Efekty a remakové zoufalství

Poslední dobou se zdá, že americké blockbustery se až moc spoléhají na „wow“ efekt a scénáristé někde chrápou po včerejším mejdanu, místo aby psali inteligentní scénáře. S láskou pak člověk vzpomene na filmy, které kromě, na svou dobu vymakaných, triků nabízely i dobrý příběh.

Star Trek II.: Khanův hněv

Téma tohoto úvodníku mne napadlo při sledování filmu Star Trek II: Khanův hněv, přesněji při bitce Reliantu s Enterprise v mlhovině Mutara. Člověk ví, že se tam nahánějí jen dva plastikové modýlky, a když Reliant Enterprise páře břich, je to jako kdyby na to někdo vzal pájku, ale i přesto se pocit napětí ze strategických manévrů dostavuje i třicet let od vzniku tohoto filmu. Který trikový trhák poslední doby zaujal nejen úžasnými efekty, ale i kvalitním scénářem? Růží mezi blockbusterovým trním posledních let je opravdu jen ostudný zlomek. I znovuzrozený Star Trek má ve scénáři pár slušných kopanců a přeci jen je i v jeho případě na prvním místě efektní podívaná.

Je samozřejmě úžasné, co se s pomocí digitálních efektů dá vytvořit a spousta scénářů je nerealizována právě z důvodu, že čekají nebo čekaly na dobu, kdy budou trikově zvladatelné. Doufejme, že si producenti budou tahat z tohoto paklíku ty lepší kousky a konečně přestane vlna remakového kopání do klasik. Nádherným příkladem remakového zoufalství a efektů na efekt za všechny je nový a původní Souboj Titánů. Je pravda, že triky Raye Harryhausena už dnes působí srandovně, ale tuším, jaká by byla odpověď většiny fandů, kdyby si měli vybrat mezi puštěním si verze z roku 1981 a 2010.

Kdysi dávno dávali na veřejnoprávní televizi seriál Hollywoodští specialisté, který uváděl James Coburn a Christopher Reeve, budiž jim lehká země, kteří nás pozvali přímo do filmařské kuchyně. Jelikož to byl seriál cca z devadesátých let, byl plný výbuchů, plastikových modelů, tuny latexu, loutek pohyblivých i nepohyblivých, namalovaných kulis a prostě vší té poctivé fachy. Nechci shazovat člověkohodiny strávené u počítače vytvářením fascinujících nových světů a bytostí, ale tím, že mne takhle vlna poctivých rukodělných efektů stihla v dětství, jsem k ní asi proto přívětivější.

Dobrou zprávou ale je, že krotitelé zvířat, pyrotechnici, kulisáci a maskéři budou mít na svůj chlebíček i v době digitálních triků. Dokázali byste si třeba představit digitální zombíky? Brr. Bavíme se schválně o megabijácích, protože v nižších patrech rozpočtu se najdou samozřejmě scénáristicky skvělé filmy mnohem snáze a nepochybuji, že mezi nimi máte své velké oblíbence, moji jsou třeba Gattaca nebo Equilibrium. Ruku na srdce, radši byste se podívali na film, který je sice trikově lehce televizního formátu, ale s dobrým příběhem, než na něco typu Transformers, kde jsou sice řežby mezi autoboty kulervoucí, ale postavy právě propustili z Jedličkova ústavu? Vždyť se pojmy skvělé triky a skvělý příběh nemusí vylučovat, jak nám v poslední době předvádí třeba filmy Christophera Nolana nebo Matthewa Vaughna, člověk nemusí automaticky vypnout mozkové buňky a sledovat ve vegetativním stavu jen pohyblivé obrázky… je trochu smutné, když s tím ale každý druhý spektákl nepočítá.

A co vy? Jste fandy moderních digitálních efektů, nebo těch klasických rukodělných? A jak se tváříte na remaky?

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

27 komentářů

  1. Jde to všechno ruku v ruce. Mě osobně nevadí remaky, rád se podívám na verzi, která starší film přiblíží současným trendům, protože filmy opravdu po mnoha stránkách zastarávají. Nevadí mi ani filmy s digitálnámi orgiemi, ale prostě to musí všechno mít i kvalitní scénář. Ten příklad s Transformery a Titány je dobrý, jsou to prostě krásné hovadiny. Na oboje jsem se podíval, ale ani jedno ve mě nic nezanechalo. O to větší zážitek jsem měl třeba ze švícarského Carga, kde vesmírná plavidla vypadají jak vystřižená z ábíčka a pořádné efekty by to rozhodně sneslo, ale přesto to má zajímavou myšlenku a poměrně hustou atmosféru a film mi utkvěl výrazně více.

  2. Tak, musím říct, že ve spoustě bodů jsem dost přitakával. Nicméně na obhajobu se musí říct, že je naprosto individuální, kdo čemu dává přednost. Já jsem třeba fanda Transformerů od mistra řežby Baye. Ano scénař a herci stojí za pendrek, nicméně je to prostě skvělá řežba. Žádný filozofování ani těžká logika. Jsou prostě ty zlýy roboti a ti hodní a mydlej se hlava nehlava. A právě v té jednoduchosti je to fajn, nemusím přemýšlet proč a co kdo kdy řekl, protože to není důležitý. Prostě se jen kochám vybýchy a destrukcí. Je ale také faktem, že by měli vznikat i filmy s kvalitním scénaře pro dny, kdy si člověk chce pustit něco opravdu dobrého. Proto spíš osobně dělím filmy na oddechové a ty vážné. A ty už se pak dají dělit od odpadu po snímek tisíciletí

  3. Narážím na to u leteckých filmů. Když vidim ty možnosti a jak je holej úd pokaždý totálně zabije, tak se mi chce mlátit hlavou o zeď. Na druhou stranu, v poslední době jsem viděl minimálně dvě scifárny, kde je remake lepší než originál, a není to efekty, ale scénářem. Což už je scifi samo o sobě.

  4. Vendulo, Vám opravdu přijde, že postavy v Transformers vypadají jako kdyby je propustili z Jedličkova ústavu? Závidíte jim krásu, úspěch nebo co? Oba dva hlavní protagonisté svou roli zahráli skvěle, je to super oddechovka. Vaše články jsou naprosto mimo.

  5. Skvěle zahraná sexy slepice je pořád jenom sexy slepice.

    A tomu klukovi už nezávidím vůbec nic, maximálně tak to auto. Ještě když to bylo “piece of crap Camarro”, brala bych ho hned. Po té druhé transformaci už nic moc, sorry autoboti:)

  6. Remaky nemusí být špatná věc. Mám za sebou pár takových, které mi přišly lepší než originál, a vím, že když se to umí, dá se dobrý nápad pozvednou z bahna (ať už filmového či historického) na dobrou úroveň zpracování. Bohužel jsou takové případy vzácné. Navíc mě remaky začínají štvát už jen z principu. Produkce posledních let (a hlavně letošní sezóny) není o ničem jiném než o remacích a pokračováních úspěšných filmů. Z některých už se vyloženě staly seriály vysílané v kině (viz. třeba stále více mrvený Resident Evil). Kdyby alespoň zachovávali úroveň originálu. Jenže ne, ono se všechno zjednodušuje, aby to pochopilo i stále blbější a blbější americké publikum, a tak se z geniálních záležitostí stávají barevně vypadající blafy bez hlavy a paty. A tento trend nejspíš neustane, jlikož ony barevné blafy stále vydělávají.

  7. S myšlenkou scénáristicky skvělého Equilibria tedy nesouhlasím, pod zbytek se podepíšu.

  8. Přiznám se, že zdařilý remake si teď z hlavy nevybavím, napadají mne jen ty odstrašující příklady. Co se efektů týče, je mi jedno, jak jich bylo dosaženo, hlavní pro mne je, aby film nebyl jen a pouze o nich – viz Avatar.
    O lesku a bídě současné kinematografie vypovídá podle mého názoru výmluvně i to, že absolutně netuším, co bych označil s klidným svědomím za žánrový film roku. Obávám se, že Hobit to nevytrhne, zatím na mém osobním žebříčku vedou Expendables 2 (proti vypínání mozkových buněk nic nemám :)) a dost si slibuju od Atlasu mraků. Jenže to jsem si od Promethea a Batmana sliboval taky…

  9. to Maxim
    Schramme taky nemám, jenže v Expendables si z toho dělají prču a hrají na brnkanou na city pro pamětníky osmdesátek. Tak to těm osvaleným dědkům sežereme i s navijákem. Jenže když někdo hraje kreténskou postavu a ještě se přitom tváří vážně, je mi z toho spíš smutno a trapně. Takový A-Team byla blbina nejtěžšího kalibru, ale taky se tam sympaticky sestřelovali.

  10. Vendula B.
    pardon, asi mi pozdní noční hodina škodí při psaní. Nicméně o Equilibriu kdysi kdesi nějaký recenzent prohlásil, že vypadá, jako kdyby Matrix natočila Leni Reifenstahlová. Asi jsem jej měla použít pouze jako méně efektní ale více příběhově zajímavý, ne jako vrchol scénáristické dokonalosti.

  11. Schramm
    Zdařílý remake? Dannyho parťáci, Věc, Opravdová kuráž, Skrytá identita, Zjizvená tvář, Sedm statečných… Inu, nepřijde mi, že by bylo remakování v Hollywoodu kdovíjakou novinkou (když si vezmete, že třeba takový Ben Hur je vlastně remakem, a nejen ten, DeMille po třiceti letech zremakoval vlastní film – Desatero přikázání), spíše se zvyšuje jejich procento, navíc se výrazně zkracuje doba mezi původním filmem a novou verzí (viz poslední Spider-Man). Ale odpověď je jednoduchá – peníze jsou vždy až na prvním místě. Hollywoodský producent je srabík a nemá rád riskování – raději než do originálního námětu vloží dolary do projektu, jenž pouze svým jménem přitáhne pozornost. Proto tolik remaků, ale třebas i adaptací bestsellerů. Jen si vezměte, kolik žánrových a vyloženě mainstreamových filmů je podle originálního scénáře a zároveň není sequelem/prequelem a dalším dílem do značky. Za letošek mě napadají pouhé dva – a oba animované. (Rebelka, Raubíř Ralf). Ale takový je zkrátka trend a nám nezbývá, než ho zkousnout.

  12. to Josef H.: Už sem se lekla, že někdo zremakoval Magnificent Seven, a pak mi došlo, že už to je vlastně remake Sedmi samurajů. Už stárnu a rezivím. A to jsem prosím svého času viděla oboje a ještě si libovala, kolik scén je v tom skoro doslovně a přitom geniálně přetočených (samuraj + dřevo, mladíček + ryby atd.)

  13. Sedm statečných vs. Sedm samurajů
    Poté, co jsem viděl Sedm samurajů, přišel jsem o svůj nejoblíbenější western z dětství… 🙁

  14. Pár bodů k zamyšlení:

    – působivé digitální triky a solidní scénář NEJSOU navzájem se vylučující věci
    – scénáristicky slabé filmy se točily i v těch “zlatých časech”

    Souhlasím, že se točí blbé filmy, ale nevidím důvod, proč z toho vinit CG. Neděje se nic jiného, než se dělo vždycky – slabý obsah se dá zachránit krásným podáním, silný obsah se dá mizerným podáním zkazit.
    Když už jsme u těch Transformers, to je dokonalá ukázka. Blbý film, skvělé triky. Já ho viděla několikrát prostě proto, že se ráda dívám na digitální písty a ozubená kolečka. A nevidím jediný důvod, proč by se nedal natočit takový film s dobrým scénářem.

    Pokud jde o remaky, to je kapitola sama pro sebe. Jde o to, že se Hollywood bojí riskovat. Remaky, sequely, adaptace bestsellerů všeho druhu, reinterpretované pohádky. Z toho by se dala zase obvinit CG, která zdražuje výrobu filmu… ale podle mě je to mnohem složitější. (a mimochodem, stejně to vypadá i v počítačových hrách, což taky něco naznačuje).

    Tl;dr – Modýlky na silonu nezaručují dobrý scénář; blbé filmy byly vždycky, ale nostalgické brýle zkreslují; Hollywood je ve srabu a mě by zajímalo, kdy se z něj dostane ven.

  15. 7 statečných…
    Ač remake Sedmi samurajů, Sedm statečných se dočkalo svého vlastního remaku. Nebo že by to byl další remake Sedmi samurajů? Každopádně, jmenovalo se to Zpráva z vesmíru a bylo to naprosto zdrcující japonské scifi, kde splácali dohromady všechno možné, od 7S. přes Hvězdné války až po kdovíco. Vznikl z toho takový maglajs, že se to už snad ani nedá nazvat remakem. Prase aby se v tom vyznalo… 3:-)
    http://www.youtube.com/watch?v=qOSmIJCHqcQ

  16. Dallas! Nedala?
    Kdysi měl být snad i remake Dallasu, Bobbyho Ewinga měl hrát tuším Colin Farrell. Asi z toho nic nebude. Fňuk. 😀

  17. Josef H: No co, v nejhorším se na to prostě nepodívám, nejsem recenzent, abych se na sračkofilmy dívat musela:-D

  18. to Josef H.
    Hh, Southfork next generation… 😀 Inu, proč ne, i mladší potřebují výplach…

  19. Vendula B.
    Právě ani jako příklad chytřejšího, ale méně efektivního filmu bych Equilibrium nedával. Zápletka vycucaná z 1984 a 451 stupňů Fahrenheita, styl lehce vyžírající Matrix a celek zajímavý jenom efektní choreografií soubojů.

  20. to Maxim
    Je to subjektivní článek, nepochybuji, že si tam každý dosadí jiné příklady.

  21. to Maxim
    Tohle odsuzování filmů jen proto, že z něčeho vycházejí, mi přijde padlé na hlavu. S takovou bychom museli s kulturním opěvováním skončit někde v antice.
    Mně osobně se Equilibrium velice líbilo, protože z Vámi zmiňovaných děl mě jako jediné dokázalo dohnat k slzám.

  22. tsal: To je hodně ošidné kritérium, protože já málem brečela u remake Souboje Titánů, jak to bylo blbé:)

Zveřejnit odpověď