Modely pro scifisty #87: Utajené německé projekty – Bachem Natter

V principu šlo o projekt částečně recyklovatelného jednorázově použitelného stroje, postaveného z nedeficitních materiálů (dřevo, překližka, ocel). Hlavním úkolem byla přímá ochrana bodových cílů. Stroj měl startovat jako raketa z jednoduché rampy, po nastoupání do velké výšky zaútočit z převýšení neřízenými raketami (baterie raket byla umístěna pod aerodynamickým krytem v přídi stroje) na bombardovací svaz a zmizet. Po útoku se v menší výšce stroj rozdělil na dvě části, motorová sekce a pilot přistávali samostatně na padáku. Pohon stroje obstarávaly kapalinový raketový motor HWK v trupu a čtyři odhoditelné startovací raketové motory (v blocích po dvou) na tuhé pohonné hmoty. Ty se patrně staly příčinou katastrofy při jediném pilotovaném kolmém startu stroje. Oba bloky startovacích motorů měly být po vyhoření odhozeny, zbytky jednoho ale byly nalezeny při vykopávkách na místě havárie v roce 1998. Po vyhoření se patrně podařilo odhodit jen jeden blok a druhý zůstal na místě, což zřejmě učinilo stroj neovladatelným.

Fundovaná série článků o celém projektu (z roku 2006) je na www.dfens-cz.com , seriál začíná zde: http://www.dfens-cz.com/view.php?…

Model Natteru od různých výrobců lze sehnat v hlavních modelářských měřítcích, nejnovější je dvaasedmdesátina od firmy Hauler. Můj model je ale dnes již muzejní dvaasedmdesátina od firmy Heller z poloviny 70. let. Stroj byl balen ve dvojici s pilotovanou střelou Reichenberg a nese všechny znaky své doby – relativně hrubé výlisky, pozitivní rytí a silně zjednodušený interiér. Exteriér ale celkem slušně odpovídá předloze a jako zástupce typu ve sbírce svým provedením bohatě postačuje. Stavba je jednoduchá, interiér lze sice vylepšit, ale pokud nebude kryt kabiny otevřený, nic vidět nebude. Slepíme a natřeme interiér jednoduchý interiér, spolu s křídlem ho vsadíme do jedné poloviny trupu a uzavřeme druhou polovinou. Dolepíme ocasní plochy, kryt kabiny, záslepku s „čumáčky“ raket a průhledný kryt raketnice a po začištění spojů a natření stroje dolepíme na boky bloky startovacích motorů. Ještě zkompletujeme bednovitý stojánek a je hotovo. Výběr kamufláže je v zásadě limitován jen autentickými odstíny barev RLM, tvar, umístění a způsob nanesení kamuflážních polí je zcela na staviteli. Osobně jsem použil kombinaci RLM 75 a 76.

Lze se držet dobových schémat a fotografií, ale pokud nestavíme jeden konkrétní stroj, iniciativě se meze nekladou. Na celé stavbě nejdéle tvá schnutí lepidla a barev, vlastní stavba je jednoduchá i pro absolutního začátečníka.