Miroslav W. Štěpánek je (relativně) novým jménem na knižním trhu. A protože má za sebou dlouhou řadu povídek, rozhodl se pustit se do své první literární prvotiny. Jeho debutové dílo, Lcf. Company: Odpadlík je rozhodně velmi nadějným začátkem.
 |
Hlavní zápletka je prostá: pekelný odpadlík, arcizáporák démon Setesh, si usmyslel, že přechytračí všechny ostatní a stane se svrchovaným pánem světa. Do seznamu nepřátel nezapomněl zařadit ani vyslance Nebe a Pekla; a plán poštvat tyto dvě mocnosti proti sobě se zdá být vcelku snadno realizovatelný. A lidé? To je jen taková nepodstatná osina v zadku, ty zmákne levou zadní. Setesh ovšem nepočítal s jednou drobností – lovcem démonů Ramonem. Ten jde renegátovi po stopě jako ohař, a protože je sám démonem, může využívat některých vymožeností běžnému člověku nedostupných.
Děj knihy je dosti přímočarý, nekonají se žádné krkolomné zvraty a složité proplétání dějových linií. To však neznamená, že příběh je špatný – jen namísto šokujících odhalení vsází spíše na hutný akční styl a velmi dobré řemeslné provedení, které má šmrnc a spád. A navíc – vyvrcholení lovu na Setha sebou přináší několik zajímavých situací.
Bez vysvětlení
Celá kniha začíná prologem, který může být lehce matoucí. Čtenář je totiž hozen přímo do víru událostí, aniž by měl nejmenší tušení, co se vlastně děje. Na druhou stranu může být však prolog i motivátorem při čtení, neboť postupné dobrání se k situaci v něm popsané zabere zhruba třetinu knihy a budí ve čtenáři zvědavost, jak se to všechno semlelo a dospělo až do bodu, který se na samém počátku Ramonova pátrání zdál naprosto nedosažitelný.
Je trochu ke škodě, že Lcf. Company: Odpadlík, nemá klasický úvod, ve kterém by autor cokoliv vysvětloval. Čtenář se tedy dozvídá vše až za pochodu a to ještě mnohdy odpovědi na otázky nejsou zrovna uspokojivé. Sice se dočteme, co je v názvu zmiňovaná Lcf. Company a jaká je její funkce, ale možná by nebylo od věci udělat malý exkurz do historie této organizace nebo podrobněji představit její členy. Nešťastné je, že dopředu nejsme seznámeni ani se schopnostmi démonů, což trochu budí dojem, že autor některé z nich vymýšlel v průběhu psaní, aby je mohl bez problémů do děje zasadit. Ale třeba se jedná o autorův záměr a snahu nevyložit všechny karty na stůl hned v prvním dílu…
Štěpánek není Kulhánek
Dle obálky a anotace čtenářská obec očekávala, že se objeví nová „kulhánkovina“. Bohužel, očekávání se naplnila tak z padesáti procent. Odpadlík je sice místy akční řežbou, ale bohužel s důrazem na slovo místy. Mnohem více vyznívá jako „klasická“ detektivka, ve které si hlavní hrdina sem tam vypomůže nějakým démonským trikem. Kromě toho chybí větší četnost hlášek (zejména těch morbidních a černohumorných) a mnohem, mnohem vetší počet mrtvých, krve a vnitřností. Na druhou stranu se tu alespoň najde trocha nelaciné knižní erotiky, což může být pro „Mistra“ hozenou rukavicí. Otázkou zůstává, zda se autor zamýšlel vydat stezkou Kulhánkova (a Kotletova) následovníka, nebo zcela vědomě jde vlastní, mírně odlišnou, cestou.
Miroslav W. Štěpánek v pěti bodech
- Narodil se v roce 1976 v Karlových Varech. Vystudoval střední lesnickou školu ve Šluknově a v současné době pracuje v lesní výrobě.
- Od roku 1997 publikoval více než čtyři desítky povídek v žánrových médiích (např. časopise Ikarie, Dech draka nebo Ducháček).
- Svá díla publikoval i ve fanzinech – např. Zbraních Avalonu či Mastermindu.
- S úspěchem se účastnil literárních soutěží Ježísku, já chci plamenomet a Zlatá zebra.
- Ve volném čase je kytaristou skupiny Perversist.
Při čtení Odpadlíka se také občas dostaví lehký pocit dѐja vu. Z vykrádání cizích nápadů bych však rozhodně Štěpánka neosočoval, protože si vypráví po své linii a výlety do různých vrstev reality a další podobné nápady rozhodně nejsou do děje zapasovány násilně nebo samoúčelně.
Jediná věc, kterou lze knize opravdu nekompromisně vytknout, je chybějící medailonek autora. Chápu argumenty, že v dnešní době internetu je podobné plýtvání stránkami zbytečné, ale u nového, pro většinu čtenářů neznámého autora, by rozhodně pár slov nebylo na škodu!
Jinak je ovšem Lcf. Company: Odpadlík VELMI slušná prvotina. Je zřejmé, že povídková tvorba vytříbila autorův styl, příběh je (až na pár drobných logických chybiček) soudržný a mix akce, fantastiky a detektivky čtenářsky vděčná. Kniha si v zábavnosti rozhodně nezadá například s Perunovou krví, jen holt místo lehkosti a sebeironie volí vážnější tóny.
| 70 % |
|
Za sebe bych taky zmínil vysloveně hnusnou obálku…
2 Matob:vydarená recenzia.
Chcel som počkať na tvoju recenziu a rozhodnúť sa poďľa nej, ale medzi časom som knihu dostal. Musím len súhlasiť vydarený debut.
Díky za recenzi.
A co říkáte na tento počin? Vladislav Vlček: Inkvizitor
2h
Ten mejl na tebe sem nakonec nenasel, a dlouho trvalo nez
Pardon, znova a lepe… tablet mizerny
Henulik – mejl na tebe sem nakonec nenasel, tak sem se rozhodl ti tu recenzi predat aspon takhle 🙂 dost dlouho sem ale cekal na recenzak
KarelC – diky. Zkusim se kouknout, zda by me zaujala anotace, a pokud ano, treba se objevi recenze zrovna tady.
Skupina Perversist!? Chraň nás Hospodin a svatý Krukratič od všeho zlého! Co to jen lidi ponouká, Luciferu sloužit? Inu, jak se říká: Kdo ke zlu pro radu chodívá, ten velmi bědně končívá!
to Podchaljuzin:
Co se ti nezdá? To je v tomto žánru naprosto normální! Deathgrind je hudební žánr, který v sobě spojuje prvky death metalu a grindcoru. Žánr je společně s pornogrindem, podobný podbžánru goregrind.
(Děkuji své třináctileté dceři Kristýně za nasměrování a stručný nástin. Já z toho nerozumím ničemu. A ona si může být jistá, že už ji tam příště nepustím!)
to KarelC
Kam že to? Obscene Extreme nebo Brutal Assault? 🙂 Pro případ tápání doporučuju http://www.metal-archives.com a následně http://www.youtube.com 😀
to KarelC
Lidé co Luciferu slouží se do pekla dostanou! U nás ve vsi byl taky jeden takový. Lektvary vařil, zaklínadla prováděl, na bezbožná setkání na kozlu do Černého lesa jezdil. Až jednoho dne vypil lahvičku vodky, a jak tak jel na kozlu, potkal opilého myslivce, který si ho spletl s jelenem dvanácterákem. Našil to do něj z flintičky a bylo to! A měl to, satanův služebníček! Zahrabali ho za hřbitovní zdí a pop mu ještě plivl na hrob! Inu, jak se říká: Kdo si s ďáblem zahrává, svoji duši všanc vydává!
to KarelC
Na Obscenu jsem sice nebyl, ale Brutal mohu jen doporučit jako ideální rodinnou dovolenou 🙂
to Fenris 13
Naprosto souhlasím. Tak mě napadá: nemají naše přezdívky stejnej původ? 🙂
to Satyr
Člověče, možná že jo 🙂
A když už takhle offtopicujeme, tak loňské eponymní album Satyricon pro mně bylo nejlepší nahrávkou roku 🙂
No, já měl při volbě dilema jestli si vybrat jméno Satyr – nebo Frost 🙂
Jojo, album je peckovní – a živej kabátek na letošním BA mu slušel moc moc…
off topic
Mně BA letos nevyšel….děti a tak 🙂 Satyricon jsem viděl kdysi ve Futuru na turné tuším že k Age of Nero a byl to jeden z největších zážitků v mém životě. Satyr tehdy s vizáží moderního manažera, to byl mazec. Mother North na závěr mně málem odrovnala 🙂
To není nic pro mě chlapci. Horkýže slíže – to je tak moje parketa.
A jestli na těch vašich fesťácích potkáte některou moji dceru, tak vrátit nepoškozenou! 🙂
to KarelC
ja viem, neopakuj mi to stále, ja som vyrástol na deathmetále… 😀
Všichni jste satanisté! Inu, jak se říká u nás na vsi: Dříve projde prase dírou na začátku špičatosti, nežli satanista do království nebeského!
Potrkal uzi
Jo a ty jsi z nich největší
Tohle poslouchá starý Makarič od nás ze vsi, když spravuje škrpály…
https://www.youtube.com/watch?v=sgA7KIwKlOE
to Podchaljuzin
Ale to si pleteš, příteli. Satanisti jsou blackmetalisti. Já upřednostňuju deathmetal a doommetal. A Fenris13 nebude zmiňovat příklad Deicide 😀 A vůbec, slovy kapely Kabát: vůbec mě to nesere, že nejdu do nebe… 🙂
Dobře, dobře, o Deicide ani muk. Ačkoliv Benton taky vyměknul a v klidu si žije dál. O tom blackmetalu bych ale polemizoval, všichni skuteční satanisti jsou mrtví, v lochu nebo polepšení 🙂 No, možná až na Jirku Valtera 😀 Dnes už je to jen a jen o marketingu – Behemoth, Watain, Gorgoroth, Dark Funeral….. A vůbec, skutečná ďáblova hudba je především dechovka, Míša David, Helenka Vondráčková či Tomík Klus, TO je skutečné peklo!
to Fenris
Když já nechtěl brát Podchaljuzinovi iluze a ideály 🙂 Ačkoliv, zrovna Behemoth považuju za dost věrohodné (byť ano, ono to bylo vždycky hodně o marketingu – když už to přiznal za Mayhem i Attila Csihár).
NIKDO!!! ANI jedinej člověk z těch kapel ani neví co to skutečný Satanismus je. A jejich fanoušci nápodobně. Oni si jenom myslí, že jsou Satanisti. Domnívají se, že když mají v ložnici rohatou lebku z krávy a sem tam u ní při svíčce přefiknou starou, že to je satanismus.
Když nakreslí pentagram, tak ty hebrejské značky mají úplně jinde. A většinou úplně blbě. A devadesát procent z nich, je ani neumí přečíst. Nechca vysvětlit.
Když se jich zeptáš na Adamovu první ženu, tak jenom blbě čumí a neví o čem mluvím.
Jejich představa Satana má pozdně středověké křesťanské kořeny, šmrncnuté nějakým jimi nepochopeným domorodým kultem. Což je pochopitelně hovadina. Viz staré hebrejské texty, které ekumenický překlad Bible taktně vypustil. 🙂
Závěr: Moderní satanista je jenom kašpar, který je všem pro srandu. To že se ožere do němoty a potom sedne na mašinu a prohání se městem není projev Satanismu, ale bezmezné imbecility.
to KarelC
No, a pak je tu někdo, slyšící na jméno Big Boss, a ten skutečně neodpovídá tomuhle profilu 🙂
to Satyr
Myslíš Jirku Valtera co ho ustanovil veleknězem sám LaVey po telefonu? :)))))To už může být veleknězem fakt každej!
Nechte si svoje satanisty, do nich jsem vrostl někdy v sedmnácti a v sedmnácti zase vyrostl. Co Kačenka Garside a její podoby? S Hectoram Zazou jako Corps Electriques, když se člověk zamyslí, či jako Queen Adreena, když se odmyšluje? To je panečku bohémka a zlobivá holka!
Nic proti nikomu samozřejmě nemám, ale když si někdo říká Perversist, tak by měl vážně pouvažovat o návštěvě jisté kliniky. Ať už v Bohnicích, nebo Bohunicích. Zrovna ať si vezme pyžamo.
🙂
Pěkně prosím, četl to někdo?
Mě se poslední dobou takovýhle úchylárny líbí, tak jak?
to KarelC…aneb pokračování satanisticko/metalového offtopicu 🙂
Proč hned takové rozhořčení, však jsme psali, že se jedná jen o reklamu a image 🙂 Pro mně je třeba Nergal z Behemoth příkladem opravdu špičkového manažera, který kapelu z Polska neskutečně usilovnou a cílevědomou prací dovedl na místo světové špičky ve svém žánru. A nazvání letošní novinky jménem Satanist je jen třešinkou na dortu. Image a hudba jsou zde propojeny naprosto dokonale, hodně udělalo i to, že Nergal doslova utekl hrobníkovi z lopaty. Když jsem je viděl na Metalfestu v Plzni, málem jsem si nadělal do gatí, tak nesmírně intenzivní to bylo.
to Fenris
A to přes veškeré přejícné modlitby posluchačů rádia Maria. Tahle kauza sama o sobě vede k zajímavým teologickým úvahám 🙂
Tlety metaly, to není žádná pořádná hudba! Ani tancovat se na to nedá! To když zazní balalajka a garmoška, to se figury vodkového odzemku a sekerového třasáku jinak vytáčejí! S tímhle mi jděte k šípku, satanisti! Ani učesat se to neumí, šaravary roztrhané, na tričku včerejší náplň z pirohů, fujtajbl! To u nás ve vsi se mužici vždy o neděli do vyšívaných košil ustrojí, vyžehlené šaravary oblečou, nablískané holinky obují a už se jde k muzice! Inu, jak se říká: Slušného člověka už po ústroji poznáš, a darebáka hned jen co hubu otevře!
Ale v jakém stavu se z té muziky mužici vrací, to už nepíšeš, Lazare Jelizariči! Zdá se mi, že dvojím metrem měříš, nepřejícím okem na jiné zvyky hledíš. Mužik na muzice hojně vodky popije a ráno po vystřízlivění zjistí, že leda tak s medvědem po lese tancoval, jeho přízně se dožadoval, zatímco báryšňa na něj marně čekala!
to Fenris 13
V jakém stavu by se vraceli? Opilí a dobití, jako vždycky! Co by to bylo za zábavu, bez vodky?
…pokračování satanisticko/metalového
To jsme si špatně rozuměli. Na samotnou hudbu jsem neplival. Už jsem psal, že to není nic pro mě. (Teď mám lístky do Rudolfina na tohle: The Best Selection Of Classic
Parnas Ensemble) 🙂
Jenom se směju tomu, když někdo o sobě prohlašuje, že je Satanista a neví ani co to je.
Jacípak satanisté, jen děti co chtějí provokovat to jsou. Jako jeden u nás ve vsi: Za každou cenu chtěl ostatní šokovat a tím na sebe upozornit. Obarvil si tedy láptě na modro, do vlasů zašmodrchal kost a k pasu pověsil tři cibule. Ovšem kampak na mužiky od nás ze vsi! Většinou jsou tak vodkou zpití, že vidí různé nevídané výjevy sami od sebe, co jim po modrých láptích, kosti či cibulisku? Bacili ho latí a bylo to! Inu, jak se říká: Přílišné strojení, k úrazu dospění!
Recenze Vladislav Vlček: Inkvizitor
http://www.beletrie.eu/recenze/inkvizitor4.html#new_forum