Jeho jméno zná takřka celý svět. Bond. James Bond. Agent 007. Protřepat – nemíchat potřiadvacáté a rozhodně ne naposledy. S Oscarovým režisérem v zádech.
 |
James Bond, respektive filmy s ním, letos oslavily velkolepé výročí – od premiéry prvního z nich uplynulo celých padesát let. A přestože nám agent 007 neřekl ani zdaleka poslední slovo, poprvé je na něm patrné, že stárne, ostatně jako všichni kolem něho. Tým je však možné vyměnit – půjde to i s Bondem?
Skyfall uzavírá pomyslnou trilogii, orámcovatelnou nejen účinkováním Daniela Craiga v roli hlavního hrdiny, ale i Bourneovským dilematem „komu vlastně věřit“. Hned po povinně akčním otevíráku se ukáže, kam až je „M“ matriarcha-šéfová organizace MI6 schopna zajít pro úspěch mise. Jenomže někdy musí každý prohrát a středisko organizace je napadeno (jak jinak) geniálním padouchem Silvou. Nastává ta pravá chvíle pro Jamesovo zmrtvýchvstání a návrat do služeb Jejího veličenstva. Postava Bonda je tak opět ztělesněním hrdinství, které se bez pochyb vydává dostát morálním povinnostem.
Na rozdíl od svých dvou předchůdců se režisér Sam Mendes, který má na svém kontě hned několik vysoce hodnocených filmů (Americká krása, Road to Perdition, Nouzový východ), úplně neoddal hyperrealistickému zpracování, jemuž byly snímky Casino Royale a Quantum of Solace přizpůsobeny. Oba si tím získaly od mnohých chválu za inovativní cestu k restartu 007, od jiných naopak odmítání kvůli vyhnutí se „superhrdinské“ nadsazenosti a lehkosti známé z desítek dílů předešlých. Jeho Bond sice podobně odmítá být pohádkou pro dospělé, avšak mnohem více než Bourneovskou, testosteronově vysokooktanovou jízdou připomíná „dospění“ Nolanova Batmana. Dospění v podobě vyrovnání se s dětskými traumaty, dospění do temnoty, avšak nezbavené poetiky či nostalgie (oněch milých pomrknutí do zlatých dekád agenta 007 se dá nalézt vícero, od propiskové narážky v dialogu s novým, přemládlým Q, po TO AUTO), podložené perfektně napsanými postavami a dialogy. Ostatně, sám Mendes proklamoval snahu o přiblížení se Nolanově stylu, čímž se nám utváří milý kruh – na Nolanových filmech je vidět zřejmá inspirace Bondem (především v Batmaní trilogií a Počátku), Bond se tentokrát inspiruje Nolanem a v jeho duchu se snaží co nejtěsněji semknout velkolepost blockbusterových filmů s inteligentním scénářem. Skyfall tak představuje pojivý článek mezi prvními dvěma Craigovskými díly, zbytkem a dalším novým pojetím.
Zápletka sice nepatří mezi ty bohatší, to je však v této značce zvykem. Opět je tu arcipadouch, který potřebuje dostat na zadek, tentokrát však z mnohem intimnějšího důvodu, než je ovládnutí světa. Opět plytká vata se vztahem mezi Bondem a jeho novým objevem v podání nezajímavé a nepřirozené Bérénice Marlohe. Přesto Mendes svým režijním vedením vyšvihl Skyfall mezi nejlepší. Kamera, která se nesnaží exhibovat stylem „kameraman by byl dobrým barmanem“, vypráví příběh až s romantickou poetičností, což u Mendese samozřejmě není překvapením. Vytváří tak spoustu líbivých obrazů, od stínoherní soubojové scény přes Bondův průplav na lodičce v Macau po překrásně zachmuřenou Skotskou vysočinu, to vše vhodně podbarveno hudbou Mendesova dvorního skladatele, Thomase Newmana.
Říká se, že Bondovky stojí a padají se záporákem, že jeho kvalita výrazně ovlivňuje celkovou zdařilost. V tomto případě se nemá Skyfall zač stydět. Javier Bardem, rozšiřující sbírku svých rolí s obskurním účesem, ztvárňuje homosexuálního šílence skvěle. Místy jako by se také inspiroval Batmanem, resp. postavou Ledgerova Jokera (a ve scéně jeho entrée si nemůžete nevzpomenout na Dr. Frank-N-Furtera z kultovního Rocky Horror Picture Show), od začátku do konce neukazuje slabé místo a vládne snímku. Přiznávám, že Craigovu Bondovi moc nefandím, jelikož mi v jeho verzi chybí ona ležérní elegance, která je nahrazena charismatem postaveném na testosteronu, přesto mi ve Skyfall nevadil. Ba dokonce by mi s pevným režisérským vedením nejspíše nevadil ani v dalším díle, pokud se tedy postava legendárního agenta nedostane do rukou Idrise Elby, o čemž se teď vedou četné internetové klepy.
Tenhle hrdina totiž stárne, ale jen tak nepadne. A zdá se, že díky němu ani studio MGM, které trpí ohromnými finančními problémy.
P.S. A ne, nemyslím si, že by nová píseň pro znělku, tentokrát v podání zpěvačky Adele, patřila mezi ty nejlepší.
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
děj skládal asi údržbář
nový Bond mě zcela uchvátil po vizuální stránce, hra světla s stínu, barevné přelivy od svítivé do tmavé přes celé plátno byly uchvacující. Člověk váhal, zda sleduje TRON nebo bonda.
Příběh ale trpěl tím, co vytýkám snad každému filmu a co se stává až děsivým trendem. Jednak a teď pozor, mohl by zde být spoiler – taky vám přišlo, že zhruba poslední půlhodina se tam dodala jen proto, aby měl film 2 hodiny? Vše mohlo skončit v Londýně a nemusela by následoval ta část, ve které co minuta dvě byly šílené logické chyby, které by stačily na samostatný festival.
Do té doby byl film uspokojivý – starý Bond, mládí vs. stáří, hi tech vybavení vs. odhodlání a skvěle padnoucí oblek, prostě krásné bilancování padesátileté kariéry. Člověk by odpustil i lehce vratký děj, který položí na lopatky jediná, lehce dememtní otázka, proč to padouch musel dělat tak složitě.
Je mi trochu smutno z toho, že scénáře jsou nyní až trivální a vždy mají jen jednu jedinou cestu, jak je lze chápat, běda, pokud z ní divák sejde. Jasně, Bond není o příběhu, je to hlavní postavě a Craig ji tady zahrál výborně plus konečně pořádný humor a ironie, ale stále mi tam chybí ten dodatek v příběhu, taková pojistka proti jednoduchým otázkám, na které se nyní nekouká.
Ohledně songu – ono je těžké po Tině Turner natočit něco lepšího. Ale Adele aspoň vystihla feeling bondovské písničky, není to tucárna jako od Mobyho nebo Madonny.
Craig má údajně podepsáno do roku 2016, ještě na dva bondy. A příští záporák má být podle šeptandy Benedict “Sherlock” Cumberbatch, na což se docela těším, protože ten chlap má na švihlé role talent (Van Gogh, Hawking).
Humor? Konečně se vzepjali na humor? Nevěřím vlastním očím… Možná přece jen dám Craigovi ještě jednu šanci…
humor tam je… a dost. Tvůrci ukončili restartovací fázi, takže se Bond víc podobá tomu, kterého si pamatujeme z časů Conneryho, nemluvě o několika dalších bonusech 🙂
Passa
Jasně, o těch Craigových smlouvách vím. Přesto to byli tuším sami producenti, kdo vypustil do větru informaci o Elbovi, takže tam nějaká ta možnost asi je. Benedict by byl zajímavá volba. 🙂
Jasně, netvrdím, že je Adelin otvírák špatná píseň, mezi Bondsongy rozhodně v té lepší polovině. To P.S. jsem cílil spíše k těm všem (a že jsem narazil na hodně takových), kteří prohlašovali, že je to možná nejlepší Bondovská píseň ze všech. Nedávno jsem jich pár ze zájmu poslouchal a kromě Tiny bych jmenoval klidně i Thunderball nebo Goldfinger. A asi jsem úchyl, líbila se mi i ta McCartneyho.
Článek jsem nečetla, nechci se nechat ovlivňovat přečteným. Na názory přede mnou jsem jen zběžně mrkla z téhož důvodu.
Já byla filmem nadšená. Vizuální orgie. Kamera prostě úřasná.
Vytýkat něco příběhu? VŽDY je dá něco vytýkat. Je to 007, což pro mě znamená bohapustou zábavu a to bylo splněno na 100%!
Cha! Thunderball a především Goldfinger, to je klasika. Za mě bondsongy, který mám nejvíc pod kůží.
Nový bondsong (copyright Schramm 🙂 ) je naprosto výtečný a nemohu se ho nabažit. A to od útlého věku poslouchám metal :-)) Až mi nabíhá husí kůže, když Adele začíná zpívat “…so this is the end…” Paráda.
Mně nejdřív celý ten koncept Craigových bondovek připadal jako jeden z těch nešťastných nápadů, které se v bondhistorii objevily už dřív, a to “zlidštit” Bonda. Pokaždé to dopadlo katastrofou – ať už Lazenbyho štěk (tam to vážně přehnali), nebo Daltonovy kousky, prostě Bond s rozbitým frňákem pro mě není Bond, od téhle značky čekám BAMF (a nebo jak říkají lépe Britové, arse-kicking) postavu, která zlikviduje protivníky a ani si přitom moc neumaže tuxedo.
Takže pokud tu máme zpátky vizuály pro vizuály, humor a bondovsky odlehčenou akci, tak jsem jedině ráda.
Každá doba má holt svého Bonda. Dnešní 007 už není ten neprůstřelnej hero jako v 60’s a 70’s, protože dnešní divák (až na zastydlé tradicionalisty) prostě asi už nevěří tomu typu, o kterém přede mnou píše Passa. Dneska se nosí hrdinové, který se zapotěj, krvácejí a působěj vyčerpaně, navíc disponují nějakým skrytým traumatem 🙂 Jsem sice ctitel starých bondovek a Conneryho zvláště, ale musím říct, že Craig asi nejvíc odpovídá literární předloze. Navíc ze všech bondovských představitelů je zdaleka nejlepší herec (hrůza pomyslet na dřevěný manekýny typu Brosnana 🙂 A Skyfall je podle mne výbornej film sám o sobě, i kdyby to nebyla bondovka. Odcházel jsem z kina vysloveně nadšen.
Bond krvácející
AKKK: myslím, že tomu knižnímu byly věnovány první dva kousky s Craigem, tady se to mile mixuje právě s tím Connerym… a mimochodem, Connery dostával taky docela zabrat (namátkou zranění v Thunderballu, za supermana rozhodně nebyl ani v Srdečných pozdravech).
Jó, jsem zastydlá tradicionalistka a jsem na to hrdá:))
Boris: Jenže on je rozdíl mezi dobitým Connerym, který dostal nakládačku jen proto, aby se ukázalo, jak rychle se umí zotavit a vrátit nakládačku ještě větší, a Craigem, kterého scénáristi nechají trpět proto, aby měl “charakterovou hloubku”.
Tohle mě třeba hrozně mrzelo na čtvrtém Terminátorovi, tam by člověk málem dal Worthingtonovi sušenku, tohle dnešní relativizování všeho. Kladní hrdinové mají skrytá traumata a záporní jsou zlí jenom proto, že jim bylo dříve ublíženo.
Od Bonda prostě chci stroj na zabíjení s hláškami a od bondzáporáka pořádně vyšinuté rochňání se ve ZLU:)) Ale uznám pokorně, že s tímhle názorem jsem dneska v menšině.
Borisovi
No jo, ale Sean nikdy tak strašně zuboženej nebyl, navíc to, jak tam Craig projel ty “kvalifikační testy”… to by se Connerymu nestalo :-)) Ovšem mě ta dnešní verze Bonda hodně zlidštila, zároveň ale zůstal hrdinou, to je důležitý. Skyfall ukázal, že lze zachovat aspoň v základech původní mýtus a zároveň ho inovovat 🙂 Zní to blbě, ale takhle nějak to vidím.
to Passa
Proč ne, být v menšině není hanba, naopak 🙂 Jsem vlastně taky tradicionalista, ale v případě tohoto filmu jsem kapituloval. Možná stárnu a blbnu :-))
Dost dobrý
jenom prosimvas, nesmíte se koukat z pátý řady zkraje, nestačíte pak děj sledovat.No jo, kdybych pár dní počkal, že.
Jinak Craig v roli Bond dospěl. Dakt byl dobrej. A záporák .. fajn. Jenom to téma bylo dost politicky korektní. No jo, i arabáci i asiati choděj do kina, že… a takoví rusové taky :-)) Sakra, co jim ale poradit … no, snad nějakýho …ehmmm … tam je trh dost malej.
AKKK
“To by se Connerymu nestalo…” Není tohle náhodou citace Lazenbyho z Ve služnách Jejího Veličenstva?
Connery očividně nastavil laťku na věky věků. 🙂
to JamesFaith
Jasně, je to ten citát 🙂 Connery nastavil laťku už proto, že byl první, s tím nic nenaděláme…
to JF
jooo, lepá děva mu tam dá celkem spektakulárně košem a Lazenby se ušklíbne do kamery a zahlásí tohle… :)) Je to ještě předtitulková scéna.
Dobrá byla taky hláška Brosnana z prvního traileru na Golden Eye. První, co bylo vidět, jen stínová silueta pomalu se blížící do popředí, a když konečně vešel do světla a bylo vidět, že je to Brosnan-Bond, tak se onen suše usmál a prohlásil: “Čekali jste někoho jiného?”
“Chybí ona ležérní elegance, která je nahrazena charismatem postaveném na testosteronu” … To jako že Seanovi chyběl testosteron? To mě pobavilo.
Jinak zmodernění Bonda potěšilo, Casino je po dlouhé době knížka zfilmovaná téměř doslova, byť moderněji, žádné kejkle a vymyšlenosti na ozvláštnění. A Skyfall mu skvěle sekunduje. Quantum měl sice podle mě lepšího záporáka než Skyfall, ale o dost horší nebo zmatenější zápletku. A možná by se nemělo s těmi narážkami na Bourna zapomínat, že ten taky byl omlazen – kdo ještě pamatuje tu verzi, kde ho hrál Chamberlain? 🙂
Anonym: Sean měl testosteronu až moc! :-DDD Všichni ostatní Bondi po něm vypadají jako vyholení manekýni, kdo neví, na co narážím, ať si pustí libovolnou postelovou scénu z Conneryovského Bonda a zkusí si nevšímat toho gorilího porostu:-D
Anonym
Jasně, že Seanovi nechyběl testosteron. Ale pořád mu nechyběla elegance a šarm a jeho charisma, tedy alespoň tak jak to vnímám já, stálo na nich. Kdežto když si na sebe vezme Craig oblek, nepůsobí jako charisma v koncentrátu (jako třeba právě Connery nebo Brosnan), ale prostě jako namakanec v obleku. Tedy alespoň na mě.
Tak to se neshodneme, zvlášť u Brosnana, ten dřevěnej manekýn na něj dokonale sedí 😀 Podle mě má Craig charismatu na rozdávání, i když Sean byl takový líbivější, to jo. Možná taky proto se mi ten Craig líbí víc, že je lidštější. Bondovky od Fleminga jsem četla dřív, než jsem viděla první filmy se Seanem, a Craig k “původnímu” Bondovi vážně sedí líp. Na tohle je skvělá ona scéna v Casinu, kde si ho Eva/Vesper ošacovává ve vlaku – ta debata o tom, jak a jaký oblek nosit 🙂
Ale moc se mi líbí, jak každý automaticky píše TO AUTO :DDD
A taky jsem se mohla podepsat, sorry. Obvykle se mi to tam objeví automaticky, sem jsem už nepsala dlouho.
Ja znam Bondy dva, knizniho a filmoveho (jak je nastaven od dob Conneryho) a vidim to jako dva separatni svety. Pokud se tvrdi, ze restart posunul Bonda blize ke kniznimu, tak to pro me neni chvala, ale potvrzeni, ze uz to opravdu neni “Bond” ve smyslu “Bond filmovy”, je to prispevek k jinemu svetu.
Bond se od beznych akcnaku vzdy lisil, byla to lifestyleova pohadka pro velke hrave kluky, oplyvajici udelatky a roztomile zlymi zapornaky (mymi favority jsou ovsem ruzovoucti zabijaci, isn’t is so, Mr. Kidd?). Jako takovy mel sve nezastupitelne misto ve svete filmu.
Ano, novy Bond je realistictejsi, hlubsi, drsnejsi, ale tim se z kategorie “lehka pohadka” presunul do kategorie “drsny akcnak”, kde je ovsem konkurence velka, nikterak tam necni a nabizi se otazka, proc vlastne, kdyz uz mame klasiky Willise a Bornea, nostalgikove chrochtaji u Expendables atd. atd. Novi Bondi nejsou spatne filmy, ale neco ted chybi.
to pH
Naprosto souhlasím, do poslední tečky!
hm, uvidíme.
První Craig se mi nelíbil a druhej to nevylepšil. Bond je nadsázka a pot, krev a tak podobně po něm mají sklouznout. Vždycky elegantní a tak.
pH a Evas perfektně vyjádřili to, o co jsem se marně snažila:)
jo,
mlátiček je hodně, Bond s nima nepotřeboval splynout.
citát
ahoj, napise mi sem prosím někdo ten citat, kteý říkala “M” u toho soudu? bylo to od nějakeho spisovatele… dekuju
Citát for All..
,,Ač nemáme tu sílu ze starých časů, jež pohnula by nebem i zemí, stále jsme tím čím jsme. Srdce nám buší touhou hrdinskou. Zlomeni časem, osudem, však vůle máme dosti. Bojovat, hledat, nacházet a nikdy se nevzdávat.”
další bond by měl býr černoch herec Idris Elba