DragonLance nejsou jen příběhy spojené s družinou Tannise Půlelfa a následně jejich potomků – a knihy pod jejich hlavičkou nepíší pouze Margaret Weiss a Tracy Hickman. V autorském týmu se vystřídala řada tu více, tu méně hvězdných jmen, a Richard A. Knaak se svou Legendou o Humovi patří mezi ty nejnezapomenutelnější. Tentokrát se však zaměřil na druhou stranu barikády a místo o solamnijských rytířích se pustil do vyprávění o Minotaurech.
 |
Trilogie Minotauří války se, z hlediska vnitřní chronologie Krynnu, odehrává paralelně s jinou trilogií, s Válkou duší. A zatím, co Mína nachází svůj osud v Dracích padlého slunce, ztracené hvězdy a zmizelého měsíce, rasa Minotaurů prochází vlastním přelomovým obdobím. Obdobím, které zahájila Krvavá noc.
Zatím, co si císař Chota es Kalina užíval s krásnou Maritiou, do komnaty vklouzl její otec a lože milostné se změnilo v lože smrtelné. A protože se Hotak el Droka víc než o mstění dceřiny cti zajímal o zabrání trůnu, paralelně k tomu probíhá státní převrat a masakr vládnoucího klanu.
Přesto věci pro uzurpátora neprobíhají hladce. Udržet se u moci není snadné a jemu postupem času nezbyde než uzavřít spojenectví s věčnými nepřáteli Minotaurů, se zlobry – všehoschopnými otrokáři neznajícími slitování. A Faros, poslední žijící příbuzný císaře Chota, o tom ví své…
Vzhledem k námětu – změně režimu a jejích úskalích – se od začátku do konce pohybujeme ve vysoké společnosti. Šlechta, mocní válečníci a kněží uctívající temná božstva Takhisis a Sargase představují pěknou plejádu charakterů a vyznat se v tom, kdo je kdo, bývá občas pěkný oříšek. Zvlášť, když se do děje zapletou i jejich podržtaškové a nejrůznější statisté, jejichž přítomnost dodává dvorskému a vojenskému prostředí na věrohodnosti.
Richard A. Knaak v pěti bodech
- Narodil se 28. března 1961 v Chicagu.
- Vystudoval rétoriku, ve které získal i titul bakaláře.
- Publikuje od roku 1987.
- Jeho díla jsou přeložena do více jak 12 jazyků.
- V současnosti se věnuje psaní fantasy sérií Diablo a Warcraft pro firmu Blizzard.
Richard A. Knaak si je vědom, jaké to může neznalým čtenářům působit problémy, a tak krom pečlivého dávkování a vysvětlivek spoléhá na střídání úhlů pohledu, podobně jako G. R. R. Martin v Písni ledu a ohně. Chvílemi tak nahlížíme na tok událostí očima Farose, následně Hotaka a jeho mocichtivé ženy a ke slovu se dostanou i další postavy.
Jedno však mají společné: nejsou to klasičtí (kladní) hrdinové. Přestože se Knaak snažil o „polidštění“ Minotaurů všemi myslitelnými prostředky, DragonLance je prostředí vytvořené pro hru na hrdiny Dungeons & Dragons a Minotauři v ní vždy patřili na tu záporáckou stranu. Výsledkem je hrdá, válečnická kultura, jejíž členové osvědčují cenu prostřednictvím soubojů a nade vše si cení svého kodexu cti… a která na ostatní nahlíží jako na slabé, zhýčkané zbabělce a nemá s nimi příliš trpělivosti.
Přestože se Minotauří války od hlavního proudu DragonLance odlišují, Knaak nezapomíná servírovat čtenářům to, co na světě Krynnu milují – silný, strhující příběh, v němž se hraje s vysokými sázkami, prostředí plné odkazů na propracované reálie (jež možná sami poznávali očima svých postav) a pořádnou porci dobrodružství.
| 80 % |
|
80 procent Knaakovi a Dragonlencu. Nepřehnala jste to kapánek recenzentko?
Na druhou stranu, na Legii to má 72% – i když od celých 6 čtenářů 🙂
Zda je to přestřelené nebo ne, to bohužel nikdy nezjistím, protože na četbu těchhle knih prostě nemám čas. Ne že bych nad nimi ohrnoval nos, ale prostě je před nima hafo jiných a zajímavějších 🙂
V rámci subžánru (knihy podle herních světů a podobně) je Richard A. Knaak vcelku spolehlivej autor co svoje řemeslo ovládá. Takže v rámci subžánru je té osmdesátce těžko co vytknout.
Pokud jste fanda do podobných knih, tak koupí určitě chybu neuděláte.
…
No…řemeslo ovládá….jak kdy. Já jsem od něj dal ty Draky, a jakž takž. Ovšem Huma byl neštěstí. Takže rozdíly jsou, a dle mého ne zrovna malé.
Taky jsem tím s RAK raději skončil. Přitom koukám, že na Legii to má všechno cca stejná procenta. :-/
Tak u Knaaka je to fakt jak kdy. Jeho warcrafty jsou super, ale třeba u Dědičného práva (Diablo) jsem málem chcípnul nudou…
Knaak:
Je to těžce komerční autor, mám dojem že vlastní tvorbu v tom vlastní kreativním smyslu, snad ani nemá. (Až tak ho nesleduju, takže se mohu mýlit.)
V podstatě píše tak, jak si producenti přejí. Sám v jednom rozhovoru řekl, že posílá ke konzultaci každou kapitolu zvlášť. (U Humy a spol mám dojem, že byl nucen své texty na přání producentů přepracovávat několikrát, pro protichůdné požadavky až hraničící s imbecilitou. Tohle mám to z nějakého US fan fóra. Bohužel už nevím kde.) Takže ta rozkolísanost nebude jen o Knaakovi.
Já osobně Knaaka nijak zvlášť nemusím, jen jsem se chtěl zastat recenzentky za tu osmdesátku, páč tohle jsem náhodou dostal a přelouskal.
Osobně bych sáhl po Greenovi. Ten sice taky recykluje náměty kde všude, ale udržuje si tvůrčí volnost. Toho čtu rád a ještě mě nezklamal.
Tak to zase pre mna je Huma top co Knaak napisal, ako decko puberte som to zral a pre takych je ta kniha aj urcena. Knaak ale rozhodne nie je vsadenie na istotu, prave naopak je to velmi premenlive.
Slabe su tie vraj tie jeho nove warcrafty – sam som otestoval iba stormrage a to je prave jedna z dvoch knih, ktoru som od neho nedocital. A ta druha je tato. Ale tito minotauri u mna trpeli, ze uz to proste pre mna nebol dragonlance, je to nieco ine, na inom kontinente a nezdielam autoro nadsenie pre minotaurov.
Knihu som dal do polovice a aj keby sa to brutalne vylepsilo, tak si myslim ze minimalne 10% je navyse v kontexte s inymi knihami. Legendy a Kroniky by si zasluzili potom kolko? Su to fantasticke knihy a milujem ich a tie by si zasluzili taketo hodnotenie a takto to vypada, ze medzi hlavnou liniou a tymto nie je rozdiel.
Já jsem z nějakého důvodu vůči knihám podle her nedůvěřivý. Jedinou výjimkou je pro mě Warhammer a Letopisy vukogvazdské družiny 🙂 Vím, že je to nespravedlivé, jenom pocitové, ale nic s tím nesvedu, resp. nevidím důvod takové věci číst. Ale zas pokud to někoho baví, proč ne. Každý máme svoje guilty pleasure…
KarelC: Pokud vím, tak jeho původní série je Dragonrealm.
Schramm: Já vůči knhám podle her žádné předsudky nemám. Ty nejnovější warcrafty jsem nečetl (poslední přečtené mám myslím Za temným portálem), ale ty starší jsou hodné dobré na úrovni oddechovky, snad jen s vyjímkou Arthase, ten mě fakt nebavil.
Podobné to mám se Starcrafty, tam mě nebavila akorát královna čepelí, naopak trilogie Sága temných templářů je skvělá a funguje nejen jako oddechovka.
Z Diabla mám načteno ty samostatné knihy, docela ujdou a první díl té nové Knaakovy trilogie, který byl strašný a dál jsem nečetl.
U Dragonlance mě hodně bavila dvojce knih o Kangově regimentu, naopak cyklus Hrdinové mi přišel hodně mizerný (četl jsem Humu a Bouřný meč, to byla snad nejhorší kniha co jsem kdy četl.)
Svářeč:
Díky! Dá se to číst?
Já četl vlčí přilbu a stínového hřebce, už je to dlouho a vůbec si to nepamatuju, ale vlčí přilbu jsem na legii ohodnotil 60 % a stínového hřebce 20 % takže asi tak 😀 Žádné terno to asi nebude…
….
Dragonrealm je taková oddychovka …. nijak nenadchne, ale neurazí, občas jsou tam slabší místa, ale číst se to dá. Pokud na to narazíš někde “za hubičku”, nebo si to můžeš půjčit/stáhnout a nemáš zrovna nic ke čtení, tak to jde. Fakt je, že jsem Vlčí přilbou skončil, četl jsem to v jednom tahu a pak je to přeci jen trochu stereotypní.
Já kolem toho Dragonrealmu už párkrát prošel v knihkupectví, ale zmátla mne ta obálka a autor. Myslel jsem si, že je to zase nějaká sága z “herního” světa, tak jsem ani nepátral dál. Ale jestli to najdu někdy v antikvasu, tak to zkusím.
Jj, taky jsem si to myslel, ten název hodně mate 🙂
Hodnocení
Brala jsem to především z pohledu fanoušků, vím, že ne všem tohle sedne, možná proto se Vám to hodnocení může zdát přestřelené. Ono to vážně není špatné, i když jsem se toho trochu bála, tak mě trilogie nakonec mile překvapila. Příště si dám na to pozor.
Jinak od Greena jsem přečetla jeho sérii Noční stranu a tu nově vydávanou Šance pro ducha. Líbí se mi i Jestřáb a rybářka. Sama jsem s Dragonlance začínala s Legendami o Humovi, Draci jarního úsvitu a další. Snad nezním moc zmateně.
pri Dragonrealm som zaspaval pravidelne 🙂 a po 4. knihe som to vzdal
Dragonlance mam rad, ale mam pocit, ze to najlepsie zo serie uz vydal Navrat
OT
Když už jsme tedy OT u Greena ….. J+R jsem nečetl, ale NS komplet a Droody skoro také. Je to dobré, velmi, a je to i velmi dobře napsané. Problém je, že je to po určité době furt stejné a stejné a stejné a na jedno brdo.
Na Greenovi je prostě moc vidět, že potřebuje mít primárně na složenky, takže to švihá jak Baťa cvičky. Ale dokud člověk nezačne mít pocit, že je to už zase to samé jak minule … nebo mu to až tak nevadí … tak je to slušný čtení.
to MichaelS:
To jsi vystihl velice dobře. J+R jsou detektivka ve fantasy kulisách a tvůj popis se dobře hodí i na ně. Ale tehdy to bylo něco hodně nového, jiného, tak k této sérii chovám jistou nostalgickou lásku. 🙂
Já zase nečetl Morituriho a hm… Mlhosvět? (Ten prequel k Morituri).