Dětství, zbavené všeho, co z něj dětství činí. Bez přátel, bez rodiny, bez soukromí. Jedinou povolenou hrou je taktická simulace, jediným imperativem je vyhrát, vykovat ze sebe dokonalého válečníka a stratéga, který povede lidstvo k poslední vítězné bitvě. Gavin Hood konečně ukazuje, co se stane, když dostane ke zfilmování pořádnou látku a ne upachtěnou vymatlanost, kde Hugh Jackman kácí duby. A také co se stane, když lidstvo pro jednou nedostane od vetřelců přes držku.
Jste-li znalými fanoušky předlohy, budete hned z kraje potěšeni zprávou, že film skutečně pokrývá první knihu ságy a nezhušťuje děj víc, než je záhodno. Z úsporných důvodů byla vypuštěna sociopolitická linie s Enderovou sestrou Valentine na Zemi – ona sama se ve filmu sice nadále objevuje, stejně jako figurka jeho sadistického bratra, ale pouze coby určité ztělesnění empatie a rodinného tepla, které chlapci jinak chybí.
Děj se soustředí kolem Enderova pobytu na pozemské a následně Kosmické akademii, kde postupně prochází sériemi testů osobního a týmového charakteru, pod vedením machiavelistického plukovníka Graffa, který v chlapci vidí potenciál perfektního vojevůdce – i proto se většinou sám stará o jeho ostrakizaci z jakéhokoliv kolektivu, věrný zásadě, že skutečný válečník si musí vystačit sám. A na pozadí výcviku stále odtikávají pomyslné hodiny do dalšího střetu s Termiťany, který může být pro lidstvo zcela fatální.
Asa Butterfield je v roli z kolektivu vyloučeného génia dokonale podmanivý a ledový kukuč, kterým by mohl na dálku tříštit skleničky, by se od něj mohl učit i Jason Statham. Zároveň je však mnohem víc, než jen válečnou loutkou bez emocí, která díky své schopnosti vcítění dokáže protivníka nejen porazit, ale i zlomit – zůstává morální, po celou dobu a svým učitelům navzdory. Vývoj jeho postavy, hra, kterou hraje se svým okolím, spočívá především v zachování vlastní identity, které se drží zuby nehty – ať už se to projevuje insubordinací vůči velitelům, kteří mu inteligenčně nestačí, nebo nutností kontaktu se svou sestrou. Jeho sekundanti Fazolka (Aramis Knight) a Petra (Hailee Steinfeld) hrají po celou dobu snímku jen druhé housle, neboť ani jeden z nich se mu jednak herecky neblíží a jednak nemá příliš, co hrát.
Dospělí nakonec nejsou ve filmu příliš důležití, divákův zájem se točí primárně kolem dětských kadetů. Harrison Ford jako plukovník Graff a Viola Davis coby major Gwen Andersonová jsou vsazeni do mentorských, místy téměř až rodičovských šablon starostlivé matky a zupáckého otce. Ani potetovaný Ben Kingsley, který si s Butterfieldem zahrál už ve vynikajícím Hugovi, nepřináší další rozměr, jen alespoň trochu emocí a na rozdíl od Forda méně křečovitosti.
Jediným skutečným problémem je stopáž filmu, která, ač bezmála dvouhodinová, hrubě nedostačuje. Dynamika káže neustálý úprk vpřed s větrem o a časem závod, a na pozvolný gradující vývoj rezignuje. Vše je akcelerováno, žádná scéna nebo rozpoložení netrvá déle, než káže nezbytnost dostatečná k hrubému náčrtu situace a uvěřitelnost celku tak v důsledku drhne. Enderův postup v Kosmické akademii je příliš raketový, téměř bez škobrtnutí, a co byly v knize roky, zde působí dojmem čtrnáctidenní montáže, kterou lze těžko uvěřit i kdyby byl Ender Rocky Balboa.
Samotnému fašistickému motivu využívání dětí a inženýrství jejich chování k vyřešení válečného konfliktu ona rychlost sice přímo neubližuje, ale z velitelů mezinárodní flotily ve výsledku činí pouze směšnou bandu blbců bez ponětí o time managementu. Nicméně, nechť. Kdyby měl snímek hodiny tři, je možné, že bych zde nyní žehral na jeho rozplizlost. Ale pochybuji o tom.
Soundtrack Steva Jablonskyho trochu zavání zimmerovským diktátem, ale přesně odměřenou dávkou pompéznosti, úžasu a kouzelné linky violoncella, která se objevuje jako přízrak a projevem dává rozpomenout na znělku Hry o trůny, ovšem bez nutnosti opisu, splňuje svůj účel. A funguje déle, než jen na jeden poslech.
Vždy, když se adaptuje dílo velkého spisovatele, přichází velké očekávání. Následuje jásot a nadšení anebo pád z výšin zase zpátky na hubu. Pro jednou se ale není čeho bát. Režisér upachtěného Wolverina ze sebe vydal všechno a mladý Ender dopadl dobře – je vybroušený, chirurgicky čistý a bez hluchých míst. Jedinou věcí, která mu ubližuje, tak bohužel zůstává dalece větší ideový rozměr předlohy samotné.
A, ano, zapomněl bych. Na síti se rojící žvásty o rasismu tohoto snímku jsou především mile komické. Není možné vymýtit určitý podtext rasového střetu z příběhu o válce dvou galaktických civilizací, které usilují o totální anihilaci protivníka. Na druhou stranu je ale pravda, že jsem si nevšiml, že by ve filmu hrál byť jediný Číňan…
Když já (fanoušek knihy, která je bohovská) se bojím, že přijdu do kina a nechám se zklamat. Nevadí mi, když filmaři sahají na knížky, ale z Endera jsem nevím proč nervózní.
> Fazolka (…) hrají po celou dobu snímku jen druhé housle…
Hm. Takže stínová série není ani naznačena? To je poněkud škoda. Mno uvidíme, prozatím ve mně filmové zpracování nevzbuzuje zrovna důvěru.
Ne, ze Stínu tam nic moc není. Ani se nedivím, i tak to je dost zhuštěné.
Mně se to líbilo, ale asi i proto, že jsem od toho nečekala hodně. Film je bohužel moc krátký na to, aby vykreslil psychologické pochody Endera, více by sedělo seriálové zpracování, ale vůbec to není hloupé a za návštěvu rozhodně stojí, už pro zdařilé efekty.
Neználek předlohy
Já to nečet a na film bych nikdy sám nešel – ale už několikrát jsem byl v kině na něčem, co bych si sám nevymyslel, ale u Enderovy hry jsem regulérně usnul. Prospal jsem poslední část, což je *spoiler* bitva a ta další bitva */spoiler*, a vzbudil jsem se na nemastnou neslanou nezajímavou pointu.
Autor recenze je z filmu nadšen a já mu to neberu – není to stupidní film, u kterého bych měl rudý obličej od facepalmů, ale je to nuda, nuda, nuda. A Ford hraje hovno, to jsem ještě nezažil.
to walome
Nadšením bych to fakt nenazýval, ale neurazilo mě to. Je to pohodovej, solidní průměr.