Na návštěvě Asterionu s Haninou Veselou

Vzbudil jsem se dnes se zvláštním pocitem, jako bych doslova přistál na planetě opic. Na nočním stolku kniha Magnólie a démon. Ten můj démon se musel včera činit. V ústech zvláštní pachuť rumu neznámé značky, a jen co jsem vstal, objevil jsem nepříjemnou ranku na palci. Řekl bych, že čím menší rána, tím větší bolest. A hlava? Ta se mi určitě rozletí na molekuly. Ale i navzdory mojí dezorientaci jsem se vzbudil s předtuchou, že jsem zároveň zažil něco neuvěřitelného…

V kapse jsem objevil na zakrváceném papíře interview s… nebylo to moc čitelné. Tipoval jsem, že s Procházkou, ale ten už dost dlouho nepije. Na kalendáři vyznačené včerejší datum a u něj poznámka: Udělat interview s Haninou Veselou!

Ale… Setkal jsem se s ní vůbec?

Ze stolku se na mě usmívala nádherná obálka výše zmíněné autorčiny knihy. Zřejmě jsem čekal, že to nějak uhraji, možná tam budou i nějaké poznámky. Otevřel jsem ji a hned na první straně mi oči rozzářil podpis autorky i s věnováním. Z knihy cosi vypadlo a mně hned došlo, že jde o jakousi mapu. Rozprostřel jsem ji a už mi bylo všechno jasnější – ASTERION! Na mapě, kterou mi zprostředkovala Fantasy Planet, byla vyznačená přesná trasa k místu, na kterém mě podle všeho čekala Hanina Veselá. Coby rozený detektiv jsem znovu rozprostřel zkrvavený papír s rozhovorem, který jsem se rozhodl zveřejnit. Možná se i mně samotnému podaří rozluštit záhadu ztraceného dne…

Ahoj Hanno, vidím, že jsi dnes jaksi Veselá. Momentálně se nacházíme ve světě Asterion, do kterého jsi románem Magnólie a démon přispěla i ty. Asterion jsem nenašel ani na mapě, ani ve slovníku cizích slov, ale aspoň vím, že existuje. Můžeš mi ho prosím trochu přiblížit?

Právě ses ocitl o 500 let zpátky v čase, ve světě, kde lidé nejsou jedinými myslícími obyvateli a magie je běžnou součástí života. Můžeš se živit jako čaroděj, alchymista nebo nekromant. Asterion je veselé, veskrze magické místo, které má však i svou temnou minulost.

Jako právník se tu asi neuživím. V realitě jsi právnička, takže pověz, platí tu i nějaké zákony?

Aby společnost fungovala, musí mít nad sebou trestající ruku spravedlnosti. Existuje například předpis, který zakazuje nosit za hradbami města zbraně. Takže je mí hrdinové musí porůznu schovávat v šatech. Tady neplatí žádné zákony. Dokonce ani ty přírodní.

A co je tohle vlastně za místo?

Tohle je Umrlčí království – říše Vieena Nekromanta, nejobdivovanějšího a nejnenáviděnějšího ze všech čarodějů. Vidíš to dláždění? To jsou lebky těch, kteří se odmítli přidat na Nekromantovu stranu. Jestli si nějaký z jeho nohsledů všimne, že se tu vybavujeme, máme zatracený problém.

Takže co navrhuješ?

Nejlepší obrana je útok. A nejrozumnější taktika je útěk. Buď můžeme být dobří, nebo rozumní, oboje najednou nejde. Já volím rozum.

Vypadá to tu strašidelně, to jsou tady všechna místa tak „sympatická“?

Nejsou. Nekromanté ovládají jen malou část země. Ale to neznamená, že by jinde byla nuda. Je tu několik států, které spolu vedou války, ale opravdovou perličkou jsou Pláně děsu. Nemalé území oddělené od zbytku světa magickou stěnou, obývané jen zombíky a astrálními běsy. Hlavně těch zombíků je tam hodně. Ale takových lokalit je na Asterionu víc. A někde… někde žijí dokonce skřeti. Další mí oblíbenci.

Tvůj román se odehrává někde blízko?

Ano, v jednom ze států, o nichž jsem mluvila. Konkrétně v Plaveně. Tam nejsou skřeti, ani zombíci. Jenom lidé, šikovní (vyrábí vynikající rum), ale také lstiví. Jejich země maximálně těží ze své přímořské polohy. Kromě alkoholu tam mají vynikající jídlo (mořské plody), pořád teplo a taky největší trh s otroky (to je další zdroj jejich příjmů). Jsou dobří vojáci a výborní námořníci.

To zní skoro jako Las Vegas. Jestli je tam ještě moře, tak neváhám a jedu tam na dovolenou…

Spíš novověká Itálie, říznutá orientálními prvky. Dovolená v Plaveně – proč ne? Já osobně bych tam chtěla mít chatu.

Tak si nějakou napiš. A tvoje hrdinka pochází odkud?

To kdybych věděla… Magnólie v Plaveně vyrostla, ale místo jejího narození a původu znají jen bohové.

No, možná se to časem dozvíš. Plánuješ do Asterionu ještě něčím přispět?

Něco už je a čeká se, co dál. Něco se tvoří a o něčem se spekuluje. Ráda bych letos pustila s Magnólií jednu nebo dvě delší povídky, které jsou prakticky hotové, a na konec roku plánuji další samostatný román.

A kolik románů z Asterionu už vyšlo?

Mně jeden, ostatním autorům celkem devět knih, a to nepočítám herní moduly. Do asterionské knižní řady už přispěli Zbyněk Holub, Jan Galeta a Radovan Kolbaba. Jejich romány jsou příjemným čtením, a fungují samostatně i bez znalosti světa.

Jak dlouho se už zajímáš o tento fantastický svět?

Zatím jen rok, ale léta chybějící praxe doháním samostudiem.

Zdá se mi, že sis rychle zvykla… Kde se ti nejlépe psalo?

Špatná otázka! Ne „kde“, ale s „kým“. Asterion má své klaďáky i zlouny. Bez mučení přiznám, že spolupráce s padouchy probíhala k oboustranné spokojenosti.

No to jsem se tedy dostal do společnosti. Asi není náhoda, že jsi mě zavedla udělat interview na toto temné místo… Zdá, že si nějak rozumíš s padouchy. Jak to?

Záporáci jsou sexy. A protiklady se přitahují. Já mám – aspoň doufám – i po vydání knihy karmu pořád ještě kladnou.

Díky bohu… Už jsem se bál, že na mě chystáš nějaký podraz. Zaslechl jsem totiž nějaké zvuky…

No dovol! To nedělám já, ale ten zombík támhle vpravo. Vypadá to, že se chce s tebou skamarádit.

Do prdele! Pojďme pryč, já jsem jen obyčejný smrtelník… JÁÁÁU!

Já jsem ti říkala, že nejlepší taktika je útěk!

Škoda, že mi uhryzl palec na noze… Ty se tu aspoň trochu vyznáš, takže mě veď, nebo ještě přilákáme toho nekromanta Vienna!

Nejlepší bude se teleportovat někam, kde zombíky nemají – třeba do té Plaveny.

Je v ní někdo, kdo by nám mohl pomoci, kdyby něco?

Mám tam jeden kontakt. Arcimága Zvina. Ale bacha, on je telepat – vidí ti do hlavy. Takže se musíme snažit na nic důležitého nemyslet. Vlastně by bylo nejlepší vůbec přestat myslet. Což je bohužel u řady jedinců normální stav.

Ale na tu bolest v noze se asi nebude moci přestat soustředit… Aha! Palec mám celý!!! Zdá se, že jsem v tom Umrlčím království stoupl jen na nějakou kost, palec mám. Nebylo tam moc světla a… Ale co se budeme vykecávat, zdá se, že Plavena, jak tak vidím, vypadá mnohem bezpečněji. Kam teď?

A víš ty co? Ať si to čtenáři přečtou! A zatímco budou číst, my se můžeme přesunout do nějaké taverny a ochutnat místní speciality a vyhlášený plavenský rum.

Víš ty co? Kašlem na interview, koupím si knížku! Pojďme si dát do nosu!

Na dva panáky by to vyjít mohlo.

Zdá se, že jsi pořádný optimista… Ale jestli tu mají opravdu tak skvělý rum, jak se říká, možná to bude stačit. A nakonec si to tu ještě i oblíbím…

A šmitec, dámy a pánové. Víc se mi přeložit nepodařilo. Doufám, že jste si udělali stejný názor jako já. I když je tu stále možnost, že se mi ta kráska z obálky nabourala do hlavy. Tak jsem se s ní toužil setkat, a teď ani nevím, jestli se mi to podařilo. Zbývá mi už jen čekat a doufat, že zavolá. Rozpomenout se na detaily nebude jednoduché. Možná mi pomůže právě Magnólie a démon. Věřím, že mě kniha opět zavede do Asterionu a pomůže mi vzpomenout si…