Robert Fabian je nejzářivější hvězdou české military scifi. Je až s podivem, že mu u nás dodnes v tomto subžánru prakticky nevyrostla konkurence, a když už se nějaká objeví, jen se čtenáři utvrdí v dojmu, že je Fabian pořád nejlepší. Podívejme se tedy na poslední autorův počin a prozkoumejme, zda Fabianova zářná hvězda neskomírá.
 |
Když na počátku nového tisíciletí vyšli Mariňáci, byla to bomba. Bez nějaké větší reklamní masáže se brzy rozkřiklo, že tahle kniha stojí za to. Autor si díky románu získal slušný počet věrných fanoušků, kteří dodnes nedočkavě vyhlížejí každý nový titul se jménem Robert Fabian na obálce. Mariňákům se dostalo už čtvrtého vydání a tak je tedy potencionálních kupců nových titulů dost a dost. Už proto není s podivem, že další knihy autora se vyprodaly také a nyní se nám postupně dostává reedice s bonusem a ve větším formátu i těchto titulů. Co ale naplat, nejvíce očekávány jsou romány nové. Už jen proto, že se na ně čeká poměrně dlouho. Tak to bylo i s Dies irae.
Vojáci pod vedením poručíka Ashwortha se přesunuli branou na pláň plnou vraků kosmických lodí. Z náhorní plošiny nad plání uslyší střelbu. Vyslaná jednotka zachrání dva trosečníky před podivnými šedivými mutanty. Brzo poté následuje útok mutantů, který zdecimuje mnoho bojových prostředků jednotky. Poručík Ashworth si uvědomí, že na boj s mutanty jejich palebná síla nestačí. Vojáci se tedy vydají do vrakoviště lodí, aby přezbrojili. Jestli však bude těžká bojová technika proti nadpřirozeně odolným a rychlým protivníkům stačit, není vůbec jisté.
Není tajemstvím, že Dies irae je pokračováním románu Semper fi. Co už však mírným tajemstvím je, že děj knihy Semper fi končí tam, kde skončila i Planeta mezi dvěma slunci. Nezvyklé propojení Fabianova univerza si uvědomí jen čtenáři těchto dvou knih a je více než dobrou volbou, že další reedice Fabiana se bude týkat právě Planety mezi dvěma slunci. Propojení děje Dies irae s Planetou… má svá úskalí. Semper-fi byla spíše akční četbou, zatímco Planeta mezi dvěma slunci fungovala na bázi neurčitého nepřítele, čímž vyvolávala temnou atmosféru. Děj Dies irae tak není svázán nejen prostředím, ale i snahou spojit těžko spojitelné. Výsledek je pak rozpačitý, a to hlavně ve vysvětlování zápletky. Jako by si autor často nevěděl rady a rozuzlování nevyřčených otázek v jeho rukou často působí neuspokojivě a občas dokonce pracuje jako berlička k posouvání děje.
Abychom si tedy odpověděli na nepřímý dotaz z perexu, tak Fabianova hvězda tentokrát zazářila míň, než je u něj zvykem. Nic ale není ztraceno, autor má dar – je totiž čtivý jako málokdo. Navíc Dies irae není zakončením příběhu, toho se dočkáme snad v pokračování Gehenna. Jestli se však bude jednat o akční orgie, nebo bude autor dál posouvat svou invenci někam dál, ví jen on sám. Rozhodně by však měl Fabian zapracovat na nápaditosti a dotaženosti příběhu. Vzhledem k tomu, že autor v podstatě živí vydáváním knih nakladatelství Straky na vrbě, je tohle doporuční podstatné nejen pro autora a jeho čtenáře, ale i pro nakladatele a všechna jména, která ve Strakách vycházejí.
| 70 % |
|
Přidávám další do sbírky, jen ty pěníze chybí:)
Tak já jsem pochopil
tu knihu až při druhém čtení, tedy tím myslím tu monumentální cestu universem která zabírá půl knihy, ve stylu A.C. Clarkovy Vesmírné odyssey. To ovšem jsem četl od jejího vydání několikrát jinde a jindy.. Nicméně, podruhé se mi to docela líbilo, i když to nemuselo být tak dlouhé a nemuselo se tolik plýtvat nápady.
Jo, ani Robert Fabián není úplně jednoduchý, že. Nedávno jsem četl výtvory p. Kotouče, taky military, no ve srovnání s tím je Fabián velmistr. I s tímhle, 70% je vysoké hodnocení, kdyby to tak trochu upravil, určitě už ví jak, asi by ho 90% či 5 hvězd neminulo.
Fabián je dobrej autor. A tohle se taky nečetlo špatně.
Co se týče military scifi, tak asi nejvíc se mi líbila série od Dana Abnetta – Gauntovi duchové.
Občas mám problém s obecně oblíbenými autory – z Malazu jsem přečetl jen první díl, z Fabiana jen prvních pár desítek stran z Mariňáků. Mám jim dát ještě šanci?
N-10-Tikki:
U těch Mariňáků jsem měl taky trochu problém. Hlavně mi neseděl ten styl vyprávění v přítomném čase. (Jestli je to správně odborně řečeno :-)) Ale dočetl jsem to. Ale já jako první věc od něj četl Planetu mezi dvěma slunci a byl jsem maximálně spokojen. Potom jsem četl Mariňáky a to bylo horší. Ale Carpe diem bylo zase v pohodě.
Zatím jsem od něj četl vše a jsem spokojen a nadšen, na Dies Irae se těším taky.
pro mě to bylo velké zklamání
Odvyprávěné je to dobře, hlavně ze začátku děj šlape jako dobře seřízený minigun. Ale myslím, že tomu zasadil velkou ránu, když úplně změnil měřítko, v půlce knížky přešel na hodně abstraktní a mystické popisy a udělal z mariňáků v podstatě bezmocné postavičky smýkané silami, se kterými se nemohou měřit. Líčení podstaty a souboje dávných bytostí není kdovíjak chytlavé. Ale zásadní problém knihy je, že na konci jsme s hrdiny v podstatě ve stejné situaci jako na začátku, což při vší úctě je na takový špalek dost málo.
kniha
Prijemne, tohle je trochu mene military a trochu vice ducharina. Vice mi v tom sedli Marinaci, H.Harringtonova od Webera nebo treba Zoldneri. Ale pro fandy Fabiana je takle kniha celkem dulezita, kvuli vyvoji, nebo naznaceni/vysvetleni sirsiho pribehu minimalne 3 ruznych predchozich pribehu.
nejslabší od Fabiána