Mycelium: Jantarové oči – Vilma Kadlečková

Nazvěme tuto knihu třeba velkolepým návratem v plné parádě. Původní argenitový svět, který Vilma Kadlečková představila ve svých románech z počátku devadesátých let, se nyní rozrostl o nové prvky, především do něj vstoupili Össeané se svou myceliální technologií. Argenit tu už není oním žádaným artiklem, který hýbe celou multiplanetární civilizací. Nyní počínání všech plíživě ovládá Akkütlixova církev, uctívající Hmyzího boha krvavými oběťmi. Cesta k Osvícení však vede přes pětici posvátných drog ze spór nitrožilních hub a projít všemi stupni znamená naprostou ztrátu sebe sama. Na konci čekají na vyvolené Hlasy a hvězdy, které zase spojí vzniklý chaos do nového a jediného celku – Vesmírného Kruhu Dokonalého Bytí.

Tohle dobře ví i Lucas Hildebrandt, trochu rebel a skvělý plazmolyžař a také znalec össenské kultury, vědomý si nebezpečí závislosti, kterou výdobytky této civilizace i její náboženský fanatismus pro další osud lidstva představují. Ani utrpení samotné mu není cizí, bojuje se zákeřnou nemocí a opakujícími se mučivými záchvaty. Čtenář ho však poznává už jen jako odlesk někdejšího elegána, libujícího si v gordeanské módě, nezávislosti, aroganci a náročných diplomatických úkolech, jakými ho již po léta pověřuje Rada pro výzkum vesmíru. Ale je také jedním z mála, kdo dokáže správně napsat verš při össenské svátosti a získat tak právo vstoupit do Studny Dalekozření, kde s pomocí transmyceliálu může navázat mezihvězdnou komunikaci. Problém, který se snaží tímto riskantním způsobem vyřešit, je přitom velmi delikátní, ale zároveň dost významný, aby změnil rozložení sil v obydleném vesmíru.

Děj se odehrává v roce 2608 a nejen, že se po ulicích prohánějí podivně vypadající bytosti s černými brýlemi, ještě mají všichni obyvatelé k dispozici informace z netlogu zabudovaného v zápěstí. Medianti tu mají díky svým bombastickým zprávám velký vliv, ještě větší mocí však disponuje zürëgahl, nemilosrdný össenský vykonavatel, který smí bez povolení kohokoliv přinutit k výslechu prostřednictvím trëighrü. Jenom jedinci s velmi pevnou vůli a výcvikem se dokáží síle jantarových očí, oplývajících darem specifické protuberance, bránit a uchránit tak informace, které nechtějí poskytnout. Před gleewariny je však těžké ukrýt cokoliv, protože své znalosti čerpají z protonace a odhalí tak i nevyslovené myšlenky. Na spadnutí je navíc aféra s kolonisty na D-alfě, kde se objevila nebezpečná a neznámá bytost s telepatickými schopnostmi. K mání jsou jen čtyři měsíce života, které ještě Lucasovi zbývají, a otázka zní: je to dost na to, aby se dalo ještě něco získat? Vždycky byl pověstný tím, že dokázal z každé situace něco vytěžit. Tvrdá výchova jeho otce, významného össeisty, zocelila Lucasův charakter i schopnosti. A nyní navíc může dát v sázku vše, protože vlastně nemá co ztratit. Jenže je tu ještě jeho kolegyně Fiona, vyznavačka falešné ezoteriky, a ta si chce jít tvrdě za svým cílem. Lucas má navíc u Össeanů pěkný škraloup, který mu nemůžou už čtyři roky odpustit… Svou roli může sehrát i dopis, který svěřil Lucasův otec před lety do úschovy Pinkertýně, jedné ze synových spolužaček. Karty jsou rozdány, hra začíná…

Pokud tedy vezme čtenář tuto knihu do ruky, musí počítat s tím, že téměř celý první díl plánované pentalogie je vlastně jakousi rafinovaně podanou expozicí velkolepě pojatého příběhu. kde je mnohdy hozen do hluboké vody a musí plavat. Může nahlédnout prostřednictvím několika rozsáhlejších retrospekcí do Lucasova dětství a mládí a přemýšlet, zda nebyl celou tu dobu na svůj budoucí úděl připravován. A ptát se v duchu: dokázal by Lucas totéž, kdyby neměl takového otce? Nudit se však nikdo během těchto pasáží rozhodně nebude, protože i bez vyloženě akčních scén dokáže děj strhnout. Lucas totiž vytahuje své dovednosti na světlo jako třásně ze své gordeanské košile. Těžko stále odhadnout, kam až sahají a kam až bude on sám ochoten zajít. Zatím jen ovládl vůli jedné z össenských nadsvětelných Lodí…

Čtenář také dostane velmi poživatelným způsobem i dost náznaků, aby pochopil nejasné zákulisí politických pletich i podstatu össenské víry. Atmosféra příběhu naprosto ohromuje silou autorčiny imaginace a propracovanými charaktery postav, včetně jejich tužeb, zálib, pochybení, obav i nadějí. Mistrně jsou podané i veškeré parapsychické souboje i samotný útok trëighrü, který se vpaluje postiženým až do mozku. Přiznávám, že z össenského jazyka, hemžícího se oblíbenou hláskou „ü“ mě už trochu přecházel zrak a řadu slov jsem se ani nepokoušela vyslovit. Trochu mi upomínal nedávnou zkušenost z Finska, kde po mém pokusu o pozdrav Hyvää päivää (Dobrý den) se všichni dávali na zběsilý úprk… Ale zpět k Myceliu, v němž dvojjazyčnost bezpochyby podpírá integritu vytvořeného fikčního světa. Kromě terranského jména má každý ještě svou össenskou variantu a naopak.

Samotné vyprávění se může pochlubit opravdu vytříbeným stylem, jenom obrat, kdy se hrdinové opakovaně dostávali do nějakého „svrabu“, ve mně spíš evokoval projev dávné pozemské nemoci. Kniha je vyšperkovaná i typograficky, vnitřní řeči postav a retrospekce jsou odlišeny kurzívou, sazba je bez chyb, písmo se dobře čte. Formát i vazba, obojí šikovné do ruky, a vkusná obálka jenom dokreslují celkový dojem z tohoto počinu.

Nejdůležitější věci se odehrávají vskrytu, říká jedno össenské přísloví. Důkazem je i první díl ságy Mycelium, která se rodila jedenáct let v pomyslném tvůrčím stínu. Přestože Vilma Kadlečková od roku 2007 znovu publikuje, od okamžiku, kdy získala několik literárních ocenění (naposledy Mloka v roce 1993 za Stavitele věží), se na dlouhou dobu odmlčela. Krátce o sobě dala vědět novelou Pán všech krůpějí, kterou já osobně považuji za velmi povedenou, a nedávno na sebe upozornila také účastí v pozoruhodném projektu Tajná kniha Šerosvitu. Čekání na novou knihu této naší nadějné autorky se ještě prodloužilo kvůli tahanicím o podobě ságy s původním nakladatelem, který nakonec od vydání díla odstoupil.

Stejně jako musí zrát dobré portské, i kvalitní kniha potřebuje svůj čas, aby byla víc, než jenom souborem potištěných stránek, ale skutečným majstrštykem. Vilma Kaledlečková i tentokrát zůstala věrná svému žánru, označovaném jako science fantasy či dokonce jako psychotronická science fiction, kde se cítí silná v kramflecích. A dobře udělala. Nebojím se prohlásit, že takhle kniha je prostě úžasná. Vilma Kadlečková se naprosto vyrovná autorům světového formátu jako je třeba Frank Herbert nebo China Miéville. A kdo ještě není dost přesvědčený, může si nejprve pustit velmi působivý booktrailer, než se rozhodne tuto knihu koupit. Neměla by totiž chybět v knihovničce žádného milovníka fantastické literatury.

Planeta Össe. Svět po tisíce let neměnný… a po tisíce let svázaný s vesmírem. Z Össe pocházejí myceliální technologie i nadsvětelné Lodě, bez kterých by se Země neobešla. Jenže zatímco pozemská civilizace vítězně proniká do vesmíru, Össe jí stojí za zády. Lucas Hildebrandt viděl i temnou stránku Össe: fanatickou víru a nedotknutelnost Církve; kult vesmírných sil; ocelové sochy Hmyzího boha… a krvavé náboženství, které v jeho jménu vyžaduje lidské oběti. Důvěrně zná ochromující sílu trëighrü, záludnost Pětice posvátných drog, spóry nitrožilních hub. Důvěrně to nenávidí. Přihlíží tomu, jak vliv Össeanů na Zemi vzrůstá; a marně hledá sílu, kterou proti tomu postavit. Teď se to může změnit. Aš~šád z Fomalhiwy, člověk nadaný psychotronickými schopnostmi, míří na Zemi. Fomalhiwa je protiváhou Össe; a Lucas dělá, co může, aby zinscenoval Aš~šádův příchod okázale a ve světle reflektorů. Jenže jak praví össenské přísloví – nejdůležitější věci se odehrají vskrytu. (anotace)

• Jantarové oči
• Autor: Vilma Kadlečková
• Série: Mycelium 1
• Forma: paperback
• Počet stran: 320
• Cena: 348 Kč
• Vydalo: Argo, 2013

Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Mycelium si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.