Žlutá banda pidižvíků se představuje v prvním komiksovém albu.
Jde o jednoduchou, ale funkční strategii. Máte úspěšnou filmovou sérii, vezmete z ní ty nejoblíbenější vedlejší postavy a šťavíte je do té doby, než se všem přejí. Scrat z Doby ledové či Tučňáci z Madagaskaru o tom jistě ví své. Nejnovější oblíbenci – žlutí prckové milující banány a každou neplechu nejsou výjimkou a mimo vlastní film získali i vlastní komiksovou sérii. Mají ale čím zaujmout?
Předem je potřeba zmínit, že tohle komiksové album je cíleno spíše na děti. Ne, že by se dospělý čtenář nedokázal pobavit, ba naopak, některé vtípky jsou až sofistikované a nejde mi do hlavy, že by jej dítě kolem deseti let mohlo správně pochopit. Nicméně takové vtípky spočítáte na jedné ruce a především se titul tváří spíše jako spotřební zboží a propaganda žlutých pohůnků. Což je ve výsledku i tak trochu pravdou.
Kresba je hlavním tahounem celého alba. Překrásně malovaná, uhrančivá a plná detailů s vytříbeným stylem, který musí na první pohled velmi zaujmout. Barevná škála je obrovská a některé strany jsou vskutku výstavní příklady toho, jak by dětské komiksové album mělo vypadat. Úvodní dvoustrana je plná drobností a ukazuje, že kreslíř má vskutku bujnou fantasii. Vše je přehledné, rozjařené a veselé, čímž splňuje své účely. Neobjevují se zde textové bubliny, ale náhradou za to jsou vtipné bubliny vysvětlujících obrázků, či velké množství zvukových efektů.
Se samotným „dějem“ je to o poznání horší. Ten tam vlastně neexistuje. Je to jen přehlídka nešikovnosti či hlouposti žlutých prcků. Jde o nemluvné, kratičké příběhy podobné stripům, které sice dokážou vyvolat úsměv na tváři, ale při čtení nemáte pocit plnohodnotného zážitku. Není to rozhodně špatně, album je určeno dětem a těm se to zajisté bude velmi líbit, neboť pochopí bez velkého přemýšlení každou stranu. Jak jsem ale již zmínil, některé gagy jsou vcelku chytré a je velkou škodou, že se takových neurodilo mnohem víc. Zbývající „příběhy“ jsou čistá „ptákovinka“ na krátké odreagování.
Když už jsme u toho krátkého odreagování… za 149 korun máte celé album během 10–15 minut přelouskáno (já to protáhl na cca 25 minut) což se mi zdá opravdu málo. Jistě, opět je důležité zopakovat, že jde o produkt určený dětem, nicméně tento fakt zamrzí.
Pokud tedy máte doma děti, které jsou nadšené z nejnovějšího mimoňského snímku, rozhodně neváhejte s koupí. Pro ostatní: nemyslete si, že jde o dalšího Garfielda či Calvina a Hobbese. Protože opravdu nejde.
| 50% |
|
Mimoni
Jako mne osobně Mimoni nikdy nějak nechytili a ne že by mne Tvá recenze přišla nezajímavá, ale stále tam nevidím důvod proč to s Mimoni zkusit.
Nechápu, proč je okolo toho takové halóó a lidi, všeho věku, to berou jako v pohodě, ovšem jiné kreslené filmy, pohádky, či anime tak nějak, někteří, zavrhují, že je to pro děti.
Jak říkám, píšu, “nečetl” jsem to, ale zdali je pravda, co píšeš, snad ano, tak bych řekl, že to je možná i pro mladší deseti let. Navíc i kdyby to četli spíše ti starší, tak si nemyslím, že budou oceňovat pěknou kresbu. Ti co si to koupí, tak to budou mít za účelem mít něco s Mimoni a komiksáci, co se v kresbách vyžívají, investují těch 149 korun jinam.
Nevím, zdali v tom není nějaké ofenzíva, jen jsem si sem napsal, co jsem chtěl, protože nevím, kam to jinam psát.