Kladivo na čaroděje je spíš takový bumerang. Netrvalo to ani tak dlouho a je zase zpátky. A s ním Ondřej S. Nečas, se kterým jsme už taky měli tu čest.
Ondřej S. Nečas je autorem v pořadí třetího dílu Kladiva na čaroděje, Kruté stroje. Jeho kniha vzbudila zájem, neboť šlo u širšího publika o prozatím ne tolik známého autora. A Ondřej S. Nečas obstál se ctí. Zaujal netradičním námětem, výraznou imaginací i schopností volit slova a vykreslit prostředí a atmosféru.
Na druhou stranu, Nečasův autorský styl se dost odlišuje od stylu duchovního otce série Jiřího Pavlovského, část příznivců Kladiva na čaroděje tak vyčítala jeho dílu menší zábavnost. Tehdy ale bylo možno srovnávat toliko s dvěma úvodními díly Jiřího Pavlovského, což mohlo optiku svým způsobem deformovat. Ondřej S. Nečas ale zjevně dostal důvěru, a tak jej Jiří Pavlovský uvádí i napodruhé. A jak to dopadlo?
Nečas opět exceluje v nápaditosti
Úvodem je možné říct, že Ondřej S. Nečas si napodruhé vybral zápletku, která je nepochybně širšímu čtenářskému okruhu přístupnější. Ne, že by byly Kruté stroje špatné, ale třeba na můj vkus byly až moc „weird.“ Mikrovlnku prostě nejsem zjevně schopen vnímat jako reálné nebezpečí (snad toho nebudu ještě litovat). Síť přízraků je ale jiná káva!
Pro svůj druhý příspěvek do série zůstal Nečas věrný hororovému subžánru, tentokrát ale tradičnějšího střihu. Není to ale na škodu, naopak. Doslova od první stránky je čtenář atakován autorem mistrovsky splétanou atmosférou se skutečně silným nábojem. Podle mého názoru jde prozatím o nejchytlavější začátek ze všech dosud vyšlých knih. Nečas rozehrává hru se čtenářovou představivostí tak, že prostě nelze knihu pustit z ruky.
Zápletka je přitom poměrně jednoduchá. Jedna dávná mocná čarodějnice byla sice upálena, ale dokázala stanout jen krůček od dosažení nesmrtelnosti, takže třebaže pozbyla smrtelného těla, je schopna se vracet prostřednictvím reinkarnací a krůček za krůčkem hledat svá stará kouzla, která jí umožní vrátit se do světa živých v plné parádě. Jenže, svitky s kouzly samozřejmě za ta staletí několikrát změnily vlastníky, kteří čarodějnici nyní stojí v cestě. Takže skvělá výchozí pozice pro vzrušením nabitý román.
Od začátku se do této šlamastyky zamíchají i naši hrdinové a patrně nepřekvapí, že se tak stane přičiněním Klaudie a jejích samaritánských sklonů. Felixova parta ovšem neví, proti komu stojí, a situaci ztěžuje také fakt, že snaha dávné čarodějky o návrat přivádí do hry více hráčů – a hlavně jednu malou holčičku.
Co je komplikací pro Felixovu partu, je bonusem pro čtenáře. Ondřej S. Nečas potvrzuje svou pověst autora, který umí vytvořit napínavý nevšední děj, příznačný působivou atmosférou a oplývající nápady. Platí to i pro v pořadí sedmý díl Kladiva na čaroděje. Jeho hororově-detektivní příběh se výborně čte – skutečně mnohem lépe než Kruté stroje – a je třeba ocenit i funkční humor, který se s vážnější složkou knihy nikterak nebije. Troufám si soudit, že Vincencova krize identity dostane do kolen určitě každého! Nečas tak přispívá svou troškou k Vincencově postavení nejoblíbenější osobnosti celého týmu, na čemž nic nemění ani fakt, že Vincenc pro jednou není zrovna ve své kůži.
Kladivo po sedmé a opět zdařile
Ondřej S. Nečas po mém soudu bezchybně navázal na svůj dřívější díl populární série a potvrdil tak pozici jednoho z nejzajímavějších nastupujících autorů domácí fantastiky. Tradičnějším, avšak skvěle uchopeným a zvládnutým tématem se jeho aktuální kniha stává přístupnější a čte se vysloveně jedním dechem, což je u tohoto typu literatury takříkajíc podmínka, přes kterou nejede vlak.
Přesto by se malá výtka našla. Ke konci jako by kniha ztrácela tempo a také závěrečné finále moje vygradované očekávání zcela neuspokojilo, protože se drželo poněkud při zemi. To jsou však postřehy okrajového rázu, nadto samozřejmě subjektivní. Ondřej S. Nečas rozhodně nezklamal, přispěl do série výrazným dílem a nezbývá tak než doufat, že sedmým svazkem neřekl v Kladivu na čaroděje své poslední slovo. Na Nečase příště naváže nováček v této sérii, Martin D. Antonín, a prý to bude Pekelná šleha …
80 % |
|
Díky za výbornou recenzi! (Jsem rád, když má někdo stejný názor, jako já :-D)
Souhlasím s recenzí, 80% je samozřejmě v kontextu žánru “komicko-hororová urban fantasy”. Na konci to bohužel nějak ztratilo dech, přesto podařený díl. Zvědavý jsem na Pekelnou šlehu, ze které byly čteny ukázky na Světě knihy a kerá vypadá vážně dobře.