KNIHA MĚSÍCE ŘÍJNA

Carrie.

Není náhoda, že jsme to na vás takhle vypálili. I u nás to některé šokovalo – třeba Borise „Zprzním kočku každému, kdo nedá hlas Lovecraftovi nebo aspoň Gemmellovi“ Hokra. Říjen totiž nebyl kdovíjak štědrým měsícem. I když se nakonec sešlo hned několik zajímavých návrhů, poměrně často se jednalo o knihy, které nemíří na fanouškovskou první signální. A Carrie je přece jen v rámci Kingova díla už několikrát provařená věcička z jeho počátků, žádné To nebo Temná věž.

Že by zapracovala aktuální filmová adaptace? Kdo jste ji viděli, asi nám dáte za pravdu, že to sotva. Takže se musíme chtě nechtě podívat pořádně na zoubek samotné knížečce o holce, kterou tak dlouho šikanovali, až jim to vrátila stonásobně. A pak zjistíme, že kniha je starší než většina našich čtenářů, je syrová a neučesaná, ale i po těch letech prostě jede. A je v ní víc zloby než v ženách nenávidějící videohry, jak by řekl Kevin Smith.

A tak Carrie naprosto brutálně převálcovala Odyssea (aneb posledního Gemmella), Hitlera (aneb satiru Už je tady zas), završení souborného vydání díla pana Lovecrafta i obligátně protěžený komiks Vojty Rabyniuka Před Strážci. Tihle všichni „nýmandi“ dostali po jednom hlasu. Carrie dostala čtyři. Ostatně, máme pro vás i recenzi a něco zajímavých ohlasů…

PAVEL ČEPEK (Knihkupectví Londýnská)

Román, který nejprve skončil v koši mezi odpadky a posléze odstartoval kariéru jednoho z největších géniů spisovatelského řemesla. Dojemný příběh o dospívání na malém městě a prokletí odlišnosti. Carrie je možná román, který přečteme za jediný večer, ale na tu podivnou Whiteovic holku jen tak nezapomeneme…

JIŘÍ POPIOLEK (Pevnost, Fantasya.cz)

V Kingových knihách je zlo obsaženo v lidech samotných. Temnota vyvěrající z Carrie je proto strašlivá svou obyčejností, reálností. Rozhlídněte se kolem sebe a sami si odpovězte, kolik agresorů, jako byly Carriiny spolužačky, se skrývá ve tvářích okolo, a kolik ponižovaných outsiderů potkáváte denně v autobuse nebo třeba jen tak na ulici. A zkuste si představit, co by se stalo, kdyby kdokoli z nich dostal do ruky třeba jen zlomek podobné moci, jako měla Carrie. A nemusí být ani nadpřirozená jako telekineze. Ten román je mrazivě aktuální i po více než čtyřiceti letech.

IVAN NĚMEČEK (překladatel)

Carrie byla jednou z mnoha Kingových knih, které jsem překládal, a patřila k těm prvním (myslím, že český čtenář měl možnost poprvé se seznámit s Kingem ve dvou novelách ze souboru Čtyři roční doby – Nadaný žák a Tělo, které jsme překládali s Lubošem Trávníčkem; celý soubor pak vyšel později). Už tehdy jsem byl okouzlen Kingovým jazykem a vypravěčským uměním, které dal do služeb lidských příběhů. Carrie byla předzvěstí mystérií, jež provázely pozdější Kingovu tvorbu, ale telekinetické schopnosti hlavní hrdinky se stále daly chápat jako metafora duchovní síly ubližované holky, která se postaví nepřátelskému světu. Jak se později Kingova tvorba větvila a její část mířila i ke sci-fi a fantasy, vyhledával jsem už jen díla, kde převažoval onen lidský rozměr a jejichž předobrazem byla právě Carrie…