Když z Arkhamova ústavu pro duševně choré utečou jeden nebo i dva chovanci, je to nepříjemné, ale dá se to řešit. Jenže když se otevřou cely všech tří set obyvatel tohoto místa, je na fenomenální průšvih zaděláno. Tak moc, že do plných jde nejen Batman, ale i další kámoši z JLA.
 |
Dotyční chovanci navíc dostali na rozloučenou prima medicínu – přípravek, který je zbaví strachu a ještě do nich napumpuje něco, co si zřejmě nedávno tykalo se sérem supervojáka v konkurenční komiksové stáji. Z nebezpečných psychopatů tak vzniknou psychopatičtí nebojsové, velcí jak dům, silní jak býk a standardně naštvaní na svět okolo. Batman tak musí zjistit, kdo za těmito hrátkami s léky vězí, a doslova následovat bílého králíka do hluboké nory.
Temné děsy jsou rubačka. Totální rubačka. Batman a jeho kamarádi se tu pobijí se všemi celebritami gothamského zločineckého nebe. Two Face, Joker, Clayface, Ventroloquist a další a další. Nevítanou brigádu si tady odmakají jak další členové JLA, tak i juniorka gothamského superhrdinství. Jimu Gordonovi navíc na krk šlape arogantní blbeček z „vnitřních záležitostí“ a Batman mu jako vždy nic neulehčuje. Celý příběh se sune ve svižném tempu a de facto je to batmanovská road movie, kde Netopýrovi sype důkazy a fakta do hlavy „přítel na telefonu“ Alfréd, zatímco se Temný rytíř potýká se záporáky.
Scénáristé Paul Jenkins a David Finch (mimoto ještě výtvarník série) na sofistikovanost dialogů moc nedali, tady se prostě vše poddává vizuálu. Celé je to hodně neonově barevné a čtenáři možná při pohledu do Dentovy fialovo-růžové tváře přeběhne mráz po zádech při vzpomínce na Schumacherovy paskvily. Ne, tak hluboko nejsme a navíc v prostřední pasáži z ostrova se coloring uklidní a konečně nebude výtvarné stránce příběhu co vyčítat. Finchova kresba je k bojům dostatečně dynamická, ženy jsou dostatečně nádherné (Poison Ivy paradoxně i křehce nevinná), potěší krásná bitka se Supermanem, nešťastný smolař Flash, zase nějaký ten psychonářez od Scarface… Pro každého něco, že?
Epilog Šílenství využívá mytologii světa za zrcadlem slečny Alenky ještě trochu více než hlavní příběh a na závěr čeká droboučká, ale nesmírně potěšující jednohubka odkazující k Sovímu městu. Temné děsy bych primárně doporučila nějakému náctiletému nováčkovi, který chce nasednout do batmanovského univerza, ale neví jak. Padouši vypadají jako z kabinetu hrůzy, přepísknutě kečupová krev teče proudem, monumentální bitky skoro na každé druhé stránce… to by se puberťákům mohlo líbit. Vy dospělí se rozhodněte, jestli vám takové směřování Temného rytíře bude šmakovat nebo ne.
Každopádně, máme vedle sebe tři batmanovské řady – která se vám líbí nejvíce?
Soví tribunál ční vysoko nad vším, marná sláva. Ale temný rytíř je solidní lehký nadprůměr, i když to zvedá hlavně kresba. Naproti tomu Detective comics byl jednoznačně zklamáním.
re
U mňa zatiaľ víťazí práve táto kniha, pretože mi nostalgicky pripomenula dospievanie. Detective comics bol na tom horšie, hlavne v druhej polovici. Soví tribunál je jasne najambicióznejší, ale vo vyjadreniach som opatrný. Prvá kniha zvládla zapliesť do minulosti niečo nové, ale to je značne ošemetná záležitosť, nuž si počkám na dokončenie, kým budem súdiť (napr. Robin a jeho zubná karta veštia “prúšvih”). Scéna v bludisku ma rovnako neohúrila natoľko, aby som sa rozkrikoval, že je to najlepší Batman všetkých čias. Ale ako vravím, po druhej knihe budem buď nadšený a poopravím si poradie sérií alebo príde Ticho syndróm a Temný rytier to vyhrá aj v druhom kole. Každopádne je super, že tu vyšli hneď tri série z nedávnej minulosti, radosť porovnávať a spoznávať, ako to je všetko domotané.
Musím se přiznat, že tenhle kus mám doma stále zabalený – po koupi jsem četl recenze a nějak nemám potřebu tohoto Batmana ani rozbalovat 😀 Zatím… ale i tak mohu říct, že Soví tribunál vede A jsem si téměř jist, že přicházející Batman a Robin ho neohrozí.
to Walome
To né, úplnou ignoraci si tenhle Baťa nezaslouží, příběhově je Soví tribunál promakanější, o tom žádná, ale tohle je zase dost kochací záležitost a pro chlapy všechny ty superkopretiny jako balzám pro oči… to není špatné.
Měl-li bych stručně popsat tento komiks, nazvu jej takovým jednodušším Tichem – je menší rozsahem, a detektivní pátraní je podáno méně komplikovaně, nedrží nás tolik v napětí. Vlastně se s Batmanem přesouváme z jednoho bodu ke druhému a pak k dalšímu, přičemž v každém bodě se s někým známým setkáme/utkáme, a víme, že na závěr si necháváme toho hlavního padoucha, který za vším byl. Předvídatelné? Jistě. Nudné? Ani náhodou. Pravda, po prvních sedmi číslech které tvoří hlavní příběh to trochu upadne, story s Mad Hatterem považuji za nejslabší část knihy a závěrečný příběh funguje jen v souvislosti se soví ságou. Ale ten hlavní, nejdelší příběh je přeci jen nejdůležitější. Předvídatelnost se vyvažuje tím, že se pořád něco děje. Komiks je opravdu hodně akční, ač ty nejlepší scény (bitka s Deathstrokem a Supermanem) jsou zároveň pro samotný děj nejvíce postradatelné. Co potěšilo hodně, jsou občasné (i když ne zas tak moc časté) brutálnější a drastičtější výjevy. Přeci jen, když se série jmenuje Temný rytíř, tak nějak očekávám něco krapet drsnějšího než ostatní netopýří série. Další velká pochvala patří za postavu Banea, se kterým se v komiksové podobě setkáváme u nás poprvé, ač z filmů ho známe. Myslím, že zdejším výstupem se uvedl rozhodně dobře. Mám-li chválit dál, přejdu ke kresbě. Je vidět, že David Finch se učil u samotného Marca Silvestriho, všechny jeho panely jsou parádní, vzhledem k tomu kolik komiks obsahuje akce se mohl náležitě předvést. Jste-li milovníky detailní mainstreamové kresby, nemusíte jen čekat až zase vyjde další Jim Lee, Finch je jedním z těch co ho v pauze mohou v klidu zastoupit. Co zaslouží chválu tak napůl, jsou některé zajímavé vedlejší linie, které však nejsou něják využívány (Bruceova nová známost, osina v zadku jménem Forbes) a působí dojmem naplno nevyužité šance. Když však sečteme klady i zápory, vychází z toho Temně děsy přeci jen celkem dobře. Takových 70% mi osobně přijde naprosto adekvátních.