Fantasticky prostřeno – Lembas

Představovat lembas na fantasy serveru je asi podobné, jako vysvětlovat Čechovi, co je vepřo-knedlo-zelo, ale asi by se přeci jen hodilo ho aspoň stručně popsat. A to nejlépe slovy samotného tvůrce, profesora Tolkiena:

Když ráno balili své skrovné svršky, přišli elfové mluvící jejich řečí a přinesli jim darem hojnost potravin a šatstva na cestu. Potrava byly především tenoučké oplatky z mouky vypečené do světle hněda a uvnitř do smetanova. Gilmi jednu oplatku uchopil a nedůvěřivě si ji prohlížel.

„Kram,“ řekl potichu, ulomil růžek a kousl do něho. Jeho výraz se rychle změnil a s chutí snědl oplatku celou.

„Už dost! Už dost!“ smáli se elfové. „Už ses najedl na celodenní pochod!“

„Myslel jsem, že je to jenom kram, jako si dělají na cestu lidé z Dolu,“ řekl trpaslík.

„To také je,“ odpověděli. „My mu ale říkáme lembas, neboli cestovní chléb, a posiluje víc než jakékoliv lidské jídlo, a pokud víme, je rozhodně chutnější než kram.“

„To tedy je,“ řekl Gimli. „Vždyť je lepší než medové koláčky Meddědovců, a to je co říct, protože Meddědovci jsou nejlepší pekaři, které znám; ale v dnešních dobách své koláčky pocestným příliš nenabízejí. Jste laskaví hostitelé!“

„Přesto s nimi, prosím vás, šetřte,“ řekli. “Jezte vždycky jen kousek a jen v nouzi. Dostáváte je totiž, aby vám posloužily, až selže všechno ostatní. Oplatky vydrží dlouho chutné, pokud nejsou polámané a zůstanou ve svém obalu z listí, jak jsme je přinesli. Jedna udrží poutníka na nohou po celý dlouhý a namáhavý den, i kdyby to byl veliký muž z Minas Tirith.

(Pán prstenů: Společenstvo prstenu)

Čili by to měla být štíhlá oplatka sladké chuti. Receptů na její výrobu je plný internet. S drobnými obměnami je to stále stejný jednoduchý recept a stejné ingredience, ačkoliv přesný postup výroby originálního lembasu samozřejmě neexistuje. Já osobně jsem se s prvním receptem setkal už před mnoha lety v premiérovém čísle Dechu Draka (1/1994) a ihned jsem si usmyslel, že si podle tohoto receptu lembas zkusím upéct. A vida, netrvalo mi to ani celých dvacet let a už jsem se (ve spolupráci s mou drahou polovičkou) směle pustil do díla. Jsem to ale šikula. A proto, především z čiré nostalgie, jsem jako základ použil toto nejstarší znění receptu, který byl tehdy převzat z věstníku holandské Tolkienovy společnosti, a dle vlastních zkušeností jsem ho lehce upravil.

5 dkg tuku, 1, vejce, 10 dkg cukru , 1 sáček vanilkového cukru (nebo lžíce medu), 15 dkg hladké mouky, 1 čajovou lžičku skořice, trochu silné kávy

Všechny ingredience smíchejte dohromady (podle konzistence přidejte buď tuk nebo mouku), těsto zformujte do koule a uložte asi na hodinu do ledničky. Následně těsto rozválejte na tloušťku několika milimetrů a nožem nebo vhodným vykrajovátkem vytvarujte samotné oplatky. Ty potřete zbytkem vejce, případně ozdobte rozinkami, mandlemi apod. Plátky rozložte na plech a nechte péct 10 – 20 min. v troubě, rozehřáté na 175 stupňů. Pozor, lembas by měl získat světle hnědou až zlatou barvu, nesmí v troubě příliš ztmavnout, chutnal by hořce. Po vytažení z trouby bude trochu měkčí, ale po vychladnutí ztvrdne.

Osobně jsem místo vanilkového cukru s úspěchem použil med, výsledek je v mnoha ohledech ještě lepší. Původní recept také uvádí plátky lembasu tlusté asi jeden cm, což mi přijde v rozporu s tolkienovým popisem „tenoučké oplatky“. Zhusta jsem použil rozinky a mandličky na ozdobení, ale pokud chcete dosáhnout naopak maximální podobnosti s originálem, placku nezdobte ničím. A jelikož není známo, jak přesně by měl lembas chutnat podle Tolkiena, určitě se nekladou meze v experimentování.

Výsledek chutná velmi dobře, něco mezi vánočním perníkem a tou mrňavou sušenkou, kterou obvykle dostanete ve slušné kavárně zadáčo ke kávě. Trvanlivě to vypadá taky, tak už jen zjistit, jestli to udrží na nohou velkého muže z Minas Tirith. Tedy dobrou chuť!

Přečtěte si i starší díly Fantasticky prostřena: zeměplošská vejce se slaninou dle Samuela Elánia a plomikovou polévku ze Star Treku