Susso je potrhlá holka, která projede skoro půlku Švédska v honbě za trolly. Může za to jediná fotka z dědečkovy pozůstalosti a nápad založit si o trollech webovky. Pak už to jde ráz na ráz. Oni opravdu existují a unášejí děti.
 |
„Dej sem dítě!“ říká Polednice v Erbenově Kytici. Přesně tohle se mi vybavilo po dočtení románu Stallo. Také v jedné z pohádek bratří Grimmů si malého chlapce žádá jako odměnu za svou protislužbu podivínský mužík RumplCimprCampr.
Ale možná to všechno nejsou zas až takové pohádky a zdánlivě bájné bytosti mají reálný základ. Možná žily i někde poblíž nás, dokud jsme je nepřipravili o jejich přirozené životní prostředí. A tak je můžeme potkat leda tak v hlubokých lesích Skandinávie, kde ještě existují místa, nezasažená tolik vymoženostmi moderní civilizace.
O kom je řeč? O trollech. Alespoň tak říká hlavní hrdinka Susso všem zvláštním stvořením, po jejichž existenci pátrá. Od těch maličkých skřítků přes trpaslíky až po ty velké, třímetrové obludy, které si snadno spletete s medvědem. Zapomeňte na přitroublé obry z románů Terryho Pratchetta nebo Tolkienova Hobita i na sympaťáka Shreka, z těhle trollů člověku opravdu naskočí husí kůže.
Moc toho nenamluví, najednou se objeví z lesního porostu, popadnou hrajícího si chlapečka a jsou pryč. Zanechávají po sobě děsný nepořádek i zápach a jsou neúprosní, když jde o vymáhání dluhů. Chovat je v obydlí jako domácí mazlíčky se moc nedoporučuje, ale přesto se zdá, že se tak příležitostně děje. Někdo je dokonce skrýval celá léta u sebe ve stodole či v garáži, jak Susso postupně zjistí.
No, to je asi možné ve Švédsku, nedokážu si představit, jak by se u nás, kde jsou domy namačkané jeden na druhý, podařilo něco takového utajit. Nicméně musí Susso vyvinout poměrně velké úsilí, aby aspoň trochu nahlédla pod pokličku dávného tajemství. Nejprve si založí webovou stránku a sama hledá různé zmínky na internetu. Narazí také na sámskou mytologii, popisující obrovité a hrozivě vypadající bytosti, které laponští šamani malovali na své bubny a říkali jim stallové. Měla to být odpudivá stvoření, lačnící po lidském mase.
Sámům unášeli děti a zanechali po sobě pouze vzpomínku ve švédských lidových pověrách, neboť se časem poděli neznámo kam. Lidská paměť je krátká, pověry nahradila věda a až záhadná zmizení dvou chlapců přivedou Susso na správnou stopu. V případě Magnuse, který zmizel v létě roku 1978, dokonce jeho matka tvrdila, že ho odnesl obr, když byla se synem na prázdninách v dalarnských lesích. U Mattiase, který se ztratil o 26 let později, podobná indicie zpočátku sice chybí, až na zvědavý vrásčitý obličej, zírající sytě žlutýma očima skrz okno, i tak Susso cítí, že obě události něco spojuje.
Nastraží před Mattiasovým domem fotopast a výsledek ji samotnou ohromí. Navíc dostává různé ohlasy a tipy přes své webové stránky, a tak se nakonec rozhodne spustit vlastní pátrání, když vidí, že policie je nečinná a zvěsti o trollech ignoruje. Susso praští s prací pečovatelky, zblbne značnou část své rodiny, naloží je do auta a vyrazí vstříc velkému dobrodružství. Ve své strakaté incké čepici se pak statečně postaví kdejakému nebezpečí. Je prostě úžasná, houževnatá a naprosto spontánní a určitě jí budete držet palce, aby vše přestála ve zdraví a přišla záhadě na kloub.
Ale všechno odhaleno úplně nebude. Zpočátku nás autor také dost napíná, vůbec nelituje těch několika úvodních stránek, kdy se dlouho nic neděje, jen Mona Brodinová s malým synkem zabydlují chatu svého známého a užívají si léta v přírodě. Chlapec běhá po lese, hledá si zábavu a zdatně odolává hejnům komárů… A pak je jednou příliš zvědavý, vyběhne ven do deště a navždy ho polapí les.
Jeho matka pod nátlakem okolí raději vezme své tvrzení o obrovi-únosci zpět. A tak se víc nedozvíme, dokud se na scéně neobjeví Susso a dědečkova fotografie medvěda, který nese na zádech velmi podivného tvora. Mladá žena se záplavou náznaků prokousává jen velmi pomalu a navíc si na další pokrok vždy musíme chvilku počkat. Vyprávění se totiž střídavě zaměřuje na Susso a na druhého hrdinu – Seveda – který žije v prazvláštním společenství, jehož cílem je pravdu o trollech utajit.
Seved se vlastně stává pomyslným Sussiným „protihráčem“, protože po dlouhou dobu vyvíjí oba zcela protichůdné úsilí. V jistém okamžiku se však něco v Sevedovi zlomí a jejich cesty se musí zákonitě zkřížit. Happyend ani romantiku ale nečekejte. Pořád ve vás totiž zůstane něco děsivého, možná posvátná úcta k věcem, které přesahují lidské vědění. A přestože zhruba v polovině knihy jsou věci pojmenovány pravými jmény a my máme jistotu, že záhadné bytosti skutečně žijí mezi námi, a to díky schopnosti najít si tu nejpřirozenější „skrýš“, nevíme pořád dost.
A tak to i zůstane. I sama Susso, která se nakonec s trollem setká tváří v tvář, když tento fakt přijme, zároveň v sobě najde sílu všechno popřít a zachovat tajemství před světem.
Stefan Spjut je poměrně rafinovaný vypravěč. Střihy v ději přicházejí po krátkých úsecích, navíc autor mění i vypravěčské perspektivy (er-forma občas přechází v ich-formu a zase zpět), i když je otázkou, zda je tento postup vůbec funkční. Zřejmě bylo záměrem umožnit čtenáři, aby se lépe vcítil do některých postav, ale není třeba se obávat nějakého přebujelého psychologizování či filozofování.
Naopak, vyprávění plyne velmi přirozeně, zejména díky velmi živým dialogům. Na tomto místě bych chtěla složit poklonu i překladatelce Azitě Haidarové, protože věnovala převodu textu do naší mateřštiny náležitou péči, takže se kniha opravdu krásně čte a máte dojem, že v příběhu mluví skuteční lidé. Autor navíc zapojuje osvědčené postupy, které u nás přinesly takovou oblibu i dalším skandinávským autorům. Román Stallo je totiž i tak trochu detektivka, šmrcnutá prvky road movie.
Sám Stefan Spjut není na literárním poli žádným amatérem, vystudoval žurnalistiku a působil i jako literární kritik. Román Stallo je jeho druhým vydaným dílem a některými recenzenty je srovnáván s tvorbou Stephena Kinga. Já sama jsem hororovou linii tak silně nevnímala, spíš jsem se bavila tím nádherným kouzlem mystifikace, podobně jako se to povedlo tvůrcům norského filmu Lovec trollů (jinak také moc doporučuju).
S každým novým momentem můžete ztratit balanc mezi pravdou a smyšlenkou. Ať tak nebo tak, jsou věci mezi nebem a zemí, na které jsme pořád ještě krátcí, a kdo nevěří, ať tam běží a přesvědčí se sám.
Název: Stallo
Autor: Stefan Spjut
Forma: hardback
Počet stran: 538
Cena: 389 Kč
Vydal: Host, 2013
