Miroslav Žamboch: Bez slitování

Ruku na srdce, tahle kniha vyšla poprvé před deseti lety. Takže proč psát recenzi na druhé vydání? Bez slitování je už dávno klasika, Miroslav Žamboch patří dlouhodobě k nejpopulárnějším žánrovým autorům, jeho knihy tu zná každý. Ale i kdyby existoval jen jeden jediný živáček, který ještě o Baklym nikdy neslyšel, stojí mi za to do něj to poznání, jak super kniha Bez slitování je, namlátit. Ostatně, lepší já, než Bakly…

Bez slitování

Když si vezmeme, jak dlouho je Bez slitování vyprodané, a že se shání o dost hůř než Cesta krve (tu aby člověk získal, tak stačí v podstatě jen mít dostatečně narvanou portmonku), je druhé vydání něco jako splněný sen a jeden z nejlepších vánočních dárků, který mnoho Žambochových fanoušků mladšího data narození pod stromečkem našlo. Bez slitování je kniha, která má zvuk a je ceněna vážně vysoko, takže druhé vydání je něco, co by šlo označit za událost měsíce, možná i roku, kdyby… Kdyby… Nechme to ještě chvíli stranou, jo?

V Bez slitování Žamboch přivádí na scénu svého druhého nejoblíbenějšího hrdinu hned po slavném Koniášovi (všechno se ostatně odehrává ve stejném světě i čase); bývalého zápasníka Baklyho. Bakly je celkem obyčejnej týpek neobyčejné vizáže. A vězí v neobyčejných problémech. Aby zachránil svou rodinu, musí pravidelně posílat na jistý účet jasně daný (nemalý) obnos. Pokud se tak nestane, Baklyho rodina to bude mít spočítané. Žádný únos nebo vydírání, právo, holenkové, o to tu běží.

Takže to je celé na pikaču a Baklymu nezbývá než se tužit a morálku, skrupule a podobný luxus odložit stranou. Cenu má v důsledku jenom jedno – peníze. Baklyho ovšem poznáváme v okamžiku, kdy posílá na onen účet poslední splátku. Takže vyhráno? Kdepak. Cosi se zadrhne a Bakly začíná závod s časem. Do rány se mu dostává jedna fuška, dobře placená a přitom celkem leháro. Jenže…

Jenom na první pohled. Už během cesty se situace zkomplikuje a záhy po tom, co Bakly se společníkem dorazí na místo určení, začíná jít všechno do háje. Bakly záhy bojuje nejen o další život své rodiny, ale i o svůj vlastní (na kterém přitom vlastně vůbec nelpí, ba naopak). A to nejednou. Baklyho meč, katzbalger a konečně i pěsti nebudou mít čas zahálet. Budou totiž stát v podstatě proti všem…

Bez slitování je přímočarý akční příběh v tom nejlepším slova smyslu. Žamboch ho má pevně v hrsti a ani na okamžik ho nepouští z dohledu. Přitom nejde o žádnou primitivní rubanici. Ano, nelze už s ohledem na rozsah čekat Eriksona, ostatně sám Bakly není intelektuál, ovšem Miroslav Žamboch jako autor má pod čepicí dostatečně. Napsat dobrý, uvěřitelný akční příběh, obsazený věrohodnými, zapamatovatelnými a ostatně i sympatickými postavami, příběh, který oplývá nemalou řadou zvratů a přitom je pořád naprosto jasné, oč jde a kam dění směřuje, to není jen tak.

Bez slitování je díky téhle kombinaci knihou, která se čte sama, stránky lítají jedna za druhou a jen těžko jde se čtením seknout. A to navíc bez jakékoliv vaty. Kolik takových máte v knihovně? Bez slitování si na nic nehraje, autor se zjevně skvěle bavil, což je pro čtenáře ta nejlepší zpráva. Občas mě sice mírně rušil jazyk, myslím, že slova jako bodygárd a gangster šlo nahradit stejně funkčními ekvivalenty, ale to je fakt prkotina.

Já osobně mám tuhle knihu z těch Žambochových asi nejraději – což už jste určitě poznali. Jo, tahle recenze fakt nemůže být objektivní, na to máme s Baklym už příliš dlouhou společnou historii. Ale opakované přečtení mě utvrdilo v tom, že to nadšení pro Baklyho není jen nostalgie a že Bez slitování má pořád větší hodnotu, než je jenom cena historická. Pokud by se vám zdálo, že posledním Žambochovým titulům něco chybí, tak v téhle knize je všechno, na čem si udělal jméno. A dokonce i ten závěr tentokrát funguje…

Jenže, jak už jsem nakousnul, je tu jedno ale, které moji radost sráží. Druhé vydání totiž utrpělo jednu vadu na kráse. A to myslím doslova. Je jí naprosto otřesná obálka Milana Fibigera. Většina jeho prací se v mých očích nesla ve stylu „nenadchne, ale ani neurazí,“ obálka druhého vydání Bez slitování je ovšem průšvih.

Naprosto fádní, bez výrazu, bez života. A špatná i po řemeslné stránce (ten Baklyho krk je co?). První vydání mělo obálku možná pubertální, cílící trapně na první signální (ale v těch patnácti nebo kolika jsem to žral), s novou se ale nemůže měřit. Sice chápu, že nemůže všechny obálky dělat Michal Ivan, ale proč se, sakra, vůbec dělala nová obálka, která vypadá jako šitá horkou jehlou?

Ale co naplat. Ti, kterým Bez slitování chybělo ve sbírce, mohou být rádi alespoň za to, že zacelili mezeru… ti, kteří mají první vydání, se zase mohou tetelit radostí, že nabude na ceně. Ostatně už začalo v internetových aukcích pomalu ale jistě dotahovat kulhánkovská hausnumera. Přesto, obálka a obsah Bez slitování jsou nebe a dudy. Hlavně se nenechte odradit – znova opakuju, ta kniha za přečtení fakt stojí.

A můžu potvrdit, že nejen za jedno.

Anotace:

Bakly…

…postrach gladiátorů a všech profesionálních bojovníků bez rozdílu. Sám sobě noční můrou; v noci se probouzí na potem zbrocené posteli, lidi dělí na ty, co mu stojí v cestě a ty ostatní. Krvavé dluhy minulosti splácí penězi; potřebuje jich hodně a nejlépe hned. Nechává se najímat na špinavou práci a jeho poslední zakázka vypadá jednodušeji, než ty předešlé.

První zdání samozřejmě klame. Bakly se krvavou skrumáží probíjí jako ozubená koule řemdihu, zbraně, kterou tak mistrně ovládá. Nemá slitování s nikým, ani sám se sebou…

Název: Bez slitování

Autor: Miroslav Žamboch

Forma: Paperback

Počet stran: 360

Cena: 278 Kč

Vydal: Klub Julese Vernea

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

8 komentářů

  1. Tohle je opravdu obálka od Milana Fibigera? To je… smutné…
    Vnitřní obsah znám z dřívějších dob – výborný 🙂

  2. Abych pravdu řekl, ze začátku se mi obálka nelíbila. Ale jak se na ní koukám znova a znova, líbí se mi čím dál víc. Má to takovou uměleckou patinu. Je to tuším druhá obálka podobného ražení od Poutníku. Mohla by to být celkem zajímavá řada. A kniha je fakt výborná.

  3. to Jan Michálek
    Já to měl přesně naopak. V malém náhledu takhle v katalozích na netu se mi nová obálka pozdábala, byl jsem popravdě celkem rád, že je na obálce něco “normálního” (už nemám zapotřebí producírovat se v nahýma děvama na obálce, ztratilo to po těch deseti letech ten odér zakázaného ovoce :)), ovšem když jsem pak držel tu knihu in natura… No, prostě se v hodnocení neshodneme (což nevidím jako problém, je to subjektivní věc). Jen se zeptám, umělecou patinou myslíš, co? To jen abych se třeba pokusil podívat na věc Tvýma očima a zkusil obálku docenit 🙂

  4. Taky se mi ta obálka nelíbí. Je to hrůza. 🙁
    Zaráží mě, že nedávno vyšla k týhle knížce celkem slušná obálka. Proč nebyla použitá?
    http://www.palmknihy.cz/web/data/Book_5572.Envelope
    http://www.palmknihy.cz/web/kniha/bez-slitovani-1-5572.htm?fraze=Bez%20slitov%C3%A1n%C3%AD&x=6&y=14&isSearch

    Na druhou stranu, taky dobře. Potěšeně sleduju, jak moje první vydání nabývají na ceně. Cesta krve, Bez slitování… Já si to snad někdy na netu projdu. 😀

  5. Jop, ta ebooková není špatná (ve srovnání s touhle novou) – jen je škoda, že tam chybí Bakly 🙂

  6. Asi to nebude nikoho zajímat
    ale jako účetní s povděkem kvituju , že jeden z vedlejších (a umučený – jak syptomatické 🙂 ), ale velmi sympatických hrdinů, je účetní. Já si to snad koupím a rozdám u nás ve firmě 🙂

  7. ta umělecká patina je podle mě právě v tom puncu amatérismu. Navíc ta rudá záře, s ní je hned jasný, o co v knize jde. A tu knihu lidi koupí stejnak kvůli něčemu žambochovi a ne kvůli obálce

Zveřejnit odpověď