Festival fantazie 2013! Jaký byl?

Festival fantazie začal letos už 28. června. Mě však vlak vyplivl na chotěbořském nádraží až v pátek, kdy celý národ slavil příchod Konstantina a Metoděje. Celou noc dokončuji přednášky a těším se, jak si cestou udělám někde ve vagonu pelíšek a něco naspím. Marně. Sotva se vlak rozjede, je neustále plný cykloturistů i dětských táborů, takže se krčím v koutku objímaje batoh a hájím každý centimetr k sezení.

Rozlámaný se ženu na registraci, abych stihl svoji přednášku. Letos má pro mě Festival fantazie opět punc něčeho nového. Poprvé přednáším na conu! Od registrace rovnou chvátám, abych úvodním slovem zahájil WargameCon. Dokonce přijdou i lidi. Napětí ze mě neopadává, ale mírně poklesá.

Ubytování na Festivalu fantazie mě pokaždé překvapí. Loni to byly uzavřené klícky ve sklepení, letos pobyt ve věži. Se stále větším pocitem vysokohorské túry stoupám do vyšších a vyšších pater základní školy Smetanova, kde jsem ubytovaný. Končím až těsně pod střechou, připadám si jak princezna ve věži. Třídu lemují spacáky a karimatky po celém obvodu. Pouze uprostřed zůstává uzounký koridor ještě sužovaný botami spáčů. Není kam dát spacák. Naštěstí jeden nocležník právě vstává, aby odjel dopoledním vlakem, tak obratem zabírám uvolněné místo. Přesto to vypadá, že se k sobě všichni tulíme.

Cosplay

Parní festival

Jedno z hlavních letošních témat festivalu prozrazuje plakát jasně – steampunk. Brýle, viktoriánská móda a další prvoplánové znaky tohoto u nás stále populárnějšího žánru. Jedna programová linie se dokonce výhradně žánru věnuje a rozebírá jej z mnoha hledisek. Jelikož steampunk se velice často inspiruje v době zhruba před dvěma sty lety, přednášející pojednávají o historii jako takové – nechybí žijící gentlemani či kurtizány, na přetřes přišla i tehdejší móda, z níž si moderní steampunkerky berou jen lehkou inspiraci. Na současných kostýmech výrazně ubylo látky, a to především v klíčových oblastech.

Ačkoliv dekolty hlasitě volají „Dobrý den,“ není steampunk dominantou letošního FF. Jsou jí poníci. Správně, poníci se seriálu My little pony. Po tři dny vídám zejména muže, někdy i ženy v křiklavě barevných pyžamech s pestrobarevnými parukami na hlavách. Povinností je nosit na zadku ocásek a ti militantnější ponnies mají ruce obalené igelitem, aby co nejvíce připomínala kopýtka. Část z nich nosí na čele falický symbol v podobě trčícího rohu. Účastníci PonyConu na sebe strhávají pozornost, ačkoliv militantních poníků není mnoho.

Do pořadu Ufolněte se, prosím Silvie Šustrové jsou pozvaní dva hosté. Nervózní spisovatel Martin D. Antonín oděný do černé, kterou narušuje tu a tam řetěz či kovové poutko. Po něm přichází jeden z organizátorů PonyConu Petr Čaněk oděný do svítivě žlutého poníkovského overalu s parukou na hlavě. „Najednou vypadám jako normální člověk,“ poznamenává odcházející známý autor fantasy Martin Antonín.

Spisovatele včetně jedné z hlavních hvězd, Michaela A. Stackpoleho

Pečlivý výběr

Můj čas strávený na festivalu se spravedlivě dělí na třetiny, a to zkratkovitě na tři P. Přednáším, popíjím, poslouchám. Letos se mi nestalo, abych nevyplnil každou hodinu alespoň jedním P. Možná kromě spánku, a i tehdy mě čeká kulturním program.

Letošní program opět nutí kroužit tužkou po papíře a označovat přednášky. Nejprve zakroužkuji své, na kterých bych neměl chybět. Následně volím, kam dál. Nejvíce času trávím na ComicsConu. Nakladatelské molochy DC Comics a Marvel a jejich šíleně rozsáhlá produkce všemožných řad a podřad, událostí a příběhových doplňků je pro mě stále z velké části tabula rasa, a proto s objevitelským nadšením poslouchám.

Tradiční MoveCon opět nabízí workshopy tance smíšeného s bojovým uměním. Tentokrát se stihnu zúčastnit jen hodinky bartitsu. Robert Waschka nás učí, jak se bránit hůlkou proti útočníkovi nejprve na dlouhou vzdálenost, která se postupně zkracuje. Hmaty a chvaty jsou rafinované a dokážou útočníka zranit s velkou účinností. Fascinují mě páky, kterými i velmi malý člověk dokáže manipulovat obrem. Cítím to na vlastní kůži, kdy se mnou o hlavu nižší a půl objemu těla menší společník mává jako s loutkou. I když nechci, kleknout mě donutí velice snadno. Techniku ohýbání palce ukážu doma přítelkyni jako příklad. Na první pokus mi chytne palec tak silně, že mi vyhrknou slzy. Ani jeden jsme netušili, jak je to účinné, a to přitom skoro ani nestiskla. Raději nevědět, co by se stalo, kdyby toho nenechala, protože ucuknout se nedalo.

Herce Tonyho Amendolu zpovídá Silvie Šustrová

Tanec před koncertem

Zbytek programu prostě nestíhám. Nemám čas ani deskové nebo počítačové hry, kterých jsou plné sály, skoro ani nenavštívím již zmíněný bohatý steampunkový program, natož abych se „zdržoval“ na jednom z mnoha promítaných filmů.

Objeví se i hlušší místa, kdy se sice najde v programu něco zajímavého, ale ne natolik, abych musel odmítat pozvání na kus řeči a sem tam i kus toho piva.

Přednášet mě baví, posluchači jsou milí. Nejenom, že přišli, ale i tleskají. Leč má to i své nevýhody. Rovnou se mi vybavuje parafráze již zlidovělé věty ze Spidermana: „Se svým conem přichází i velká zodpovědnost“. Nejvíce tato slova chápu o půl páté ráno, když opřen o nástěnku sleduji rozvrh programu a zjišťuji, že za necelých pět hodin přednáším. Ale spát ještě nejdu.

Proto miluji Festival fantazie. Přes den člověk naráží do dveří a jiných pevných objektů, jak jej míjejí poníci, steampunkové slečny a tu a tam třebas i slavný spisovatel Michael A. Stackpole. Noci trávím v družném hovoru s lidmi, které vidím jen jednou za rok, a to na stejném místě a ve stejném podniku, abych pak v pět hodin ráno tančil valčík s dívkou, kterou jsem ulovil na sbírku novinářských průkazů jen pár hodin předtím. Kolemjdoucí na nás přitom nekoukají jako na blázny, naopak – div se nepřidají. Proto má FF své kouzlo a pocit sounáležitosti tam mají všichni, i poníci.

I během kratičkých spánkových epizod se nenudím. Se zavřenýma očima poslouchám symfonické trio. Základní tón udává mocný medvědoidní muž, jemuž ze spacáku trčí pouze nohy a veliké břicho. Jeho dunivý hlas mě vítá v komůrce na věži. Uléhám. Tu se po mé pravici otočí na záda Chrupalína a do Medvědova rytmu začíná druhé housle jemného pochrupkávání. Vytváří melodii. Povzbuzen nenadálým souladem, přidává se Chrupáček spící po mé levici a doplňuje trio jasnějším, leč trochu chrčivým barytonem.

Všudypřítomní poníci

Hodnocení nakonec?

V neděli odjíždím unavený, lehce nastuzený a s pocitem, že jsem ty tři dny žil naplno a nepromarnil jedinou chvíli.

Fotil Randalf, další fotky naleznete na Facebooku.

A jak bylo na FF loni? Přečtěte si Lukášovu reportáž!

Podělte se v komentářích o vaše názory na letošní Festival fantazie.