Pokud si chcete Ledové království užít, je nutno v první řadě zapomenout na dvě věci. Zaprvé, nejedná se o film Na vlásku v zimním kabátu. Ani omylem. I když se trailer ohání tím, že se jedná o snímek od stejných tvůrců, mezi dvěma animáky není vlastně žádná jiná podobnost – snad kromě okatých hlavních hrdinek. Zadruhé, ano, předlohou sice byla pohádka o Sněhové královně, ale nečekejte nic melancholicky andersenovského, to se prostě u Disneyho nenosí. Z původního boje Kaje a Gerdy toho opravdu moc nezbylo.
Když si však ujasníme dopředu tyto dva aspekty, můžeme do kina klidně vyrazit, protože Ledové království má rozhodně co nabídnout. Cílovou skupinou jsou, přiznejme si to, skutečně děti, takže se dospělý divák možná bude místy trochu nudit, obecně však jde o hezkou pohádku, která spolehlivě naladí na předvánoční atmosféru.
O co jde? V království kdesi na severu vychovává královský pár dvě dcery – Elsu a Annu. Jsou si dost blízké, tráví spolu všechny volné chvíle, až jednou dojde k neštěstí. Elsa má totiž magickou moc, dokáže tak nějak… tvořit zimu. Neumí ji však zcela ovládat, a tak jednou při hrách omylem zraní Annu ledovým paprskem tak, že malá holčička skoro přijde o život. Aby si nenesla trauma na celý život, zbaví ji nakonec vzpomínek, Elsu zavřou do jejího pokoje, kde se má naučit ledová kouzla ovládat, a dívky vyrůstají víceméně separovaně. Až do dne, kdy se Elsa stává plnoletou a má být korunována královnou. Ten den se totiž s Annou pohádají a ona jaksi omylem, ze vzteku, zmrazí celé království a prchne vysoko do hor, kde si vystaví vskutku impozantní ledový zámek (a taky si navrhne fakt boží ledové šaty, což zaujme spíše dámskou část publika). Ale Anna je dobrá duše, a tak se vydává za ní, aby ji přivedla zpět a přesvědčila ji, že má vrátit zpátky příjemné jarní počasíčko. Je to pohádka, takže všechno na konci dobře dopadne, ale je samozřejmé, že se to ještě trochu zkomplikuje…
Jak je vidět, z klasické pohádky o Sněhové královně tu zbývá jen schopnost mrazivé magie a pak taky ledový střípek přímo do srdce, ale kdo jím bude zasažen, ať se každý přesvědčí sám ve filmu. Královna tady není za tu zlou, je to vlastně obyčejná mladá dívka, která si neví moc rady sama se sebou. Aby bylo proti komu bojovat, samozřejmě se ve filmu objeví i nějací padouši, ale jsou spíš komičtí a hrají zřetelně až druhé housle.
V hlavní roli je tu nejčastěji Anna – dobromyslná, veselá, ztřeštěná, dost naivní a nešikovná, taková typická hrdinka, která se všem dostane pod kůži. Na záchranné misi samozřejmě není sama, do všeho se připlete Kristoff, dodavatel ledu, kterému věčná zima trochu komplikuje dobře rozjetý byznys. On a jeho sob Sven – který je spíše než sobem přerostlým hafanem – se starají o převážnou část komediálních scének. Ale rozhodně nejsou nejlepší. Ani zdaleka ne. Hvězdou vtipu je totiž trochu dementní sněhulák Olaf, vytvořený tak nějak omylem. Olaf zbožňuje léto a barvy a slunce… a tak trochu si neuvědomuje, jaké to pro něj může mít důsledky. A taky se umí rozkládat na několik dílů a zase se sestavit dohromady, takže je vlastně nezničitelný. Většina hlášek, na které se mnohý divák animáků těší vlastně nejvíc, pochází právě z jeho úst, jedná se jak o přihlouplé vtípky, tak situační scénky podezřele často zahrnující jeho mrkvový nos.
Někdo by mohl říci, že hlavní devízou Ledového království je jeho muzikálová podoba… já si nejsem úplně jistá. Melodie, které filmem zní od počátku až do konce jsou povedené, je jich mnoho a příjemně se poslouchají. Za problém považuji jejich překlad. Vzhledem k muzikálovosti celé podívané jsou totiž texty písní nositeli děje a českému překladu místy není rozumět, je rozhodně méně vtipný než anglický originál a také občas nedodržuje náladu té které písničky (skutečně, Elsa není úplně happy z toho, že bude do smrti žít sama v ledovém paláci, ať je jakkoli krásný). Doprovodná hudba, zvláště pak sborové party, však úplně mrazí v zádech.
Osobně považuji za největší přednost Ledového království vizuál. Tedy, postavy nejsou tak propracované, jak by být mohly. Některé recenze je dokonce přirovnávají k video filmům. Ale ta krajina? Zimní krajina s tisíci drobnými vločkami, kupami sněhu, blyštivými rampouchy a třpytivými zamrzlými jezery, ledovými ornamenty i architektonickými prvky? To rozhodně bere dech. Autoři se snažili pojmout sníh co nejvíce realisticky a jejich předlouhou byly skutečné zmrzlé krystalky, proto je opravdu nad čím óchat a áchat, když se roztodivné vločky začnou sypat na zem. Až je z toho člověku v kině pěkná zima. A za zmínku stojí i povedené 3D, které využívá převážně padajícího sněhu, ale velmi zdařile. Ono se to nabízí a není na tom moc co pokazit, ale ty vánice vážně působí efektně.
Komu by zmíněné nestačilo, rozhodně ho dostane kraťoučký předfilm s Mickey Mousem a myškou Minnie v hlavních rolích. Ten začíná v obyčejném prastarém černobílém 2D a postupně přechází do barevného 3D, když myši v honičce s hlavním padouchem protrhnou plátno a lítají tam a zpět z filmu do „reality“. Skvělá podívaná a příjemné rozehřátí.
Tak tuhle pohádku jsem si opravdu užila. Nasmála jsem se a jednu chvíli uronila kroupu. Pod stromeček chci soba, venku si postavím sněhuláka Olafa a správného kluka jako je hlavní hrdina, bych brala taky, kdybych už jednoho neměla 🙂
Škoda, že jsem nebyla na 3D, všechna ta ledová panoramata a krajinky musejí být v tomhle formátu opravdu nádherné.
Podobnost s Na vlásku by tu přece jen byla. Předně sob vyvádějící jako pes je v podstatě jiná podoba prdlého koně z druhé pohádky.