Seriálový seriál: Star Trek Enterprise

V roce 2001 končí seriál Star Trek: Voyager. Pouhých pět měsíců poté je odvysílán první díl nového startrekovského seriálu, který se obloukem vrací ještě před TOS ze šedesátých let, do poloviny dvaadvacátého století. Posádka NX-01 je tak rozmanitá, jak se od Star Treku čeká – kapitán Jonathan Archer (Scott Bakula) spolu se svým bíglem Porthosem a šéfinženýr komandér Charles „Trip“ Tucker (Conor Trineer) jsou Američané, zbraňový inženýr Malcolm Reed (Dominic Keating) pochází z Velké Británie, xenolingvistka Hoši Sato (Linda Park) je Japonka, vědeckým důstojníkem je vulkánská subkomandérka T´Pol (Jolene Blalock) a lodním lékařem denobulanský Dr. Phlox (John Billingsley). Nezapomeňme také na kormidelníka Travise Maywheathera (Anthony Montgomery), který se narodil a valnou část dětství prožil na nákladní lodi Horizon, patřící jeho otci.

Už v úvodní dvojepizodě „Setkání u Broken Bow“ se seznámíme s nadlouho nejnebezpečnějšími nepřáteli pro posádku Enterprise – Sulibany, respektive s jejich kastou vyvolených – Kabalou. Tito mimozemšťané, schopni měnit tvar a podobu, jsou najati jakousi neznámou osobou v pozadí, pocházející z budoucnosti. Tím se prvně scénáristé dotýkají tématu tzv. „časové studené války“. Většina epizod první řady je ryze průzkumnická – navštívíme cizí planetu, pokecáme s obyvateli a vyřešíme jejich problém, který tam mají. Přeci jen, první sezóna je opravdu rozjezdová a na rozsáhlejší příběhy zabírající vícero epizod, si musíme počkat do dalších řad. Samotná časová studená válka je zde zatím jen podtónem, který čas od času vyleze na povrch. Asi nejvtipnějšími epizodami této série jsou pátá, kdy Trip zjistí, že je po kontaktu s mimozemšťankou těhotný, a epizoda šestnáctá, kde si Malcolm a Trip střihnou soukromou psychoterapii v raketoplánu Jedna. Na scénu během této sezóny ale vstupuje i pro mne nejzajímavější postava, andorijský komandér Shran v podání Jeffreyho Combse. Mimoto, že se v dalších sériích a epizodách objevuje velmi pravidelně (stejně jako velvyslanec Soval Garyho Grahama), je jeho osobnostní vývoj jedním z nejhezčích v rámci celého seriálu. Co se týče hostující herců, určitě musíme zmínit René Auberjonoise ve dvacáté epizodě „Tajemství Oázy“, Deana Stockwella (který s Bakulou hrál již v seriálu Quantum Heap a známe ho z Battlestar Galacticy) a Clancyho Browna v epizodě čtyřiadvacáté s názvem „Napříč pouští“.

Druhá řada seriálu se postupem a konstrukcí příběhů od první mnoho neliší, posádka Enterprise navštěvuje nové planety, zachraňuje uvízlé lodě a má asi nejvíce konfliktů s Klingony. Pro fanoušky bude zřejmě nejzajímavějším dílem ten s Borgy, epizoda třiadvacátá s názvem Regenerace, která pojedenává o tom, co se stalo s borgským výsadkem, poslaným na Zemi v době Zeframa Cochrana. Kvalitnějších dílů ale rapidně přibývá a poslední díl druhé série – šestadvacátá epizoda „Delfská oblast“ načíná téma, které zabere celou třetí sezónu a bezesporu zajišťuje vrchol celého seriálu – tedy propletení plánů tajemných Xindů a časové studené války. Nejzábavnější epizodou v této řadě je bezesporu ta jedenáctá, „Cenný náklad“. Antipatie mezi Tripem a zajatkyní je dokonale fungující a hlavně strašlivě vtipná. Nicméně za úplně nejzajímavější a hlavně morálně velmi dilematický díl považuji epizodu dvaadvacátou – „Spolurodič“.

Třetí řada totiž dodá to, co doposud Enterprise zoufale potřebovala – kvalitní nepřátele, kvalitní linku a pořádné smažení se ve vlastní šťávě. Což Enterprise v Delfské oblasti potkává na každém kroku.

Tajemní Xindové chystají na neznámém místě zbraň ke zničení Země, protože v rámci dobrého „oko za oko“ se chtějí pomstít pozemšťanům za zničení jejich planety někdy v budoucnosti. Lhaní, podrážení, mučení, špionáž, kradení životně nutných součástek, umírání důležitých postav, obratná diplomacie, braní drog a víc krve – prostě to, co jste od Star Treku vždycky chtěli, ale báli jste se v to někdy doufat. V pár dílech opět probleskuje všemi sériemi prosakující linka věnující se časové válce. Navíc si zde trikaři maximálně vyhráli, když je Enteprise v jednom díle závažně poškozená, tak prostě je jako cedník, dokud se nedostane domů na Zemi, což vlastně znamená skoro pětinu čtvrté série. Pokud kapitánu Archerovi zmalují při výslechu obličej, o tři díly dále na něm stále vidíme blednoucí modřiny a hojící se rány. Legrace si pochopitelně v Delfské oblasti neužijeme, nejdrtivější emotivní dopad bude mít bezesporu na valnou většinu diváků epizoda desátá, „Symbiont“, kde se řeší dilema okolo klonování.

Čtvrtá řada seriálu již není tak celistvá jako předchozí, od větších příběhových celků se však neoprostíme, většinou jsou to dvou až troj epizodové příběhy. Jako třeba ten hned na začátku v dvojepizodě „Bouřková fronta“. V něm se uzavírá jednou provždy téma studené časové války a umírá jeden z nejdůležitějších záporáků tohoto seriálu. Co je ale také velmi důležité, v období, kdy se odehrává tato série, je již dokončena další loď třídy NX, Columbia, kde na velitelský post usedá kapitánka Erika Hernandezová. Následuje linka s Augmenty, geneticky vyšlechtěnými lidmi, kteří osvobodí doktora Soonga (úžasné hostování Brenta Spinera), aby své plémě zase přivedli k životu. V následujících epizodách sledujeme návštěvu kapitána Archera nesoucího ve své hlavě velmi cenný náklad, pátrání po T´Polině matce a začátek velké obrody vulkánského národa. Poté následuje příběh, kde se velmi hezkým způsobem dozvíme, proč mají někteří Klingoni čelní hřeben a někteří ne a víceméně se opět vrátíme k tématu Augmentů. Nasledují dva díly se samostatnými příběhy a poté linka s testovací lodí Romulanského impéria, telepaticky ovládanou a neskutečně mrštnou. Naprosto neuvěřitelným a maximálně zábavným úletem je dvojepizoda „V zemi za zrcadlem,“ kde se blíže potkáme s paralelním vesmírem, ovládaným Terranským impériem díky expanzivní válečné politice. Téměř všichni lidé z posádky jsou tu cynické, zákeřné, násilnické, intrikánské zrůdy, které pro postup v hodnostním žebříčku dokáží zlikvidovat i vlastní babičku a ještě se přitom královsky bavit. Musím říct, že je dobrou volbou umístění této dvouepizody až téměř ke konci čtvrté řady, protože například přerod mírumilovného Phloxe ve vášnivého vivisektora a spoluvynálezce mučící komory by asi v dalších příbězích z našeho univerza mohl pohled na tuto postavu nehezky pokřivit. Ale taková ISS Enterprise se žlutým válečným markingem a obřím znakem Impéria je opravdu k sežrání. Poslední dvojepizodou s uceleným příběhem je dění okolo teroristické organizace Terra Prime. A jelikož čtvrtá řada byla vinou nízké sledovanosti nakonec tou úplně poslední, závěrečná epizoda je roztomilým přemostěním mezi vznikem UFP, tímto seriálem a těmi, co se dějově odehrávají po něm, plus potěší známé tváře – Jonathan Frakes spolu s Marinou Sirtis.

Ač může být brán některými trekkies za takovou Popelku mezi startrekovskými seriály, možná i díky tomu, že se tvůrci vybodli na klasické epochální průlety vesmírem a jako znělku vybrali píseň Russella Watsona a textařky Diane Warrenové, je svou stoupající kvalitou příběhů určitě stejně silným zástupcem startrekovského univerza jako ty ostatní. Bergmann s Bragou na to zkoušeli jít tentokrát moderně, ve stylu jedenadvacátého století, kde je syrovost a vztahovost čím dál cennější seriálovou devizou. Což se povedlo sice s pomalým rozjezdem, ale nakonec velmi obstojně. Vývoj seriálu se odráží i v samotném kapitánovi Enterprise, který se z nadšeného průzkumníka s dětinskou radostí, sotva šlápl na nepozemskou půdu, postupem času mění v komplexního velitele a stratéga, nesoucího zodpovědnost i za ty méně dobré činy, které byl nucen vlivem okolností provést.

Navíc mu není zatěžko doslova přiložit ruku k dílu a tím více interagovat s posádkou než jeho seriáloví předchůdci. I díky těmto drobnostem se člověk nestydí přiznat, že mu prostě Archerova banda přirostla k srdci, a jak je vidět, k podobnému stylu zamířil nakonec i J.J. Abrams ve filmovém Star Treku.

Přečtěte si i články o dalších seriálech. (Buffy, Xena, Vikingové, Hrdinové, Firefly, Ztraceni a další)