Ultimátní Spider-Man na střídačce s X-meny

Peter Parker to nikdy neměl jednoduché. Po všech osobních problémech a fackování se silnými protivníky se mu život doslova otřásá v základech. Ve městě se totiž objevuje druhý Spider-Man, který má však k přátelskému chování Petera na míle daleko. Do toho se navíc připlétá vztahové drama se žárlící Mary Jane. I v tomhle čísle tedy platí, že Peterovi se smůla lepí na paty.

A to až moc. Šestnácté číslo Ultimate Spider-Mana hodilo samotného pavouka na druhou kolej a věnuje mu pouze jeden sešit, který slouží spíše jako malá ochutnávka, než plnohodnotnější čtivo. Pochopitelně se v dalších číslech vše vrátí do starých kolejí, nicméně je škoda, že zajímavě vyvíjející se příběh o dvojníkovi a vztahové krizi skončí v tom nejlepším. A to doslova. Na ploše několika málo stránek se vám rozehrají jednotlivé příběhové linie, ale než začnou gradovat, je konec a musíte čekat na další číslo. A vzhledem k tomu, že Spider-Man je v rámci osobnějších příběhů stále kvalitní, tohle zamrzí.

Kresba nikterak nevyčnívá, Mark Bagley příliš neexperimentuje. Celostránkové kresby zvládá na jedničku, stejně jako střídmou akci. Osobně pociťuji problém u obličejů, které mi přijdou lehce generické, ale to je jen otázkou vkusu.

To u X-menů se pak rozehrává daleko bombastičtější příběh. Jedná se totiž o 25. sešit mutantské řady a Mark Millar se v něm pokouší rozpoutat apokalypsu. X-mení parta prožívá jednu ze svých nejtěžších chvilek – a oproti Spider-Manovi jde o úplně jiný level problému. Na pořadu dne je totiž zkáza světa. Opět se navíc řeší Dark Phoenix, několik osobních potyček a hlavně se vrací oblíbený padouch. Ano, X-meni jsou znovu hlavním tahákem tohohle mixu a také proto si pro sebe urvali výjimečně více prostoru. Ačte se to výborně.

Logan a Scott se stále špičkují, Jean zmateně pokukuje a zbytek party se snaží být co nejvíc cool. A funguje jim to na jedničku. Překvapivě za jednu z nejzábavnějších částí lze považovat moment, kdy Bobby Drake chystá učinit zásadní obvinění, které by mohlo X-menovskou partu doslova roztrhat na kusy. Dialogy mají šťávu a dokáží neskutečně bavit, napínat a zároveň děsit, stejně jako bravůrně zvládnuté potyčky.

Vyhrocené situace jdou Millarovi na výbornou, ovšem v tomhle čísle mi přišlo rozuzlení zkratkovité a krapet odfláknuté. Nic to však nemění na faktu, že se jedná o další povedený střípek do X-menovské série. Ke kresbě pak stačí jen dodat, že překvapivě nevadí změna kreslíře. Kaare Andrews má sice svůj osobitý styl, ale X-menovskou sérii tím nijak nepoškozuje. Zkrátka i tady palec nahoru.

Suma sumárum – jistě, menší prostor pro Spider-Mana zamrzel, přesto se jedná o nadprůměrné číslo, které rozehrává zajímavé příběhy. Zábava zaručena. Rozhodně by byla škoda, kdyby tuhle sérii komiksoví nadšenci ignorovali.