Disney píše. Disney kreslí. A kluci a holky z Pixaru zasněně sedí u konferenčních stolků při nostalgickém vzpomínaní na počátky v podobě výbuchů kreativity a vtipu. Rebelka nemá ani jedno.
 |
Z počátku vás přirozeně uchvátí vizuál, přičemž největší pochvalu si zaslouží graficky takřka nerozeznatelné od reality ohnivě rudé a kudrnaté lokny hlavní hrdinky. Ta, jako řádná skotská princezna, by měla důstojně zastupovat své budoucí království a tím dostát jak přáním láskyplné, leč přísné a formální matky, tak předurčenému osudu. Jak napovídá česká mutace anglického názvu Brave, dědička titulu jménem Merida má však jiné sny. Hýřící entuziasmem a vášní pro dobrodružství se spíše podobá svému sudovitému panu otci, jenž sice stoickou manželku miluje, ovšem místo vladaření by dal vždy přednost brutální pranici následně patřičně zapitou několika stovkami korbelů zlatavého pivního moku s jeho stejně naladěnými souputníky. Zápletka se pak točí okolo rodinné předurčenosti, svobodě volby, šlechtické zodpovědnosti a především vztahu matky a dcery.
Ačkoliv expozice není vůbec špatně podána, hned v prvních minutách můžete slyšet hluboký povzdech všech přítomných rodičů (a bohužel také filmových kritiků) nad zcela zjevnou skutečností, že vás čeká hodina a půl ryze moderní pohádky z produkce studia, která si své tvůrčí vrcholy odbylo již před dekádami. Infantilní humor, situační komika a zanícené úšklebky animované mimiky pobaví vskutku jen ty nejmenší a i ti museli nepochybně zaznamenat až příliš velkou koncentraci trapnosti na plátně. Jako komedie se totiž Rebelka drží většinou až příliš průměrné, maximálně lehce nadprůměrné látky, kde šprťouchlata Meridiných malých bratříčků a afektované řvaní hospodyně patří k tomu lepšímu.
Co se týče postav i akce: Je jich velice poskrovnu. Merida je sympatická a ručně modelovaná grafika dělá z ní a v první polovině filmu i z její matky herecky příjemnou podívanou. Naopak ve vedlejších charakterech se dočkáme zavedených stereotypů ergo křoví. Nakonec místo (když už ne tedy spektakulárních soubojů) akční řemeslné kvality, dostanete komorní minimalismus s invencí na pomalý chod. Samotný twist Rebelky je pak pouze samoúčelnou výmluvou jak personifikace á la Jak vycvičit draka udělat ještě roztomilejšími a tím vysát poslední zbytky nápaditosti z jejího epického předchůdce. Tam, kde však vikingské reálie fungovaly, zbyly Brave pouze ohryzané kosti, jejichž propriety jsou zoufale fádní a nezáživné.
Tak co teda? Mno: Prcky to pravděpodobně uspokojí. Má to velice jasné schéma a animace neruší hluchými místy. Pro vyspělejší sortu publika je snímek však až příliš jednoduchý a bez patřičného pomrkávání, natož dramatické komplexnosti. Jeho humorná složka na kvalitě také nepřidá, neboť vás konstantně bombarduje prvoplánovostí, zatímco zavíráte oči před očividným nekrologem firmy Pixar.
Pixar
Opravdu věříte, že jde pixar do kytek? Wall-e se mi líbil celkem hodně a není to tak dávno, co byl v kinech… Co se filmu týká, musím souhlasit s leche podprůměrným dojmem z výsledného díla. Snaha by tu byla a animace je pořád špičková, ale příběh a (s prominutím) “pitomost” celého dílka, ve mě zanechaly dojem neslanosti nemastnosti, i když filmem probleskly momenty, kdy jsem se bavil celkem dost (například zmiňované zlobení chůvy, nebo představování “princů” – speciálně toho co “jednou rukou rozdrtil útočící římskou legii”… nebo jak to tam říkali. Tahle “vedlejší” postava, kerá byla předmětem fórku mě tak zaujala, že jsem si jí hlídal v “davových” scénách i nadále a následné vtípky (chycení šípu pár centimetrů od oka s naprosto stoickým klidem) mi sedly. Bohužel kvůli pěti minutám DOBRÉ srandy, je třeba přetrpět zbylou hodinu a půl té ostatní.
Odpověď: Pixar
Pro mě osobě jsou vrcholem pixarovské produkce Úžasňákovi. Dokonce bych se nebál tvrdit, že je to jeden z nejlepších animáčů všech dob. A jak bych ho charakterizoval? No je pro dospělé! Samozřejmě nemluvíme o filmu s metafyzickou hloubkou a politickou angažovaností, ale všechny propriety v něm fungují a postavy jsou plastické, uvěřitelné a sympatické. Chápu, že Brave se profiluje jako pohádka, nicméně i přesto tento žánr nabízí mnohem víc, než jen chrastítko pro děti. Důkazem budiž Disneyho produkce v 90. letech, kdy Lví král, Aladin nebo Kráska a zvíře představovali vrcholy tvorby. Jeden byl epický blockbuster, druhý komediální pocta a třetí teatrální drama a přesto ve výsledku měli jasnou pohádkovou formu.
Když však v roce 2006 mezi těmito studii proběhla finální infuze, prorostlo se jejich vedení natolik, že kvantita ustoupila kvalitě. Business (sequelovitost, merchandising) a technika nahradili řemeslný um a nápadité myšlenky. Disney je zkrátka na trhu již příliš dlouho aby mohl předvést něco opravdu vynikajícího, natož nového a Pixar byl od počátku spíš malá firmička nadčenců, která, finančně podporována Jobsem, seděla u stolu v hospodě a vymýšlela náměty pro filmy. Konkrétně největším hlavounem pod společnou továrnou Pixaru a Disneyho je John Lasseter, který je něco jako Orson Welles. Vytvořil Toy story (připustím mu ještě slabší, nicméně stále velice vydařené pokračovaní), tedy naprosto revoluční film (jak obsahem, tak formou), který doslova definoval značku a nastavil metu animovaným filmům na celé desetiletí. Jenže od té doby jede na horské dráze stále dolů (Život brouka, Auta, Auta 2), no a šéf určuje výrobní plány na další čtvrtletí a když má šéf co dělat, aby se jeho filmy udrželi v hodnoceních kolem tří hvězdiček……
Tedy abych odpověděl příměji. Ne. Pixar nejde do kytek. Něco tak definitivního se s ním nestane. Ale rozhodně ho potká menší mrtvice (vzhledem k tomu, že další filmy mají být Příšerky s.r.o. 2 nebo Univerzita pro příšerky nebo jak se ten hnůj jmenuje, možná i dokonce infarkt myokardu) a následná rehabilitace bude bolet. Doporučoval bych mu nabrat novou krev, která nahradí (ne vlije jako u Simpsonů, kde na tý mrtvole pracuje dneska již přes 100 scénáristů) staré vedení. Nebo hybernovat celý podnik a další díla si náležitě připravit (jako to udělal v herní dimenzi Valve) nebo se kurevsky dobře zamyslet nad tím co jako umělci chceme a prachy narvat Disnemu do díry
Ovšem netruchlete, pozenitové období je zcela přirozené. Stává se to dokonce častěji, než byste řekl: Star wars, Call of duty, Hřebejk….—-dosaďte libovolného titána, který vás svými posledními díly zklamal.
PS: Wall-e byl fajn, nicméně spíše by se více hodil pro krátkometrážní než pro kinovou distribuci aneb posledním Mohykánem pro mě zatím zůstává Ratatouille.
Redaktor
Ačkoliv nejsem žádný profesionál v recenzích a jiném psaní, tak mě tato recenze pana Václava Schwertschala absolutně znechutila. Pan Václav je jistě recenzentem již nějakou dobu a jistě dobrým (jinak by tu zřejmě nepisálkoval), nicméně mě jako čtenáře a běžného (po)uživatele všelijaké filmové tvorby opravdu nezajímá jak neskutečně bohatou má pan redaktor slovní zásobu. Přemýšlel jsem proč nás pan redaktor zasypal tolika výrazy, které jde napsat méně květnatě a zdobeně, zkrátka jednodušeji pro pochopení výrazu slova a vážně netuším…
Jak jsem již zmínil, nejsem žádný profesionál a toto prosím berte jen jako můj názor, protože jak se říká “tisíc lidí, tisíc názorů” 🙂 Panu redaktorovi přeji mnoho úspěchů a celému portálu jakbysmet.
DJM