Konců světa v poslední době není nikdy dost. Tu je viníkem Matka Příroda, tamhle agresivní emzáčci, jindy člověk sám. Člověk-fanoušek aby se před spaním opakovaně pouštěl do čtení knihy Zjevení a rozněžňoval se nad poctivou vizí té jediné, pravé Apokalypsy.
 |
Naštěstí má na konce světa podobný náhled i dvojice Seth Rogen a Evan Goldberg. Ta neváhala alespoň částečně využít kostru Biblického Janova vidění a přetavit ji v… spratkovitě-pubertální komedii, jaká je jim vlastní.
Konec totiž přijde v době, kdy probíhá mejdan u Jamese Franca. Každý z jeho “přátel” je v domě a poctivě paří: Seth Rogen, Michael Cera, Jonah Hill, Emma „když ji miluješ, není co řešit“ Watson, z Kanady po dlouhé době přijel dokonce i Jay Baruchel, který společnost nevyhledává zrovna nadšeně. Kdybyste na té párty byli také a při pohledu na všechny ty exoty (například Michael Ceru plácajícího Rihannu po zadnici) prohodili něco jako “tak to je konec”, měli byste vlastně pravdu. Právě v tu chvíli totiž došlo ke zmáčknutí Božího tlačítka “Off” u položky “Země”. A tak aktéry mejdanu, nebo alespoň těch pár přeživších, čekají krušné časy. Peklo na Zemi a Nebe v nedohlednu.
Dějový rámec je však ve skutečnosti jen berličkou, pomocí níž se zúčastnění pánové, jejichž filmografické minulosti spojuje jméno producenta Judda Apatowa, mohli opět sejít na jednom place a vrátit se do svých pubertálních let. Apokalypsa v Hollywoodu tak působí svým způsobem podobně jako série Expendables – film spíše pro nás (herce, tvůrce) než pro ně (diváci). Což neznamená, že by diváci přišli nazbyt. Přesto je patrné že si herci své časté improvizace užili dosyta. Až jednoho napadá, jestli ten všechen alkohol a marihuana byli jenom pouhá rekvizita. Naštěstí se dobrou atmosféru povedlo převézt i na plátno.
Největší devízou jsou tak právě herci. Jejich konflikty působí upřímně (dokonce koluje historka, podle níž jim Seth Rogen musel opakovaně připomínat, že jsou vlastně přátelé) – přesto nečekejte psychologickou studii na téma „vztahy jedinců uzavřené skupiny pod vysokou stresovou zátěží“. Jejich trefování se do vlastních kariér je zábavné (“Oh, Bože, to je Jonah Hill z Moneyballu!”), stejně jako odvaha znevažovat sebe sama a melodramaticky přehrávat. Velikou devízou jsou vedlejší cameo-roličky, takový Channing Tatum se dost možná už nikdy neobjeví v lepší roli.
Tedy, ne, že by jsme měli tu čest s nezapomenutelným hitem, to ani zdaleka. Apokalypsa v Hollywoodu je zkrátka a dobře typickou jednohubkou, posedět, pobavit se, odejít a zapomenout. Zajímavé je i srovnání s jiným apokalyptickým filmem z blízké minulosti: U Konce světa (recenze zde). Rozdíl mezi těmito snímky je tentýž, jako rozdíl mezi humorem národů, z nichž vzešly. A tak, kde jsou v britské komedii inteligentnější a cyničtější vtipy, Apokalypsa nabízí podstatně více fekálního a primitivního humoru, než by (dospělému) člověku přišlo záhodno, přičemž většina z nich je – zcela podle předpokladů – svázána s osobou Dannyho McBridea.
Díky tomu se zábavnost spousty scén jednoduše vytratí. Několik se jich však podařilo na výbornou. Exorcismus Jonaha Hilla (zabodovalo ostatně i jeho Rosemaryovské posednutí), hádka o Milky Way, záverečné putování, znásilnění Emmy Watson, domácí natáčení sequelu Travičky zelené (moje oblíbená) či vcelku efektní katastrofická scéna z úvodu. Bohužel jsou právě tyhle tím, co v hlavě uvízne na delší dobu, zbytek vaše paměť sezná “nehodným udržení”. Což zase nemusí být vždycky špatně, že ano.
P.S. Rihannino pozadí je vážně sošné. Za tu facku by to poplácání stálo.
