Modely pro scifisty #86: Utajené německé projekty – Horten Ho IX

Stroj byl ve skutečnosti výsledkem letitých pokusů trojice bratří Hortenů, kteří před válkou stavěli a testovali bezocasé větroně. Po začátku války všichni sloužilis letectva – jeden (Reimar) jako instruktor létání, druhý (Wolfram) u bombardérů (kde padl) a třetí (Walter) u stíhačů, kde měl na kontě sice nějaké sestřely (7 doložených), ale více se uplatnil jako technik letky. V technických pozicích postupně povyšoval (až na inspektorát letectva) a to mu umožnilo pokračovat v předválečné konstrukční činnosti – načerno, bez oficiálního požehnání úřadů. Do svého utajeného konstrukčního týmu v Göttingenu vyreklamoval Reimara. Legalizovat celý projekt se podařilo ve druhé půlce roku 1943 v rámci soutěže na nový stíhací bombardér 1000×1000×1000 (rychlost x dolet x nosnost pum), byť Hortenové nemohli otevřeně přiznat, že již mjí k dispozici několik experimentálních verzí svého stroje – většinou větroňů, jeden kus s pohonem klasickými motory a tlačnými vrtulemi (Ho VII) a ještě navrch prototypy konečné verze. Podařilo se získat i kapacity pro sériovou výrobu v továrně ve městě Gotha (Gothaer Wagonfabrik), specializované původně na výrobu cvičných letadel, dopravních kluzáků a subdodávky dílů k dalším strojům. Tam Ho IX dostal své nové označení Gotha Go 229.

První prototyp Ho IX V-1 byl jako bezmotorový dokončen někdy začátkem roku 1943, zalétán byl koncem února. Spoilery i brzdící padák se osvědčily, stroj ale vykazoval jistou podélnou nestabilitu. Mezitím se stavěl druhý prototyp (V-2) – zesílený, protože už měl nést proudové motory. Počítalo se s BMW 003, v březnu 1944 se podařilo získat Jumo 004. Ty měly větší průměr a tak bylo nutno předělat centroplán (trupovou gondolu). Stroj se podařilo dokončit, ale nebyl k dispozici náležitě proškolený pilot (s kvalifikací pro těžké vícemotorové stroje). 18. 12. 1944 nakonec došlo k prvnímu letu s narychlo přeškoleným pilotem. Zálet proběhl s notnou dávkou štěstí bez problémů. Poté ale Hortenové dostali za úkol vyprojektovat dálkový bombardér pro útok na New York a nemohli se účastnit dalších nutných zkoušek. Nakonec došlo k dalšímu letu bez nich dne 18. 2. 1945. Stroji ale za letu přestal fungovat jeden motor a nezkušený pilot udělal řadu chyb. Let skončil těžkým poškozením stroje při nouzovém přistání a smrtí pilota, který po uváznutí stroje v remízku vedle přistávací dráhy vyletěl z kabiny a zlomil si vaz o strom. Tím kariéra stroje skončila, další prototypy (snad 3–5 kusů) podle obecně přijímaných informací údajně nebyly dokončeny. Přesto je v USA v muzejním depozitáři uložen jeden prakticky kompletní stroj, jehož poškození v záběrech na youtube odpovídá některým popisům havárie prototypu. Stroj nese velmi nezvyklou kamufláž a na novějších záběrech je bez kol. Již nedostupné záběry ale kdysi ukazovaly stroj s rozervanými pneumatikami a poškozenými disky. Co je ale z detailních záběrů dobře patrné – konstrukční materiály byly nedeficitní. Ocelové trubky, překližka, dřevo… Testy makety v měřítku 1:1 navíc ukázaly, že stroj je téměř nezachytitelný dobovými radary, což opět přiživilo různé konspirační teorie. Nelze ani vyloučit poválečné letové zkoušky stroje (či jeho kopie) v USA, byť pro to nejsou jasné důkazy. Je ale faktem, že první obrázky UFO, spatřených Kennethem Arnoldem nad Mount Rainier nezobrazovaly talíře, ale samokřídlo s charakteristickým hortenovským „žihadlem“!

Modely proslulého stroje v různých měřítcích vyrábí několik firem. Prototypy odlévá z polyuretanu česká firma Planet models, nepříliš zdařilou dvaasedmdesátinu lisovala turecká firma Pioneer, špičkový stroj je osmačtyřicetina od Dragonu a my se dnes seznámíme s produktem firmy Revell. Sada perfektně vyhlížejících výlisků, přehledný návod a solidně vypadající obtiskový arch na nás čekají v klasické revellovské krabici s líbivým obrázkem stroje na bojové misi.

Stavbu zahájíme klasicky – začištěním dílů (skoro žádná práce) a natřením interiérů a drobných detailů (RLM 02, 66, černá a kovy). Pro barvení doporučuji nějakou sadu autentických odstínů, tabulka barev v návodu a jejich míchání jsou dost mimo realitu. Při lepení je víceméně vhodné (až na jednu operaci) postupovat podle návodu a jen místy upravit postup s ohledem na své zvyklosti. Stavba začíná opatřením palubní desky obtiskem s přístroji. Následuje vlepení interiérových dílů do částí trupové gondoly podle návodu. Pokud plánujete nechat kromě podvozku otevřené i zbraňové šachty, doporučuji sehnat někde imitaci německých proudových motorů. Stavebnice obsahuje jen jejich vstupy a trysky, střed, viditelný otevřenými šachtami zde jaksi není… Po kompletaci interiérových dílů máme před sebou tři části – příď se sáním motorů, spodek gondoly se zbraněmi a vršek s pilotním prostorem a výstupními tryskami motorů. V rozporu s návodem doporučuji nejprve nalepit a přitom pečlivě dopasovat přední část na jeden díl gondoly, potom teprve opatrně napasovat druhou část. Lepte bodově vteřiňákem a pak opatrně prolejte spáru klasickým lepidlem. Při postupu podle návodu (nejprve vršek a spodek, pak předek) se nevyhnete nepřesnostem, následnému tmelení a broušení. Díly dost pruží a kroutí se. Dále můžeme postupovat podle návodu. Kryty zbraňových šachet moc nesedí, je zapotřebí jejich lehké zabroušení a trocha opatrnosti při osazování, aby si „sedly“ rovně. Stroj celkem snadno dolepíme a nakonec nalepíme bezproblémový čelní štítek a za něj kryt kabiny – ten je o něco užší, než výřez pro něj určený, takže doporučuju použít Clearfix, který spáry úspěšně uzavře.

Po slepení můžeme stroj natřít. Návod dává k dispozici dvě pravděpodobné kamufláže (klasické kombinace RLM 74,75 a 76, nebo 81, 82 a 76), já jsem se pokusil napodobit nátěr muzejního vraku. Spodní plochy jsou kryté bleděmodrou RLM 65, přetřenou filtrem (silně naředěná barva) RLM 76. Horní plochy jsem natřel hnědofialovou RLM 81 jako základem a na ni jsem dílem tupoval a dílem rozmýval skvrny RLM 02, která po vyschnutí ale nevychází s nádechem do modrozelené, jako skvrny na originálu. Po zaschnutí barev následoval obligátní obtiskový taneček s laky a speciálními přípravky. Výsostné znaky jsou „co dům dal“ + popisky z originálního aršíku. Původní kříže od Revella jsou moc prkenné, navíc na aršíku chybí svastiky. Když obtisky přischly a byly zalakovány, následovala patinace modelu. Obtažení spár pohyblivých ploch a provozní zasvinění uzavřely léta plánovanou stavbu, jejímž výsledkem je elegantní přízrak, který by se neztratil v žádné sci-fi.

Model není vhodný pro absolutní začátečníky, lze ho ale využít pro různé úpravy – zaslepením výstřelných kanálů zbraní a otvorů pro vypadávání nábojnic se přiblížíme prototypu, doplněním další výzbroje pak plánované sériové verzi, lze zkusit přidat i směrovku, se kterou se do budoucna pro některé varianty počítalo kvůli zlepšení podélné stability. Pohrát si lze i s interiérem, případně s kamufláží – hliníkový nátěr ze stíhačky vyčaruje „UFO“ od Mount R