Komiksový mikroskop – E. A. Poe

Mike Mignola přichází již se třináctým příběhem původně knižního hrdiny Baltimora s jednoduchým názvem The Play – Hra. Jak už to u uzavřených příběhů bývá, hlavní hrdina se vyskytuje naprosto minimálně. Popravdě asi tak na jedné stránce. Ze zkušenosti ale víme, že takové příběhy bývají velice kvalitní. Vzpomeňme si například na první omnibus Daredevila, který u nás vyšel. A stejně tak dobrý je i tento Baltimore. Samozřejmě, že jsme opět na stopě krále upírů a Baltimorova arcinemesis, jenž je znám pod jménem Haigus. Mor zmítá zemí a Haigus rozšiřuje svou armádu upírů o sto šest. V jednom divadle se ovšem utápí jeho investice a stejně jako peníze v divadle jeho srdce mu pomalu, ale jistě začíná patřit. Hlavní herečka ho svým herectvím tak okouzlila, že takřka nespouští z ruky rudé růže. O jakou hru se jedná? Přímo z Poeova pera, v níž využívá prvky jak slavné básně The Conqueror Worm, tak i jednu ze svých nejslavnějších povídek Maska rudé smrti.

Něco tu samozřejmě nehraje. Píše se totiž rok 1917 a Edgar má být už nějaký ten pátek pod drnem. Ale nic v tomhle komiksu není definitivní a řešení, které zvolil Mignola, rozhodně potěší každého fanouška Futuramy. Stejně tak každý uhodne, že ani herečka není přesně tím, čím by se na první pohled mohlo zdát. Jaká smrtelná žena by mohla Haigovi učarovat natolik, aby se do ní zamiloval? Příběh je zábavný, napínavý a jasně načrtnutý. Dvacet šest stran stačí Mignolovi k tomu, aby vzdal úctu Poeovi, aby dál stavěl mýtus Baltimora a aby se zase o kousek víc zapsal do historie komiksu. Pokud chcete odhalit všechna tajemství, která se v tomto krátkém příběhu skrývají, musíte si ho přečíst.

Druhou „Poeovinou“ je komiksové zpracování již výše zmíněné básně The Conqueror Worm (vzpomeňme si na Hellboye). Tentokráte z pera Richarda Corbena, který je u nás znám například jako kreslíř Hellblazera nebo Punishera. Samozřejmě, že kdyby Corben zpracovával pouze báseň, tak by měl prostoru habaděj. Vždyť toto poetické dílo má pouze pět slok! Proto se rozhodl vybudovat i stylové loutkové pozadí, kde mohl naplno využít své kreslířské umění, které na první pohled působí velice jemně, ale skrytá syrovost a brutalita krásně sekundují obsahu básně, která je sama sobě ukázkou smrtelnosti člověka a věčných vítězstvích smrti a rozkladu.

Obě díla jsou vynikající poctou autorovi, který i kdyby nenapsal nic jiného než Havrana, stále by zůstal zapsán v historii a srdcích milionů fanoušků mnoha generací.

Vojtěch Rabyniuk (redaktor)

vojta.rabyniuk@fan­tasyplanet.cz

Přečtěte si také minulé díly Komiksového mikroskopu.