Godzilla: Slyš můj řev!

Husí kůži jsme měli už u první upoutávky, dokonale podbarvené slavným proslovem Roberta Oppenheimera proneseným po testu první atomové bomby: „Nyní se stávám smrtí, ničitelem světů.“ Po vynikající trailerové kampani, kdy každý další foršpánek jen lehce poodhaloval tajemství filmu, se nadšení našponovalo a prakticky se nešlo vyhnout stavu přílišných očekávání. A ten se, jak víme, zřídkakdy vyplácí.

Expozice: Geniální titulková sekvence. Atmosférická a pohlcující. Historické záběry obřího ještěra proplouvajícího těsně pod hladinou moří, poté pokus zabít jej atomovou bombou. Střih.

Dr. Ichiro Serizawa a jeho podržtaška Vivienne zkoumají ohromný sesuv půdy a nacházejí skelet kolosálního ještěra. A dvě spóry. Jedna z nich je čerstvě otevřená. Věc, která z ní vylezla, za sebou nechává stopu o velikosti menšího řečiště, směřující k oceánu. Střih.

Jaderný inženýr Joe Brody se stará o zabezpečení jedné z japonských jaderných elektráren. Po zvláštní elektromagnetické anomálii však dojde k tragédii, při níž zemře jeho žena. Brody se musí sám začít starat o svého malého syna Forda. Střih.

O 15 let později se:

• Ford vrací z armády do San Franciska, ke své rodině.
• Joe se snaží vkrást do „Zóny“, která v místě japonské tragédie vznikla.
• Začíná boj o přežití, nadvládu a další prkotiny.

Jak vyplývá z posledních trailerů a zpráv, Godzilla ve svém novém filmu nebourá primárně příslušníky rodu homo sapiens, ale takzvané MUTO, což je jen zkratka pro dvě jiné, jen o trochu menší kaiju stvůry, které jen lační po spáření. Ve zkratce si to s nimi chce rozdat dříve, než si to stihnou rozdat spolu.

A mezi nimi pobíhají lidé, ti malí tvorečkové, kteří se připletli do války bohů.

Nebudeme si lhát do kapes, právě lidé jsou největším problémem filmu. Zoufale mu totiž chybí hlavní protagonista. Postavy si tuhle roli předávají jako olympijskou pochodeň a díky tomu žádná není plamenem osvícená dost dlouho.

Na vině je kromě nedostatku prostoru (postav s aspiracemi na hlavní hrdinství je zkrátka příliš mnoho) i fakt, že všechny z důležitějších charakterů jsou ploché a nezajímavé. Voják zachránce, zdravotní sestra, jaderného útoku chtivý admirál a Japonec Serizawa, který slouží k tomu, aby mohl zrak upírat v dál a tu a tam pronést nějaké extra-super-šťavnaté východní moudro typu: „Jen člověk ve své aroganci věří, že kontroluje přírodu a ne příroda člověka.“ Postavy vedlejší jsou v naprosté většině případů k ničemu dočista. A těžko hovořit o tom, že je hlavní hrdinkou Godzilla, když se na plátně zastaví zhruba tak na pět minut, pokud nepočítáme dobu, kdy vidíme trojici jejích lopatek proplouvat vodou (ploutev zmetka z Čelistí závidí).

Díky tomu nemáte šanci lidským postavám a lidem všeobecně fandit a zajímat se o ně. Už jenom kvůli tomu, že jejich přístup zní: „Víme, že Godzilla loví MUTO a tím je de facto náš spojenec. Co uděláme? Napadneme ji. Víme, že těm potvorám chutná atom, že se jím živí a vzájemně si ho dávají místo bonboniéry při první rande. Co uděláme? Pošleme VĚTŠÍ atomovku!.“ A díky nezájmu o ně máte naopak šanci více si všímat logických a technických lapsů, kterých je víc, než by bylo záhodno – třicátý osmý záběr na prolétající helikoptéry/stí­hačky už je zkrátka unavující. Včetně příliš okaté snahy uhnout záběrům velkých celků na první souboje kvůli ušetření, díky čemuž vlastně vidíte jen jeden zápas kaiju-boxu.

Jenomže když je Godzilla, ztělesněná matka příroda, bojující proti zlu vyrůstajícímu na radioaktivním odpadu (ta eko-agitka přímo bije do očí a vaše duhovky tak na pár chvil pod nátlakem změní barvu do zelena) doopravdy a celá na plátně, je neodolatelná. Je smrtí, ničitelem světů. Je rovnováhou. Je dokonalá a milujete ji, i když od posledně trochu přibrala.

Její první pozdravení (jistě jste ten vynikajícně namixovaný řev postřehli v traileru) a atomový dech, to jsou prostě lahůdky a navíc poklona klasické japonské verzi. Vůbec v těch velkých a drahých a skrz naskrz megalomanských záběrech režisér Gareth Edwards kouzlí a dodává jim sympatickou míru poetiky a fanouškovského nadšení.

Škoda jen, že se neuměl rozhodnout, jestli si natočit vlastní Pacific Rim, nebo temný příběh o hrdinství.