Harley to rozjíždí!

Harley Quinn je v dnešní době jednou z nejoblíbenějších batmanovských postav vůbec. Vysloužila si své místo díky naprosto šílené, brutální a tak trochu roztomilé povaze, kterou si získala nejednoho čtenáře. A bylo jen otázkou času, než i u nás, v českém rybníčku, dostane tahle mimózní pošahankyně vlastní řadu. Stalo se a sluší se říct, že tohle bude vskutku boj. Jedni ji budou milovat a uctívat, druzí si naopak začnou ťukat na čelo a frflat, že jde o maximálně dětskou zábavu plnou kýčů a trapnosti.

Harley totiž nechce šokovat příběhem. Ba naopak jede v těch nejbéčkovitějších šablonách a ničím (po stránce příběhové) nepřekvapuje. Stěhuje se do New Yorku, potkává tunu podivných a ještě podivnějších lidí, pracuje a brigádničí, řeší vynášení odpadků, svůj vzhled, lásku k jistému panu J, chov mazlíčků a další obyčejné problémy svého neobyčejného života, po kterém jde tlupa zabijáků, vrahů a magorů. A Harley si tohle všechno uvědomuje, neboť podobně jako Deadpool ví, že je postavou v komiksu, a reaguje na svůj vlastní příběh a autory, kteří jí pomohli na svět. Boření čtvrté stěny je tedy na dosah a třeba celý úvod je vyloženě jen přehlídkou několika známějších autorů, u kterých se Harley rozhoduje, komu svůj příběh vlastně nakonec svěří. A má u toho spoustu peprných poznámek.

Nejvíce dokáže potěšit fakt, že Jimmy Palmotti a Amanda Connerová vytvořili příběh, který se sice nebere nijak vážně, ale přesto si získá vaši pozornost a budete chtít vědět, co se stane dál. Ať už jsou to první sešity, ve kterých se náš oblíbený blázínek pokouší najít práci a likviduje u toho nájemné vrahy, návštěva a spolupráce s Poison Ivy a krvelačnými domácími mazlíčky či příběhový úsek o pomstě starého kyborga, sahající až do 60. let. Důchodci, vycpaní bobři a katapulty plné trusu jsou prostě na denním pořádku a je to jedna velká jízda.

Humoru jsou tady strašlivá kvanta a dobré vtípky se střídají s těmi bizarními až absurdními. Vždy bude záležet jen na tom, jestli je čtenář suchar a nebo si dokáže užít bláznivinu, ve které se téměř nic nemyslí vážně. Naprosto perfektní jsou pak různé odkazy a easter eggy, kde si dovolím vypíchnout stránku, ve které je udělena pocta jedné z nejikoničtějších scén původních Star Wars. Jedná se o promluvu Sola a Greeda v jedné nejmenované kantýně. A hádejte, kdo tady vystřelí jako první!

Kresba je neskutečná. Obrovská živelnost barev dotváří celému komiksu perfektní atmosféru a skutečně ukazuje, že Chad Hardin se vyřádil do posledního dechu. Přemíra detailů je až zarážející a nelze všechno jen ledabyle projet očima a prolistovávat stránky. Už jen kvůli kresbě by si čtenář měl s komiksem dát načas a každý panel zkoumat a objevovat nápady, kterých je takové kvantum, že je to k neuvěření. Troufal bych si říct, že kresba dokonce o několik levelů převyšuje jiné série a právě kvůli ní je Harley tak zábavným komiksem.

Samé pozitiva… tak jak je možné, že to není plný počet? Může za to především poslední sešit a několik fórů, které opravdu zbytečně tlačí na pilu: Navíc se zdá, že autoři chtěli mít od všeho něco, tudíž je logické, že ne vždy se vše povedlo. Hlavně mi unikal smysl a vtip spáleného bobra, který je takovým menším sidekickem a který mi naopak spíš vadil, než aby bavil. K poslednímu zmiňovanému sešitu, kde jde fakt jen o jedno velké h*vno, lze říct, že by si celý svazek zasloužil o něco lepší uzavření a ne jen malou epizodu o ničem.