Možná jsme si zvykli, že v pohádkách vše dobře dopadne, a neptáme se, proč tomu tak je. Neil Gaiman nás v tom ale nenechá a svým osobitým způsobem odpovídá na otázky, které jsme se báli si položit. Jeho Spáčka a vřeteno je dalším počinem spolupráce s ilustrátorem Chrisem Riddellem, a to nadmíru vydařeným.
Už název knihy evokuje, že se autoři inspirovali Šípkovou Růženkou. Spáčka se ale stává vedlejší postavou, hlavní prostor dostane její zachránkyně – královna. Ta sama zažila prokletí magicky prodlouženým spánkem. Teď má ale před svatbou, a musí se rozhodnout, co ona sama v životě vlastně chce.
Existuje rodina, kde byla dle pověsti malá princezna prokleta, a po píchnutí se o vřeteno měla ona i celé království usnout, dokud ji někdo neosvobodí. Až posud všichni známe, že? Jenže v Gaimanově podání se neobjeví šlechetný záchrance. Spící krasavice vlastně zachraňovat nepotřebuje. To celé království potřebuje zachránit před ní. Autor tak rozvíjí strašidelný příběh, s překvapivým dějovým zvratem. Neočekávejte ale jen obdobu rozkošné pohádky. Naopak, Gaiman spřádá vlákna temnoty, černé magie a děsu, tak jak to umí jenom on.
Rozhodně nečekejte pohádku na dobré spaní. Já osobně bych podstatně navýšila věkovou hranici čtenáře z doporučených devíti let. Ponurost celé knihy podtrhují černobílé ilustrace Chrise Riddella, protknuté zlatými prvky. Jeho perokresby jsou detailně propracované a nádherné. Naprosto dokonalý je pak nápad přebalu knihy z průsvitného papíru ověnčeného trnitou růží, který překrývá obálku se spící krasavicí. Riddell si vyhrál i se zdobnými literami na začátku každé kapitoly.
V knize nejsou používána jména postav, ale po přečtení knihy snadno pochopíte, kdo byl kdo. Místo jmen používá Gaiman tituly jako královna, označení ras (trpaslíci) či označení funkce (čarodějnice). Tak můžete hádat, která královna že to magicky usnula ve společnosti trpaslíků 😉
U Gaimana jsme si zvykli na jeho specifickou vypravěčskou dovednost – a opět nezklamal. Celou knihu nás drží v napětí a v obavě, zda vše může mít vůbec šťastný konec. Rozhodně nečekejte “…a byla svatba a žili šťastně až do smrti”. Velkou roli hraje v Spáčce a vřetenu i svobodná vůle z běžných pohádek známých postav a neočekáváné chování z jejich strany.
Knihu sice přečtete za dvacet minut, ale ještě dlouho ji budete myšlenkově zpracovávat, a možná se vám bude o ní i zdát. A nebo se nebudete moci vynadívat na úchvatné ilustrace a než se jich nabažíte, zabere vám to delší čas.
Spáčku a vřeteno doporučuji nejen fanouškům práce Gaimana a Riddella, ale i rodičům, kteří chtějí předkládat svým dětem literaturu trochu jinak. Jen upozorňuji, že byste si měli knihu přečíst dříve než děti a posoudit, zda vaše dítě už dosáhlo stupně připravenosti na gaiman-riddellovskou tvorbu.
| 90% |
|
Mám takovž pocit, že to už v češtině vyšlo v Předběžném varování jako povídka…
Anonym
Tak tak. Ale pro Gaimanofily je tohle i samostatně jasné must have – i díky Riddellovým ilustracím.
Chutná jednohubka výborného autora (ten si zde navíc plácnul s úžasným ilustrátorem), která přinesla svěží vítr do
pohádkově-fantastických vod.