Není to samozřejmě úplně přesné konstatování, protože Crew ten druhý dech chytila už po několikáté. Holt je to pěkně odolná a sveřepá potvora. Jak by taky ne, když je jejím kmotrem sám Lobo. A první číslo nového ročníku tenhle dar do vínku jen potvrzuje!
 |
Koncept, představený v předchozím ročníku, se zjevně osvědčil, takže se ho Crew drží i nadále. Nový ročník tak opět přináší dva větší komiksy, které budou doplňovat kratší kusy. Tou hlavní osou nového ročníku bude osm dílů, uvádějících do případů detektivů Sama a Twiche, a o něco kratší, do fantasy laděný, příběh s názvem Mezi řádky. A jako nádavek lze očekávat nesmrtelného Loba, Hellblazera a především excelentní Liberty Meadows, kterým se bohužel samostatně kdoví proč nedaří. Je tedy nač se letos těšit, ať už holdujete čemukoliv.
Aktuálnímu číslu dominuje dvojice detektivů, slyšících na jména Sam a Twich, kteří se objevili ve Spawnovi. Autorem scénáře je Brian Michael Bendis, jemuž víc než zdařile sekunduje kreslíř Angel Medina. Kombinace Bendisova jména a detektivního žánru nepochybně slouží jako první pozitivní doporučení. A nutno dodat, že očekávání odpovídají realitě. Sam a Twich jsou poměrně bizarní dvojka, které se ale těší (od pohledu překvapivě) jistému renomé kolegů. Takže i potom, co na okrsku práskli s gustem dveřmi, je někdejší nadřízený nucen kousnout do kyselého jablka a Sama s Twichem lanařit k návratu v okamžiku, kdy se objeví případ, který se vymyká běžným rozměrům, . A jelikož kariéru soukromých oček nemohou Sam a Twich označit za zrovna úspěšnou, obě strany si plácnou. A případ opravdu stojí za to; Temprance Brennenová by nad ním nos neohrnula.
Třebaže Crew č. 41 přináší hned dva sešity, přesto se jedná jen o úvod do děje. Už nyní ale lze konstatovat, že naděje, kladené v Briana M. Bendise, nebudou nejspíš zklamány. Série Sam a Twich přináší zajímavý detektivní komiks s patřičně noirovou atmosférou, který kresba Angela Mediny jen podporuje. Po stránce scénáře i vizuálu tedy naprostá spokojenost. Závěr je sice trochu s logikou na štíru, Bendisovo jméno mě ale varuje před vynášením ukvapených soudů a raději počkám, co se ze zdánlivé nelogičnosti vyklube dál. V záplavě týpků v elasťákách ale díky za každý kousek nesuperhrdinského rázu.
Jelikož většinu aktuálního čísla zabírají právě Sam a Twich, druhý pilíř letošního ročníku, fantasy Mikea Careyho Mezi řádky, si na svou premiéru bude muset počkat až do příštího čísla. Zbývající obsah tedy zaplňuje věc podle názvu neméně zajímavá, a to Všechno, co jste chtěli vědět o snech… ale báli jste se zeptat. Očekávání šponuje i fakt, že pod touhle věcí je podepsaný Bill Willingham, autor fenomenálních Mýtů. Mýty a zjevný odkaz na epochálního Sandmana, toť zase něco, co šroubuje zvědavost do výšin nemalých…
Jenže výsledek je o poznání horší než u Sama a Twiche. Na rozdíl od propracovaných a nápaditých Mýtů Willingham předkládá soubor jednohubek, které se sice číst dají, sem tam pobaví, ale jinak po nich nic hlubšího nezůstane. A srovnání s Gaimanovým opus magnum věci také dvakrát neprospívá.
Sečteno, podtrženo, Willinghamův počin je něco, co nenadchne, ale rozhodně neurazí. Po Anitě je to rozhodně krok lepším směrem. V mých očích také Sny potvrzují správnost nové koncepce Crwe a její zaměření na dva větší celky, než na soubor kratších kusů. Tady ale rozhoduje samozřejmě i subjektivní vkus.
Jak zmiňuje Jiří Pavlovský v úvodníku, Crew sice přežila svou vlastní smrt, ale k veselému křepčení a chuti do života má ještě docela daleko. Jsem přesvědčen o tom, že nová koncepce je nosná a že proto stojí za to věnovat Crwi pozornost i nadále, třebaže už dnes není (i vinou své vlastní úspěšnosti) takový věrozvěst a šiřitel komiksového evangelia jako tomu bylo v 90. letech. Jako průvodce v širokém a nepřehledném světě komiksu však může Crew posloužit pořád ještě velmi dobře, i proto, že zatuchlost je něco, co se jí zdaleka vyhýbá.
70 %
Crew je jediný komiksový magazín, co u nás vychází pravidelně. Petr Litoš a Jiří Pavlovský ji několikrát vydupali z prachu znovu na nohy a já jsem jim za to vděčný. Takže s přihlédnutím k tomuto faktu je těch sedmdesát procent optimální hodnocení.
Já osobně považuji oba komiksy za neskutečně debilní, jak už jsem psal minule. Sam a Twich navíc s mimořádně hnusnou kresbou. Být tu fungující konkurenční magazín, tak bych si pokračování nekoupil.
Tak nezbývá než doufat, že Mezi řádky to alespoň trochu napraví.
to KarelC
A to je přesně to, co se mi na komiksech líbí 🙂 Mě se kresba líbí, Vám ne a těžko se lze hádat. I když, ruku na srdce, slova mimořádně hnusná kresba se mi zdají přehnaná. Mě třeba absolutně nesedí Simon Bisley, tohle vyjádření bych na jeho styl skoro i použil, ale… Podle mne se kreslíři podařilo vytvořit atmosféru, která k příběhu, zdá se sedí, což je to, co oceňuju. Oproti Rex mundi podle mě jiná liga. Nebo ne?
Jinou věcí je příběh, tam sám fakt čekám, kam se to vyvine, protože ten závěr drásá logiku k nepříčetnosti, to máte pravdu, ale jak píšu: osobně raději počkám, aby se mi nestalo, že se mi Bendis vysměje, že jsem mu sedl na lep 🙂
Co se koncepce týče, je to samozřejmě riziko, že když člověku nesedne ani jeden z hlavních komiksů, je pro něho ročník zabitý. Osobně ale i přes to jsme za tenhle koncept rád. Beru to jako příležitost poznat, co venku vychází, a číslo narvané kratšíma komiksama zase není zajímavé proč mě. Jen výjimečně mě něco z kratších věcí víc zaujalo.
Na mezi řádky jsem zvědavý taky – a když už jsem u kresby, tak to, co jsem si vygooglil, zas vizuálně nezaujalo mě 🙂
to Josef Šrámek
Tak to se fakt neshodneme:) Simon Bisley je zase můj zamilovanej. Mám dojem, že na podobných neshodách založil pan profesor Rorschach svůj věhlasný test.
Já osobně dával přednost té starší verzi Crwe. Pár kraťasů, něco na pokračování a trocha publicistiky. To mohlo zůstat a vedle toho vycházet tahle nová verze, jako nějaká vedlejší řada. Domnívám se, že by se to prodalo obojí.
(Já tady sice dělám ramena a nadávám, že bych si to nekoupil, ale znám se. Stejně bych si to nakonec koupil.) )
A jsme doma – záhada odlišných preferencí vysvětlena 😀 Ale jo, ta publicistika mi chybí, to zas jo.
Dvě řady? Nevím, nevím… Když i Ultimate Spider-man a spol. není nic co by trhalo žebříčky (což nechápu)…
Já osobně jsem navíc spíš fanda evropskýho komiksu, takže na ten US se dívám hooodně kriticky.
Ultimate Spider-man a spol. Na v podstatě “magazínovej” komiks na pokračování je to docela drahý a ten Spíďa je silně o ničem. X-meni válej! Jenže ono je to asi nějakej komplet, co musí vycházet jen takhle vcelku.
Crew jsem naposledy četl před třemi lety, ale Sam a Twitch i ty střípky Snů mě zaujaly natolik, že jsem si čtyři čísla (od 41 včetně) předplatil. Ušetřit na jednom časopise 60 Kč je dost dobrý a rád podpořím CREW už kvůli tomu, že doufám, že vydá zase něco od mistra Kopřivy.