Teda páni! Jak tam ti roboti s těmi Kaiju zametali! Bum a prásk a pak robot sek a říz a Kaiju řev jak hrom a bum bum! Ne, máte pravdu. Takhle by to nešlo. Honem zavírám dýchavičně nadšené dítě v sobě tam, kam patří, a zkusím vám vylíčit, jak to tedy dopadlo, když malý kluk v těle mexického režiséra dostal pořádný pakl peněz, aby si mohl veřejně hrát prastarou hru „na roboty a příšery“.
 |
Na dně Pacifiku bývá mezi tektonickými deskami veselo už od nepaměti, ale co se tam otevřela transdimenzionální brána, je tam ještě krapítek veseleji. První ještěrka dává pozdravovat a Los Angeles je v troskách. Další si naplánovala dovču na Manile a dopadlo to podobně. Lidstvo je v hajzlu, politické averze padají a ruku v ruce se staví první supermani z oceli, oleje a atomu. Cizáčtí Kaiju dostávají na frak, lidstvo je na koni, hip hip hurá! Jenže mimozemské příšery nejsou žádná béčka, takže začínají své závody ve zbrojení a karta se začíná plynule obracet v neprospěch lidstva.
První sympatický tah je ten, že to, co jste viděli v traileru, del Toro odmávne při první dvacetiminutovce. Piloti Jaegera – jak se po germánsku těm plechovkám nadává – Gipsy Danger jsou husťáci na první pohled (no koukejte na ty bundy, to bude chtít každý děcko!), zářezů mají už celkem dost a navíc jsou to bráchové, takže důvěra při dublovaném neurálním přemostění stoprocentní. Jenže pak dostane Gipsy fatálně na frak, jeden z bráchů poslouží jako jednohubka ještěrákovi a v tom druhém je na traumatizovaného hrdinu zaděláno. V pořádku, nějaké to klišátko čekáme.
Střih, jsme o pár let dál, během věcí znechucený táta pluku vyhledá našeho traumatizovaného hrdinu, aby mu nabídl místo. Dopřejeme si pár minutek vycukávání a mladej je zase ve hře. V pořádku, i toto klišátko zvládneme. Základna velká jak katedrála, plná světýlek a hejblátek, jenže díky zastaralosti robotů mele finančně z posledního (celkem vtipné přiznání, odkud všechny ty finance proudí, když vláda přestala nosit měšce), poslední čtyři mechové na finální akci, dvojka střelených německých vědců, mladá Asiatka traumatizována opravdu velmi nepříjemně blízkým setkáním třetího druhu, odbarvení Rusáci se svým hromotluckým Mig 29 v robotické podobě, dračí trojčata řídící třírukou sekačku na ještěráky a australská dvojka táta kliďas a synek blbec. Hlavní figurky máme na šachovnici, jdeme hrát.
Co se týká bitek mezi Jaegery a Kaiju, budete řvát stejně nadšeně jako mé imaginární dětské Já na začátku tohoto textu. Kde jinde uvidíte kácet dvě zrůdy věžáky v Hong Kongu, jako by to byly laťky u plotu? Kde jinde dostane ještěrák po držce tankerem? Kde jinde uvidíte takový wrestling jako tady? Nikde. Vztahovky mezi lidmi v prostoru mezi rubačkami celkem fungují, dychtivost asijské čekatelky na první drift je k zulíbání, Ron Perlman potěší i s hubou a špičkama od bot celýma ze zlata a navíc se stává fenomenální pointou jednoho z nejlepších vtípků v celém filmu, němečtí vědátoři jsou jak Pat a Mat, ale ve většině jejich scének to není víc trapné než zábavné. Jenže i mezi těmi světlejšími momenty se klišé vrší až moc okatě a určitě se dala uhlídat.
Čtyři až šest helikoptér na závěs pro mnoha set tunového robota? Gipsy Danger modernizovaný až po poslední šroubek, a přesto pořád s analogovým ovládáním? Množící se Kaiju, když vznikají tak, jak vznikají? Neuropřemostění postavené na základně plné digitálních přístrojů a vypadá jako z laboratoře doktora Frankensteina, včetně měchu? Transdimenzionální brána pouštějící jen jednoho pasažéra za celkem dlouhou dobu je drahá sranda i pro druhou stranu. I s těmito nešvary je tohle všechno prostě jen větší, naducanější a dražší alternativa filmů, které už jsme viděli. Kde je tedy ten del Toro, který vdechne aspoň trošku originality i standardnímu letnímu megabijáku?
V průběhu filmu skoro nikde, až téměř na závěr, kdy krátce navštívíme svět, odkud Kaiju přicházejí… až tam vidíme tu poetiku mnohaokých obludek různých tvarů a barev, jak je známe z jeho předcházejících filmů, a upřímně, něco tak neonově krásného jsem neviděla od dob Propasti. Jistě, i samotní Kaiju potloukající se po našem světě mají každý jinou podobu, od štíhlé mrštné kočkovitosti až po hrubou zavalitost lidoopa, jenže jsou v bleskových a občas nepřehledných záběrech spíš jenom obřími vaky na tekutiny, zuby, řev a hněv. Hudba Ramina Djawadiho je ale velmi dobře vybraná, drásavé industriální tóny se k tomuto filmu víc jak dobře hodí.
Pacific Rim je prima letní oddechovka, blockbuster, jak má být, potud v pořádku, na kýžený wow efekt prostě nejlepší medicína. Ale asi by bylo vlastně jedno, jestli by na režisérské sesli seděl del Toro, Bay, Favreau nebo třeba Abrams. Imaginace mexického kouzelníka se jako jeden z Kaiju vznesla do nebes, aby, ubodána CGI a potenciálem product placementu, zdechla a spadla zpátky na zem. Pevně tak doufejme, že nebude náš milovaný Guillermo spát na vavřínech a za čas si střihne zase nějaký „menší“ snímek více úrodný pro jeho bezbřehou fantazii.
TRAILER:
A já se přiznám, že jsem si ty klukovské brýle nesundal 🙂 Nejsem filmový kritik ani zavilý fanoušek, takže si užívám i ohromné blbosti (jsem velkým fanouškem produkce Asylum, to je tak blbé, až ohromně zábavné). Při sledování Pacific Rim jsem měl krásný sen, kterak Del Toro natočí Warhammer 40k. Protože co jiného je Jaeger, než zbraňově osekaný Titán? Míra destrukce ve filmu je úžasná, mám přímo před očima jak by asi na plátně pod Del Torovým vedením vypadala čistka na Isstvanu III nebo útok na Calth 🙂
Pacific Rim jsem si užil, je to ideální letní popcorn…na rozdíl od autorky recenze mi ale nesedla hudba, chyběl mi tam nějaký pořádný, zapamatovatelný motiv.
to Fenris 13
Děkuju moc za reakci, to je správné, že jste si je nesundal, od toho ten film vznikl, přesně takovéto bitvy se musely odehrávat v hlavě každého dítěte, které poslalo ve svém pokojíčku gumovou příšerku proti chrastícímu robotkovi z asijského trhu, jenom je to prostě typický letňák se svými plusy a mínusy a bohužel nejen já jsem očekávala, že když to točí del Toro, tak tam bude nějaká lehká nadstavba, tolik typická pro jeho styl. Ale pámbů zaplať aspoň za ten volný pád na druhé straně tunelu. 🙂 Co se týče hudby, tak samozřejmě sto lidí, sto názorů. 🙂
to Vendula B.
Popravdě, jak stárnu, tak na nějaká dramata přestávám mít žaludek 🙂 Od Del Tora naprosto miluju oba Hellboye, ale třeba Faunův labyrint už v životě vidět nechci. Je to vynikající film, užil jsem si ho, ale na mně je už příliš brutální. Takže za PR jsem byl vděčný 🙂 Ačkoliv scéna s malou Mako měla atmosféru temnou jak sviňa.
Škoda jen, že film bude nejspíš prodělečný a třetí Hellboy nebo V horách šílenství tak opravdu nikdy nevzniknou.
to Fenris 13
Tak to máme prosím podobné s těmi filmy. I když jsem na to PP hubovala, tak si myslím že film nadělá nejvíc dukátků pak tam. Ti roboti si o to přímo říkají. 🙂
Spoilerovaná
Trochu moc spoilerov na recenziu, nemyslíte?
to Alfi
Nemyslím. Jenom vyjmenovaných klišé. Na to s tím bratrem stejně dojde deset minut po začátku filmu. Plus mínus. A vy jste hned od začátku jen nečekal, který z nich to bude? Prostor na vykecání dalších důležitějších podrobností už jsem si zavřela. A že jich tam pořád je. Nebo vás irituje zmínka o traumatu Mako? To je zrovna scéna, kterou si i tak člověk dokáže užít.
Tak či onak, čuju královskou zábavu. Do kina se asi nedostanu, ale na DVD si rád počkám 🙂
Tenhle film je sice jedno klišé za druhým a děj odhadnete do poslední maličkosti po prvních deseti minutách, ale díky upřímnosti tvůrců, kteří si řekli, že natočí normální béčko a že si to natočení užijí, to funguje. Všechna ta klišé a archetypy, která v anime naprosto nesnáším, jsem si v Pacific Rim naprosto užívala.
A bojové scény? Poprvé jsem v kině seděla s vytřeštěnýma očima a šeptala si: “Wow!”
Alfi: Já tak trochu pochybuji, že se o tomhle filmu dá příliš spoilovat. Je to prostě skvělá mlátička a příběh je až na druhém místě, proto ho tam také moc není.
to kragh
Nejsem žádný příznivec multiplexů, ale do toho kina běžte. 🙂 To není věc pro plazmu, ale pro obrovské plátno. Ale doporučuju řady odprostředka výš. 🙂
tsal: Přesně tak! Já po odchodu z kina nebyla deset minut schopna slova a můj synovec, se kterým jsem tam byla, prohlásil: “Já jsem naprosto spokojen.”
o robotech bez robotů
Já od filmu čekal bitky robotů a ještěrek – ty tam byly 3… možná 3 a půl… a já se ptám – jak je to možný? Dyť panebože, PROČ se tam snažili dát nějakej rádoby příběh? Proč místo toho nepřidali víc robotů a víc příšer – např. 3 roboti proti 4 příšerám, ne vždy jeden proti jednomu.
Co mě však štvalo nejvíc, bylo to, že všechny bitky, krom jedné, byl ve vodě nebo pod vodou – to fakt skvěle vynikne obrovitost těch monster, když to mám s čím srovnat (např. mrakodrap atd.)
PS: proč jsem si celej film myslel, že ti Australani jsou Němci? 😀
vcera jsem na tom byl v kine. Abych se priznal neocekaval jsem od toho nic moc ale ten film byl naprosto vynikajici. Nejvice se mi líbil tzv. systém Driftu a ovladani tech robotu podle mne je to pekna myslenka ktera se jen tak nevidí Ano uznavam ze dej je ohraný ale i tak jsem byl z toho naprosto totalne spokojenej a uz se tesim na nejake to DVDecko
ale jo, dobry….