Kroniky karmínových kamenů se rozrostly už na tři tituly. Posledním z nich je Zapomenuté jezero od Josefa Pecinovského. Tentokrát zavítáme do Afriky a prožijeme nultou, fiktivní výpravu po tomto kontinentu. Vést nás nebude nikdo jiný než slavný český cestovatel Emil Holub.
Příběh začíná v antikvariátu. Lebeda se chystá do Jižní Afriky, chtěl by se vydat po stopách prvního českého cestovatele po tomto kontinentu Emila Holuba, a tak kupuje knihu jeho zápisků z cest, která obsahuje prázdné stránky. Jaké je pak překvapení, když se po vložení odštěpku karmínového kamene začnou zaplňovat. Jeho fascinace textem je taková, že po dalších kusech rubelitu začne pátrat sám. První najde v oku vycpané antilopy, kterou do Čech dovezl Emil Holub. Jeho pátrání však vede až do JAR, kde ho čeká nevšední dobrodružství, které vede do hlubin času. A snad neprozradím moc, když řeknu, že kniha zabrousí i do řecké mytologie.
Pecinovský si vybral téma možná ne tolik známé jako jeho předchůdce František Novotný s Boženou Němcovou, ale přesto takové, které zaujme snad každého našince. Zpočátku si autor počíná dosti encyklopedicky, ale to je daň tomu, aby byl čtenář vtažen do ne každému známé minulosti (ostatně o Emilovi Holubovi se, tuším, v osnovách základních a středních škol nic moc nepíše). Někdy od půlky knihy však text začne působit vytříbeněji, Pecinovskému se povede spojit minulost a současnost a všechno pracuje, jak má. Přesto tam, kde perlil Novotný, a to v především v závěrečném sepjetí minulosti ze současností a vyvrcholení zápletky, je Pecinovský skromnější. Nemá potřebu vyjadřovat nějaký názor na minulost, jeho závěr je jen zdařilé zakončení dobrodružných pasáží. I proto bude text Pecinovského vnímán ve stínu Novotného Prstenu od vévodkyně. Ostatně přes mnoho paralel s Novotným, které v těchto dvou knihách lze najít, Pecinovský více využívá fantastické prvky a snad i proto působí Zapomenuté jezero jako spíše povrchní historická fantasy. Nicméně autor odkryl pro mnohé neznámou stránku naší historie, za což dostává zase pár bodíků navíc. Novotný je ostatně spisovatelem, který umí nastavit laťku hodně vysoko, a dá se počítat s tím, že málokterý z autorů této řady se mu vyrovná.
Obálka je taková, jaká je. Pro čtenáře fantastiky se počínání Zoner Pressu jeví jako sebevražda, nicméně pro ty, kteří si uvykli vyhledávat v žánrových knihkupectvích nenápadnou grafiku v karmínové barvě a s historickým motivem, je jasně rozpoznatelná. Snad nakladatelství sází na to, že zaujme i nežánrové čtenáře, což by se mu ostatně mohlo povést.
U knihy je potřeba překonat úvod. Pokud se o historii přímo nezajímáte, bude se vám jeho encyklopedičnost zdát zdlouhavá. Druhá část šlape dobře, a když se k ní dostanete, budete se bavit. Na druhou stranu zase může mít problém vyložený historický fantasta. Fantastický motiv s nástinem řecké mytologie v závěru se mu bude zdát už moc tím, že překračuje rámec běžné historické fantasy. Lze pak klást otázku, komu je kniha určena. Odpověď zní – každý čtenář, jenž má zálibu v nekonvenční fantasy.
Mocný vliv karmínových kamenů na českou historii zavede čtenáře až do daleké a exotické jižní Afriky a seznámí jej s tajemstvím deníku slavného českého cestovatele Emila Holuba. Autorem třetí knihy edice je tentokrát spisovatel Josef Pecinovský. Námět pro příběh se mu našel prakticky sám – setkal se s amatérským cestovatelem Dobroslavem Lebedou, jenž mu svěřil svůj záhadný příběh týkající se Emila Holuba. Domluvili se na knižním zpracování, samozřejmě se zatajením pravé identity vypravěče a mírným pozměním některých reálií. Sám autor knihy k tomu říká: „Byl to právě Lebeda, kdo mě upozornil na mnohé protiklady v díle Emila Holuba i na to, že nesouhlasí chronologie jeho deníků. Sám Emil Holub zažil v Africe něco, o čem se ze zřejmých důvodů neodvážil mluvit veřejně, a to i mezi svými přáteli. Všechno svěřil jen svému deníku, ale zmíněné stránky pak patrně sám zničil. A tak posledním dokladem o mimořádných zážitcích se stal jediný výtisk jeho cestopisu, zachovaný vlastně jen zázrakem a patrně díky vlivu karmínových kamenů. Ten ukrývá Lebeda na neznámém místě a rozhodně jej odmítá zapůjčit vědeckému výzkumu.“ Vraťte se tedy s autorem zpět do roku 1872 na diamantová naleziště v Kimberley, kde vykonává svou praxi doktor Emil Holub a kde se mu dostane do rukou karmínový kámen, který způsobí něco neuvěřitelného. Holub nechce působit jako lhář či dokonce šarlatán, proto se zdráhá o svém zážitku mluvit. Nechá však sám pro sebe vytisknout jediný úplný exemplář svého cestopisu. Bohužel brzy zemře a nikdy nikomu neřekne, kam tento unikátní výtisk schoval. Až se jednoho dne, už v jednadvacátém století dostane kniha k amatérskému cestovateli, který se rozhodne jít po Holubových stopách až do samého nitra Afriky a objasnit záhadu deníku a zapomenutého jezera Mo Bwana. (anotace)
- Zapomenuté jezero
- Autor: Josef Pecinovský
- Překlad: –
- Série: Kroniky karmínových kamenů 3
- Forma: hardback
- Počet stran: 256
- Cena: 259 Kč
- Vydal: Zoner Press 2012
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Kupte si Zapomenuté jezero s 15% slevou (ušetříte 39 Kč).
Přečtěte si ukázku z knihy.
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
tak pod tohle se podepíšu 🙂
Obálky KKK
OBálky jsou……………nemám slov. Obal prodává. Tyhle obaly neprodávají, ba co dím. spíše naopak. Vypadají především tak, že nakladatel neměl peníze a tohle sehnal na poslední chvíli, a že to nedělal ani výtvarník. Je spousta výtvarníků, i amatérských, kteří by si s obalem knihy poradili asi tak o 500% lépe. Myslím, že to spíš vypadá, že někdo chce tu edici zabít, a záludně se vloudil do nakladatelského marketingu…
No, u mě naopak
obálky nejsou špatný a knížky … docela to jde, kluci. Dobrý.
Fakt je, že ve Varech měli Františku a Vlada mezi odbornou a naučnou historickou literaturou. Teda Františku a Vlada… Tyto jejich knihy, samozřejmě. 😉 Kdysi se zase takhle toulal Douglas Adams v sekcích mainstramu 😉
Nevím po přečtení knihy mi obálka příjde jako příhodná, což je ale problém – platí to po přečtení knihy.
Obálky rozhodně nejsou dělané na poslední chvíli a nějak odfláknuté. Naopak, některé věci daly celkem zabrat (shánění, dohledávání, povolení, administrativa a domlouvání se s muzeem, historikem…). Edice má svůj grafický ideový návrh a na samotném logu se pracovalo také pečlivě. KKK stojí na pomezí fantasy a historické literatury, což může být výhoda i nevýhoda zároveň. A podle toho jsou koncipované i obálky, resp. přebaly. Nejsou určeny primárně pouze pro fantasy čtenáře, protože jde o čtivé příběhy, se kterými si jejich autoři dali ohromnou práci i v dohledávání historických pramenů. Byla by škoda, kdyby se nedostaly i mezi nežánrové čtenáře. Fantazáci mívají skvělý přehled, knihu si najdou, vědí, oč jde… takže je snad obálka, která může i nemusí být podle jejich gusta, neodradí :-).
Ujde to. Ale myslím, že Součkova mistrovství fabulace to ani zdaleka nedosahuje.
zatim necetl
ale obalky jsou rozhodne graficky povedene. jina vec je jak zapusobi na prumerneho sf ctenare navykleho na leskle pestrobarevne kycovky (nic proti nim)…