Mocný vládce Oz

Tornáda v Kansasu nejsou jen tak obyčejná. Vytrhnou lidi z jejich prostých realit a vyvrhnou je kdesi v neznámé zemi. Stalo se to Dorotce, kdysi. Ale ještě předtím, než si mohlo culíkaté růžolící děvče zapět píseň o místě kdesi za duhou, se do magického světa dostal čaroděj. Skoro bych chtěl říci, že opravdový.

Ozposter

Jenomže on je náš mocný čaroděj Oscar – zkráceně Oz (James Franco) tak trochu šarlatán. A sukničkář. A arogantní, sobecký zmetek. Potuluje se světem spolu s cirkusem a předvádí svoje laciné triky, občas se musí schovávat před rozzuřeným davem či žárlivými kolegy. Třeba v balónu. Jen si měl nejprve poslechnout předpověď počasí, anebo si alespoň spěšně sehnat turistického průvodce zemí Oz. A možná i tamější bestiář a stručnou historii.

Těžko se nezaplést do nebezpečí, když jedna z prvních věcí, kterou vidíte v barvě a širokoúhlém formátu, je pozadí Mily Kunis – čarodějky Theodory – v upnutých kožených kalhotách. A když vám tato začne tvrdit, že jste vyvolený, neboť se jmenujete stejně jako její svět, a že tomuto světu budete vládnout, což znamená sedět na trůně, mít pokladnici podobnou jako strýček Skrblík a vášnivou Theodoru po svém boku, ehm, zkuste říct ne. Není to fyzicky možné, hlava sama nadšeně přikyvuje. Nejprve se však Oz musí seznámit se sestrou Evanorou (Rachel Weisz), porazit další sestru Glindu (Michelle Williams) a vyřešit tak rodinné spory.

Jistě, Mocný vládce Oz je prequelem (nebo se jím snaží být) legendární pohádky Čaroděj ze země Oz z roku 1939, která vychází z knihy L. Franka Bauma, jenž o zemi Oz napsal celkem na 20 románů. A je to právě snaha režiséra Mocného vládce, Sama Raimiho, přiblížit se původní verzi jak atmosféricky tak i dějovými narážkami, co bude tuzemským divákům pravděpodobně nejvíce na obtíž. U nás zkrátka není Čaroděj chovaný v tak posvátné úctě, jako je tomu za Atlantikem. Za účelem zahrát na tuto uctivou strunu amerického diváka Raimi staví hned několik scén, jež bez alespoň zběžné znalosti Čaroděje nemusí nutně dávat smysl, nebo alespoň divák nemá šanci si je užít dosyta. Například vystrašení lva – v ději Mocného vládce slouží jako ujištění Theodory, že Oz je skutečně ten pravý pro záchranu království, v druhé rovině však zřetelný odkaz. Dalším příkladem je celý úvod.

V něm Raimi skládá poklonu nejen Čaroději, ale i Hollywoodským snímkům 30. let všeobecně, především pak romancím. Již úvodní retro titulky jsou svým zpracováním nádherné. Poté, v Kansaské expozici příběhu, herci roztomile přehrávají milostný dialog v obstarožním obrazovém formátu 4:3 bez barev a se stereo zvukem. Teprve přechodem do země Oz se obraz roztáhne do širokoúhlu, dosyta zabarví a zvuk spustí v Dolby Digital Surround. A když říkám dosyta zabarví, myslím skutečně dosyta. Toť samozřejmě opět narážka na Čaroděje, který dojde osobité technicolorové barevnosti také ve chvíli, kdy se Dorotka ocitne v kouzelné zemi.

Zvláštní cenu by si Raimi zasloužil za to, jakým způsobem dovede kočírovat různorodé chutě snímku. Máme tu zmiňovanou retro atmosféru, epickou fantasy, klasickou pohádku, několik sexuálních narážek pro dospělé, komediální prvky i muzikálová čísla (opět v nejlepším duchu Čaroděje), v bažinách dojde dokonce i na decentní horor. A přesto se mu film v této roztodivné směsi nedrolí pod rukama. Dojíždí však na povážlivou ztrátu dechu ve druhé polovině, která tak devalvuje vynikající půli první – a přesto jsou právě v ní k nalezení emocionální vrcholy snímku.

Další dílo, s nímž se Mocný vládce směle porovnává, je tři roky stará Burtonova Alenka v říši divů. Oba filmy přistupují ke klasické látce inovátorsky a snaží se ji proměnit ve výpravnou zábavu pro davy. V tomto klání Mocný vládce nad Alenkou jasně vede, především proto, že jeho scénář není jenom prostoduchý, ale obsahuje pár milých hyperbol (děvčátko na vozíku – porcelánová panenka budiž příkladem) a intertextových odkazů i mimo univerzum země Oz. Na druhou stranu, autoři mohli trochu utáhnout kohouty při pumpování klišé, a především motivačních průpovídek typu: „Uvnitř jsi lepším člověkem, než si sám myslíš.“

Jestli se rozhodujete, zda si připlatit za 3D verzi, přikláním se spíše k souhlasu. Za prvé je celá scéna přechodu mezi Kansasem a zemí Oz jakousi filmovou verzí atrakcí Disneylandu (ano, Disneyho studio film produkuje) – tornádo či vodopád, a 3D jí dodává skutečný říz. Většina trojrozměrnosti ve filmu je klasickým prohloubením obrazu, několikrát však dojde i k efektním vystupováním směrem k divákům. Pravda, scéna se stovkami rudých motýlků nebyla mým očím úplně příjemná. Přesto se dá 3D shrnout za velice povedené. Triková složka samotná pak za vynikající a v mnoha částech doslova a do písmene dechberoucí.

Když se ke všemu zmiňovanému připočtou slušné herecké výkony (snad kromě Rachel Weisz, která se viditelně nudí), přičemž James Franco v mých očích moc dobře vystihoval ambivalenci postavy tajemného Čaroděje ze slavného snímku, a obraz skvěle doplňující hudba Dannyho Elfmana, vychází nám, že je Mocný vládce Oz nadstandardní rodinnou podívanou.

Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz

Další články autora

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď