Nejinak to je i s hlavním hrdinou knihy Dárce – Jonasem. Jonas žije ve zdánlivě dokonalém světě. Nejsou války, strach ani bolest. Všichni lidé žijí a prosperují v komunitě, kde má každý svou úlohu a význam. Jonas je vyvolen k postu pro ně nejdůležitějšímu – uchovávat vzpomínky lidstva.

Když v komunitě nastane problém, se kterým se rada starších ještě nesetkala, kontaktují příjemce paměti, aby na základě svých znalostí poradil. On je tedy jediný, kdo si pamatuje války, strach, hlad, bolest, ale i lásku, radost, štěstí a rodinou pospolitost..

Taková společnost může přežívat na základě svých pravidel jen proto, že se její členové vzdávají svých emocí. Dokonce i přirozených pudů. Berou pilulky, aby necítili nic nepatřičného. Nevědomky se však o mnoho ochuzují. Ale na jednoho člověka je tolik emocí, zvláště po 12-ti letech svého života bez nich, přespříliš. A tak se rozhodne, že s tím něco udělá…

Velmi silný příběh jsem přečetla jedním dechem, tak je poutavý. Autorčin styl vás donutí přemýšlet nad problémy lidstva. Ostatně za svou práci Lois Lowry dostala ocenění (John Newbery Medal). Dárce je její první kniha slavné tetralogie The Quartet, jíž spojuje prostředí, ale mění se hlavní hrdinové.

Mě osobně dostal proslov autorky při přebírání zmíněné ceny Johna Newberyho (součást knihy). Autorka v něm přiznává, že záměrně sepsala neurčitý konec, aby si každý čtenář mohl sám vymyslet, jak chce aby kniha skončila. Zároveň se však podělila o čtyři alternativy, které jí poslaly děti okolo Jonasova věku (12). Udivuje mě totiž, že tyto děti v konci knihy vidí řešení v cestování časem, změně reality, mesiášství nebo dokonce mučednickou smrt. Rozhodně musíte přečíst a zjistit, co uvidíte vy!