Stuart Hample: V kůži Woodyho Allena

Představovat čtenářům osobu Woodyho Allena, jednoho z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších tvůrců v dějinách filmu, by bylo jistě objevováním Ameriky. Woodyho můžete buď milovat nebo jej ignorovat. A pro ty první je určena kniha stripů Stuarta Hampla.

v_kuzi

Nejslavnější neurotik, hypochondr, životní pesimista, studnice moudrosti a toho nejupřímnějšího humoru o lidech a jejich životech, takový je Woody Allen, scénárista a režisér, který i v pokročilém věku zatvrzele naplňuje svoji normu jednoho filmu ročně.

Tvůrce mnoha kultovních snímků, mj. i Oscarem oceněnou Annie Hall, začínal jako stand-up komik, obrážející newyorkské bary. Bylo to právě při jednom z těchto vystoupení, kdy si „obrýleného zrzka, jehož křídově bílá kůže připomínala žabí břicho (-Neopaluju se, dostal bych mrtvičku.-)“ Woodyho, jehož jemný intelektuální humor byl mezi hurónskými výstupy jiných komiků vyčnívající jako Socha Svobody.

Naštěstí pana Hampla, kreslíře a karikaturistu, při zhlédnutí jednoho z takových výstupů napadlo Woodyho oslovit ke spolupráci na stripu a ten naštěstí souhlasil. Nejenže svolil k tomu stát se komiksovou figurkou, dokonce jejich autorovi nosil svoje deníky, nápady na vtipy a někdy i celé scénáře stripů – pravda je, že ty Woodyho jsou víceméně rozpoznatelné.

Můžete se tak těšit na pořádnou porci intelektuálního humoru, tříděného do podkapitol:

  • Červy v galaktickém pásmu: bádání nad smyslem života, vesmíru a vůbec, kde se pro existenciální úzkost restovanou v sarkasmu a zalitou omáčkou nihilismu nejde daleko.
  • Kdykoliv měla ograsmus, prodloužil se jí nos: na svoje problémy s děvčaty budete vzpomínat s úsměvem ve tváři, poněvadž není větších lůzrů než našeho hlavního hrdiny.
  • Můj cestovní pas je moje tvář: jakýsi profesní deník.
  • Racionalizace a narcismus: jakýsi osobní „myšlenkovník“.
  • Freudovo poslední útočiště: sezení s psychoanaly­tičkou, která má superchopnost člověka zabořit ještě do hlubšiho marastu deprese.
  • V zemi za zrcadlem: tvrdý náraz do zdi reality.
  • Denodenně po sobě stříleli: rodinu si člověk nevybere, ale tu Woodyho bych se rozhodně pokusil reklamovat.

Můžete se těšit na Woodyho eskapády, které kolikrát působí, jako by vypadly z jeho filmů. Černý, cynický humor, scénky dovedené často až ad absurdum. Woody barvitě komentuje svoji úzkost, spolehlivě se trefuje do vybraných pesimistických myšlenek každého z nás, a tudíž s onou malou kreslenou figurkou nemůžete nesoucítit. Kniha vybraných stripů Stuarta Hampla jako by tak byla „bonusovými scénami“ Woodyho bohaté kinematografie.

Pravda, ne každý ze stripů (máme tu dvouokénkové stripy, tříokénkové i celostránkové) padá na úrodnou půdu, v procentuálním poměru smích/strip V kůži Woodyho Allena lehce zaostává za nejznámějšími a nejoblíbenějšími soky ve své kategorii, pro milovníky tvorby tohoto nezlomného režiséra, který se nikdy nepodvolil studiovému systému americké kinematografie, však představuje ideální doplněk, kupříkladu ke sbírce DVD.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď