John Constantine, Hellblazer: Potopa

John Constantine dokončuje svoji pouť a setkává se s vdovou po Klikařovi, jehož sebevražda jej přivedla do vězení. John se proto dostává do malého, skoro až zapomenutého městečka, kde se chystá válka. A nyní otázka pro pozorného čtenáře: jaký protivník je pro hrdinu každého díla ten nejlepší? Ano, správně: náckové. Kdekoliv se objeví, plní svoji funkci univerzálních nepřátel s láskou a nadšením pro svoji práci. Jak to však souvisí s novou knihou?

Doba pokročila, John Constantine žije v čase podobném současnému, takže do hry vstupují neonáckové. A že se kreslíři na jejich ztvárnění vyřádili: kůži mají potetovanou svastikami, švabachem a orlicemi tak, že vypadají jako skalní hnízdiště. Oholené lebky odrážejí světlo, na sobě bombery, kanady a občas i ležérně visící šle. Ani jeden z kreslířů nesešel z cesty zavedených skinheadských stereotypů, takže na stránkách prefabrikují neonacistický prototyp. Všichni autoři se vyžívají v pohledu do očí Constantinových oponentů. Tyto scény mají náboj, neskutečný náboj, protože z jediného pohledu do pěti párů bělem lze vyčíst slepou oddanost, poslušnost, fanatismus a hrozbu.

Scénárista Brian Azzarello v textu podnikl výlet do pokřivené ideologie a začal lámat Písmo svaté podle svého. V textu, který doplňuje téměř každý panel, káže ultimátní pravdu o nadřazenosti bílé rasy, která však není násilná či rasistická. Sérií jednotlivých výkladů biblického textu klade jeden logický argument za druhým. Pomalu tak čtenář proniká do sice malého, ale ideově silně pokřiveného kultu neonácků vedených fanatickým starostou. Kolem nich ale brousí sarkastická ikona Constantine.

Přestřelky nejsou na místě, tak tento velmi specifický hrdina nepracuje. Zato bez náznaku strachu či zaváhání kolem sebe rozhazuje po hrstech drzou sebejistotu, narcistickou ironii a sarkastické poznámky. Čtenář jen sleduje Constantinův věčně ironicky ušklíbnutou, neoholenou tvář pod rozcuchanými vlasy. Cigareta kouří v prstech a kdykoliv se na tuto postavu čtenář podívá, ví, že to je originál, to je ten John Constantine, který kraluje každému panelu a konkuruje tak neonacistické mašinerii. Ostrovtip hlavního hrdiny dokáže řezat papír i mnohem tvrdší materiály. Uzemňujících bonmotů tentokrát neřekne tolik, ale přesto stojí za to a čtenář si je bude velmi dlouho opakovat.

Hellblazer: Potopa má pro čtenáře nováčka jednu obrovskou nevýhodu. Kdo nesledoval předchozí knihy, pro něj bude tento díl takřka nestravitelný. I když si bude užívat nádhernou Constantinovu estrádu, a ještě k tomu proti neonáckům, konec celé knihy pro něj vyšumí do ztracena.

O většinu kreslířské práce se postaral Marcelo Frusin, který s Azzarellem spolupracoval i na předchozích dvou dílech. Poslední část dost na starost Giuseppe Camuncoli, v jehož podání vypadá hlavní hrdina zcela jinak. Ne, že by mu ubral na charismatu, ale Constantine je v podání tohoto kreslíře… mladší.

Závěr knihy tak i grafickou formou naznačuje, že přichází změna. Jedna kapitola se uzavírá a autor si nahrává na nové pokračování.

Potopa od čtenáře vyžaduje velkou pozornost. Azzarello zaplnil většinu panelů textem, který je sám o sobě hříčkou. Autor na konkrétním případu ukazuje, jak snadno lze zneužít univerzálnosti textu Knihy knih pro ospravedlnění vlastních činů. Sledování zvrácených myšlenkových pochodů, a to zejména starosty, jenž vychovává svoji malou blonďatou dcerku, jsou dechberoucí.

Příběh začíná i končí ve stejném vzorci: Constantine přijde na scénu (pořídí si už tenhle člověk někdy auto?) a začne jednat. Čtenář mu bude jen pod rukou nahlížet do jeho brilantně promyšleného plánu, který v sobě obsahuje více než, co jiného, notnou dávku ironie.

Nová kniha se tak může důstojně postavit do poličky vedle předchozích dílů, které sice nastavily laťku vysoko, ale Potopa se jim může vyrovnat.

• John Constantine, Hellblazer: Potopa
• Scénář: Brian Azzarello
• Kresba: Brian Azzarello, Giuseppe Camuncoli
• Překlad: Štěpán Kopřiva
• Provedení: paperback
• Počet stran: 124
• Cena: 349 Kč
• Vydala: Crew, 2013