Star Trek: Do temnoty

Nejdříve to lepší. J. J. je frajer, jehož ambice a režisérské oko jsou nepřehlédnutelné – nový Star Trek je všechno, čím by měl blockbuster být, a má všechno, co by blockbuster měl mít. Scény, které vám vyrazí mozek z hlavy vizuální opulencí a donutí vás přemýšlet, jaké jsou vlastně další možnosti trikového vývoje, grandiózní konflikt, nějaké ty šestákové emoce a dialogové špičkování ústředního manželského dua a především velmi silného a charismatického záporáka, z jehož hlasových dispozic má orgasmus zajisté nejen Fran Kantzenjammer a vedle něhož Nero z jedničky vypadá jako potetovaný chlapeček s leukémií.

Nese se v obrovském tempu, které nezvolní a během dvou a čtvrt hodiny nedá vydechnout ani na vteřinku – hlavně na velkých plátnech IMAX je zkušenost skutečně vtahující. Po řemeslné stránce je tedy snímek absolutně v pořádku, ačkoliv z některých podivných úhlů a převratů kamery se vám možná udělá trochu blivno. To ale v zásadě nevadí, i takové experimentální uvádění scén je pořád daleko lepší než zatmívací a rozetmívací hokusy v posledních filmech George Lucase.

To bychom měli. Anebo dobře, jedno varování. Jestli jste po prvním odstavci usoudili, že ano, tohle očekávám, tohle chci, těším se na to už rok a nic mi nezabrání to vidět (on vám asi nezabrání ani zbytek tohoto textu, protože počítám s tím, že se prostě rozhodnete mi nevěřit), asi je čas, abyste přestali číst, šli ve čtvrtek do kina s plným nasazení a užili si tu parádu na plné kule… Ale upřímně, raději jděte jinam, než do IMAXU, protože jejich supertěžké 3D brýle vám akorát bolestivě otlačí ksicht a pokud nebudete sledovat plátno pouze v jediném přímém úhlu, vyčaruje lens flare před vašimi zraky něco jako velice podivnou discoshow se spoustou řevu. Chiropraktik se raduje, divák trpí. A jejich plátno je sice velké, ale i ta ostatní v jiných kinech rozměry přesahují průměrnou obytnou plochu čtyřčlenné rodiny této země, takže ochuzeni vážně nebudete.

Vzhůru k příběhu.

Na Federaci dolehly těžké časy. Kirka odvolali ze služby, protože schovával Enterprise na dně oceánu a málem zabil Spocka, když mu namluvil, že studená fúze dokáže zmrazit všechno v dosahu. Což je vlastně jeden z nejlegitimnějších důvodů pro cokoliv, co se ve filmu objeví… Tedy byl by, protože trik s fúzí tady skutečně funguje. Nic se však v zásadě neděje, Pike ho v hospodě z jedničky vzápětí dosadí do pozice prvního důstojníka a pozve na setkání lídrů flotily, neboť došlo k teroristickému útoku. Jednomu. Situace se malinko vyhrotí a než se Kirk naděje, letí na přímý admirálův rozkaz rozstřílet zodpovědného teroristu Benedicta Cumberbatche na cucky. Až se dozvíte, koho doopravdy hraje, připojte se ke mně v tichém potlesku za tu míru etnické plurality, kterou nám lidé zodpovědní v Hollywoodu za casting dopřávají.

Zbytek obsazení se odminule samozřejmě neproměnil, přibyla navíc půvabná Alice Eve, jak admirálova dcera a také zbraňová expertka doktorka Carol Marcusová. Vážně nevím, jestli mám tohle označit jako spoiler, protože hraje úplně jinou postavu, než původně, a ačkoliv se jinak naprosto sprostě a nestoudně opisuje přes kopírák, u ní z nějakého důvodu ne – s Kirkem si možná něco teprve začne. Tak nějak kvůli ní doufám, že v této Trekové realitě už kontracepci objevili.

Kromě ústředního dua Kirk a Spock je však prostor všech ostatních na Enterprise se vyskytujících postav sražen na naprosté existenční minimum, a i když několika vážně kvalitních (a vtipných) výstupů se dočkáme, většina je křečovitě bolestná. Zdaleka nejvíce je to vidět u Kostry Karla Urbana, který v polovině svých scén vůbec nemusí být a v té druhé jenom pyskuje, takže působí daleko spíš dojmem přerostlého spratka než cynického sympaťáka, jakým by měl být. Z perspektivy jeho postavy se nicméně nelze divit – aby doktor medicíny letěl na měsíc zneškodňovat torpédo, to může vymyslet vážně pouze idiot.

Čímž se dostáváme ke scénáři. Mnohokrát již potvrzená premisa „více lidí u scénáře toho tak leda více posere“ se bohužel znovu přihlásila o své slovo. Přírůstek do tvůrčího týmu, Damon „zkurvil jsem Promethea“ Lindelof (neplést s Benioffem, co se stará o GoT), pravděpodobně uhodil na hlavičku poslední hřebík, který na rakvi inteligentní Trekové space-opery ještě chyběl. Nejenže se dočkáme naprostého nefungování fyzikálních zákonů, a to nemluvím o obligátních zvucích ve vesmíru, ty vem čert, ale že v lodi padající do atmosféry nefunguje odstředivá síla a gravitace se chová selektivně, že prvních deset minut vzniklo asi jenom kvůli reklamě pro IMAX, že někdo, kdo má být génius vymyslí plán na záchranu vlastních lidí, který absurditou a blbostí předčí Looney Tunes, že hlavní hrdinové při vstupu na extrémně nebezpečné nepřátelské území začnou namísto obezřetnosti řešit problémy svého vztahu, že z nás produkce dělá debily humbukem jménem John Harrison a že se v průběhu snímku vynalezne lék na smrt, to v klidu přejít nelze.

Zdaleka nejhorší je ovšem totální vykrádačka „nejsilnější scény“ z původní předlohy, na níž není scénáristicky originálního vůbec nic, krom toho, že je stranově převrácená. Jinak je do písmene stejná. Větší autorský a plagiátorský amatérismus neexistuje – ve stínu tohoto kousku zůstává stát i vytahování původních postav bez špetky snahy o jejich ukotvení nebo rozpaků s jejich logikou a fungováním, které se rovněž děje. Podtitul nového Star Treku tím dostává poměrně zajímavý, nový rozměr. Budete si tak připadat.

Rád bych nicméně řekl, že primitivnost scénáře neničí narativní strukturu celého filmu, protože Abrams vyprávět skutečně umí. Umí vyprávět, vtahovat, oslňovat. Ale měl by si, pro Kristovy rány, najít jiný autorský back-up nebo se o osud nových Star Wars začínám oprávněně bát.