Tohle přece nemůže být konec! Vždyť já ani nevím, jestli ho fakt zastřelili, nebo jestli se lukostřelec v té tmě netrefil! A co se stalo s tou zlodějkou, kterou jsem naposled viděl, jak se plíží stíny k paláci? Uáááá! To be continued…
 |
Máte rádi série? Je fakt, že člověk o ně v posledních letech zakopává čím dál častěji a samostatnou knihu aby pohledal. Autoři se s vervou pouští do tří, čtyř, pěti či vícedílných ság a nakladatelé jim vycházejí vstříc, vždyť pokud dílo zaujme, málokterý čtenář si nechá nějakou část ujít.
Série jsou fajn a mají oproti samostatným příběhům řadu výhod. Ale na spisovatele, nakladatele i čtenáře v nich zároveň číhá mnoho nebezpečí. Autor se například může doopravdy rozmáchnout, vést děj pěkně zeširoka a vykreslit svůj svět skutečně podrobně. Jenže to na něj klade vysoké nároky – musí vše ukočírovat, neunudit příliš podrobnými popisy, nezahltit zbytečnými detaily, udržet pozornost. V případě sérií, jejichž konec se ztrácí někde v nedohlednu, navíc hrozí rozpliznutí hlavního příběhu a zamotání autorovy hlavy, který najednou netuší, kam chce vlastně vést hrdinovy kroky. Ale pokud tohle všechno zvládne, je to báječné. Ságy o mnoha stovkách až tisících stran totiž poskytují čtenářům spoustu možností zamilovat si děj, postavy, svět. A když pak sáhnou po dalším díle, mají pocit, jako by potkali starého přítele…
Nesmírně důležité je rovněž vědět, jak a kdy zakončit jednotlivé díly. V nejnapínavějším momentu? Proč ne, cliffhangery jsou skvělé, ale musí se s nimi zacházet citlivě, aby nepůsobily příliš násilně či lacině. Autor si jimi rovněž zavírá cestu k segmentu čtenářů, kteří se dostanou k druhému (…) dílu a kvůli neznalosti úvodu si ho plně nevychutnají či je to od čtení úplně odradí. Nebo každé části věnovat samostatný příběh a díly jen provázat hlavní linkou? Skvělý nápad, protože tak knihy mohou zaujmout i náhodné čtenáře, kteří si následně pořídí i další díly, ale funguje to i naopak – mohou si říct, že je to vlastně až tak nebaví, a proč se tedy pídit po pokračování, když jsem se vlastně dozvěděl, jak to dopadne…
A u mnohadílné ságy, kterou autor píše řadu let, rovněž hrozí, že si ji s ním čtenáři napevno spojí, takže bude mít problém prosadit se s dalšími díly…
Ani pro nakladatele nejsou série vždycky výhra. O výhodách jsem mluvila už na začátku, jenže prakticky nikdy není jisté, jestli dílo zaujme. U překladů se nezřídka stává, že vyjde jen první, druhý, třetí… díl a do vydávání dalších se nikomu nechce. Což je nejsmutnější pro čtenáře, které série baví a chtěli by ji mít komplet. Úplně beznadějné to však ani tak není, za několik let to nakladatel může zkusit znovu. Anebo někdo jiný, třeba s novým překladem, obálkami, lepší propagací… Čtenáři se mění, a co nezaujalo před lety, může se dnes stát bestsellerem. Ale je to jen chabá útěcha…
A co vy? Máte rádi ságy, či dáváte přednost samostatným příběhům? Neváhejte se s námi podělit o vaše názory ve výše načrtnutých otázkách – je lepší cliffhanger, nebo uzavřený děj? Jaké série jsou vaše nejoblíbenější? A stalo se vám někdy, že vaše milované dílo nevyšlo celé, protože se nakladateli nevyplatilo? Těšíme se na reakce. 🙂
Přečtěte si i další redakční úvodníky.
Technická poznámka: existuje spousta sérií, které mají každý příběh uzavřený a ukončený. Typickým příkladem jsou detektivky. Čtenář dostane svého oblíbeného hrdinu (např. Sherlocka Holmese), jeho poskoka (MUDr. Watsona), známé prostředí a známé postupy. Vše nakonec skončí tím, že MUDr. Watson založí uzavřený případ do svého archivu. Žádné “cliffhangery” nejsou nutné a ani se nepoužívají.
Další připomínka: slovní spojení “mnohadílné ságy” mi připadá podivné. Sapkowski sice přišel se “ságou o zaklínačovi”, ale technicky je “sága”něco jiného než “nekolikadílná série na pokračování”.
souhlas s VŠ. Takové série mám nejradši – v poslední době hlavně Jacka Taylora od Kena Bruena
Nějak se zapomnělo na nejdůležitější hrozbu rozjetých ság. A sice, že autor během ságy umře a nestihne dílo dokončit. Gemmell, Jordan a podobně… 🙁
… Martin …
série vs. ságy
U mě funguje to “potkání starého přítele” – čtu série dál a dál hlavně kvůli postavám, které jsem si zamilovala, bez ohledu na to, že jednotlivé zápletky třeba v dalších dílech už nic moc nejsou. A mám radši, když je každý díl víceméně uzavřený, bez velkého cliffhangeru.
Ságy jsou pro mě horší, protože to je jeden příběh rozdělený do několika knih, a pokud to vychází s několikaletým odstupem, tak toho hodně zapomenu. Takže do ságy bych se raději pouštěla, až už vyjde celá. Ale třeba Bretta mám rozečteného.
Série
No a proto mám radši sólovky a sérií se u mne moc nenajde. Buď ty co jen volně navazují a dají se číst samostatně (Gibson) anebo ty co mají max. tři díly (Pullman, Swainstonová).
to VŠ
Tohle jsem vůbec neřešila, i když vím, že se to liší. Ságy jsou tu pro mě synonem sérií, používaným jen proto, aby tu těch ság nebylo tolik. 😀
A druhou poznámku nechápu – nikde netrvdím, že jsou cliffhangery nutné. 🙂
MUDr vs MD
To VŠ: Jenom pro přesnost (jako skalní sherlockiánka jsem na ni trochu zatížená) – John H. Watson byl Angličan, čili jeho titul by následoval za jménem – John H. Watson, MD – případně, jak je obvyklé, zkráceně před příjmením: Dr. Watson.
Četla jsem několikero překladů holmesiád, ale na MUDr. Watsona si nevzpomínám… vždycky to byl doktor Watson.
V tomhle horku mi to moc nemyslí, ale mám (intuitivní) pocit, že článek míchá dvě odlišné věci – série a to, co je nazýváno “ságami”.
Trochu jsem se pohrabal Wikipedií, hledal jsem srovnání s “klasickou” literaturou – a našel jsem ho. Tak například: Anna Karenina, Vojna a mír nebo Hugovi Bídníci – to všechno jsou regulérní ROMÁNY, které se ale skládají z několika dílů a ve své době vycházely na pokračování. Takže (logicky) “Sága o zaklínačovi” je několikadílný ROMÁN, který je (společně s povídkami) součástí SÉRIE textů o zaklínačovi. Naproti tomu třeba “Píseň ledu a ohně” není série, ale prostě jen několikadílný román.
Takže otázka “je lepší cliffhanger, nebo uzavřený děj?” není úplně v pořádku. Pokud něco končí cliffhangerem, možná je to součást nějaké SÉRIE (což není podmínkou), ale pravděpodobně to bude (několikátý) díl vícedílného ROMÁNU… Já ovšem nejsem žádný literární teoretik (a názor skutečného literárního teoretika by mě skutečně zajímal), ale takhle mi to vychází z obecné logiky.
to VŠ
Jak říkám, tohle jsem vůbec neřešila, otázka zněla obecně – čemu dáváte přednost? 🙂 Aťsi je to pojmově špatně, snad se všichni chápeme. 🙂
Passa:
Mluvíte mi z duše. MUDr. Watson – to jsem se vážně zasmál! :-)))
nemám rád otevřené konce…
Koupit si knížku s otevřeným koncem a čekat několik měsíců (vlepším případě), nebo let na pokračování, to není nic pro mě. Vzpomínám jak jsem nedočkavě vyhlížel v edičních plánech na některá pokračování. Brrrr! I když to pak třeba za to (naštěstí) čekání stálo.
FD
Lituju, že těch jednodílných uzavřených románů nevychází víc (nebo aspoň v porovnání se sériemi – nebo rozkouskovanými romány na pokračování – nejsou víc vidět). Lépe se na nich posoudí kvalita napsaného a jsou jako celek často působivější a více oslovují. U takového Kola času jsem si kolem dílu 5-6 začal říkat, proč to proboha čtu, když se hlavní dějová linka ztratí do pozadí na *mnohoset* (!) stran a nesčetněkrát se člověk dočte, jak se hrdinka zatahala vztekle za cop či si urovnala sukni. Člověk pak čte jenom ze setrvačnosti, a protože je mu příjemné pobývat ve známém světě. A nudí se. Na druhou stranu takové Sandersonovo dokončení bylo kvalitativně o tři řády lepší než celá druhá polovina Jordanova monstrdíla, takže fakt, že autor nestihne mnohadílný román dopsat, nemusí být vždy na škodu věci.
MUD. Watson
MUDr. Watsona jsem v české literatuře potkal několikrát a vždy se jednalo o parodii nebo nadsázku. Pokud vás to pobavilo, tak je to v pořádku, to bylo také účelem.
Jinak si ale myslím, že románové n-logie s “cliffhangery” mají své kouzlo – čtenář, který čeká na další díl, může mít pocit, že se účastní něčeho přelomového. Důležité ale je, aby díly následovaly v rozumném intervalu, řekněme do roka a do dne. Pokud se něco zasekne (v nejhorším případě se “zasekne” samotný autor), stane se rozečtená a nedokončená série zdrojem čtenářské frustrace. Také si myslím, že v současné době je těch rozvydávaných a nedokončených románových n-logií přespříliš.
Chadbourn
Mě nejvíc zklamalo Polaris s cyklem Marka Chadbourna. První trilogie mě určitě v mnoha věcech a pohledech na život ovlivnila a mohu říct že to pocažují prozatím za to nejlepší co jsem četl. Druhá série už sice tempo ztrácela, pořád ale svojí kvalitu měla. O to víc mě překvapilo, když s tím nakladatelství seklo a další díly už se rozhodlo nevydávat. Takže jak dopadlo osud bratří a sestrů draků a našeho nového světa je pro mě dodnes smutnou nezodpovězenou hádankou. 🙁
Možná by to byla dobrá inspiace třeba pro takovou Pevnost, zavést rubriku Nedokončené příběhy, kde by se redaktoři podobným nedokončeným ságám věnovali a mohli tak těm méně schopnm v cizím jazyce osvětlit, jak některé takové příběhy dopadly, určitě by to nebylo na škodu. 🙂
Nuž ak si môžem vybrať, tak radšej kniha s uzavretým príbehom. Kľudne to môže môže byť aj cyklus prepojený hlavnými postavami a prostredím ale tak, aby každá kniha mala vlastný záver. Dodnes mám doma niekoľko začatých “ság”, na ukončenie ktorých som už rezignoval.
A keď sa tu riešil ten “MUDr. Watson”, komu z vážených čitateľov a spolodiskutujúcich niečo vraví MUC. Vacoun? 😀
Dopsala vůbec Robin Hobb cyklus Snědý muž? Mě připadá, že to skončilo uprostřed děje. Mám ráda ságy, ale většinou je čtu už jako ukončené. Čekat 6 let na další díl a modlit se, aby autor nezemřel, je děsivě stresující
Tak jedním z hlavních důvodů (nezmíněným v úvodníku), proč se autoři pouští do sérií, je skutečnost, že úspěšná série jim může zajistit živobytí na několik (řadu) let. Pokud naopak bude psát spisovatel jen uzavřené jednodílné romány, bude prakticky u každé nové knihy trnout, zda tentokrát nepůjde o propadák (platí samozřejmě zejména v případě autorů, kteří se psaním živí a nejmenují se S. King). A vzhledem k tomu, že navzdory různému remcání, mají čtenáři o různé série nadále zájem ( a to nejen nejen v oblasti literatury), tak budou nadále na trhu převažovat.
Aramon:
Z tajností žižkovského podsvětí – Rada, Vlastimil; Žák, Jaroslav :-)) Prostě klasika!
Změny v sérii
Otázkou je zda třeba taková změna s trilogie na Pentalogii nebo i jinak nemůže samotnému příběhu uškodit. Třeba Paolini a ODJ to bylo jasně natahovaný děj za účelem ještě většího zisku. A nedávno vydaný nový Brett sice stále nabízí zajímavý příběh, ovšem taky je tam vidět snaha “natáhnout” to co to dá. Neříkám že není zajímavé podívat se do minulosti na některé charaktery, ale o to pomaleji se pak posouvá děj v reálu.
Jistě je to již úspěšná značka a začal jsem to číst, tak už to dočtu a ty peníze za knihy dám, jen doufám že to bude stát za to.
Série mam rád, protože dobře napsaná serie dokáže plně obsáhnout celý děj (včetně postav, a celého fikčního světa). Nejhorší pro mě ale je když se autor rozhodně napsat obrovskou sérii, kterou ale zaplňuje vatou a dává na obdiv svou grafomanii. To je potom neštěstí číst.
Sága – série – vícedílný román
Tak jsem si schválně našla definici ságy. Podle encyklopedie je to buď prozaické dílo o významných osobách (to se týká původních severských ság) nebo v moderní literatuře je to vícedílná kronika několika generací jednoho nebo více rodů. Takže Vojna a mír opravdu není sága, trilogie Věčně zpívají ley – Vane vítr z hor – Není jiné cesty rozhodně je sága, Zaklínač? Kdo ví, podle mě je to na pomezí, neb jsou tam dvě generace, ale vlastně souběžně. Tak nevím. A třeba Anita Blake stejně jako Sherlock Holmes ságy nejsou.
A jinak mám taky radši, pokud se vícedílná věc skládá z více meéně uzavřených příběhů, které může klidně propojovat jeden velký rámcový příběh. Pak člověka tak nemrzí, když se na¨kladael rozhodne, že komerční úspěch nebyl takový, aby stálo za to ve vydávání pokračovat.
Série
Série jedině, když už vyšly. Když mám jistotu, že na ně nebudu muset čekat. Tady je ale jiná záludnost – než vyjde všechno, první díl může být vyprodán :).
Nejlepší je uzavřený příběh třeba o sedmi stovkách stránek – to je pohoda.
JanaDvorackova
No hlavní záludnost je ta, že pokud takhle smýšlí více čtenářů, série nemá dostatečný prodej a nakladatel s ní sekne.
KoupitXNekoupit
Ona je to vážně Alfa a Omega jestli do té série jít či ne? Na jednu stranu super příběh, tak proč ho nepodpořit koupí, jenže pak s tím nakladatel sekne jako v případě mnou zmiňovaného Chadbourna a všechny peníze jsem tak vyhodil z okna…. 🙁
Jó je to alchymie koupit či nekoupit. Co mě se týče je mi tem gordický uzel s konci celkem fuk. Když to tam sedí nevadí mi ani jedno. Dlouhé pauzy mezi jednotlivými díly jsou samozřejmně nepříjemné. Je tu ale ještě jedna věc – různá vydání někdy i od různých vydavatelů. Jiná obálka, někdy mírně přepracovaný obsah. A čtenáři sháněj si zbytek v tebou zvoleném vydání jak chceš.
Výše popsaný problém..stejně jako následná pochopitelná frustrace..je nicméně snadno řešitelný. Začít číst v Aj. Ano, je to komplikovanější a chvíli trvá než se člověk do toho dostane, ale na druhou stranu … jednak se to nikdy neztratí, jednak to ve skutečnosti až tak složité není a během chvíle to přejde do krve, pokud to čtenář hned na začátku nevzdá.
Takže to chce trochu počátečního úsilí, ale následně člověk ušetří peníze i nervy.
MichaeliS
Tvoje rada je sice pěkná, ale pro lidi jako já docela nepoužitelná. Anglicky jsem se začala učit ve zralém věku a na úroveň, kdy bych si mohla bez problémů číst něco složitějšího než dětské říkanky se asi nikdy nedostanu (zato díky dlouholeté školní výuce ještě pořád dokážu číst v ruštině, takže možná série, které u nás česky nevyjdou celé, bych si mohla přečíst v ruském překladu).
vtipálek
MichaelS mě opravdu pobavil…souhlasím s enci, kolik procent čtenářů se vrhne na originálv angličtině?
Pobavím vždy rád:-)
Aby bylo jasno, já nikomu neberu mne s tímto řešením poslat někam, ale zcela upřímně, má někdo nějaké lepší? Čekat a čekat a čekat až konečně vydavatel vydá…a rovnou u toho čekání doufat, že to nezabalí úplně? A když ano, tak si prostě povzdechnout a zapomenout? Jistě, i to je možnost, ale jestli lepší …
Navíc se ta Aj, až na některé výjimky, zbytečně démonizuje. Pokud má člověk nějaké základy(což je v dnešní době a dnešním světě spíše otázka pudu sebezáchovy než nějakého chtění) , tak se do toho vcelku brzy dostane. Ostatně, když jsem dal i já, tak už skoro každý :-).
Souhlas s Michaelsem, člověk si v pohodě dočte načatou ságu a navíc si zlepší jazykové znalosti. Navíc ta přehršel knih, které tu nikdy nevyjdou…. Into the fires of battle! Unto the anvil of war! 🙂
Rovněž souhlasím, já čtu kromě angličtiny i polsky a rusky, nemám tím pádem s politikou našich nakladatelů problémy 🙂 Ale ani Poláci občas nevydají tu kterou sérii kompletní…
Souhlas s MichaleS, angličtina není tak těžká. Zvláště pokud se jedná o fantasy ságy – tam vás může rozházet tak maximálně napříkad odborné názvosloví koňských postrojů nebo podobné věci (vzpomínám si, že tohle přesně mě rozhodilo při četbě originálu LOTRa). Nemáte tam moc colloqialismů, nenarazíte na různé americké akcenty, vyhne se vám současná mluva mladých, které mají problémy rozumět i samotní angličané.
A spousta knih v angličtině se dá sehnat jako e-booky a pak už opravdu není problém mít v druhém okně otevřený slušný slovník, třeba Lingeu, a v případě totální ztráty pochopení do něj kliknout.
to Passa
A přesně v tom okamžiku je požitek z četby pryč, neb se z četby stává překlad, tj. pruda 🙂
Angličtina
Protože mám ságy daleko raději než samostatné romány, taky jsem se dal na čtení v Aj a zjistil jsem, že časem akorát člověk posune svůj problém jinam – pak nečekáte, než to nakladatel vydá, ale než to autor dopíše 🙂
Tak zase autorovi to člověk tak nějak spíše odpustí ….
Hlavně tam chudák čtenář jasně ví, co čeho vlastně jde:-D
Satyr: No no. Dyť to není taková hrůza, mrknout se párkrát do slovníku. Časem se do něj přestaneš dívat úplně. A nebo se do něj nedíváš vůbec a lovíš z kontextu.
Mantelar: aneb: “George R R Martin, write and write faster…”:))
Passa: Dobře se to trénuje na komiksech. Alespoň za sebe to mohu potvrdit.
Smrtka
Ten starej tlustoch to neda. Jsem zvedavej, kdo to za nej dosmoli.
to Hex
Mám podobný dojem – a byl bych rád za Abercrombieho 🙂
Tak to radši ne. Abercrombie jde s každou další knihou dolů.
to Svářeč
No, jestli jsou Hrdinové sešup dolů, tak díky Císaři za Abercrombieho slabou chvilku 🙂