Jedna z nejpopulárnějších českých fantasy sérií, Krvavé pohraničí, se vrací ve formě druhého vydání knihy Ploty z kostí. Od původního vydání v roce 2007 již na pultech knihkupectví přistálo mnoho dalších knih Vladimíra Šlechty, ale Brokilon správně tuší, že i přes poměrně překotný vývoj fantasy žánru má tato klasika i po letech čtenářům stále co nabídnout.
Poprvé, podruhé – vydáno!
Tento odstavec je určen především příznivcům Krvavého pohraničí, kteří dobře vědí, že první díl trilogie Gordonova země s názvem Zahrada sirén má již své druhé vydání několik měsíců za sebou. Jejich jedinou otázkou zajisté bude: „Co nové vydání nabízí tak převratného, abychom si ho koupili?“ Odpověď je vskutku jednoduchá. Text je po jazykové stránce přebroušen, přestože není nijak zásadně změněn oproti původnímu vydání. Nově přibylo šestnáct stran epilogu, který lépe propojí druhý a třetí díl, a krátký autorův doslov odhalující jeho plány do budoucna, jaký nechybí v žádné z novějších knih. A nakonec změna, které si čtenář všimne skutečně na první pohled: nová obálka s oku lahodící kresbou Michala Ivana.
Pro vás ostatní se koukneme Plotům z kostí na zoubek trochu podrobněji. Kniha je složena ze tří volně navazujících částí. První z nich začíná tam, kde předchozí kniha končila – odhaluje, co následovalo po útěku dětí ze zahrady, a dává odpovědi na to, jak skončily zákeřné sirény i pronásledovatelé malých uprchlíků. Druhá část odhaluje minulost jedné z postav formou krátké povídky. S dějem Plotů z kostí příliš nesouvisí, přesto je dalším dílkem do provázané mozaiky celého universa Krvavého pohraničí. Třetí část naopak určuje spíše směr věcí budoucích, a opět se námětově volně vrací na samý počátek knihy. Hlavní motiv na pozadí celého díla je válka s Mořskými lidmi, Paedwanky, kteří postupně vytlačují a zotročují původní obyvatele.
Hrdinství, ale s rozumem
Celý cyklus Krvavého pohraničí stojí na výrazných postavách, které jsou navíc velmi specificky pojaty. Vladimír Šlechta tvoří hrdiny s propracovanými charaktery, kteří nejvíce vyniknou v menších skupinách. Dialogy, ale i jejich činy, řídící se především logikou a nikoliv pofidérními pravidly a předsudky ve smyslu, že hrdina porube vše v dosahu, vyndá prst z nosu, hodí pár hlášek a přežije nemožné, dávají čtenáři pocit absolutní uvěřitelnosti toho, co se na stránkách knihy děje. I ti největší tvrďáci mohou krvácet, vzdát se nebo utéct; i ty nejpodlejší krysy mohou zvítězit lstí. Celé univerzum je jeden velký propletenec; postavy se prolínají různými knihami a povídkami, a tak si konečný obrázek o charakteru té které postavy musí čtenář mnohdy pracně poskládat.
Autorův styl vyprávění je velmi osobitý. Ačkoliv se zdá neučesaný, lehce drhnoucí a místy těžko stravitelný, příběh plyne jako horská bystřina. I přesto, že se mnohdy zdánlivě nic neděje a strany jsou naplněny především dialogy, obsahují Ploty z kostí pořádnou dávku akce. Do toho všeho je navíc přimíchána i porce nenásilného situačního humoru. Neexistuje způsob, jak tento styl přesně popsat, ale vězte, že rozhodně nemusí sedět každému – především pak milovníci přímočarých akčních děl budou mít při čtení pravděpodobně problém.
Rozhodně by byla chyba nedat Krvavému pohraničí šanci, ačkoliv trilogie Gordonova země není zrovna ideálním začátkem. Šlechta píše specificky a lehce atypicky (jeho styl je často dokonce řazen do samostatného subžánru zálesácká fantasy), ale přesto čtivě, chce si to jen chvilku zvykat. A navíc – špatné knihy by se rozhodně nedočkaly dalšího vydání, nemyslíte?
- Vladimír Šlechta: Ploty z kostí (Gordonova země II)
- Vydal: Brokilon, 2015
- Obálka: Michal Ivan
- Počet stran: 444
- Cena: 298 Kč
Dobrá recenze a ještě lepší kniha.
Štve mě, jak Šlechta předělává druhá vydání. Myslím si, že je to nefér vůči nám, kteří máme první vydání.
viz. Anonym
A právě proto je již nekupuji.
Reedice
Berte to tak, že dává šanci mladším čtenářům dostat se k dobrým knihám.. originální vydání už budete shánět horko těžko, a takováhle obálka prostě prodává..
to Matob
Anonymovi ale asi nejde o obálku, ale o to, že druhé vydání je přepracované – tj. šestnáct stran “epilogu”.
to Anonym
A on jich to někdo nutí kupovat? 🙂
Šlechta – ztráta času.
to Vincent Omega
To zas ne, Krvavé pohraničí je vcelku dobré, i tlety knihy o kyborgovi jsou dobré, kdyby jen toho nešťastného Tajemství Morie nebylo…
Šlechta je jeden z našich autorů fantastiky, jehož díla rozhodně nejsou ztráta času. A že se nová vydání prodávají, je vidět pokaždé v antikvariátech, kde se objeví ta stará. To moje předchozí tam také poputuje. Čímž získám finanční základ pěti korun českých, pro zakoupení toho nového.
A ta Morie … ta by si zasloužila pokračování… 🙂 🙂 🙂
to KarelC
To se tedy nadřeš, když to takhle obměňuješ! Mimochodem, když jsme u “zálesácké fantasy”, co ten Bone Tomahawk, už jsi to viděl?
Stejnak si myslím, že budou lidi za nové vydání vyprodané šlechtovky rádi (jen pravda škoda, že to nejde tak jako dřív vydat relativně levně)
to Podchaljuzin:
Ani zdaleka všechno neobměňuji. Většinou je to taková souhra okolností. Někomu jsem půjčil starší vydání a nevrátilo se a tak podobně. A pokud to stojí za to a vychází to v nové edici, tak si to koupím. Nebo to chci mít v ucelené podobě. Když Argo znovu vydalo jméno růže a Kyvadlo, tak jsem si to taky koupil znovu. Stejně jako třeba Andělé a démoni a Šifra. Atd… K tomu Tomahawku jsem se ještě nedostal.
Keď mohol prepisovať Eco, prečo nie Šlechta ? Príde Vám nefér, že po rokoch sa autor rozhodne revidovať, alebo doplniť staré vydanie ? Mne to príde celkom logické a robia to viacerí autori.
Šlechta je psycho, již podle jeho komunikace pochopíte, že je magor 🙂
No občas má vyhraněné názory. Ale to měl lovecraft taky a jak je do dnes úspěšný.