Česká fantasy je ve formě. Přitom se u nás tento žánr píše jen zhruba čtvrt století. První vědomé pokusy o fantasy se objevily teprve v druhé polovině 80. let. Dnes fantasy publikují desítky českých autorů a žánr u nás doslova zdomácněl.
 |
Antologií Klenoty české fantasy jsem na sebe vzal ambici představit nejlepší dosud vydané povídky a novely. Nejprve jsem vytvořil seznam všech krátkých prací, které mě osobně za ta léta oslovily a utkvěly v paměti, a pak jsem ho ještě doplnil o další položky na základě doporučení svých kolegů. Výsledkem byl soubor více než sta povídek. Nastalo dlouhé vybírání, srovnávání a škrtání.
Automaticky jsem vyřadil vše, co vyšlo v antologiích, jež jsem sestavil v minulých letech. Očekávám totiž, že řada čtenářů Klenotů o těchto knihách ví. Pokud se na seznamu vyskytlo více prací od jednoho spisovatele, bylo potřeba vybrat tu nejlepší. Někdy to byl opravdu boj. Například od Vladimíra Šlechty nebo Miroslava Žambocha bych mohl vybrat jakoukoli ze zvažovaných povídek a kvalita knihy by neklesla ani o píď. Stále mi však zbývalo příliš mnoho textů, které by se nevešly ani do tří svazků.
Čím více jsem se nořil do osobního archivu, čím pečlivěji jsem mezi sebou jednotlivé texty porovnával, tím více jsem se utvrzoval v poznatku, že starší povídky budou tahat za kratší konec provazu.
V 90. letech proudily na náš trh ze zahraničí slavné fantasy tituly a nacházely si hlavně mladší generaci čtenářů. Pouhá hrstka těch největších nadšenců se zajímala také o domácí tvorbu a s radostí vítala jakýkoliv český pokus. Zdánlivou novotou zářícího žánru se chytli převážně spisovatelští elévové. Z dnešního pohledu jsou tehdejší texty ve velké míře zastaralé a naivní. Autoři, kteří u psaní vydrželi do pozdější doby, měli své nejlepší texty ještě daleko před sebou.
Téměř všechny texty z dřevního období nakonec vypadly a zbyly jen dva. Poselství pro Agla Mathona z roku 1988 od Ondřeje Neffa, povídka na úzké žánrové hranici mezi fantasy a postkatastrofickou science fiction, a Mé rty budou toužit po krvi z roku 1995 od Vilmy Kadlečkové, která se však rozhodla povídku pro nové vydání mírně upravit. Všechny ostatní povídky Klenotů české fantasy čtenáři prvně spatřili až mezi lety 2000 a 2010.
Po dalším třídění jsem se nakonec dobral k výsledným 17 povídkám a novelám, které považuji za vrchol dosavadní české fantasy tvorby. Přestože pokračování Klenotů české fantasy prozatím nechystám, moc dobře vím, že ze zbylých povídek bych mohl sestavit další svazek nesnížené kvality.
Uvědomuji si, že sborníky tohoto typu jsou subjektivním výběrem editora. Prohlašovat o následujících povídkách, že jsou to ty jediné nejlepší, by bylo jednoznačně nespravedlivé a krátkozraké. K výběru jsem proto přistupoval se zřetelem na široké spektrum čtenářů. Jsou zde zastoupeny různé subžánry (nejsilněji historická fantasy, která je u nás nejhojnější), ale cíleně jsem se vyhýbal únikům za hranice žánru či nejrůznějším experimentům. Některé povídky jsou humoristickými hříčkami, jiné hrají na struny vážné i temné. Některé z textů bych doporučil dětem, na jiné bych nalepil štítek „jen pro dospělé”. Jednoznačně převládají povídky dějově rozmáchlé, ale najdou se tu i díla komorního ladění.
Věřím a doufám, že výsledná směsice obstojí u každého čtenáře fantasy.
Více na www.antologie.cz.
