Lucifer se vrací domů

S peklem se Lucifer rozloučil ve čtvrtém díle Sandmana a tato událost se tak stala odrazovým můstkem pro celou sérii Mikea Careyho. Nyní se Světlonoš vrací zpátky, což je samo o sobě přitahuje pozornost. Zvláště když víme, že důvodem, který Lucifera vede k návratu, je rozhodující souboj s jeho zarputilým protivníkem, andělem Amenadielem. Jelikož také tušíme, že nepůjde o souboj v duchu románové rytířské cti (na to známe Lucifera příliš dobře a ani Amenadiel není z těch andělů, o kterých vypráví pak farář v neděli v kostele) a že Lucifer není zrovna právě ve formě, je jasné, že je na co se těšit.

Rozhodující střet mezi Luciferem a Amenadielem skutečně tvoří hlavní dějovou osu páté knihy. Rovnocenným pilířem je ovšem linie Mazikeen, válečné vůdkyně národa Lilim, která pronásleduje proradného Susana, aby od něj získala nazpět co Luciferovo jest. A podobně jako Luciferův střet s Amenadielem, ani před Mazikeen nestojí úkol triviální. Neboť zrady, podrazů, nebezpečí i pastí číhá na oba dva všude víc než dost. Pro čtenáře samozřejmě dobrá zpráva. Pátá kniha Luciferova evangelia tak patří jednoznačně mezi ty dosud nejakčnější. Samozřejmě, v kontextu série samé.

Tyto hlavní dva dějové pilíře pak doplňuje několik kratších kapitol, které se soustředí na dílčí postavy či události. Díky Careymu si tak opět uvědomíme, jak snadno je (v sandmanovsko-luciferovském univerzu) prostupná hranice mezi naším všedním světem a světem, o němž raději ani nechceme vědět, že existuje. Mike Carey také dále rozvádí linii (teď již mrtvé) Elaine Bellocové, ukazuje, že vina je často potrestána, i když se to tak na první pohled nezdá, i skutečnost, že dokonce i Lucifer drží své slovo, jakkoliv křesťané asi budou tvrdit něco jiného. Zároveň si zde Carey zjevně připravuje půdu do budoucna. Jaké důsledky asi může mít Luciferův závazek vůči Lokimu – a tím pádem postavení v opozici vůči Odinovi?

Mike Carey v páté knize svého luciferovského opusu dosvědčuje své mistrovství. Carey je nejen zručným zkušeným scénáristou, má zjevně i dostatečné znalosti proto, aby se mohl témat, která Lucifer reflektuje, úspěšně zhostit. Peklo je tak komiksem zábavným, a přesto intelektuálně stimulujícím. Lucifer už je totiž takový. Klade nepříjemné otázky, u kterých si člověk nevystačí s jednoduchými frázemi. Tohle byla vždycky jeho nepříjemná vlastnost. Kvůli které ale vždycky lidi přitahoval.