Představte si pohled na naši stověžatou matičku z okna ve tvaru oka zbourané Stalinovy sochy na Letné. Tak přesně takové panoptikum nám nabízí útlá knížka, oč skromná rozsahem, o to nabitější třaskavinou v podobě nevšedního humoru a neotřelé poetiky, v níž pod maskou strašidelných příhod ožívá téměř zapomenutý žánr – pověst.
 |
Po brilantním úvodu, který potěší milovníky naší mateřštiny vybroušeným stylem, následuje sbírka stovky příhod z velmi nedávné minulosti či naší současnosti, přetavená autorem Janem Nejedlým v plejádu novodobých pověstí a strašidelných příběhů. Místo bezhlavých rytířů a ohnivých žen se však Prahou prohánějí zcela jiné postavy – třeba pankáč Zlatočír, anaboliky znetvořená sportovkyně zvaná Bobulák či lidožroutská bestie prasopes. V knížce se objeví třeba i známá náklaďáková vražedkyně Olga Hepnarová, která patří k autorovým už oblíbeným hrdinkám (napsal o ní už do knihy Oprátka za osm mrtvých).
Pokud jde o původ předobrazu strašidla, autor nehledí na to, zda se jedná o osoby zcela smyšlené, či naprosto reálné. Stačí, aby přestoupili nějaký zákaz, nebo nedošli kvůli nějaké křivdě pokoje… A nemusí jít jen o lidi, vyděsit se nás pokouší třeba i krvácející bankomat, utopený fiat, utracená koťata, ucho zbourané Stalinovy sochy nebo předražené koženkové kozačky. Škoda jen, že nejsou trochu víc strašidelnější. Sama anotace knihy avizuje, že půjde o příhody na pomezí hororu a grotesky. Ano, krev často stříká proudem, odpadají hlavy i končetiny a nemrtví se zjevují živým, ale stačí to? Příliš často autor balancuje na hranici detektivky či humoresky. V touze objasnit čtenářům veškeré podrobnosti možná až moc odhaluje závoj tajemna. Řada příběhů tak zakládá spíše na moderní pražský pitaval, který nemá o kuriózní případy rozhodně nouzi. I když přiznávám, že představa nákupu rakve, která je doručena v úhledné krabici s návodem na smontování, ve mně vyvolává víc než paniku… A k tomu, aby se konkurenční boj o filmového diváka nezvrhl podobně jako v příhodě Hororové kino, nemáme zas tak daleko…
Pověst by nám měla zdůvěrňovat události, opředené často nevysvětlitelnými či zázračnými okolnostmi, a tvářit se jako nevymyšlená a potvrzená ústní tradicí. Tradiční pisatelé se snažili autentičnost svých vyprávění podložit důvěryhodným popisem o původu pověsti, o to se však Jan Nejedlý až tolik nesnaží. Zato závěrečné poučení čtenáře nikdy nezklame, i když se možná neodehrává vždy jen v intencích příběhu. Kdo uhádne, kam míří autorův ukazováček, ten se bezpochyby od srdce zasměje. Humor to však není vždy nevinný, založený na gagu jako třeba u M. Švandrlíka, který se před lety pokoušel uchopit obdobný námět, ale spíše ironický a sarkastický.
Démonologické pověsti (omylem strkané popletenými folkloristy mezi pohádky) patřily odjakživa k těm nejoblíbenějším. Zda se některá z těch o postmoderních pražských strašidlech časem stane mýtem či legendou, ukáže až čas, protože bez pořádného časového odstupu (obvykle tak dvě až tři století) to prostě nejde. Jedním z novodobých strašidel je i autor sám, stačí si ho představit v pláštěnce s plynovou maskou na obličeji, ruce a nohy pečlivě obalené igelitovými pytlíky, kterak dle zaručeně osvědčených pokynů zalehá zády k epicentru potenciálního výbuchu atomové bomby…
Jenže takové vtipy i další metatextové narážky, kterými se jednotlivé příběhy jenom hemží, zřejmě pochopí hlavně čtenáři z generace tzv. Husákových dětí, kteří straší na tomto světě od svého narození v 70. letech minulého století. Tím nechci říct, že by se ti mladší nemohli dobře bavit, ale jistý přehled o reáliích doby nedávno minulé se bude při čtení této knížky víc než hodit. Autor knihy si částečně dělá legraci i sám ze sebe. Navíc dokáže pozorného čtenáře pobavit i vtipným slovotvorným úsilím, vezměme si jenom některé názvy jeho příběhů jako Ikeátor, Faxiak nebo Nikdoš. Některé z příběhů jsou spíše skládačkou z černé kroniky, v jiných dřímá silné epické jádro, dovedené až k paralelním dějovým liniím.
Jan Nejedlý rozhodně talent má, jen se možná nechává až příliš unášet svou novinářkou praxí. Jeho vyprávění se vyznačuje určitou zkratkovitostí a někdy i dost nezasvěceným bagatelizováním (jako např. v případě poměrně závažné diagnózy jako je anorexie). Nebo za to všechno může Vinohradská larva, takové místní kyberstrašidlo, které autorovi sežralo v počítači nejen několik adresářů, ale nahlodalo i to málo, co po jeho řádění zůstalo?
Ať tak nebo tak, knížka rozhodně potěší nejen kvalitní ediční výpravou, ale i povedenými doprovodnými ilustracemi Karla Jerieho (které vždy komentuje věta z textu), a ekologicky smýšlející jedince jistě nadchne i svou úsporností (nikde žádný zbytečný vakát, dokonce ani za předmluvou). A koho zajímá tajemství Holubího domu, tak si prostě nemůže nechat interpretaci z úst bonvivánsky vyhlížejícího profesora Radima Stejskala ujít, je to rozhodně transcendentní zážitek.
Jan Nejedlý v této knize shromáždil více než sto nových pražských strašidel z dob protektorátu, socialismu i současnosti. Na hraně mezi městskou legendou a autorskou fantazií tu ožívá proslulý válečný Pérák, Stalinova socha na Letné, Vyšehradští jezdci, vražedkyně s náklaďákem Olga Hepnarová nebo zpěvák Jiří Schelinger. Každé strašidlo s sebou přináší napínavý příběh na pomezí hororu a grotesky. (anotace)
- Nová pražská strašidla
- Autor: Jan Nejedlý
- Překlad: –
- Série: –
- Formát: paperback
- Počet stran: 220 stran
- Cena: 208 Kč
- Vydalo: Argo, 2012
Městská makabrozita
Knížku vřele doporučuji, velmi zábavné! Takové příběhy ve stylu “urban legends” mimochodem výborně korespondují například se současnou sérií Kladivo na čaroděje.
Tak nevypadá to nejhůř, jenom bych potřebovala vědět jak moc horké je to s těma reáliema. Z generace husákových dětí už opravdu nejsem.