Šestnáctiletá Liv Silberová miluje záhady a dobrodružství, což se hodí, protože se neustále stěhuje v rámci celého světa. Jejím nenovějším bydlištěm je Londýn – město plné záhad – a navíc se bude Liv stěhovat do starého viktoriánského domu, ke kterému jako bonus dostala dva nevlastní sourozence. Nudný život to tedy rozhodně není, a aby toho nebylo málo, přihodí se ta věc se sny…
 |
„Znovu zahřmělo. To stačilo. Musela jsem něco podniknout, než se tahle mystická hřbitovní hra promění v noční můru, můj bratranec, pán stínů a temnoty, se snese z nebe a rozseká mě Lottiinou sekerou.“ (str. 85)
Liv se vždycky zdály živé sny, ovšem když se jednou zásluhou mikiny svého nevlastního bratra ocitne ve snu na hřbitově s partou kluků ze školy, které viděla jednou v životě a přesto jako by najednou znala jejich jména, začne jí to být trochu divné. Jak je možné, že ti kluci vědí věci, které jim řekla jedině ve snu? Její dobrodružné povaze nová záhada rozhodně nevadí, obzvlášť když se ve snech potkává s nejoblíbenějšími (a nejkrásnějšími) kluky z celé školy. Všechno je ještě zamotanější, než se zdá, a rozplétání této záhady Liv prostě nemůže odolat…
První stříbrná kniha snů je úvodním dílem nové série z pera oblíbené německé autorky Kerstin Gierové, která čtenáře oslovila už sérií Drahokamy. Proto se román samozřejmě nevyhne srovnání s tak úspěšným (a zfilmovaným) debutem, jakým jsou Drahokamy. V První stříbrné knize snů lze bezpečně poznat autorčin styl psaní, ale Gierová se také bohužel nedokázala od svého debutu úplně oprostit, a když se pomine cestování časem, lze mezi těmito knihami nalézt mnoho společných znaků. V Drahokamech například autorka čtenáře bavila postavou ducha Xemeria, zatímco v sérii Silber je to Stanley, socha, která ve snech ožívá.
První stříbrná knihu snů ale není podobná jen Drahokamům, autorka si také vypůjčila koncept Gossip Girl, který v knize prezentuje jako blog Plesky Třesky alias absolutně zbytečnou opakující se dějovou vsuvku. Kerstin Gierová by rozhodně udělala lépe, kdyby se svou nejnovější knihu nesnažila tolik obohatit, protože je to spíše na škodu.
Knize ale rozhodně upřít, že je schopná čtenáře rozesmát. V tomto ohledu autorka své čtenáře rozhodně nezklame, hlavní postava je totiž opět pohotová, drzá a vtipná, a tak se jistě u čtení alespoň jednou zasměje i ten největší suchar.
„Sundej ze mě laskavě svoje pracky, Gandalfe,“ pronesla jsem rázně a trhnutím jsem osvobodila svoje vlasy z Arthurových prstů. (str. 85)
Zdá se, že je nová série této německé autorky určena spíše pro mladší čtenáře, než tomu bylo u Drahokamů, které si podmanily všechny věkové kategorie, což se autorka snaží kompenzovat dialogy o sexu a panenství. To ale neznamená, že se dospělí čtenáři nepobaví, i tato série má jistý věkový přesah.
První stříbrná kniha snů je naprosto nenáročným a oddychovým čtením, které má za cíl čtenáře pobavit, a tak je perfektní volbou například na dovolenou. Extra napínavé scény člověk čekat nemůže, ale i tak je natolik podmanivě napsaná, že čtenáře donutí číst stále dál a po přečtení se těšit na další díl.
| 60 % |
|
