Kapitáne, kam s tou lodí?

Řekneme-li pojem Star Trek, automaticky naskočí jméno Enterprise. Bodejť by ne, toto vznešené jméno obsadilo sedm lodí různých federačních tříd. Ale přeci jen, pokud bychom měli vybrat jen jednu jedinou, byla, je a bude to ta pod velením Jamese T. Kirka, první s imatrikulací NCC-1701. Však považme, že i za více než čtyřicet let neztratil její design a krása na působivosti, což s mírnými modifikacemi dokazuje i poslední startrekovský film z roku 2009. Můžete zbožňovat kapitána Picarda, Archera nebo ty ostatní, ale nejpopulárnější superstar na startrekovském nebi vždy zůstane křižník třídy Constitution.

Stejné otázky může vyvolat zmínka o Star Wars. Hvězdné války mají také obrovské množství ikonických plavidel, která jsou milována i po mnoha desetiletích, kdy se jejich náčrtky zrodily na rýsovacích prknech, anebo i ta novější, zrozená na začátku jedenadvacátého století. Pokud bychom ale měli vybrat jednu jedinou loď za stranu Impéria a jednu za stranu povstalců, bylo by nadmíru jasné, koho jmenovat. Chladně dokonalá Hvězda smrti s posláním drtit planety a proti ní – a tady uděláme lehkou výjimku, protože to není tak úplně hvězdná loď – drobný a mrštný stíhací letoun X-Wing. Zde se staví David proti Goliášovi, a to doslova.

Pokud zmíníme jméno William Adama, musíme zmínit i Galactica. Loď třídy Columbia, po zničení Dvanácti kolonií Kobolu na dlouho jediná vojenská loď, která byla schopna bránit přeživší kolonisty na cestě k bájné Zemi, kterou jí přisoudilo proroctví. Nebyla bůhvíjak vyzbrojená – pár atomových hlavic, její největší útočná síla vždy závisela na lidech a stařičkých stíhačkách Viper Mk II. A proti ní Cyloni, nelítostná robotická rasa, která své inteligentní stíhačky Raider posílala vždy v obrovských rojích a jejichž blikající červená páska diod děsila nejednoho pilota nejen za bitvy, ale i ve snech.

Film Galaxy Quest měl být láskyplnou parodií na Star Trek, ale loď kapitána Petera Quincyho Taggarta není žádný ušmudlaný opis, ale nádherný kus elegance. Plavidlo poháněné beryliem, zkonstruované mimozemskou rasou a řízené partou postarších rozhádaných herců. NSEA Protector s imatrikulací NTE 3120 se, byť byl účasten pouze jediné filmové mise, do fanouškovských srdcí i tak zapsal.

Hrdinná Ripleyová a obrovský zubatý xenomorf proti ní. To jsou hlavní postavy vetřelčí ságy a jedna jediná nezapomenutelná loď, ta, na které to vše začalo. USCSS Nostromo, nákladní loď třídy M, která se vracela domů, na Zemi, a udělala si zajížďku, která nakonec stála životy většiny členů posádky. Samotné Nostromo bylo řízeno umělou inteligencí zvanou Matka a oddělitelné od nákladní sekce, aby mohlo přistávat na planetě. Nakonec byla loď včetně nákladní sekce zničena astronautkou Ellen Ripleyovou při záchraně sebe a kocoura před vetřelcem. Samotné plavidlo tedy sice skončilo dost neslavně, bylo ale součástí startu kultovního fenoménu.

To, že loď nemusí být jenom z kovu, relé a spousty technických serepetiček, dokazuje plavidlo ze seriálu Farscape – Moya ze třídy Leviathan. Inteligentní a velmi citlivá loď ve svých útrobách schovává bandu uprchlých trestanců a nakonec i zbloudilého pozemšťana. A jelikož si posádka udělala ve svém koutu vesmíru mnoho nepřátel, je stále co dělat, s kým bojovat a před kým utíkat. No, a když je taková bioloď třeba těhotná… jsou z toho jen problémy.

Bandu odpadlíků ve svých útrobách schovává i taková Serenity, „hlavní hrdinka“ seriálu zpod pera Josse Whedona. Sama loď moc krásy nepobrala, především kvůli bachraté střední sekci a přední částí připomínající ptáka chystajícího se ke vzletu. Na kráse ale nezáleží, Serenity byla a je věrnou společnicí posádky kapitána Malcolma Reynoldse při jeho legálních i nelegálních činnostech.

Jako crossover mezi filmovými a literárními loděmi nám může posloužit SS Heart of Gold. Můžete si o filmu Stopařův průvodce po Galaxii na motivy fenomenálního románu Douglase Adamse myslet to nejhorší, ale Srdce ze zlata se povedlo. Hladce bílá, kulatá loď, připomínající vánoční ozdobu, nesoucí krásnou Trillian, střeleného Zafoda Bíblbroxe, pozemšťana Arthura Denta a zkušeného stopaře Forda Perfecta. A navíc, kdo by se nechtěl svézt na lodi s nepravděpodob­nostním pohonem?

Planeta Arrakis, jinak řečeno Duna, a její vzácné koření melanž jsou strategickými body pro fungování vesmírné Gildy, prazvláštního cechu mezihvězdných cestovatelů, kteří k vyhledání optimální trasy pro mezihvězdné lety potřebuje melanž a vždy si na ni vypěstuje chorobnou závislost. Navíc je tato kasta jednou z mocenských frakcí, které udržují pořádek v Impériu. Jak však víme z románu Duna Franka Herberta, ne nadlouho.

Bezesporu jedna z nejkrásnějších a nejimpozantnějších literární lodí je stromoloď Yggdrasil (pojmenovaná podle Stromu světů ze severské mytologie) z románu Dana Simmonse Hyperion. Obří loď z gigantického kmenu muirového stromu, ověšená technologickými udělátky a vypěstovaná u tajuplných templářů, vezoucí sedm Poutníků na počátek jejich cesty, k planetě Hyperion. Vytržená z půdy, přesto úchvatným ekosystémem živoucí stromoloď představuje nejen exotické, ale i velmi drahé cestování mezi hvězdami Hegemonie člověka.

Z českých luhů a hájů nelze opomenout loď Runeround ze stejnojmenného románu Leonarda Medka. Na první pohled „tak trochu plachetnice“, na druhý plavidlo poháněné sedmibokým krystalem na cestě k bájnému Archipelagu a navíc s novým členem posádky přímo z Prahy, který už od začátku v posádce kapitána Kaie a jeho mořeplavcům z nejen různých národů, ale i dob nehraje druhé housle.

Určitě jsem nedokázala vyjmenovat všechny legendy vesmírného prostoru, proto mi nezbývá než popíchnout čtenáře k diskusi a zeptat se je na jednoduchou otázku: Která loď, ať už filmová, seriálová nebo literární, je vašeho srdce šampiónkou?¨

P. S.: Pokud se vše vyvine tak, jak má a veškeré vesmírné i magické síly budou stát při mé maličkosti, s velkou částí lodí výše vyjmenovaných se setkáme v příštích měsících v Modelech pro scifisty ve formě stavby vystřihovánek.