo to tu šťávu. Domnívám se, že to byl jeden z důvodů nezájmu čtenářů a následného ukončení projektu.
KarloviC: Pro Triton to vybíral Martin Šust, ale nemyslím, že by to byla jeho vina. Spíš jde o obecné (americké) trendy. U Polarisu taky – dokud vybírali z klasiky, ze šedesátých, sedmdesátých a ještě ze začátku osmdesátých let, bylo to skvělé. Ale potom, jak převážila novější produkce, už to nebylo ono. (Jejich poslední ročník už jsem ani nekupoval: nejenže tehdy zdražili, navíc jsem zjistil, že mne to čím dál míň baví číst…)
to Tlustý zlý strýc Leonard:
Já mu to ani nedávám za vinu. Já vím, že tady svého času měl výbornou sérii článků o angloamerické knižní tvorbě na poli fantastiky a tam to byl jeden “přepsychologizovaný” román za druhým. (Alespoň jsem věděl, co fakt nečíst.)
Zkrátka z fantastiky obecně se vytrácela ta hravost a nápaditost a převažovala snaha ukázat tuto literaturu ve “vážném” světle. Bohužel výsledkem byla často nestravitelná nuda.
Ještě si pamatuji na Exalticon. Tuším také od Polarisu.
A potom neméně legendární a emoce budící Nemesis. 🙂
Ano, nový Fantasy a Science Fiction od Tritonu jsem taky přestal kupovat, protože se tam kladl důraz na novou fantastiku, když tam byl takový potenciál vyzobávat časem prověřené věci. To samé Trochu divné kusy 2,3 + Strahanovy ročenky, které se těžko čtou, ale věrně odrážejí současné americké trendy – spousta žen, spousta autorek a autorů ze všech koutů světa, spousta dvaceti, třicetiletých absolventek všelijakých workshopů, nelineární psaní, psychologizující ponory, snahy o postižení kdejakých kulturních/genderových rozdílů, vztahy, nejlíp komplikované, špetka fantastiky, aby se neřeklo, nádech politické korektnosti… za to se dnes vyhrávají ceny, a myslím, že i proto se tenhle typ psaní dostává v tak velké míře i k nám.
to Bond
Přesně jsi to vystihl 🙂 Zvláště ty dvaceti, třicetileté “absolventky”! Kolikrát jsem si myslel, že je to spíš nějaká parodie!
Strahanovy ročenky, to bol poriadny krok vedľa, dobrých poviedok tam bolo pomenej. Veľké sklamanie.
to Bond:
Sám bych to líp neřekl! Ale je to přesně tak.
Já mám vyzkoušenou rovnici: Čím více je dílo korektní – tím větší je to blbost!
Moderní A-A SF
Já bych to taky nečetl. Ostatně, čeští autoři nejlíp vědí, co chtějí čeští čtenáři číst, a jsou dostatečně potentní, aby je dokázali uspokojit.
Asi som cvok, ale mne sa niektore veci zo Strahanoviek pacili…i ked, uprimne povedane, na tie Dozoisove vybery co kedysi vydal Laser (stare/nove dobre kusy atd) to fakt nema. Proste som ten typ cloveka, ktory ma rad dobrodruznu, ctivu tvorbu plnu zazrakov (v pripade sf zazrakov vedy a techniky) a ocenuje to co kedysi Campbell oznacil ako “sense of wonder”…v mnohych soft sffh pribehoch mi take cosi chyba. A tak stale budem s nadejou hladiet do buducna a cakat ked po uspechu inych space opier vydaju Banksa, Strossa, Andersona (samozrejme ze Poula a nie Kevina) a inych…a hoc aj nejaky ten vyber zo zlatej ery SF…a preto si aj Leckie kupim, bo cim viac kupime SO, tym viac mame sancu ze sa dostane aj na starych otestovanych (hoc i v mensom naklade a formou na objednavku, tak ako sa to teraz robi pri komiksoch)…
P. Kotrlemu: To měl být, tuším, sarkasmus? Nuže, nemohu mluvit za jiné; já jenom vím, že nevím, co čeští čtenáři chtějí (a troufám si tvrdit, že stoprocentně to neví nikdo). Vím ale, co chci číst já… A co číst nechci. Malý příklad za všechny: “Dítě mé krve” od Butlerové. Povídka, co posbírala snad každou žánrovou cenu, ba i na Legii má statut tuším sto padesáté osmé nejlepší povídky všech věků. A přesto si dodnes pamatuji, že když kdysi vyšla v Ikarii, dočítal jsem ji jen se sebezapřením a rychloposuvem… Ale teď třeba vyšli Kuttnerovi Hogbeni – a na ty se fakt těším.
Petr Kotrle
Nevíte náhodou, jak se Argu zadařilo s Anihilací, případně zdali bychom se po vydání kompletní Southern Reach trilogie mohli dočkat dalších věcí od VanderMeera?
Tak jsem to vydržel asi 50 stránek … sice jsem chtěl skončit dřív, ale pak se objevil malý záchvěv čehosi zajímavého, ale jak objevil, tak zmizel. No, snad v létě, na chalupě ve vedrech, na houpačce s lahváčem u nohy …
Malicko to vzdoruje. Holedbal jsem se jak v pondelu docteno ale skutek utek. Ale uz vbiham do finishe.
Po přečtení všech těch komentářů jsem skoro zapomněla, kvůli čemu že jsem to tu začala číst… takže: No nazdar! Trůní mi to na vršku hromady a moc mě ty ohlasy nepotěšily, už se skoro bojím ke knize přiblížit:-(
S tím “hype a když je něčeho moc, tak je to špatně” se nedá než souhlasit a tady to asi zase potvrzuje, že je to tak…
No, třeba jsem tak divná, že mě to bude bavit… jo to je ono… určitě jsem divná a užiju si to jako nikdo… hm, ale to bych nesměla číst ten komentář od finky a dost do podrobna znát její čtenářský vkus a názory, které se nám dost často potkávají… třeba to nebude tak hrozný:-)
Urá, dokončeno. Oba dva se musíme navzájem pochválit za nevídané nasazení a vytrvalost nad rámec běžných čtenářských povinností.
Teď vážně. Zkusím si cvičně trochu té publicistiky 🙂
Tato kniha je pro mě velkým ponaučením pro posuzování kvality literatury. Spousta lidí se shodla, že je to kvalita a zábava, dostalo to ceny, a já měl vážné problémy to dočíst. Nepřekvapilo by mě to u mainstreamového románu z americké současnosti. Ale u “mého” žánru mě to dost zarazilo.
Nejprve něco k humbuku kolem této knihy.
Obálka s dvojičkou stíhačů, pustou planetou a velkou vesmírnou instalací. “Omračující space opera” Wow! Bude velké epické vesmírné dobrodružství!…. Škoda že do vesmíru se podíváme minimálně, není to ani vesmírné, ani válečné dobrodružství. A pokud je toto dílo omračující, jedině v tom smyslu, jaký uvádí nahoře Racek – leckomu zaručí klidný spánek. Možná je chytré, neotřelé, klidně mistrovské, ale určitě nečekejte epický rozmach, třekusté napětí a dlouhý pohled do vesmírných dálav kde operují mocné lodě. (lodě tam samo jsou ale moc prostoru nedostávají)
V anotaci slibují vesmírné bitvy, mezihvězdný konflitk, lidská dramata…. žádná vesmírná bitva v prvním díle není, mezihvězdné konflitky jsou tady jako letmé flashbacky nebo jako budoucí možnost. Většina knihy se zabývá právě oněmi a lidskými a vlastně i nelidskými dramaty a samozřejmě přislíbenými ryze lidskými otázkami, polititkou společenským uspořádáním a tak.
Mimochodem Breq není “ve vyhnanství” ale na své soukromé válečné stezce. A tak dál. Docela by mě zajímalo, jestli mimozní anotace opravdu zvyšují prodeje, nebo jestli je to prostě systémový jev.
Co tedy vlastně čekat? IMO , dokonale to vystihl ve zkratce Petr Kotrle – komorní příběh v galaktickém měřítku. Vypráví ho v ich formě nelidská Breq, bývalý voják stvořený z těla člověka, jehož vědomí bylo zničeno a nahrazeno UI. Breq je malá část umělé bytosti, která bývala mězihvězdným pěchotním transportérem – v tom má anotace zase pravdu 🙂
Osobou vypravěčky je pak definováno tempo a styl vyprávění. Příběh klouže hladce, glosován lakonickými postřehy Breq, které je řada lidských věcí úplně šumák, případně jim nerozumí. Není prosta emocí, ale ty zůstávají dost hluboko a ona se jejich projevům spíš diví a analyzuje je, než že by se je chystala přijmout opravdu za své a spontánně je projevovat. Leckie vložila Breq něco jako zálibu koníčka(zpívání a písně) ale na mě díky tomu působí ještě podivněji protože se mi nepovedlo to vnímat jakože to skutečně prožívá, jako by to byl spíš takový tik, ale to je otázka názoru, protože je to jen můj pocit.
Očima Breq i dobrodružství, kde jde o život, jakoby plyne skrze řadu banálních okamžiků. Přiletěli nepřátelé? Protože zřejmě nemají větší zbraně, měla bych je dokázat postřílet. POvedlo se? Ano, prostě se to tak stalo.(to není citace jen moje snaha o vystižení stylu)
Tenhle styl je dobře technicky napsaný a konzistentní a při takové hlavní hrdince správný. Na druhé straně u mě vyvolává pocit, jakoby byly události pohřbené za vrstvou silného skla, čemuž dál napomáhá druhá linie odvyprávěná retrospektivně, a která líčí události vedoucí ke zkáze lodi Toren.
Očima Breq moc do emocí lidí nenahlédneme, přestože je evidentně mají v podstatě v míře běžné – intrikují, šplhají po společenském žebříčku, milují se, nenávidí se, zdobí se, prožívají své osobní příběhy… Leckie ale nenechává Breq prostor pro humor vyplývající z její odlišné podstaty, jen občas takový záblesk. Bývalý perifer prostě věci registruje a věcně popisuje a nechává na čtenáři, aby si to skládal. Satirický nebo obecně humorný rozměr by se jistě by se to nabízel a já bych to na řadě pro mě ubíjejících míst ocenil. Ovšem zase takhle seriozně podaný celý příběh působí sevřeněji, čistěji a pro mě se z toho stává ta pravá těžká literatura.
Dalším prvkem, který mě při čtení rušil, je, že Breq nepozná u lidí pohlaví, přičemž lidé sami ho nejspíš rozlišují. Rádčtina nerozlišuje mezi muži a ženami, používá se jeden rod – ženský. A Rádčové mají zřejmě naprosto unisexový styl, který ale není vůbec uniformní. Sexu holdují, mileneckým vztahům také a jsou schopní i sexuálního násilí. Jaké mají sexuální preference není z příběhu patrno, protože Breq je to úplně šumák. Koncept dost zajímavý, který mě i bavil, jenže u mě dál posílil dojem tlustého skla. Celé věci moc nepomáhá, že Leckie se přehnaně nezabývá popisem toho, jak kdo a co vypadá a nechává to na čtenáři. Například, jak vypadala loď Toren se nedozvíme za celou knihu – u vesmírného dobrodružství trochu škoda.
Ale ono to vlastně vesmírné dobrodružství ani moc není, jakkoli klíčová scéna se ve vesmíru odehraje a dobrodružná docela je. Většinu věcí s Breq pořešíme v plynulém tempu umělé bytosti, mezi pár lidma. (ano budou i lehce davové scény, ale pořád v malém měřítku a ty davy jsou jen statisti) I akčnější pasáže jsou prošpikovány dialogy a vysvětlováním, co že se to děje.
Společnost Rádčů je hierarchická, strnulá, nejednoznačná ve smyslu dobra či zla. Ač disponuje pokročilými technologiemi žije docela retro, to hi tech je skryto pod povrchem. Koncept taky propracovaný, uvěřitelný, ale mě nijak nezaujal, k mé velké škodě, protože je tam toho fakt hodně, včetně jejich vnitřní politiky a mocenské politiky.
Abych to shrnul. “Ve službách spravedlnosti” je jako čerstvá ústřice. Pro někoho lahůdka, někdo má problém ji vůbec pozřít a to i když jinak žánr čte.
to dva mraky:
Piš častěji! Takto si já představuji kvalitní recenzi. Jestli si to nakonec přeci jen koupím, pak jenom díky tvému článku.
To KarelC
Díky :-). Bylo to psané s účelem ostatní navést. Byť přece jen celá recenze by měla obsahovat ještě pár dalších informací. Doufám, že se ještě někdo hecne, aby byla i druhá stránka mince.
Souhlasím stoprocentně a bezvýhradně s obsáhnou a výstižnou recenzí (ano, je to recenze:-)). Prostě shrnu jedním slovem – nuda. UI popisuje dění vůkol. Do strany sto je to NIC, pak menší NIC (jsme zvědaví, ale jen trochu, kdo Breq je a doufáme, že nám osvětlí, PROČ to a ono dělá) a jelikož jsem v polovině (hurá!), doufám, že ke konci se NĚCO uděje. Ano, jde to pomalu a bolí to… protože se žánru dost věnuju a mám srovnání – vážená autorko, Jago Rydzewska, vaší Válečníci (podobná společnost) jsou skvělí! A to jsem si při čtení nemyslela 🙂
To Finka:
Evidentně na tom něco velmi dobře funguje na opravdu velké množství lidí. Ale já ani po několikáté analýze nedokážu odhalit, co to je. Je to totální rozchod zájmů. V poslední fázi, na hlavní provinciální stanici, jsem bojoval s cca 80% obsahu, připadalo mi to jako nekonečný tok banalit a pití čaje. Přitom vím, že tam je určitě obsah, kteří jiní oceňují, rozumově vidím, že to není mletí blbostí, ale nedokážu to ceněné přesně identifikovat.
Nezbývá mi než ci počkat na další Algor 😀 a možná vezmu na milost i ty Válečníky.
pro dva mraky:
Vrtá mi hlavou to samé. Že by to velké množství lidí nečetlo lepší knihy o předaleké budoucnosti? Je to opravdu podivné.
Už jsem na té stanici a pijeme čaj a nudíme se převelice (já), ony (ty zatracený ženský, který jsou asi někdo chlap :-)) asi ne. Bože, to je legrace!!!!
znovu pro dva mraky:
Po přečtení recenze od Julie na XB-1 docházím k přesvědčení, že ona recenzentka četla jinou knihu 🙂 Prý druhý díl je komornější – lze to ještě vůbec???? Líbí se mi v komentech zmínky o Kvantovém zloději – nelze ani zdaleka srovnávat, ač velice náročné čtení, rozhodně to nebylo čtení nudné! Jak jsem psala výše, i Jaga, se svým chaotickým universem předaleké budoucnosti je už zajímavější. S Asherem (též zmíněným v komentářích) jsou ale všichni nesrovnatelní. Škoda, že Morgan napsal jen tři díly Kovacze, to byla čtenářská extáze. A světy, mají kluci spisovatelský daleko vymazlenější, to musíte všichni uznat.
Myslím, že výstižné označení druhého dílu se dá najít v jedné diskusi na Goodreeds: “Downton Abbey in Space”.
To Finka:
Evidentně ty další knížky četli. V porotách těch cen snad sedí sečtělí lidé… o to víc je výsledek záhadou. Říkám si, sakra kdo z nás je tady mimo? Nebo je to prostě jako s těma ústřicema?
Zatím jediné, k čemu mi přečtení XB1 pomohlo, je že vysvětlilo, proč mi Blíženci připadali tak zoufale suší, navzdory obstojnému řemeslu a některým zajímavým nápadům – J.Nováková je mi podle té recenze mentálně opravdu hodně vzdálená.
To Surveyvor:
auuu 😀 😀
pro Surveyor:
též auuu 🙂 🙂 🙂
Asi půjdu proti proudu, ale nacházím se něco málo za polovinou a jsem naprosto nadšen. 🙂
To Adam Stavárek.
IMO proti proudu jdu spíš já. :-D. Nicméně doufám že až dočteš, napíšeš, co tě nadchlo.
Dva mraky:
Když se dívám na zdejší komentáře a hodnocení např. na databázi knih, tak to přijetí je prozatím mírně řečeno vlažné. Obecně si myslím, že česká fantaskní komunita je v tomhle ohledu dost konzervativní; vezmi si, že se tu prodá “milionté” vydání Clarka nebo Asimova (nic proti nim, sám jsem na nich začínal, ale číst bych je už asi nechtěl) a naopak, jak dopadli Laser Books s New space operou nebo New weirdem. To první zařízli úplně a z NW zbyl už jen Miéville, který už vlastně píše něco úplně jiného.
Co se Ve službách spravedlnosti týče, nejsem úplně fanda space opery, naposled jsem čítával právě věci vycházející u Laseru v již zmíněné edici NSO, takže nejsem schopen to úplně zařadit v kontextu celého subžánru. Každopádně baví mě na tom ta komornost a tématika (hodně mi to připomíná už tady několikrát zmiňovanou Ursulu Le Guin, konkrétně Levou ruku tmy nebo Miévillův Ambasadov) a líbí se mi, že to ani zdaleka není o tom proklamovaném “je tu civilizace, která nerozlišuje pohlaví”, byť mě ten prvek baví, stejně jako ta pochopitelná chladná odměřenost hlavní hrdinky (co jiného by se taky dalo čekat od vesmírné lodi 🙂 ), její vnímání a tápání v lidské mysli (autorka s tím výborně pracuje podle mého mj. v tom, že se vyhýbá některých klišé, situace směřují někam jinam, než kdyby protagonistka byla zkrátka člověkem) a hlavně chytré dialogy, ale nikoliv prvoplánově chytré, není to ve smyslu: “čtenáři koukej, teď ti sděluji velkou myšlenkou”, ale díky právě té odlišnosti Breq tam probleskují fakt zajímavé věci. I ta postupná výstavba světa a příběhu mi přijde zajímavá, takže tak. 🙂
To Adam Stavárek.
Databáze knih nebo místní diskuse, kde se sejde po šesti hodnoceních, to není reprezentativní vzorek – byť bohužel nic lepšího pro české čtenáře nemáme.
Ona se prodá IMO nakonec i ta Leckie, akorát že dneska jsou informace o nákladech a prodejích málem top secret, tak bude problémeček to nějak srovnat.
Zmínil jsi Asimova a jiné dinosaury žánru. A tady jsem se ptal při čtení sám sebe, jaká dlouhá cesta byla vlastně vykonána mezi Andrewem z “Dvěstěletého člověka.” a Breq? Ano samozřejmě, že jsou každý jiný. Ale v principu nevidím velký průlom.
Breq v podstatě ilustruje mnohé mezi námi, zůstává viset někde napůl cesty racionalitou a emotivitou a nakonec se víceméně nepřikloní ani k jednomu. Chvílemi je dojemná se svou úpornou snahou po zadostiučinění a tím jak se potýká s návaly emotivních hnutí mysli, které pak zase nedokáže zpětně rozkodovat. Docela se tam podařilo vložit, jak se mysl dimenzovaná na úplně jiné prostředí potýká s omezeními jediného těla. V tom souhlasím, to se autorce povedlo, včetně určité porce jinakosti.
Dialogy, nevim, chvílemi zajímavě lakonické. Jaké zajímavé věci máš na mysli?
Jak tady sem tam různí nespokojenci trousí poznámky na Laser – tak bych řekl, že toto vydavatelství je svět sám pro sebe a nelze podle jejich “zaříznutí” té které edice, něco objektivně hodnotit.
Ale nicméně faktem je, že se tady v poslední době prosazují spíše jednoduché přímočaré akce od domácích tvůrců a kvalitní zahraniční literaturu, aby jeden pohledal. A po přečtení této knihy si já osobně nemyslím, že by k tomuto typu literatury přitáhla více čtenářů.
Osobně víceméně souhlasím s hodnocením, které tady napsal kolega Dva mraky. Ke koupi jsem se rozhodl až na základě tady té zdejší diskuse, jinak by mě to úplně minulo.
No, po padesáti stránkách odloženo, snad až dospěji, to pochopím … Pro spravení chuti jsem přečetl Pád … docela jízda, taková scifi JET a nakonec jsem zahájil po moc letech Hamiltona. Bože, to je ale krásné a napínavé a jiskřivé a barevné … proč jsem to já idiot asi 15 let ignoroval a trápil jsem se vysoce oceněnou kvalitou?
Přečetl jsem si konečně Nekropoli z WH 40000, na doporučení KarlaC… 😀 a bylo to velmi příjemné.
To Racek: Hamilton hmm, ze bych se vzepjal ke shánění, je to strašných knížek… IMO já k Rádčskému impériu nedospěji nikdy, na mě je to prostě příliš málo epické.
Hm, jestli ke Spravedlnosti čtenářsky dospěji nebo ne – mám právě opačný problém – jako dítě, či mladý čtenář bych to dala bez problémů, přečetla jsem v tom období hodně (pro mě dnes nestravitelných) knih a ani mi to nepřišlo, nevěda, že existují i “omračující” knihy. Jak jsem starší a starší, vybírám si více s čím ztrácet svůj čas. Prostě člověk má načteno, má srovnání. Chci s hrdinou dýchat. Zde mi bylo až do konce šumák, co se lodi stane a to by nemělo (není to poprvé, co hrdina je UI). Jiná přidaná hodnota v podobě skvělých dialogů či čeho se nekonala. Dlouhé politické či osobní pitvání delikátních vztahů osob bez prvotního rozlišení pohlaví byla zvláštní, ne však omračující. Kniha nemusí být epická, aby zaujala, ale od space opery to čtenář jaksi vyžaduje, proto žánr čte, že. Nicméně obdivuji autorku, že dokáže napsat tolik stránek o ničem, smekám, měla by to zkusit v politice.
Jsem moc ráda, že se o knize mluví – tedy jsem ráda, že je mluví o knihách obecně 🙂
To Finka
Jsem na tom podobne. Taky mam rad kdyz si to proziji s hlavnim hrdinou a tady to tak nebylo. A nemusi to byt nutne epicke
to dva mraky: Tak to jsem rád, že se líbilo.
to Racek – já to dočetl, ale dalo mi to! 🙂
to Finka: Taky bych se tak charakterizoval po čtenářské stránce.
Co mě překvapilo, že mě začal nudit i časopis Vesmír. Tak poslední tři čísla… Nevím jestli to někdo z vás čte, ale v poslední době mám dojem, že to je samá komerční presentace, rozhovory s otravnejma brejlounama a ekologická agitka.
Ještěže Revolver Revue je stále v pohodě.
To KarelC normálně WH 40k nečtu, rada znalce pomohla a navíc, stále se to dá snadno pořídit
Nyní dám na Racka a zkusím “Porucha reality” píší 1111 stran, to by mohlo chvíli vydržet 🙂
Vesmír jsem čítal občas před lety. Jaké rozhovory furt? To se z toho stal společenský plátek?
Též dám na doporučení a jdu do Poruchy reality, uvidím, zda bude první díl fajn – příslib dalším dílů je lákavý – nemám furt co číst
Porucha reality – jo rovněž doporučuji!
Gauntovi duchové – i další díly jsou parádní! (Až na ty první dva před Nekropolis)
to Vesmír: Nějakej chytrej tam vykládá, jak je chytrej a druhej chytrej zase vykládá o tom, jak chodí běhat.
Nejvíc se mi to líbilo v době, kdy psal úvodníky Ivan M. Havel. Nevím, jestli už teď je jenom čestný šéfredaktor, ale co nepíše úvodníky, tak už to není ono. Zvláště to poslední číslo mě nudilo. Možná že to je jenom úlet. (Můj, nebo jejich 🙂 )
Tak to asi pořídím i další díly duchů, má to osobité kouzlo
to Vesmír: au 😛
To Racek:
Český antikvariátní trh vydal velmi mírně omšelou Poruchu reality. A je to styl, co na mě platí, jak jsi psal, napínavé, jiskřivé a barevné. 🙂
Hype nehype, kniha je zajimava. Trochu pripomina romany od Bankse (zahranicni recenzenti zminuji Use of Weapons, coz mi pripada trefne), jenze Radc neni Kultura, je cosi shnileho ve state danskem a v jaksi az komornim, jak uz tu padlo, pribehu odehravajicim se ve dvou casovych liniich se dozvidame, co se vlastne po!@#$%^.
Vytku bych mel k prekladu. Nevim, jak vypadal original, ale “bocni zbran” (=sidearm?) taha za oci. A opravdu nejde o nejakou delovou vez na boku hvezdoletu, o tom ta kniha ostatne neni.
Boční není až takový úlet. Správné(archaické) označení pro osobní zbraň nošenou na boku je poboční zbraň(meč, dýka etc.). Boční se používá dneska ve spojení s pouzdrem, ale ne se zbraní.
Nemám originál, takže se nemohu vyjádřit. Nicméně znělo mi to trochu divně.
Je to velmi málo používaný termín, nicméně používá se.
Viz třeba zde http://www.czub.cz/zbrojovka/cz-o-nas-v-tisku/ARTICLE_COMBAT-AND-SURVIVAL_cze.pdf
Poslední řádek čtvrtého odstavce.
Sidearm bych já osobně přeložil jako pistole, nebo krátká zbraň.
Pistoli, kterou jsem měl právo nosit na vojně, se říkalo osobní zbraň.
to KarelC
Je ale dost dobře možné že v tom odkazu je to anglikanismus – článek je překlad z cizího zdroje. Nenašel jsi něco bytelnějšího? Nechci být hnidopich, ale fakt mě to zajímá – občas ze srandy taky píšu a i o zbraních.
to Dva mraky: Spíš mě překvapilo, že to byl jedinej odkaz, kterej Google vychrlil. Řekl bych že máš pravdu s tím anglikanismem.
Nevím, uvádí to jak překladová klasika Hais-Hodek, tak třeba http://cs.bab.la/slovnik/anglicky-cesky/sidearm
Přinejmenším v angličtině nemusí jít pouze o pistoli: “A side arm or sidearm is a weapon, usually a handgun but sometimes a dagger, knife or other mêlée weapon, which is worn on the body in a holster or sheath (in the case of a knife or dagger) to permit immediate access and use.”
Jako rodilý mluvčí zajímající se o zbraně jsem “boční zbraň” dosud nikde neviděl, krom překladů z angličtiny. Zatímco “poboční zbraň” opakovaně v českých textech a zná to i slovník spisovné češtiny. Ale dotyčné knize je to okrajová záležitost. Ať už to má být nakonec boční či poboční i v češtině je to libovolná osobní zbraň určená k nošení na boku. “Poboční zbraň” je v češtině sousloví archaické nebo do odborného textu o starých zbraních, zatímco anglické “sidearm” je podle mě živé slovo.
Stačí zaměstnat Google a jasně z toho vyjde, že termín “poboční zbraň” se (dnes) používá hlavně pro zbraně chladné. Ano, uznávám, že v překladu mohla patrně být i “krátká zbraň”, ale celkově je po poměrně nevýznamný detail.
To dva mraky: Jinak se ale nechám rád poučit. Jaký je např. nejlepší překlad termínu “smallsword”?
Přesně tak, v knize to byla vedlejší věc. Poboční zbraň by byla na místě kdyby chtěl člověk evokovat jako že jsou Rádčové trochu retro, pokud by chtěl promluvit věcně byla by na místě osobní zbraň nebo normálně pistole.
Smallsword záleží na kontextu. IMO doslova krátký nebo jednoruční meč, žádný vyloženě odborný termín.
Pokud je to šlechtic nebo vysoký důstojník a nosí krátkou symbolickou ozdobnou zbraň pak je to mečík.
Jelikož to není podle mě odborný termín, lze být popisný a postavám nastrkat do rukou krátké a dlouhé meče a nikdo asi nic neřekne.
Pokud se to dá z kontextu odečíst tak lze mít jednoruční meč jako smallsword, jedenapůlruční(bastard) jako longsword, a obouruční meč(anglicky netuším, možná claymore).
Lze se blýsknout znalostí konkrétního typu meče, třeba gladius, katzbalger, řecký xifos, skotský meč(název teď nevim) to jsou krátké meče. Možná by se to dalo napasovat i na tesák a podobné zbraně.
To Petr Kotrle
Ach jo, jsem idiot. Ja sice obstojne umim zbrane ale ne anglictinu a tak bych nemel tyhle veci delat z hlavy. Small sword je z jednorucnich predevsim kord. Ted jsem si to kontroloval podle obrazku, sem mel vsugerovany uplne jiny vyznam ani nevim proc.
smallsword: 1k6 + 1 (+1k4 ke zranění, je-li nepřítelem skřet) 🙂
To dva mraky: Díky, vlastně jsem dospěl k něčemu podobnému. Kdyby se vám chtělo, napište mi kontakt na p.kotrle@seznam.cz, asi by se mi to ještě mohlo hodit.
To Petr Kotrle
Ono potom co člověk místo vlastní hlavy použije google, už to jde :-D. Takže teď když jsem to nastudoval, jsem zjistil, že smallsword bude vždycky kord, ale kord nebude vždycky smallsword. Small sword je takový ten lehký vycházkový kord, válečný kord bude nějak jinak.
Já bych pánové řekl, že až budete mít pět palců oceli v břiše, tak vám bude celkem jedno, jak tomu kdo říká… 🙂
To KarelC: stejně jako v případě, že ti to břicho prostřelí devítkovými broky, nebo ti ho sežere rakovina 🙂
to dva mraky: Tak s tím bych nesouhlasil. To je podle mne nebe a dudy.
Tezko rict, zalezi na tom kam se kdo trefi, nebo kde vyrostla ta rakovina, ale v dusledku to muze vsechno kurevsky bolet
Jo to je fakt!
Makisté stříleli do břicha, jestli se nepletu. A právě z těchto důvodů, že to fakt kurevsky bolí…
A pokud není zasažena srdečnice, určitý čas trvá, než se na takové zranění umře… to teda máme zase téma. Všiml jsi si že se zbláznilo počítadlo postů a odečítá nám?
Nevšiml.
Ten obsah žaludku, když se vylije do břišní dutiny…to přežije jen sovětský mužik, napumpovaný samohonkou…
to KarelC: Vodkou ano, ale nalačno! Před bojem žádný chleba ni pirohy! Onehdá se opilý Kalbušin od nás ze vsi omylem kuší do břicha střelil. Leží na zemi, z pupku mu osmnáctipalcový šíp trčí a řve jako na lesy! Povídám mu, Kalbušine, jedls? A on že ne. Tak jsem šíp uřízl, k dochtorovi Kalbušina dovlekl, tam mu ho vyndali, pupek zaštupovali, a bylo! Ale kdyby se předtím jaternic nažral, to bych ho nebožáčka na místě dorazit mušel! Inu, jak se říká: Jdeš li s kuší postřelovat, nesmíš předtím pohodovat!
to Podchaljuzin: No vidíš a díky tomu nešťastnýmu počitadlu bych tohle málem přehlídl. (Což by byla škoda, neb jsem se zasmál!) To by se na minulém webu nestalo.
To Podchaljuzin: 😀 poucny pribeh, jak uz je u tebe konecne zvykem
To KarelC: my uz to na nulu dotahnem