Přečetla jsem spoustu knih, a většina se mi líbila, přesto těch, které se mi nesmazatelně vryly do paměti, je jen několik. Nemluvím teď jen o kvalitě, některé na mě zapůsobily i jinak. Třeba svou bizarností, kdy jsem si po dočtení řekla, co jsem to vlastně proboha přečetla. Věřím, že výjimečné čtenářské zážitky má každý z vás. Neváhejte se proto o ně v komentářích podělit.
 |
Z dětství mám spoustu krásných čtenářských vzpomínek, i tak však mám v paměti knihu, která mě okouzlila a nadchla úplně nejvíc. Bratři Lví srdce Astrid Lindgrenové mají tak dojemný závěr, že jsem po dočtení probrečela polštář. Děj si sice už moc nepamatuji, vím ale, že hlavní poselství knihy – věrnost, čest a přátelství jsou nesmírně důležité hodnoty – mě tehdy hodně oslovilo a ovlivnilo do dalšího života.
Farmu zvířat jsem přečetla už na základce, ale k Orwellově majstrštyku 1984 jsem se dostala až o pár let později a zapůsobil na mě tak moc, že jsem se pro něj rozhodla hlasovat i v anketě Kniha mého srdce, kde se dostal do nejlepší stovky. Z Orwellovya nesmírně propracované dystonie mě celou dobu mrazilo v zádech a konec, i když očekávaný, celý zážitek jen podtrhl.
Ještě později jsem se shodou náhod dostala k nesmírně půvabné knížce Škola Malého stromu od Forresta Cartera. Pustila jsem se do ní, aniž bych věděla, o čem vůbec je. Vyprávění o chlapci, který vyrůstá u svých prarodičů z kmene Čerokíů, je oslavou nejen indiánů, ale hlavně přírody a jako nit se jím vine odpor k životu v nesvobodě. Patetické? Samozřejmě, ale to nic nemění na tom, že byla pro mě četba velmi silným zážitkem.
A abych odůvodnila perex – do mého seznamu výjimečných a nezapomenutelných knih se dostala i loňská Kniha rozkoše a hrůzy Michaela Tesáčka. Tentokrát jsem tušila, o co zhruba půjde, ale vůbec mi to nepomohlo. Je pravda, že některé povídky z této sbírky se alespoň vzdáleně blíží k hranici normálnosti, ale Pohádka o sisce Klitorce je naprosto šílená a bizarní věc. A svým způsobem, alespoň pro mě, úžasná. Přečtěte si recenzi Martina Kužela, který celou knihu vystihl dokonale.
A na co nemůžete zapomenout vy?
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které vydáváme každou neděli.
Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
“Zvířata se dívala z prasete na člověka a z člověka na prase. Jen nebylo poznat, kdo je prasetem a kdo zvířetem.” Volná impremetace (nebo jak se to píše) závěrečných vět Farmy zvířat, která v dnešní době získává tak trochu jiný rozměr. V těch slovech je pravda pravdoucí, ať se na to člověk dívá v jakékoliv době za jakéhokoliv režimu.
tak jsem to trochu posral:„Zvířata se dívala z prasete na člověka a z člověka na prase. Jen nebylo poznat, kdo je prasetem a kdo člověkem.“ To je tím, že jsem trochu nalitej.
a píše se to interpretace 🙂
Drood, Není cesty zpět, To, Holomráz, Spěšný vlak CH.24.12, Prsten od vévodkyně :)))
díky, wiwi, žes mě přiměla si vzpomenout, i když na mém seznamu jsou jiné knihy než ty tvé, ono v tom množství přečtených knih mám docela problém si vzpomenout na ty, ze kterých zůstaly z různých důvodů nejsilnější dojmy – z dětství je to Říkali mi Leni a Vinnetou, z pozdější doby Kmotr, Šance od Collinsové, Pán much, Na Větrné hůrce… V Knize mého srdce jsem hlasovala pro Dračí krev od J. Nowak. Pak jsou věci, které mě zasáhly jako série než jednotlivé knihy, na jedné straně přemyslovská a lucemburská sága od L.Vaňkové, na straně druhé nikoli překvapivě Anita Blake.
Záměrně sáhnu i mimo fantastiku: Vinnetou, Foglarova trilogie ze Stínadel (urban fantasy czech made :)), Válka s mloky, Jméno růže, Kmotr, Stín kaderály a Santiniho jazyk Miloše Urbana, Pán prstenů, Zaklínač, Les mytág…
Roggy
Jméno růže, Ohněm a mečem, Markéta Lazarová a Saturnin, Pán prstenů a povídky od Sapkowského.
Čím víc toho člověk načte, tím je ten seznam delší (i když těch OPRAVDU VÝJIMEČNÝCH zas tak moc není). Sám jsem v Knize svého srdce hlasoval pro Bassův “Cirkus Humberto”; a kdyby tam bylo místo pro druhé místo, asi bych tam dal – z českých – “Rytíře a lapky” od Karla Nového.
Nicméně v jednom bodě se s autorkou článku hluboce rozcházím. Astrid Lindgrenová napsala hodně zajímavých knih, leckteré je radost číst, ale zrovna o “Bratřích Lví srdce” se domnívám, že je spáchala v naprostém pomatení smyslů. Vtloukat dětem do hlavy, že “sebevražda všechno vyřeší, protože po smrti se zaručeně dostaneme do jiné, lepší země” (což je pointa příběhu), fakt nepovažuji za dobrý nápad.
Zajímavé volby, hlavně Tesáček mě rozsekal :))
Křehké věci, Američtí Bozi, Ohněm a mečem (podepisuji), Rozmarné léto, Zen a umění psát, Zápas s nebem, Hyperion, Společenstvo prstenu kapitoly 6-8, Pistolník, Čaroděj Zeměmoří a třeba Les Mytág (podepisuji).
Sandman – údobí mlh, Tracyho tygr, Utkaný svět, Američtí bohové, Společenstvo prstenu (ale to spíš jako film)..v tomto pořadí:-)
Sandman – celá série, Blacksad, Kůstek, Nádraží Perdido, Noc v osamělém říjnu, Poslední přání, Talisman, TO, Jméno růže, 1984, Deset malých černoušků, Poe obecně, Poslední jednorožec a našlo by se mnohem víc…
A dodal bych ještě základní knihu larpu – Setonovy Dva divochy 🙂
to TZSL
Jak píšu v článku, já si moc nepamatuju, o čem to už bylo, a záměrně jsem si to nehledala. Jen si pamatuju ten silný zážitek, který jsem z toho měla.
Mluvící balík – můj úvod do fantasy. Tajuplný ostrov – nad tím jsem strávil mládí. Jméno růže – úžasný jazyk. Hodina draka – nejlepší Conan. Malaz – nejlepší fantasy vůbec 🙂
Silmarillion, Ilion,Olymp, Drood, Terror, Nádraží Perdido, Jízva, Kraken, Veniss Underground, Vryté mesto, Neuromancer, Chvála na Leibowitza, John C. Wright: Zlatý vek, Levy al-Rassanu, To, Ubik…
mimo FaSF Hľadanie strateného času, mayovky, Leon Bloy: Chudobná žena, Evelyn Waugh: Brideshead revisited, Béowulf, Pieseň o Rolandovi, Edda, Božská komédia, Danteho klub, Foucaltovo kyvadlo, Zločin a trest, Bratia Karamazovi, Hamlet, Ernst Junger: Sturm…
Egypťan Sinuhet, Jméno růže, Vražda v Orient Expresu, Misery, Závěť Sherlocka Holmese, Eragon, Black Hills, Hra o trůny
Pavla L.: Ale jo, silný dojem to určitě zanechává (u mne tedy pobouření, ale to přišlo až se závěrečnou stránkou). Začátek, kde starší a schopnější bratr zahyne při požáru, zatímco druhý – vypravěč – pomaloučku umírá v posteli, je sakra emotivní… Že se pak po smrti sejdou v jiném (fantasy) světě, aby prožívali dobrodružství bok po boku – fajn, nic proti tomu, podobně postavených knížek je víc (poslední díl Narnie, například). To až ten konec, kde řeší bezvýchodnou situaci společným selbstmordem (neboť je to cesta, jak přejít jinam, kde mohou znovu začít od začátku), mne nadzvihl ze židle.
J. R. R. Tolkien: Pán prstenů (to je Bible), Karel Schulz: Kámen a bolest (nejkrásnější česky napsaná kniha, to, že je o Michelangelovi a jeho době, je pak super třešnička), Raymond Chandler: Loučení s Lennoxem (ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, že příběhy jsou víc než život)
Ze scifi určitě “Blažený věk” od Jiřího Marka. Nebyla sice ani nejlepší, ani nejzajímavější, ale zaryla se mi sakra hluboko.
finka
V dětství jako u každého Vinnetou, drsná severská sága Kristina Vavřincovna a historická Věčná Ambra. V dospělosti Gordon-Ranhojič, Davidson-Srdce netvora, Morgan-Půjčovna masa 🙂
U. Eco: Foucaultovo kyvadlo, Lovecraft: Případ Charlese Dextera Warda, G. Meyrink: Anděl západního okna, Vladimír Neff: trilogie o Petru Kukaňovi, D. Sayersová: Vražda potřebuje reklamu, J. K. Toole: Spolčení hlupců, L. Fuks: Vévodkyně a kuchařka, J. Velinský: Dzwille…
Jsem ráda, že tu někdo přede mnou zmínil Sayersovou – Vražda potřebuje reklamu je moje srdcová záležitost, pravidelně se k ní vracím (popis kriketového mače, oj!).
Ale knížka, která se fakt zaryla a budila mě ze spaní ve snech, byl Süskindův Parfém: Příběh vraha. Jednak kvůli dokonalému jazyku, morbidně imaginativnímu, pak kvůli té sadistické nemilosrdnosti, se kterou se zbavoval vedlejších postav, a nakonec – pohříchu – kvůli tomu závěru, který považuji za nejodfláklejší závěr v historii literatury. Je to jako kdyby vám někdo z knížky vytrh pár posledních stránek a sežral je před vašima očima.
A tu půvabnou levicovou agitku “Stíny nad Notre Dame” tu někdo četl? O cagoulardech a Rochambeauxovi a Blanchardovi? Svého času jsem to četla každé léto, protože to měl v knihovně děda, kam jsme jezdili na prázdniny…
Bible, Příhody brouka Pytlíka, Neobyčejná dobrodružství bratří Kulaginových.
to Passa
“Vražda potřebuje reklamu” je podle mne možná nejlepší detektivka všech dob 🙂 A “Stíny nad Notre Dame” neznám, kdo to napsal? Vyhlíží to dle popisu zajímavě 🙂
Tak nějak na přeskáčku – Daleká cesta za domovem, Knihy džunglí, Den trifidů, Pán prstenů, Malevil, Tři muži ve člunu, To by se zvěrolékaři stát nemělo, Šťastný Jim, Zrzavý Orm, Král Krysa … Je toho ještě moc 🙂
Většina již byla zmíněna, ale přidám se: Daleká cesta za domovem, 1984, Nikdykde, Křehké věci, Pán prstenů, Stařec a moře, O myších a lidech, Temný obraz, Enderova hra, Lolita, Nesnesitelná lehkost bytí, Vyhoďme ho z kola ven, Kdo chytá v žitě, Mechanický pomeranč, Klub rváčů, Svět podle Garpa, Parfém: Příběh vraha, Kmotr a mraky dalších, k nimž jsem se ještě nedostal.
nezapomenutelné knihy
Spousta už jich tu byla, některé budu možná dublovat:
Londonův Tulák po hvězdách. František Kupka: Palečkův smích a pláč, Karlštejnské vigilie. Navzdory básník zpívá od Jarmila Loukotkové. Bassovi Lidé z maringotek. Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela od M. V. Kratochvíla. Srpnovští páni od Vladimíra Neffa. Žákova Bohatýrská trilogie.
Mezi kovbojkami vynikne Shaefferův Jezdec z neznáma. Detektivky? Chestertonův Otec Brown a jeho pátrání. Van Gulikův Soudce Ti.
Naprosto úžasná a zapomenutá kniha o průkopnících na Novém Zélandu Ostrov Zeleného delfína. Costerův Thyl Ulenspiegel. Flaubertova Salambo.
Dramata Karla Čapka (jeho dílo je teď v módě zpochybňovat, ale budu se hádat, že hry a Povídky z kapes jsou geniální). Mosty přes propast času od paní Vaňkové, Bočkův Případ doktora Karpety, Návrat na pohoří Zlatého Koně od Anny Bauerové, Michalovi Bubáci pro všední den (všechno fantastika).
Šolochovův Tichý Don. Carterův román Odvedu vás do Sierra Madre. Bykav: Mrtvé to nebolí. Historické knihy Vasilije Jana o mongolských vpádech (trilogie) a tažení Alexandra Velikého. Mary Renaultová: Býk přichází z moře a Král musí zemřít. Oldenbourgová a její strhující popis křížové výpravy Radost chudých. Sienkiewiczova Potopa a Křižáci. Halldór Laxness: Gerpla – Hrdinská sága. Ottův román Žraloci a malé ryby.
Leacokovy Literární poklesky a série o Jirkovi Mortonovi (v jiném překladu Brownovi) od Richmal Cromptonové. Kiplingův Stopka a spol. a také Tvůj sluha pes.
Opičí král od Wu Čcheng-ena. Bédierův Román o Tristanovi a Isoldě.
Cokoliv od Gaimana, včetně Kouře a zrcadel. Holdstockovy romány. Eriksonova Malazská kniha padlých.
A dětské knížky: Medvěd medvědu medvědem. Kouzelná křída. Království květin. Modrá velryba…
Jéje, ono by se toho ještě našlo!
Dodatky
Jsem ráda, že se tu zmínilo Srdce netvora… mimořádná věc, i když se o ní příliš nemluvilo. Připomněla mi jiného Davidsona, Avrama, a jeho povídky Šestá roční doba.
Z čerstvých titulů bych ráda doporučila Hilary Mantelovou a její hororový román Za temnotou.
Vzpomněl si někdo na Marťanskou kroniku?
Ještě Pearl Bucková: Dobrá země a Pavilon žen. Silné příběhy. Jako kontrapunkt stojí za to si přečíst nedávno vydanou knihu K řece manželů Taj-tün a Josefa Hejzlarových.
fv: U Literárních poklesků od Leacocka jsem měla svůj první veřejný trapas v MHD. Když jsem došla ke “štičkám, paštičkám a flaštičkám” a spadla jsem ze sedačky smíchy.
AKKK: Už si bohužel nepamatuju, kdo to napsal, ale nějakej Němec to byl, v originále je to Schatten über Notre Dame. Jelo to i v TV jako seriál…
Passa, AKKK
Napsali to Herbert Schauer a Otto Bonhoff, ten pak spolustvořil i scénář. A v televizní verzi hrál prim náš vývozní tvrďas Vršťala, s ježkem a ostře řezanou čelistí.
Další knížky 🙂
Ahoj Pavli, tak jestli se ti líbila **Škola malého stromu**, zkus i knihu **Ten, který loví jeleny**. Rozečetla jsem to loni o prázdninách a byla to jediná kniha, od které jsem se nedokázala oddělit a vzala si ji i sebou na cestu. Má to podobné poselství, ale také to člověku rozdrtí povědomí o americké historii a zpřehází hodnoty a vnímání světa.
fv:
Díky, to je ono! Jako dítě mě ta knížka uchvátila, protože politické zmínky mi byly fuk a bylo to napínavé – až v dospělosti jsem potom zjistila, že je to skoro celé psáno v přítomném čase, což normálně na knihách nesnáším, ale tady to fungovalo.
výjimečné
Arthur Machen – Bílí lidé; Angela Carterová – Krvavá komnata; Clive Barker – Utkaný svět; Stephen King – Misery; Carlos Fuentes – Aura; antologie Hlas krve; a z těch, co jsem četl anglicky: John Crowley – Aegypt; Thomas Ligotti – The Nightmare Factory; James P. Blaylock – The Digging Leviathan; H. P. Lovecraft – Dagon and Other Stories…
fv: Tvůj výčet je (jako obvykle) vyčerpávající; nicméně i tak mne mrzí, že ve všech těch záplavách titulů, co už tu padly, nikdo nezmínil třeba “Mistra a Markétku”… A když už jsem u Rusů, tak taky Alexandra Grina – kdyby nic jiného, aspoň “Nachové plachty”. A z Němců stařičký E.T.A. a jeho “Ďáblův elixír”. A za Brity Stevenson… A… A… A ono by se toho našlo…
fv, AKKK, Passa: “Stíny nad Notre Dame” jsem ani nečetl, ani neviděl, dokonce jsem o nich dosud ani neslyšel. Nicméně pokud se to vysílalo někdy kolem půlky sedmdesátých let nebo dřív, vysvětluje mi to, odkud se v lidové češtině vzalo pozoruhodné slovo “rošambo” (úsloví: “udělat někde/někomu rošambo”).
to Jana
Díky za tip, určitě zkusím. 🙂
Jinak díky všem za komentáře, nečekala jsem, že můj úvodník bude mít takový úspěch. 🙂
to uz je doba co som bol dieta 🙂 z tej doby setonovi dvaja divosi, vernov tajuplny ostrov, egyptan sinuhet pustou a pralesom, z fantasy hodina draka uplne prve fantasy ktore som kedy cital vdaka ktoremu som roky zboznoval conana 🙂
ale najoblubenejsia kniha mojho zivota je shogun citam ho prakticky kazdy rok znovu
Zaklínač, cokoliv od Bukowskiho, Kdo chytá v žitě, Sherlock Holmes, Malazská kniha padlých 🙂
to Leonard:
teď jste mě teda dostal, natolik, že jsem si výraz rošambo progooglila. Očividně se jedná o cosi s významem “pozdvižení”, přeneseně potom společenská akce (našla jsem pozvánku na párty avizovanou jako rošambo), jeden člověk referoval jako o rošambu o nenadálém a spektakulárním vývoji karetní hry…
Teda slyším to poprvé. Adopci francouzských slov do češtiny znám jen na příkladu Louise Chirona, po němž dodnes řidiči na Moravě jezdí “rychle jak širón”:)
Dnes už by to byl hodně dlouhý seznam. Ale člověk si nejhlouběji v srdci nosí hlavně to co ho formovalo v úplných počátcích. Což je v mém případě Čtyřlístek – Bukanýři na blaťáku a Poklad kapitána Kida. Z regulérnější literatury pak První tři sešity Tarzana z Magnet Pressu. O trochu později Howardovy Conanovské povídky v jedné knize, Tolkien z mladé fronty a jako výdobytek tehdejší doby a žhavá novinka…tři sbírky povídek jakéhosi ďábelského no name poláka jménem Sapkowski.
Jinak upřímně smekám před Pavlou a tímto článkem. Výstižný a stručný, přesto hluboký a pozitivní diskusi jitřící. Rozhodně je to lepší varianta, než přiblblé top 10 žebříčky, kde lecjaký psychopat (bohužel včetně mé maličkosti) spílá (ještě psychopatičtějšímu) autorovi (Hokerovi), že do žebříčku zařadil/nezařadil jen zřídkakdy významné dílo, které mělo to štěstí, že vzniklo v posledních dvanácti měsících. Nejzásadnější díla nejen čteme, ale také určitým způsobem utvářejí. A takových je i za dekádu jen pár.
Trošku bych však zatahal za autorčinu spanilou nožku (trochu taky za fusekli), aby se zamyslela nad tím Orwellem. Dost dobře nechápu jak tak drastická a depresivní věc může i přes všechno své poselství normálnímu člověku přirůst k srdci, ale budiž. K zamyšlení je, že se s odstupem času zdá, že zásadnější a univerzální poselství nese právě jeho Farma zvířat. A nikoli přehnaná sociální monstrapokalypsa, která už dnes funguje snad jen v Koreji.
Kniha Ithum, Anobal odpadlík, Psáno černou rukou ( všem doporučuji), Podzemní chrámy Evropy a má nejoblíbenější – Tančící mršina.
to Alexi
Díky za pochvalu. 🙂 Já to vůbec neporovnávala podle toho, jaké poselství to nese, brala jsem to čistě a jenom pocitově. A 1984 na mě zapůsobilo víc než Farma zvířat právě proto, že je víc depresivní… A jo, normální nejsem, jinak bych sem nezařadila toho Tesáčka. 😀
Většina už byla zmíněna – za sebe přidávám Útěk do divočiny, Na cestě, Tahle země neni pro starý – to jsou moje oblíbené nežánrovky. Z žánrových prostě musím přihodit Legendu od Davida Gemmella, která mne k tomuto autorovi přivedla a i když zápletka není nijak převratně originální tak je to podle mne úžasná kniha. Pak bych přihodil cokoliv od Eriksona a Svědectví od Kinga.
Carter napsal kromě Školy Malého stromu ještě Odvedu vás do Sierra Madre, což je ještě lepší. Kdybych měl sepsat další své oblíbené knížky “o indiánech”, tak jsou to tyhle: Malý velký muž (Berger), Cesta na severozápad (Roberts), Zlomený šíp (Elliot Arnold), Krvavý poledník (McCarthy) a Mé srdce pohřběte u Wounded Knee (Dee Brown).
PavlaL : Právě tu pocitovost, lidskost a čistotu oceňuji. V době kdy kdejaký pisálek svačí Šalamounův trus, profesorsky mentoruje tu se zdviženým ukazováčkem tu s prstem zcela jiným (můj případ) a za nic na světě by neupustil od vlastního názoru, nebo za ustavičného googlení nepřiznal že něco neví, nebo si něco nepamatuje, je právě takový typ článku jak polití živou vodou. Přiznám se, zastyděl jsem se za sebe i za ostatní a jsem úplně na měkko. Nejsem dalek toho vyznat ti lásku a Borisovi přátelství 🙂
Všem vám, kdo jste sem vrhnul své srdcovky děkuju. Připomněla jsem si díky vám oblíbené a už skoro zapomenuté knihy. Třeba Soudce Ti, ráda jsem ty detektivky četla (Čínske vraždy klincom…atd), Cesta na severozápad byla dost hladová (pořád si tu scénu pamatuji), Navzdory básník zpívá, z toho si pamatuji jen ty společné hroby…takže už je mi jasné, proč teď upřednostňuji hard žánrovky 🙂
Srdce netvora je fakt neoprávněně opomíjeno. Drsnější příběh si nedovedu představit. Začíná popisem vlastního hoření (autonehoda) a následně nespočtem transplantací kůže absolvované s cílem spáchat sebevraždu – nakonec to dopadá, jak se i v životě stává – jinak. Kniha o naději.
PavloL, díky za inspirující článek!
to fv
Děkuju za informace, zkusím někde vyhledat, takové šílenosti mne velmi baví 🙂
to Alexi
Díky moc! 😀
Renaultová – Král musí zemřít/Býk přichází z moře; Erben – Vražda pro Zlatého muže; Verne – Tajuplný ostrov; Hlávka/Vybíralová – Dračice
Měsíc je drsná milenka od Heinlaina, Legenda od Gemmella, Hadí sága od Feista, Měsíční prach od Clarka, Den Trifidů a Vládci strachu tady asi autorů netřeba 🙂
Z fantasy: Conan a dvanáct bran pekla, Nohy z jílu, Pravda
Ze sci-fi: Zabíjení
Z hororu: Řbitov zviřátek, Hellraiser, Dunwichská hrůza
Mimo žánry: Dítě boží, Nikdo neunikne, Německé rekviem, Taras Bulba
Určitě v mládí Bulyčov – Alenka, Jules Verne – 20.000 mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Dva roky prázdnin….atd
později W.Tevis – Zpěv drozda……A.C.Clarke, Lem: Solaris, Strugačtí – Piiknik u cesty, …..celá vlna SF co tu vyrašila po roce 89…IKARIE, SF&F Mag, ….King . TO / Howard – Údolí odpornosti / P.K.Dick / Tolkein / Sapkowsky / Jack Vance /…….nyní spíše antologie z Laseru apod….
Knížky, co mi utkvěly z útlého mládí – Gabra a Málinka (jo, já vím, ale teta měla jenom 4 díly :)), O víle Amálce a žabce Márince (můj první Čtvrtek, Rumcajse dostala až sestra), Staré pověsti české – ještě s krásnými ilustracemi, taktéž Amis a Amil (bóže, tohohle Zeyera kdyby dneska někdo natočil, to by musela být paráda! …anebo hrozný průšvih, ale stejně je to škoda). Jezdec z neznáma a tehdy dostupné mayovky (až později jsem zjistila, že tady cenzura knihy silně vylepšila), Salgari (ošklivě zanedbaný autor u nás). Tři mušketýři – ty jsem četla snad 20x. Hvízdavý Dan a pár dalších rodokapsů, ke kterým bylo lze se dostat. Casino Royale – moje první a nezapomenutelná knížka v angličtině. Verne pro mě byl moc náročný, jednou jsem špatně zahnula podle klikové hřídele a už jsem si ten Nautilus nebyla schopná srovnat v hlavě. Alenka. Nakonec i Neználek. Dveře do léta. Kapitáni s písku. Vaňková – její starší věci, a Loukotková. Návrat z ráje a Do tmy se neohlédni. A Duhu pro můj den. A později Gemmellův Morningstar. A Adelheid – film, ač od mého nejoblíbenějšího českého režiséra, nechci nikdy vidět, Čepek v něm musel excelovat. Ta knížka je stejně strašná jako Kočár do Vídně a podobné náměty, na to se nedá zapomenout.
to Dana K
Amis a Amil? Jsem velkej ctitel Zeyera, ale tenhle román jako film si dnes moc představit nedokážu. Pro dnešní publikum by to křesťansko-homosexuálně-mystické ladění bylo asi poněkud nestravitelné 🙂
AKKK
Tak to jsi zřejmě neviděl nejnovější hit BBC – Merlina 🙂
A s tím homosexuálním laděním – nebudu se přít, jestli tam bylo, nebo ne, ale veškeré zážitky z dětství mi totálně zkazili “odborníci”, kteří začali tvrdit, že Anderson byl pedofil a Old Shatterhand a Vinnetou spolu tento, chodili. Musí se to tam neustále hledat?
Ta knížka na mě tehdy nesmírně zapůsobila (a jen co ji najdu, určitě si ji znovu přečtu a budu doufat, že mi tahle poznámka zážitek nezkazí) a s tuším Kašparovými ilustracemi byla prostě dokonalá. Hele, u těchhle hrdinských románů – to je asi jako tvrdit že všichni čtyři synové Aymonovi páchali nejen sodomii, ale ještě incest.
to Dana K
Samozřejmě nebylo mým úmyslem ti kazit radost z četby. Ale u toho Zeyera mi to prostě takhle připadalo už kdysi dávno, kdy jsem Amise a Amila četl poprvé a kdy žádní odborníci podobné věci ještě netvrdili 🙂 Nicméně nešlo tak o to, jak to vidím já, spíš jak by filmovou verzi přijalo větší publikum. Bojím se, že by se tomu příběhu smáli. Což bych byl nerad, protože je to krásná věc. Jak to tak vidím, vyhrabu to zas a přečtu, navnadilas mne 🙂
AKKK
Tak samozřejmě by se to muselo udělat s citem, ale asi mě pro to nadchly i ty obrázky v knížce. Ovšem viděla jsem zfilmovaný Máj … no někdy se fakt nezadaří. Ale zase Markétu Lazarovou jsem četla až po shlédnutí filmu a nemůžu se rozhodnout, co se mi líbí víc. Na druhou stranu, Vojnu a mír jsem četla až po Cukorově filmu (ruská verze mě fakt nenachla) a nebylo to tak hrozné, jako když nám to vnucovali jako povinnou četbu 🙂
to Dana K
Souhlasím, rozhodně záleží na tom kdo ten film dělá. Vzhledem k tomu jak vypadá dnešní česká kinematografie bych se ale u Zeyera bál výsledku. Nehledě na to, že tenhle autor je už pro většinu dnešních čtenářů (neprávem) poněkud zvetšelý (vyzkoušeno na mých studentech). Tudíž si ten případnej film můžeme leda tak sami vysnít 🙂
AKKK
Ano, to je pravda, aspoň nám ho nikdo nezkazí 🙂
zfilmování
Zfilmování většinou dá literární předloze “na prdel”, ale je i pár vzácných případů, kdy jí výrazně pomůže. Z tuzemských je to Erbenova detektivka “Poklad byzantského kupce”, kde se mi filmová verze líbila mnohem více, než literární předloha (byla výrazně svižnější). Francouzská “Cesta balónem” podle Vernových “Pěti neděl v balónu” také odbourala rozvláčnost předlohy. Za solidní výsledek lze považovat i televizní verzi úvodních dílů Zeměplochy – “Barva kouzel” a “Lehké fantastično”, byť se vizuální i střihová stránka věci nemusí nutně shodnout s představami čtenáře.
Střelec: Jo, s tím Pokladem souhlasím. Sáhla jsem po té knížce pod dobrým dojmem z filmu a byla jsem víceméně zklamaná.
Passa
Filmová verze “Pokladu” měla patrně vliv na vývoj Erbenova stylu, jeho další tituly povětšinou nabraly náležitý švih. “Vražda pro Zlatého muže” už měla prakticky filmový spád. Pro mě tyhle detektivky byly o to pikantnější, že jsem v dobách studia potkal jednu nebo dvě z “předloh” jeho postav z archelogických kruhů a k tomu dost lidí, kteří většinu z nich znali osobně.
Střelec: No já se bez mučení přiznám, že pro mě ty detektivky měly jen ten půvab, že se mi tehdy celkem líbil ten herec, co hrál Exnera:)))
Výjimečné knihy mého života? Za útlého mládí jednoznačně pohádky – Diamantová sekera, Krása nesmírná, Princezna holubice, Erbenovy pohádky, pochopitelně Neználek (za auto poháněné malinovkou by se nestyděl ani hledač alternativních energií Tony Stark)… v první třídě určitě Sísa Kyselá, v pozdějších školních letech pak Vinnetou (kterého jsem četla rychleji než zbytek třídy a pak jsem tedy nevěděla, kde skončili oni, což mi vysloužilo pád v tabulce nejlepších čtenářů na bronzovou a horší příčku, což pro mne byla omračující hanba), Jack London a Bílý tesák (scéna, kdy Tesák jako vlče najde hnízdo písklat a ochutná svou “první krev” mi uvízla velmi hluboko) pak díky mé milované babičce, která mne zásobovala tituly z DOSPĚLÁCKÉ knihovny to byl E. T. Seton, neklid z četby Ducha Llana Estacada (úryvek v knize Indiánské příběhy, které byly obohaceny nádhernými kresbami Zdeňka Buriana, kterého jsem milovala a budu milovat stále) a blahé paměti (v Kometě? V ABC?) Zane Greyův Bezhlavý jezdec jako komiks kreslený Zdeňkem Štěpánkem, od stejného autora i Válka s mloky jako komiks (stále čekám, kdy tyto dva poklady někdo znovu vydá). V pubertálním věku avšak s tátovou průkazkou v kapse jsem si běžně půjčovala dospělácké knihy a tam mi paní knihovnice podstrčila “nějakou Pratchettovou”. Byly to Stráže!Stráže! Taky musím poděkovat mamince mého spolužáka, která se nebála dvanácti až třináctileté holce půjčovat takový těžký kalibr, jako byl Stephen King… v té době vzklíčila i láska k detektivkám Dicka Francise. Na střední Neuromancer, kterého jsem zprvu nechápala, ale při četbě rozjitřoval mou dušičku, pak Hyperion, který jsem četla od osmi večer do dvou do rána a bylo mi líto se odtrhnout, Svět podle Garpa… na povinnou četbu jsem úspěšně pekla. Těsně před maturitou na základě jednoho článku v Ikarii jakýsi holohlavý chlápek s křestním jménem China. A komiksy? Jednoznačně Kája Saudek, Muriel a anděly jsem si půjčovala v knihovně klidně pětkrát za sebou, kompilaci 3 x Kája Saudek jsem si od bratříka vypůjčovala taky co to šlo, nedávno jsem ten sešit našla, sic skalpovaný o obálku, ale mám ho pečlivě schován. 🙂 No a pochopitelně v dětství Čtyřlístek, výše zmiňovaný Poklad kapitána Kida a druhý sešit v omnibusu Jak se chodí do pohádky (knížka se musela přeci obracet vzhůru nohama, pamatujete?). Nějakej Geralt tam taky v určité fázi prolétl. Tak tohle všechno mne formovalo.
Oprava
Pardon, samozřejmě Bezhlavého jezdce napsal T.M. Reid a ilustroval Jan Štěpánek. Nostalgie mi zatemnila paměť.
to Dana K, AKKK
Knihou Román o věrném přátelstní Amise a Amila od Zeyera jste mě mile překvapili.
Tak jsem ji vyhrabala a mám před sebou vydání z roku 1928 s nejkrásnějšími a nejhrůznějšími ilustracemi, které jsem kdy viděla. Autor Artuše Scheiner. Jako dítě jsem se jich strašně bála, jsou tak krásně temné. Zajímavé by bylo zjistit, jak se na knihu dívám teď, takže si ji znovu přečtu. Fakt bych nečekala, že zrovna tuto knihu zde někdo zmíní :-)))
finka
Tak to mám asi stejné vydání, tenkrát mě malíři tolik nezajímali, ale dojem jsem z obrázků měla dočista stejný. Jsou dokonalé. Jsem zvědavá, jaký dojem to vyvolá po letech 🙂 Jinak pro mě to vlastně byla moje první fantasy, když o tom tak uvažuju. (A ano, asi tuším, že autor by svoje dílo za fantasy určitě neoznačil :))
Erbenovky jsem taky milovala, měli jsme asi 4, filmy jsem viděla později, takže mě to tolik nerušilo. Chandlerovky a Hammettovky. Francisovky prvních asi 10, pak se to začalo trochu opakovat. Asi nejvíc miluju Smrt favorita. A Peter Cheyney – jeho překlady psané hovorovou češtinou byly snad lepší než originál. Pamatuju ještě, jak mě babička posílala vždycky ve čtvrtek za známou v knihkupectví pro podpultové novinky – dneska si čtenáři už takovou srandu neužijou!
to Dana K
Jo, ty čtvrtky mi taky chyběj 🙂 A Cheyney je můj oblíbenec. Zkoušel jsem ho v originále, ale vůbec jsem tomu nerozumněl, používal fakt zvláštní slang 🙂 Český překlady byly výborný.
to Dana K, AKKK
Koukám, že jsme na tom všichni podobně. Chandlerovky a Francisovky jsme četli asi všichni, Smrt favorita také jasný favorit 🙂
Ohl. knižních čtvrtků – měla jsem v knihkupectví sestřenici, vždy jsem si kupku knih odnášela 🙂
Knížky mého srdce
Jak už napsal(a) Alexi, knížky mého srdce jsou ty co mě od mládí utvářely a tak mi nedá abych si nevypomněl na **Foglara** a jeho knihu **Modrá rokle**. V dalších letech jsem se pak dostal k prvním dobrodružným příběhům především stále vzpomínám na **Johanna Swisse** a jeho **Švýcarského robinsona** společně, který společně s **Vernovým Tajuplným ostrovem** mě inspirovalv hledání všeho jen trochu kutilského a neobvyklého.
Na prvních táborech mě doprovázeli pak **Černý korzár** a **Sandokan** od **Emilia Salgariho**. A na táborech jsem se právě dostal k fantastice a tehdy se vše zvrtlo…
I po letech je pro mne **Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky** stále stejně kouzelný, po něm samozřejmě díky dračáku přišel **Sapkowsky** a jeho **Zaklínač**. **Čaroděj Zeměmoří** od **Urshuly K. Le Guin** se společně s prvními díly **Meče Pravdy** od **Terryho Goodkinda** a cyklem **Kolo času** od **Roberta Jordana** si našly místo v mém srdci i mysli hned o kousek vedle (btw. kdo ještě něčetl tak A memmory of Light je důstojným zakončením Kola času z rukou Brandona Sandersona).
Kdybych měl, ale opravdu jmenovat jedinou knihu nebo spíše autora a její cyklus který mne nejvíce oslovil jednalo by se o **Ann McCaffrey** a její **Drakeny z Pernu** a to především proto, že zde není černá a bílá a válka s vnějším zlem, ale se zlem uvnitř nás, uvnitř lidí a o lidech je i její příběh.
ještě nezmíněné žánrovky
Neználek na měsíci, trilogie Ilumináti,…
Ilumináti!
No jasně, trilogie Ilumináti, tu jsem úplně vynechal. Geniální, či spíš geniálně šílené dílo! To byl i pro mne hodně výjimečný čtenářský zážitek.
Knížek, které mě chytly za srdce, když jsem je četl, bylo celkově hodně a celý seznam bych asi už dneska z hlavy nevypsal. Ale ty, které mě nějak formovaly, byly napřed tradiční mayovky, s tím, že dobrodružství je príma věc. Pak Knihy vikinga Vika od Runera Jonssona, Komisař Bambus a fantóm banky od Vladimíra Přibského a později všechno od Betty MacDonaldové, protože se prostě rád směju. Chandlerova Sestřička a později Sapkowského Zaklínač, kvůli cynismu a zjištění, že to může dopadnout taky hezky špatně. Howardova Hodina draka a Tolkienův Pán prstenů – v tomhle pořadí jsem objevil fantasy. A nakonec Jordanovo Kolo času, které jsem objevil na začátku výšky a už se od něj neodtrhl.
Malazská kniha padlých. V mnoha ohledech posunula hranice toho, co jsem považoval za literárně sdělitelné po emocionální i příběhové stránce. Myslím, že nic podobného tu ještě dlouho nebude – ve fantasy určitě ne.
A když tu byla spousta knih pro děti a mládež, zná někdo Almonda? Bez Skeliga a Hry na smrt si už nedokážu představit svou knihovnu.
Jakub
Körner – Údolí včel
Břetislav Štorm – Soví hrad (pozapomenutý člověk, vynikající spisovatel se zajímavými názory. Teskné novely oslavující středověk a nejen středověk)
Hobit
Troskova sc-fi – Zápas s nebem především
Verne – Dva roky prázdnin
Boule – Kdo s koho, satane
Holdstock – Les mytág
Durych – Služebníci neužiteční, Bloudění
Deml – zapomenuté světlo
Mauriac – Beránek
Bernanos – Deník venkovského faráře, Pod sluncem satanovým
to Jakub
Ohó, že by někdo dnes četl klasiky katolické literatury? 🙂 Jsem příjemně překvapen. Břetislav Štorm byl opravdu hodně zajímavej člověk a autor. A zajímavej je i jeho vnuk Franta Štorm, grafik, skvělej typograf a mimo jiné taky kytarista kapely Master’s Hammer 🙂
to AKKK
Copak kytarista, hlavně geniální textař 😉
to Schramm
Jo, to taky 🙂
Vracejte konve na místo!
http://www.youtube.com/watch?v=nonm6y0ECIs
Master’s Hammer
Koukám, že jsme trochu uhnuli od knížek, ale co by, muzika je taky důležitá 🙂
Tak tak, kvalitní hudba pomáhá hlavně když mizérií osudu jsem pronásledován do jámy pekel, kde jsem svědkem pádu modly a vypálení onoho světa. Jojo, klasika je klasika 🙂
3x
Celá původní řada 3X, jmenovitě pak Chandler a jeho Loučení s Lennoxem (The Long Goodbye), první alkohol co jsem požil byl gimlet 😉
@AKKK
Mám ho rád:)
Nevím jistě, zda by souhlasil s tím, co jeho vnuk dělá. Přeci jen, byl to konzervativec, katolík. Ale tak už to bývá.